62 C 6/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24.448,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18.770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 16.077,58 Kč od 16. 2. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 16.077,58 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 16.077,58 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, maximálně však do výše 8,25 % ročně, a s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 2.692,42 Kč od 16. 2. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2.692,42 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 2.692,42 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, maximálně však do výše 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 5.678,32 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 31.232,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 17.642,78 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 17.642,78 Kč od 1. 1. 2021 do 15. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1.565,20 Kč od 16. 2. 2021 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení z částky 1.565,20 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s roční sazbou úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, a co do rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšeném o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.077,58 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 12.509,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6.805,54 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6.805,54 Kč od 1. 1. 2021 do 15. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4.113,12 Kč od 16. 2. 2021 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení z částky 4.113,12 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s roční sazbou úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, a co do rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.692,42 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 domáhala zaplacení 32.203,39 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 12. 5. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 13.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.632 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 416 Kč nejpozději do 15. 5. 2007. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 10.307,58 Kč.

2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dále dne 6. 10. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.280 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč nejpozději do 5. 10. 2007. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 3.922,42 Kč.

3. Dne 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Dne 12. 5. 2006 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 13.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.632 Kč, tj. celkem 21.632 Kč, v 52 týdenních splátkách ve výši 1.037 Kč; poslední splátka měla být splatná 15. 5. 2007.

7. Dne 6. 10. 2006 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 32.280 Kč, tj. celkem 33.280 Kč, v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč; poslední splátka měla být splatná 5. 10. 2007.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky s účinností k 5. 1. 2021 postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován ze strany postupitele přípisem dne 6. 1. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 11.324,42 Kč a dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 29.357,58 Kč. Přípis byl odeslán dne 1. 2. 2021.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu.

10. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 14. 10. 2009, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“).

11. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

13. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

14. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

15. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouvy o půjčce ([číslo] [číslo]) byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřeny před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětných smluv o půjčce sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 17. Soud se proto nejdříve zabýval platností předmětných smluv o půjčce. Z obou předložených smluv nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoli zabýval schopností žalovaného splácet předmětné půjčky, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnuté půjčky.

18. Smlouva o půjčce [číslo] stejně jako smlouva o půjčce [číslo] uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčky splatit, a přesto mu úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

19. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce [číslo] stejně jako smlouva o půjčce [číslo] byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] uhradil 10.307,58 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení částky 2.692,42 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 13.000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 10.307,58 Kč. Na svůj dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] žalovaný uhradil 3.922,42 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení částky 16.077,58 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 20.000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 3.922,42 Kč.

21. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 o. z. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] ve lhůtě 10 dnů od jeho obdržení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 1. 2. 2021, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 4. 2. 2021. Dne 5. 2. 2021 žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 15. 2. 2021.

22. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 16. 2. 2021 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši platné pro kalendářní pololetí, ve kterém se žalovaný skutečně dostal do prodlení.

23. Pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši nedosahující 8,25 % ročně (sazba platná pro první kalendářní pololetí roku 2021), byla jí přiznána požadovaná výše úroku z prodlení. Žalobkyně žádala úrok z prodlení v proměnlivé sazbě. Pro případ, že by takto stanovená sazba v budoucnu přesáhla 8,25 %, tj. maximální možnou výši úrokové sazby platnou pro prodlení žalovaného v tomto konkrétním případě, byla žaloba zamítnuta co do rozdílu mezi takto stanovenou (vyšší) sazbou a úrokem ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 17.642,78 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 31.232,48 Kč (za dobu od 13. 10. 2007 do 18. 12. 2020), částky 6.805,54 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 12.509,06 Kč (za dobu od 23. 5. 2007 do 18. 12. 2020), tj. celkem 68.189,86 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 18.770 Kč (2.692,42 Kč a 16.077,58 Kč), ve zbylé části žalobkyně úspěšná nebyla. Žalobkyně proto byla úspěšná v 27,53 % předmětu řízení, v 72,47 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.