62 C 53/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A zastoupená zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně žalobkyně:b) Jméno žalobkyně B , narozená dne Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitelky

I. Určuje se, že žalovaná není dědičkou zůstavitelky , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, , naposledy bytem , adresa, , ze závěti ze dne , datum, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2024, opravenou k výzvě soudu podáním ze dne 4. 7. 2024, a žalobou doručenou soudu dne 2. 4. 2024 se žalobkyně domáhají určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitelky , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, , naposledy bytem , adresa, (dále jen „zůstavitelka“), ze závěti ze dne , datum, .

2. Obě žalobkyně jsou jako sestřenice zůstavitelky jejími zákonnými dědičkami.

3. Zůstavitelka zanechala allografní závěť ze dne , datum, , v níž za dědice svého nemovitého majetku povolala , jméno FO, , která je rovněž sestřenicí a zákonnou dědičkou zůstavitelky. , jméno FO, zcizila dědictví žalované, a to smlouvou o zcizení dědictví uzavřenou dne , datum, formou notářského zápisu sepsaného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, pod zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

4. Podle žalobkyň je závěť ze dne , datum, neplatná, neboť zůstavitelka před svědky závěti neprohlásila, že závěť obsahuje její poslední vůli, svědci zůstavitelku osobně neznali a její totožnost si neověřili.

5. Žalovaná se ztotožnila s tvrzeními žalobkyň a navrhla, aby žalobě bylo vyhověno.

6. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

7. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2023, č. j. , spisová značka, (dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, č. j. , spisová značka, ), které nabylo právní moci dne 30. 1. 2024, byly žalobkyně odkázány k podání předmětné žaloby proti žalované, k čemuž jim byla stanovena lhůta dvou měsíců od právní moci usnesení.

8. Žaloba doručená soudu dne 13. 3. 2024, resp. dne 2. 4. 2024, byla podána včas.

9. Soud provedl listinné důkazy a zjistil, že zůstavitelka zemřela dne , datum, . Listinu označenou jako závěť předložil v pozůstalostním řízení , jméno FO, , u něhož byla listina uložena. Závěť je datována , datum, , nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitelky. Zůstavitelka listinu označenou jako závěť podepsala. Závěť byla sepsána za přítomnosti dvou svědků, a to , jméno FO, a , jméno FO, .

10. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že svědci závěti zůstavitelku osobně neznali a neověřili si její totožnost a dále, že zůstavitelka před nimi neprohlásila, že se jedná o její poslední vůli.

11. Podle § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

12. Podle § 1539 odst. 1 o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.

13. Podle § 581 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1706/2018, dostupném na www.nsoud.cz, dovodil, že obdobně jako allografní závěť pořízená dle předchozí právní úpravy (ust. § 476b zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen „obč. zák.“), i závěť sepsaná podle ustanovení § 1534 o.z. je platným právním úkonem jen tehdy, jestliže ji zůstavitel podepsal vlastní rukou, jestliže zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a jestliže se svědci na závěť podepsali; nezáleží přitom na pořadí, v jakém se tyto náležitosti splnily, stalo-li se tak v bezprostřední časové souvislosti, takže se jednotlivé úkony jeví jako jednotný úkon.

15. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku taktéž vyslovil závěr, že je nezbytné, aby svědci závěti byli schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědci nemusí znát obsah závěti, jejich úkol není v kontrole obsahu závěti, nýbrž v potvrzení, že ten, kdo závěť pořídil, je zůstavitelem, který prohlašuje, že listina, na niž poukazuje, obsahuje jeho poslední vůli. Znamená to, že buď zůstavitele osobně znají, nebo je jim prokázána jeho totožnost a oni mohou potvrdit, že ta osoba, která pořízení poslední vůle učinila, je skutečně zůstavitelem, jehož totožnost je závětí deklarována. Vzhledem k tomu, že allografní závěť zůstavitel nenapsal vlastní rukou a jen ji vlastnoručně podepsal a že taková listina sama o sobě není - na rozdíl od holografní závěti - spolehlivým dokladem toho, že skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele, zákon u ní požaduje (pod sankcí neplatnosti právního úkonu), aby zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a aby se svědci na závěť podepsali.

16. V posuzované věci svědci závěti zůstavitelku osobně neznali a její totožnost jim nebyla prokázána, nemohli tak potvrdit, že zůstavitelka je skutečně pořizovatelkou předmětné závěti, tudíž nedostáli zákonem stanovené povinnosti svědka závěti. Zůstavitelka před svědky závěti neprohlásila, že závěť obsahuje její poslední vůli. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že zůstavitelka se se svědky o závěti vůbec nebavila, nijak se k ní nevyjadřovala.

17. Jelikož v řízení bylo z nesporných tvrzení účastníků zjištěno, že allografní závěť ze dne 29. 6. 2020 nesplňuje formální náležitosti allografní závěti ve smyslu ustanovení § 1534 a § 1539 odst. 1 o. z., shledal ji soud podle § 581 odst. 1 o. z. neplatnou pro rozpor se zákonem.

18. S ohledem na závěr o neplatnosti závěti ze dne 29. 6. 2020 soud vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly určení, že žalovaní není dědičkou z předmětné závěti.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy se procesně úspěšné žalobkyně práva na jejich náhradu výslovně vzdaly.