62 C 8/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.000 Kč od 23. 5. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 domáhala zaplacení 3.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 20. 4. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalované 3.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku do 22. 5. 2015. Jelikož žalovaná svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradila, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 23. 5. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z prohlášení číslo 1005911928 je zřejmé, že dne 20. 4. 2015 žalobkyně poskytla žalované v hotovosti 3.000 Kč s tím, že žalovaná tuto částku vrátí do 20. 5. 2015. Převzetí finanční hotovosti žalovaná stvrdila svým podpisem.

5. Podle výpisu z účtu vedeného společností právnická osoba pro žalovanou činil dluh žalované 3.000 Kč a byl splatný ke dni 22. 5. 2015.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována postupitelem (právnická osoba), a to přípisem ze dne 15. 1. 2018, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou opětovně k úhradě dluhu.

8. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce.

12. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

13. Z předložené úvěrové smlouvy, resp. předloženého formuláře, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoli zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti týkající se schopnosti žalované splácet úvěr, resp. neuvedla, jak a zda vůbec byla tzv. úvěruschopnost žalované zjišťována a posuzována.

14. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 15. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, tedy částky ve výši 3.000 Kč.

16. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat výpis z účtu žalované vedeného u právního předchůdce žalobkyně, ze kterého se podává splatnost žalované částky ke dni 22. 5. 2015. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 23. 5. 2015 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni.

17. Z důvodů shora vyložených rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku.

18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 1.489 Kč Náklady řízení sestávají z těchto částek: -) 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, -) 600 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), -) 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), -) 189 Kč odpovídající 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.