62 C 75/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2.323,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 2.323,86 Kč s úrokem kapitalizovaným ve výši 386,30 Kč, úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 157,88 Kč, úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 2.323,86 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.323,86 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízní.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 12. 2020, doplněnou podáním ze dne 25. 5. 2022, domáhala zaplacení 2.323,86 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 25. 11. 2012 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 13.000 Kč; žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně a dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroku z úvěru včetně poplatků účtovaných za daný měsíc. Žalovaná svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnila, právní předchůdce žalobkyně proto dne 11. 4. 2019 úvěr zesplatnil. V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaná čerpala celkem 49.571,75 Kč, na svůj dluh uhradila 90.719,50 Kč. S účinností ke dni 1. 6. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 25. 11. 2012 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o kreditní kartě a kartovém účtu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s limitem 13.000 Kč ke kartovému účtu č. [bankovní účet]. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 23,88 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit čerpanou částku v měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100% částky úroku z úvěru včetně poplatků účtovaných za daný měsíc a to vždy k datu splatnosti určenému ve výpisu z kartového účtu.

5. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdce žalobkyně proto dopisem ze dne 9. 3. 2019 vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 1.592 Kč a upozornil ji na možnost zesplatnění úvěru v případě, že dlužná částka nebude do 10. 4. 2019 uhrazena. Dopisem ze dne 11. 4. 2019 právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 11. 4. 2019 zesplatnil.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 byla pohledávka s účinností ke dni 1. 6. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem dne 22. 6. 2020, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 2.868,04 Kč. Dopis byl odeslán dne 22. 6. 2020.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu.

8. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 25. 11. 2012, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 3. 2013 (dále jen„ z. s. ú.“).

9. Podle § 3 písm. a) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

13. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Soud se z úřední povinnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

15. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalované řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr.

16. Smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, avšak před jeho novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Zákon o spotřebitelském úvěru platný v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru (tj. před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb.) výslovně nespojoval s nedostatečným prověřením úvěruschopnosti spotřebitele absolutní neplatnost smlouvy. Pouhá skutečnost, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo v jiném časovém období, však nemůže zvýhodňovat jednu stranu smlouvy (žalobce jako podnikající osobou) na úkor strany druhé (žalovaného coby spotřebitele). I na smlouvu o úvěru, která byla uzavřena před novelou zákonem 43/2013 Sb., je proto třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou, která nevyvolává žádné smlouvou zamýšlené účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č.j. 33 Cdo 201/2018, a dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp.zn. I. ÚS 199/11). Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.

17. Smlouva o úvěru uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovanou) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku.

18. Soud tedy uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná čerpala prostřednictvím kartového účtu částku ve výši 49.571,75 Kč, na svůj dluh uhradila 90.719,50 Kč, žalobkyni proto nevznikl nárok na vrácení jakéhokoliv plnění.

19. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř 21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by měla právo na jejich plnou náhradu, žádné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.