62 C 54/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28.032,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16.592 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 11.440,40 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4.053,02 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 6.933,09 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 28.032,40 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28.032,40 Kč od 30. 7. 2024 do 2. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.440,40 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16.592 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení 28.032,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 26. 1. 2022 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 32.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 25.789 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 8.838 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 904 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 15.408 Kč. S účinností ke dni 29. 7. 2024 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 26. 1. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 32.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 25.789 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 8.838 Kč, tj. celkem 38.467 Kč, v 78 týdenních splátkách ve výši 904 Kč nejpozději do 26. 7. 2023.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 26. 1. 2022 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a má tři vyživovací povinnosti. Žalovaný uvedl dva zdroje příjmů domácnosti. Čistý příjem žalovaného z dohody o pracovní činnosti činil 16.327 Kč měsíčně, ostatní příjmy 6.527 Kč a další čisté příjmy domácnosti činily 23.700 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 9.800 Kč, žalovaný dále hradil splátky jiných dluhů částkou 2.125 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu za listopad a prosinec 2021.

6. Na dluh ze smlouvy žalovaný uhradil 15.408 Kč (jak plyne z tabulky umoření).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 29. 7. 2024, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 82.856,25 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 16. 8. 2024.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzvala k úhradě nejpozději do 15. 11. 2024. Upomínka byla odeslána 1. 11. 2024.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. V posuzované věci žalovaný sdělila předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z žádosti o úvěr a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalšího příjmu žalovaného ve výši 6.527 Kč a zda partnerka žalovaného skutečně dosahuje deklarovaného příjmu ve výši 23.700 Kč. Jistě bylo v možnostech předchůdce žalobkyně ověřit si výši těchto dalších příjmů; pokud se předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o celkovém příjmu, aniž se zajímal o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

18. Ohledně výdajů se předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Předchůdci žalobkyně bylo známo, že žalovaný žije v nájmu, jistě proto bylo v jeho v možnostech ověřit si alespoň výši nákladů na bydlení (nájemné, náklady na energie). Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, i když byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

19. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaný bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádosti k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 16.592 Kč (poskytnutá jistina ve výši 32.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 15.408 Kč); ve zbylé části 11.440,40 Kč soud návrh žalobkyně zamítl. V části nároku žalobkyně na úhradu smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 6.933,09 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 28.032,40 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení úroků soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

23. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno 16. 8. 2024, doručeno mu mohlo být nejdříve třetí pracovní den po odeslání, tj. 21. 8. 2024. Desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu skončila dne 2. 9. 2024.

24. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 3. 9. 2024 v prodlení.

25. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16.592 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení, tj. úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4.053,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28.032,40 Kč od 30. 7. 2024 do 2. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.440,40 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16.592 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, tj. co do rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení a sazbou stanovenou příslušným právním předpisem pro kalendářní pololetí, v němž se žalovaný dostal do prodlení, soud žalobu zamítl.

26. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

27. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

28. O nákladech řízení soud rozhodlo podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění celého žalobního žádání (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu) byl z procesního hlediska úspěšnější žalovaný, jemuž však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.