62 C 51/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7.957 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.957 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.957 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2019, doplněnou o podání žalobkyně ze dne 11. 6. 2020, domáhala zaplacení 7.957 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 26. 6. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně postupně poukázala na účet uvedený žalovaným 13.195 Kč (dne 29. 6. 2015 částku 7.000 Kč, dne 26. 8. 2015 částku 1.960 Kč, dne 23. 9. 2019 částku 1.104 Kč, dne 4. 11. 2015 částku 1.866 Kč a dne 23. 11. 2015 částku 1.265 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1.900 Kč počínaje červencem 2015. Žalovaný neuhradil splátku za prosinec 2015. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 1. 4. 2016 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z formuláře (loan application) označeného číslo je zřejmé, že 29. 6. 2015 měla proběhnout platba ve výši 7.000 Kč na účet č. bankovní účet. Dne 29. 6. 2015 byla na účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba na jméno žalovaného připsána platba ve výši 7.000 Kč.

5. Z formuláře (loan application) označeného číslo je zřejmé, že 26. 8. 2015 měla proběhnout platba ve výši 1.960 Kč na účet č. bankovní účet. Dne 27. 8. 2015 byla na účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba na jméno žalovaného připsána platba ve výši 1.960 Kč.

6. Z formuláře (loan application) označeného číslo je zřejmé, že 23. 9. 2015 měla proběhnout platba ve výši 1.104 Kč na účet č. bankovní účet. Dne 24. 9. 2015 byla na účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba na jméno žalovaného připsána platba ve výši 1.104 Kč.

7. Z formuláře (loan application) označeného číslo je zřejmé, že 4. 11. 2015 měla proběhnout platba ve výši 1.866 Kč na účet č. bankovní účet. Dne 5. 11. 2015 byla na účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba na jméno žalovaného připsána platba ve výši 1.866 Kč.

8. Z formuláře (loan application) označeného číslo je zřejmé, že 22. 11. 2015 měla proběhnout platba ve výši částka na účet č. bankovní účet. Dne 23. 11. 2015 byla na účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba na jméno žalovaného připsána platba ve výši 1.265 Kč.

9. Podle výpisu z účtu vedeného společností právnická osoba pro žalovaného činil dluh žalovaného 7.957 Kč (zůstatek po poslední platbě 6.693 Kč a výběr 1.265 Kč) a byl splatný ke dni 29. 2. 2016.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován postupitelem (právnická osoba), a to přípisem ze dne 19. 1. 2018, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného opětovně k úhradě dluhu.

12. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Z předložené úvěrové smlouvy, resp. předložených formulářů, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr s odbornou péčí. V posuzované věci žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr v rámci interního systému, zjištěním zahájených exekučních řízení a lustrací v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdce žalobkyně však žádným způsobem nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr.

18. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 7.957 Kč.

20. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat výpis z účtu žalovaného vedeného u právního předchůdce žalobkyně, ze kterého se podává splatnost žalované částky ke dni 29. 2. 2015. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení byl proto shledán opodstatněným; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

21. Z důvodů shora vyložených rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku.

22. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 1.489 Kč Náklady řízení sestávají z těchto částek: -) 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, -) 600 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), -) 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), -) 189 Kč odpovídající 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.