62 C 8/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 499 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19.200 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 11.299 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.200 Kč od 11. 12. 2023 do 22. 8. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.000 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 19.200 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , právnická osoba, Kč.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 380 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2024 domáhala zaplacení 30.499 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 10. 11. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet dne 10. 11. 2023 částku 16.000 Kč a dne 24. 11. 2023 částku 3.200 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu poplatkem ve výši 6.000 Kč do 10. 12. 2023, smlouvou sjednané povinnosti však neplnila řádně a včas, když na dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně současně požadovala zaplacení částky , právnická osoba, Kč jako nákladů spojených s vymáháním pohledávky a smluvní pokutu ve výši 5.299 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 10. 11. 2023 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaná o poskytnutí zápůjčky požádala prostřednictvím internetového portálu úvěrové společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Téhož dne žalobkyně poskytla žalované plnění výši 16.000 Kč převodem na její účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Žalovaná se podle čl. 1.3 smlouvy o zápůjčce zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.200 Kč, to vše do 10. 12. 2023.

5. Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne 24. 11. 2023 ke smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala navýšit žalované zápůjčku o 3.200 Kč. Plnění ve výši 3.200 Kč poskytla žalobkyně převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne 24. 11. 2023.

6. Žalovaná byla na dluh ze strany žalobkyně upozorněna dopisem dne 17. 12. 2023, 24. 12. 2023, 31. 12. 2023 a 9. 1. 2024.

7. Žalobkyně žalovanou znovu vyzvala k zaplacení dluhu v celkové výši 31.967 Kč do tří dnů rovněž předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2024 s upozorněním na možnost soudního řešení věci. Upomínka byla odeslána dne 14. 8. 2024.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. V posuzované věci žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala a neposuzovala schopnost žalované řádně splácet zápůjčku, nezkoumala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádala si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sama aktivně neprovedla žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalované nedoplnila ničeho.

17. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky zápůjčku. Za této situace neměla být zápůjčku žalované vůbec poskytnuta.

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalované částku 19.200 Kč, žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 19.200 Kč.

21. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byla žalovaná prokazatelně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2024. Upomínka byla žalované zaslána stejného dne, doručena jí mohla být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 19. 8. 2024. Žalovaná byla povinna plnit do tří dnů, tj. do 22. 8. 2024.

22. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 23. 8. 2024 v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 23. 8. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem II tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem III zamítl.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

26. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 25.200 Kč, poplatků ve výši 2.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.299 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.200 Kč od 11. 12. 2023 kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5.851,23 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 10,94 % nákladů řízení (úspěch 55,47 % ponížený o neúspěch 44,53 %).

27. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 1.300 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 1.500 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“)- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 378 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.Takto vyčíslené náklady činí 3.478 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 10,94 % nákladů řízení, tj. 380 Kč.

28. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.