62 C 64/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 262.217,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 152.700,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.700,23 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.700,23 Kč kapitalizovaným za dobu od 3. 1. 2023 do 7. 9. 2023 ve výši 15.562,82 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 109.517,58 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu od 14. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 19.453,23 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 13.828,96 Kč, úroku ve výši 17,70 % ročně z částky 258.657,81 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105.957,58 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2024, doplněnou podáním ze dne 30. 4. 2024 a 27. 6. 2024, domáhala po žalované zaplacení 262.217,81 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 12. 8. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 289.000 Kč za účelem konsolidace dluhů žalované. Žalovaná se zavázala hradit úvěr spolu poplatky a úrokem ve výši 17,70 % ročně v měsíčních splátkách po 5.898,63 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh uhradila 136.299,77 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 18. 9. 2023 postoupena na přechodného věřitele I-Xon, a.s, který následně dne 13. 10. 2023 postoupil pohledávku na žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 258.657,81 Kč, poplatků ve výši 3.560 Kč, kapitalizovaného úroku od 14. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 19 453,23 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení od 14. 7. 2022 do 7. 9.2023 ve výši 29.391,78 Kč, úroku ve výši 17,70 % ročně z částky 258.657,81 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 258.657,81 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

1. Dne 12. 8. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, . Část finančních prostředků byla dle čl. III odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru žalované poskytnuta za účelem úhrady předchozích dluhů žalované, a to ve výši 1.050,22 Kč na dluh evidovaný na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , ve výši 25.226,87 Kč na dluh evidovaný na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , ve výši 21.410,91 Kč na dluh evidovaný na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , ve výši 64.221,86 Kč na dluh evidovaný na účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve výši 74.593,55 Kč na dluh evidovaný na účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve výši 34.076,53 Kč na dluh evidovaný na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , ve výši 58.914,16 Kč na dluh evidovaný na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a ve výši 8.465,82 Kč na dluh evidovaný na účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Zbylá část jistiny úvěru byla dle čl. III odst. 1 písm. b) smlouvy o úvěru byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala hradit úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,70 % ročně ve 108 měsíčních splátkách ve výši 5.898,63 Kč (splátka úvěru ve výši 5.366,63 Kč a pojištění schopnosti splácet ve výši 532 Kč) formou zápočtu z účtu žalované č. , č. účtu, vždy k 12. dni daného kalendářního měsíce počínaje dnem 12. 9. 2020. Součástí smlouvy o úvěru byl rovněž sazebník poplatků žalobce a všeobecné produktové podmínky.

2. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou, její měsíční příjem činí 19.636 Kč a příjem domácnosti činí 20.000 Kč. Zjištěny byly aktuální závazky žalované v celkové výši 286.567,02 Kč a měsíční splátky dluhů v celkové výši 9.473,87 Kč. Příjem byl zjištěn z výpisů z běžného účtu žalované. Výdaje byly zjištěny z prohlášení žalované v žádosti o úvěr; připočteny byly normativní náklady na bydlení a částka životního minima.

3. Přípisem ze dne 19. 8. 2022 a 22. 8. 2022 byla žalovaná opakovaně upozorněna na prodlení s úhradou splátek. Dopisem ze dne 17. 12. 2022 prohlásil předchůdce žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 15. 12. 2022 s ohledem na opakované prodlení žalované s úhradou splátek. Předchůdce žalobkyně současně vyzval žalovanou k úhradě částky 282.376,03 Kč do 2. 1. 2023. Dopis byl odeslán 20. 12. 2022.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 18. 9. 2023 postoupena na přechodného věřitele I-Xon, a.s. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 25. 9. 2023; přípis byl odeslán 26. 9. 2023.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 byla pohledávka za žalovanou s účinností k témuž dni postoupena z přechodného věřitele na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 9. 10. 2023; přípis byl odeslán téhož dne.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2023 žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a upozornila žalovanou na možnost uplatnění nároku soudní cestou.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Příjem žalované byl ověřen z výpisů z běžného účtu žalované. Deklarované příjmy domácnosti ve výši 20.000 Kč nebyly ověřeny vůbec, předchůdce žalobkyně nepodnikl žádné kroky ke zjištění, jaký je zdroj tohoto příjmu a zda domácnost žalované dosahuje příjmu v tvrzené výši, resp. zda se jedná o prostředky, které je žalovaná oprávněna použít na úhradu svých dluhů, popř. jiných osobních výdajů. Výdaje žalované, potažmo výdaje domácnosti, pak byly zjišťovány nedostatečně. Předchůdce žalobce nezjišťoval, jaké jsou náklady žalované na bydlení, domácnost, stravování, osobní potřeby, nebo volnočasové aktivity. Žalovaná uvedla, že má další dluhy a hradí splátky v celkové výši 9.473,87 Kč, předchůdce žalobkyně však nepodnikl žádné kroky k ověření těchto tvrzení a dále nezjišťoval, zda žalovaná má ještě další dluhy či nikoliv. Pokud byla část poskytnutého úvěru bezúčelová, měl předchůdce žalobkyně postupovat obezřetně a důsledněji se zabývat zjištěním skutečných výdajů žalované. Částka životního minima i normativních nákladů na bydlení je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalované. Poskytnutí úvěru žalované zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

16. Předchůdce žalobkyně postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje. Pouhé doplnění čísel do žádosti k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalované, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

19. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalované 289.000 Kč, žalovaná na dluh uhradila 136.299,77 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 152.700,23 Kč; ve zbylé části ohledně částky 109.517,58 Kč soud žalobu zamítl. Soud rovněž zamítl žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 19.453,23 Kč a úroku ve výši 17,7 % ročně z částky 258.657,81 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

20. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byla žalovaná k plnění vyzvána dopisem ze dne 17. 12. 2022. Žalovaná byla povinna plnit do 2. 1. 2023.

21. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 3. 1. 2023 v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 3. 1. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.700,23 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.700,23 Kč kapitalizovaný za dobu od 3. 1. 2023 do 7. 9. 2023 ve výši 15.562,82 Kč; ve zbylé části v rozsahu úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 13.828,96 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105.957,58 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu zamítl.

23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 262.217,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19.453,23 Kč za dobu od 14. 7. 2022 do 31. 12. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 29.391,78 Kč za dobu od 14. 7. 2022 do 7. 9. 2023, úroku ve výši 17,7 %ročně z částky 258.657,81 Kč od 19. 9. 2023 do 10. 7. 2024 v kapitalizované výši 37.127,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 258.657,81 Kč od 19. 9. 2023 do 10. 7. 2024 v kapitalizované výši 31.464,12 Kč, tj. celkem 379.654,61 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I, tedy částkou v celkové výši 186.263,05 Kč (152.700,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.700,23 Kč za dobu od 3. 1. 2023 do 7. 9. 2023 v kapitalizované výši 15.562,82 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.700,23 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do 10. 7. 2024 v kapitalizované výši 18.575,04 Kč). Ve zbylé části ohledně 192.816,52 Kč žalobkyně úspěšná nebyla. Žalovaná byla z procesního hlediska nepatrně úspěšnější, avšak žádné náklady, na jejichž náhradu měla právo jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.