62 C 5/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 3 zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 31.100,53 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 31.100,53 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu od 31. 5. 2010 do 28. 10. 2022 ve výši 2.949,61 Kč, úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu od 31. 5. 2010 do 28. 10. 2022 ve výši 3.834 Kč, úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 28.155,53 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28.155,53 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 12.971 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 7. 12. 2023 domáhala zaplacení 31.100,53 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 31. 5. 2010 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce do výše limitu 10.000 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ; limit byl dne 12. 12. 2018 navýšen na 29.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z čerpaného úvěru. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 28. 10. 2022. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení nesplacené jistiny 28.155,53 Kč, poplatků 2.945 Kč a příslušenství.

2. Žalobkyně dále uvedla, že předchůdce s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných registrů a také z historických dat , právnická osoba, . Předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3. Dne 18. 9. 2023 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023 zaslaným na adresu , adresa, .

4. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a poskytování bankovních služeb, resp. úvěrový rámec byl navýšen za účinnosti stávajícího zákona o spotřebitelském úvěru, právní předchůdce žalobkyně přesto žádným způsobem nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, úvěrová smlouva je proto neplatná. Kromě toho v úvěrové smlouvě chybí údaj o RPSN, tudíž žalobkyni by mohl vzniknout nárok na úrok maximálně ve výši diskontní sazby. Ujednání o poplatcích a pojistném na pojištění schopnosti splácet jsou neurčitá, tudíž neplatná. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 nebylo žalovanému doručeno a z předložené smlouvy o postoupení pohledávek nevyplývá, že by pohledávka, která je předmětem tohoto řízení byla postoupena na žalobkyni.5. u předchůdce žalobkyně měl hlášenu.

6. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.

7. Soud provedl dokazování listinami. Provedené listinné důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 31. 5. 2010 došlo mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, s úvěrovým limitem do výše 10.000 Kč. Úvěrový rámec byl dne 12. 12. 2018 zvýšen na 29.000 Kč. Žalovaný nesporoval, že kreditní kartu používal do konce roku 2022 a že splácel nepravidelně. Žalovaný potvrdil, že právnímu předchůdci žalobkyně uvedl adresu , adresa, , jako adresu pro doručování.

9. Z dokladu pro schválení úvěru vyplývá, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru zaměstnaný, jeho příjem činil 12.405 Kč a měl vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Výše příjmu žalovaného vyplývá také z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 26. 5. 2010. V dokladu o posouzení úvěruschopnosti předchůdce žalobkyně uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Při posouzení úvěruschopnosti vycházel předchůdce žalobkyně z výše měsíčního příjmu žalovaného 12.500 Kč, příjmu domácnosti 40.000 Kč, interních splátek žalovaného 4.658 Kč a externích splátek 0 Kč.

10. Přípisem ze dne 10. 9. 2022 předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného na prodlení s úhradou dluhu a vyzval jej k úhradě do 21. 9. 2022. Pro případ dalšího prodlení byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého dluhu.

11. Přípisem ze dne 13. 9. 2022 předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného na prodlení s úhradou dluhu na možnost vypovězení smlouvy o revolvingovém úvěru.

12. Přípisem ze dne 29. 10. 2022 předchůdce žalobce zesplatnil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 34.050,14 Kč nejpozději do 14. 11. 2022. Přípis byl dle poštovního podacího archu zaslán žalovanému na adresu , adresa, , dne 1. 11. 2022.

13. Z platební historie úvěrového účtu a výpisů z účtu ke kreditní kartě vyplývá, že žalovaný po dobu trvání úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky v celkové výši 162.928,27 Kč; na dluh uhradil 236.621 Kč. Z výpisů ke kreditní kartě za období od 30. 5. 2022 do 28. 10. 2022 plyne, že žalovaný opakovaně přečerpal sjednaný úvěrový rámec.

14. Dne 12. 9. 2023 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, ; pohledávka za žalovaným označená číslem smlouvy se nachází na řádku 1504 této přílohy.

15. Přípisem ze dne 25. 9. 2023 zpravil právní předchůdce žalobkyně žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni; oznámení bylo podle poštovního podacího archu odesláno žalovanému na adresu , adresa, , dne 26. 9. 202316. Výzvou ze dne 6. 10. 2023 byl žalovaný opět vyrozuměn o postoupení pohledávky. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu 44.619,19 Kč ve lhůtě sedmi dnů od odeslání výzvy a upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dne 6. 10. 2023 byla výzva dle seznamu odeslaných předžalobních zpráv zaslána žalovanému na adresu , adresa, .

17. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 162.928,27 Kč; na dluh uhradil 236.621 Kč. Žalovaný byl dopisem ze dne 25. 9. 2023 vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni.

18. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 165 z. s. ú. se ustanovení § 86 použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

24. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle ustanovení § 165 z. s. ú. byl předchůdce žalobkyně v souvislosti se změnou smlouvy o revolvingovém úvěru spočívající v navýšení úvěrového rámce z částky 10.000 Kč na částku 29.000 Kč povinen podle § 86 z. s. ú. posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

26. Předchůdce žalobkyně ověřoval pouze informace týkající se příjmu žalovaného v době uzavření smlouvy o revolvingové úvěru dne 31. 5. 2010. V souvislosti s navýšením úvěrového rámce dne 12. 12. 2018 však předchůdce žalobkyně nepodrobil příjmy a výdaje žalovaného žádnému zkoumání, přestože navyšoval úvěrový rámec na téměř dvojnásobek původního úvěrového limitu, nadto v situaci, kdy žalovaný zjevně nebyl schopen dostát svým stávajícím závazkům. Z přehledu platební historie k úvěrovému účtu totiž vyplývá, že v době, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému vyšší úvěrový rámec, tj. v prosinci roku 2012, evidoval za žalovaným pohledávku ve výši přesahující 23.000 Kč. Jestliže tedy žalovaný dlouhodobě nebyl schopen splácet svůj dosavadní dluh, více než dvojnásobně překročil původně sjednaný úvěrový rámec, neměl právní předchůdce žalobkyně vůbec žalovanému poskytovat další úvěr, resp. neměl navyšovat stávající úvěrový rámec.

27. Skutečnost, že žalovaný dosavadní úvěr splácí zcela nahodile a jeho dluh neustále roste, pokud pro právního předchůdce žalobkyně nebyla sama o sobě překážkou pro navýšení úvěru, měla v něm minimálně vzbudit pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet vyšší úvěr a vést jej k důkladnému prověření majetkových poměrů žalovaného.

28. Právní předchůdce žalobkyně však bez ohledu na zvyšující se dluh žalovaného a bez jakýchkoliv poznatků o jeho majetkové situaci, poskytl žalovanému úvěr s vyšším úvěrovým rámcem. Nedostál tak své povinnosti vyplývající z ustanovení § 165 ve spojení s § 86 z. s. ú.

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného proto mohlo právnímu předchůdci žalobkyně vzniknout (a na žalobkyni být postoupeno) toliko právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Jelikož v řízení bylo prokázáno že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 162.928,27 Kč a na svůj dluh uhradil 236.621 Kč, nemá žalobkyně právo na plnění, neboť není co vracet.

31. Námitku nedostatku aktivní legitimace vznesenou žalovaným soud neshledal důvodnou, neboť právní předchůdce žalobkyně platně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a postoupení pohledávky žalovanému oznámil přípisem ze dne 25. 9. 2023 odeslaným na adresu, kterou sám žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně sdělil jako adresu doručovací32. Z důvodů shora vyložených proto soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 12.971 Kč. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 9.520 Kč odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu dne 4. 1. 2024, vyjádření ve věci dne 2. 2. 2024, účast u jednání dne 25. 9. 2024) ve výši 2.380 Kč za úkon určené podle 7 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“),- 1.200 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 4 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu dne 4. 1. 2024, vyjádření ve věci dne 2. 2. 2024, účast u jednání dne 25. 9. 2024),- 2.251 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalovaného doložil, že je plátcem této daně.

34. Náklady řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.