62 C 42/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 123.127 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 123.127 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 123.127 Kč od 28. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20.695 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2022, ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 30. 5. 2022, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 123.127 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která žalobkyni vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně nejprve pod sp. zn. , spisová značka, , následně pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „řízení“ nebo „posuzované řízení“). Uvedla, že posuzované soudní řízení trvalo celkem , hodnota, let, z toho žalobkyně se řízení, v němž byla v postavení žalované, aktivně účastnila, tj. o řízení věděla, 15 let a 3 měsíce. Posuzované soudní řízení bylo zahájeno návrhem , právnická osoba, ., doručeným Krajskému soudu v Brně dne 18. 2. 2002. Soud nejprve rozhodoval o vstupu nového žalobce na místo , právnická osoba, . Žalobkyně (v posuzovaném soudním řízení žalovaná) se tak o řízení dozvěděla v únoru 2006, dříve než byl vydán směnečný platební rozkaz.

2. Směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Brně dne 7. 6. 2006 pod č. j. , spisová značka, bylo žalobkyni uloženo zaplatit společně a nerozdílně s dalšími žalovanými 39.000.000 Kč s úrokem ve výši 6 % ročně z této částky od 1. 2. 2002 do zaplacení a dále nahradit náklady řízení. Žalobkyně proti směnečnému platebnímu rozkazu podala námitky. O námitkách žalobkyně bylo rozhodnuto až rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2017, č. j. , spisová značka, , tedy po uplynutí 11 let. V mezidobí přitom byla vydávána pouze jednoduchá procesní rozhodnutí, respektive řízení bylo přerušeno prohlášením konkurzu na jednoho ze žalovaných. Prohlášení konkurzu na jednoho ze solidárně zavázaných žalovaných však nemělo žádný vliv na postavení žalobkyně. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl napaden odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 10. 2018, č. j. , spisová značka, , který žalobkyně dne 21. 2. 2019 napadla dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 4. 2021 č. j. , spisová značka, , dovolání žalobkyně odmítl.

3. Podle žalobkyně byly průtahy v řízení způsobeny pouhou nečinností soudu, řízení nebylo nijak procesně ani věcně složité, dokazování ve věci samé bylo jednoduché, soud rozhodoval toliko na základě listinných důkazů a k rozhodnutí dospěl po dvou ústních jednáních konaných v rozmezí 16 dnů. Žalobkyně se proto domáhá náhrady nemajetkové újmy v penězích. Výši náhrady vyčíslila podle stanoviska kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Za dobu od 1. 3. 2006, tedy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém se dozvěděla o zahájení posuzovaného řízení, do 29. 2. 2018, tj. za první dva roky, žalobkyně požaduje 15.000 Kč. Za období od 1. 3. 2008 do 8. 5. 2021, kdy bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno rozhodnutí Nejvyššího soudu o jejím dovolání, žádá žalobkyně o poskytnutí peněžité náhrady ve výši 20.000 Kč za rok, tj. 54,80 Kč za den.

4. Žalobkyně se s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy obrátila na žalovanou, když u Ministerstva spravedlnosti žádala o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 298.178 Kč. Žalovaná následně žalobkyni dne 4. 2. 2022 vyplatila 156.750 Kč s tím, že ve věci jsou důvody pro snížení základní výše přiměřeného zadostiučinění o 45 %. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady rozdílu mezi náhradou ve výši 279.877 Kč, a tím, co jí bylo ze strany žalované již vyplaceno, tj. 156.750 Kč. Žalobkyně dále žádá zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od podání žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u Ministerstva spravedlnosti.

5. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že na žalobkyně u ní dne 27. 8. 2021 uplatnila žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V posuzovaném soudním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Posuzované soudní řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a lze je hodnotit jako výrazně nekoncentrované. Žalovaná souhlasí s tím, že v daném případě je odůvodněné poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, a to ve výši 15.000 Kč za první dva roky řízení a dále ve výši 20.000 Kč za rok řízení. Podle žalované však v dané věci jsou důvody pro snížení takto stanovené základní výše přiměřeného zadostiučinění, a to o 45 %. Z toho snížení náhrady o 35 % je odůvodněno složitostí řízení a důvodem pro další snížení o 10 % je četnost rozhodování soudu. Předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení 39.000.000 Kč z důvodu směnečného rukojemství. Toto řízení bylo značně složité, a to po skutkové i právní stránce. Bylo prováděno obsáhlé dokazování, v jehož rámci bylo hodnoceno značné množství listinných důkazů. V průběhu řízení došlo dvakrát ke změně v osobě žalobce. Vůči žalovanému 1) bylo řízení 11 let přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na jeho majetek. Procesní rozhodnutí vydaná soudem prvního stupně byla podrobena odvolacímu přezkumu. Ve věci samé rozhodoval dvakrát soud prvního stupně, jednou odvolací soud a jednou dovolací soud. K celkové délce trvání posuzovaného řízení tedy určitým způsobem přispěli i účastníci svou procesní aktivitou. Podle žalované je význam posuzovaného řízení pro žalobkyni potřeba hodnotit jako běžný.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně dne 27. 8. 2021 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a o tom, že jí dne 4. 2. 2022 bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 156.750 Kč.

7. Soud ve věci dále provedl dokazování listinami a výslechem žalobkyně.

8. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že dne 20. 2. 2002 byl u Krajského soudu podán návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, kterým se , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “) jako žalobce domáhala zaplacení 39.000.000 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně po třech žalovaných; žalobkyně byla označena jako žalovaná 2).

9. Směnečný platební rozkaz podle tohoto návrhu byl vydán dne 7. 6. 2006 pod č. j. , spisová značka, , když Krajský soud v Brně (dále jen „soud“) v mezidobí rozhodoval o vstupu nového žalobce na místo , Anonymizováno, . Návrh na vstup procesního nástupce na místo žalobce byl podán dne 1. 3. 2002, soud o něm rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2005, č. j. , spisová značka, ; toto usnesení napadla žalobkyně spolu se žalovaným 1) odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 3. 2006, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 28. 4. 2006. Směnečný platební rozkaz byl žalobkyni doručen dne 20. 8. 2006 a žalobkyně proti němu podala dne 4. 9. 2006 námitky.

10. První jednání ve věci se konalo dne 6. 6. 2017 a bylo u něj provedeno dokazování listinami. Jednání trvalo 2 hodiny 20 minut a bylo odročeno na 22. 6. 2017. U jednání konaného dne 22. 6. 2017 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a po ukončení dokazování vyhlásil částečný rozsudek, kterým rozhodl ve vztahu k žalobkyni jako žalované 2) a žalovanému 3) tak, že směnečný platební rozkaz vůči těmto žalovaným ponechal v platnosti.

11. V době mezi vydáním směnečného platebního rozkazu a rozhodnutím o námitkách žalobkyně byl dne 22. 3. 2007 prohlášen konkurz na majetek žalovaného 1). Usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. , spisová značka, , soud rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce z důvodu zániku , právnická osoba, jako původního žalobce. Usnesením ze dne 24. 2. 2010, č. j. , spisová značka, , soud rozhodl o návrhu žalobce, aby na místo žalobce vstoupila , Anonymizováno, . Usnesení soudu o vstupu , Anonymizováno, na místo žalobce napadla žalobkyně odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2011, č. j. , spisová značka, .

12. Rozsudek soudu ze dne 22. 6. 2017, č. j. , spisová značka, , kterým byl (mimo jiné) vůči žalobkyni ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz, napadla žalobkyně dne 27. 10. 2017 odvoláním a současně žádala o osvobození od povinnosti platit poplatek z odvolání. O žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto usnesením soudu ze dne 18. 12. 2017, č. j. , spisová značka, . K rozhodnutí o odvolání nařídil Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací jednání na den 2. 10. 2018 a dále 9. 10. 2018.

13. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2018, č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu vůči žalobkyni potvrzen. Žalobkyně tento rozsudek napadla dne 21. 2. 2019 dovoláním, které bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 25. 4. 2019. Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobkyně odmítl usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. , spisová značka, ; toto usnesení bylo doručeno zástupci žalobkyně dne 26. 5. 2021.

14. Žalobkyně vypověděla, že celá věc je pro ni velmi traumatizující, neboť jde o zaplacení vysoké peněžní částky a stres z probíhajícího řízení byl umocněn jeho délkou, kdy žalovaná po dobu téměř 20 let neměla žádnou jistotu o tom, jak řízení skončí.,15. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Soud současně přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k závěru, že16. Z provedených důkazů soud zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno 20. 2. 2002 a do okamžiku, kdy bylo zástupci žalobkyně doručeno rozhodnutí Nejvyššího soudu, uplynulo 18 let 4 měsíce a 28 dní. Žalobkyně se o vedení posuzovaného řízení dozvěděla 13. 2. 2006, kdy jí bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, č. j. , spisová značka, . Od podání návrhu do vydání směnečného platebního rozkazu uplynuly 4 roky 3 měsíce a 18 dnů. Od okamžiku, kdy žalobkyně podala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu do prvního jednání soudu ve věci, uplynulo 10 let 9 měsíců a 2 dny. Od okamžiku, kdy se žalobkyně o posuzovaném řízení dozvěděla, do doručení konečného rozhodnutí Nejvyššího soudu zástupci žalobkyně uplynulo 15 let 3 měsíce a 12 dnů. V mezidobí přitom soudy rozhodovaly toliko o procesním nástupnictví, respektive o vstupu nového účastníka na místo žalobce, a o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků.

17. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo21. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Soud dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, tedy došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. K průtahům, které lze spravedlivě přičítat k tíži státu, docházelo především v prvním stupni řízení, když směnečný platební rozkaz byl vydán po uplynutí čtyř let a tří měsíců od podání návrhu. Byť se žalobkyně o řízení dozvěděla až 13. 2. 2006, řízení již v té době bylo vedeno 4 roky, což sice žalobkyni vzhledem k její nevědomosti o něm nijak netížilo, ovšem již v té době narůstalo (nezanedbatelné) příslušenství žalované částky.

23. K nejvýraznějšímu průtahu došlo v době mezi podáním námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a rozhodnutím ve věci. Žalobkyně námitky podala dne 4. 9. 2006, soud prvního stupně o nich rozhodl (až) dne 22. 6. 2017, resp. první jednání ve věci se konalo dne 6. 6. 2017. V mezidobí přitom soud rozhodoval pouze o procesním nástupnictví. Příčinou nečinnosti pravděpodobně byla (nesprávná) úvaha, že prohlášení konkurzu na majetek žalovaného 1) má za následek přerušení řízení také vůči žalobkyni. Nečinnost soudu v tomto dlouhém období je nutné klást k tíži státu.

24. Délka odvolacího i dovolacího řízení se už pak sice z hlediska přiměřenosti nijak nevymykala, avšak s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení, dospěl soud k závěru, že žalobkyni byla způsobena újma, za kterou jí náleží přiměřené zadostiučinění v penězích.

25. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel z ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „stanovisko“). Podle stanoviska se v poměrech České republiky považuje za přiměřenou částka ve výši 15.000 – 20.000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1.250 – 1.667 Kč za jeden měsíc řízení, s tím, že první dva roky řízení se ohodnocují částkou o polovinu nižší. Výslednou částku pak lze dále modifikovat (navyšovat) na základě kritérií definovaných v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb.

26. Žalobkyně požadovala za první dva roky řízení, tj. za dobu od 1. 3. 2006 do 29. 2. 2008, náhradu ve výši 15.000 Kč, tedy minimum možného podle shora citovaného stanoviska.

27. Za další období žádala odškodnění ve výši 20.000 Kč za rok, tj. 54,80 Kč za den. Částka 20.000 Kč je horní hranicí stanoviskem doporučení sazby. Soud však v posuzovaném případě shledal důvody pro její použití (viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. , spisová značka, , dostupného na www.nsoud.cz), protože řízení v prvním stupni bylo extrémně dlouhé s ohledem na to, že soud nakonec rozhodl po dvou jednáních konaných v rozmezí 15 dnů a vycházel pouze z listinných důkazů, neprováděl nijak složité a časově náročné dokazování (např. výslechy svědků či znaleckým zkoumáním). Dalším důvodem pro použití horní hranice sazby odškodnění je význam řízení pro žalobkyni. Žalobkyně sice byla v posuzovaném řízení v pozici (neúspěšné) žalované, ovšem význam řízení, tedy to, co bylo pro žalovanou v tomto řízení v sázce, je třeba hodnotit jako vysoký. Předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení značné sumy 39.000.000 Kč, která navíc každým dnem řízení narůstala o nezanedbatelný šestiprocentní úrok.

28. Požadavek žalobkyně na poskytnutí náhrady výši 15.000 Kč za první dva roky řízení a 20.000 Kč za každý další rok, resp. 54,80 Kč za den, řízení proto soud shledal opodstatněným.

29. Důvody pro snížení základní sazby odškodnění soud, na rozdíl od žalované, neshledal. Jak bylo shora uvedeno, řízení v prvním stupni trvalo extrémně dlouho, aniž pro to byl ospravedlnitelný důvod. Prohlášení konkurzu na majetek žalovaného 1) mělo za následek přerušení posuzovaného řízení toliko ve vztahu k žalovanému 1). Žalobkyně vystupovala v postavení samostatného společníka, tudíž nic nebránilo, aby soud ve vztahu k ní rozhodl, jak se ostatně nakonec stalo. Žalobkyně sice v průběhu řízení podávala opravné prostředky, proti (v průběhu prvostupňového rozhodování vydaným) procesním rozhodnutím, ovšem tato procesní aktivita neměla ve vztahu k celkové délce řízení zásadní prodlužující efekt.

30. Skutečnost, že v posuzovaném řízení rozhodoval z podnětu žalobkyně soud odvolací i dovolací, rovněž není v této věci důvodem pro snížení náhrady, neboť jak bylo osvětleno shora, k nejvýraznějšímu průtahu došlo v řízení před soudem prvního stupně, a ve srovnání s touto dobou, odvolací ani dovolací řízení nijak zásadně neprodloužilo celkovou dobu řízení.

31. Důvod pro snížení náhrady spočívající ve složitosti řízení z hlediska prováděného dokazování rovněž není v této věci dán. Soud prvního stupně vycházel toliko z listinných důkazů, nevyslýchal svědky, nebyly zadávány znalecké posudky. Ostatně ani délka trvání obou jednání nesvědčí o časově náročném, složitém dokazování.

32. Soud proto shledal požadavek žalobkyně na poskytnutí náhrady ve výši 123.127 Kč, tj. náhrady ve výši 15.000 Kč za první dva roky řízení a 264.877 Kč za dalších 13 let a 89 dnů řízení, tj. celkem 279.877 Kč, ponížené o již poskytnuté plnění ve výši 156.750 Kč.

33. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Žalovaná se do prodlení s poskytnutím (nevyplacené části náhrady) dostala dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty od podání žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u Ministerstva spravedlnosti, tj. 28. 2. 2022. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

34. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

35. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. , spisová značka, ,oba dostupné na www.nsoud.cz), podle které „výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.“ Soud má proto pro účely rozhodnutí o nákladech řízení za to, že byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí přiznal jejich plnou náhradu.

36. Náklady tohoto řízení činí 20.695 Kč a sestávají z těchto částek.- 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 13.950 Kč odměna advokáta určená podle stanovené podle § 7 ve spojení s ustanovením § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 50.000 Kč za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 3.100 Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 30. 5. 2022, účast na jednání dne 9. 9. 2022), a jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu ve výši 1.550 Kč (účast jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí)- 1.500 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za pět režijních paušálů po 300 Kč,- 3.245 Kč odpovídající 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.