63 C 151/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Juditou Fadrusovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně právnická osoba , IČO se sídlem v  obec , ulice a číslo zastoupené advokátem titul . jméno příjmení , se sídlem v  obec , ulice a číslo , proti žalované právnická osoba , IČO se sídlem v  obec , anonymizováno číslo , zastoupené advokátem titul . jméno příjmení se sídlem v  obec , ulice a číslo , o 23.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23.000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1.2.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16.541 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou soudu dne 10.5.2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1.2.2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 5.9.2017 uzavřena smlouva o poskytování poradenských služeb, na základě které žalobkyně řádně poskytovala žalované smluvené plnění a žalovaná za něj řádně platila. Dne 22.12.2017 se strany dohodly na ukončení této smlouvy a současně sepsaly dokument nazvaný "Ukončení spolupráce v oblasti poradenských služeb", v němž konstatovaly, že„ žalovaná dluží ještě částky 24.200 Kč podle faktury [číslo] a 23.000 Kč podle faktury [číslo]“. Žalovaná uznala, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení uvedených částek a částku 24.200 Kč také žalobkyni dne 29.3.2018 zaplatila. Zbývajících 23.000 Kč však zůstala dlužna i přes opakovanou výzvu žalobkyně k zaplacení. Proto žalobkyně požaduje nejen zaplacení dlužných 23.000 Kč, ale i úroků z prodlení z ní.

2. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalobkyní tvrzený dluh neexistuje. Namítala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku a nikoli smlouva o spolupráci a poskytování poradenských služeb. Smlouva o nájmu dopravního prostředku byla uzavřena k [značka automobilu], nájemné bylo sjednáno ve výši 15.730 Kč měsíčně a toto žalovaná řádně hradila. Nájemní vztah měl skončit k 30.10.2018. Dne 22.12.2017 strany uzavřely dohodu o ukončení nájmu dopravního prostředku, dle které nájemní vztah skončil již 22.12.2017. S ohledem na předčasné skončení nájmu se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni kompenzaci ve výši 24.000 Kč a uvedenou částku také uhradila. Žalobou požadovaná částka představuje náhradu za překročení povoleného počtu ujetých kilometrů, žalovaná takový nárok žalobkyně neuznává a odmítá požadovanou částku uhradit. Žalobkyně lstivě uzavřela s žalovanou dohodu o ukončení spolupráce v oblasti poradenských služeb, čehož využila k tomu, aby„ fakturovala nikoliv nájemné, ale poskytování poradenství“, což ve spojení s „ uznáním dluhu“, jež má„ představovat převzetí faktury [číslo]“, je jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem a jako takovému mu nenáleží právní ochrana.

3. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že byla vystavena žalobkyní pro žalovanou dne 21.12.2017 na částku 24.200 Kč za„ poradenské služby“, splatnost fakturované částky byla stanovena na 27.12.2017. Z faktury [číslo] ze dne 22.12.2017, bylo zjištěno, že byla vystavena žalobkyní pro žalovanou dne 22.12.2017 na částku 23.000 Kč za„ poradenské služby (koncové zúčtování)“, splatnost fakturované částky byla stanovena na 31.1.2018. Z listiny označené„ kniha pohledávek ke dni 16.4.2018“ bylo zjištěno, že částka 24.200 Kč účtovaná fakturou [číslo] byla uhrazena dne 29.3.2018, částka 23.000 Kč účtovaná fakturou [číslo] není vedena coby uhrazená. Z listiny označené„ ukončení spolupráce v oblasti poradenských služeb“ ze dne 22.12.2017 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi žalobkyní, zastoupenou členem představenstva [jméno] [příjmení] (viz úplný výpis z obchodního rejstříku žalobkyně vyhotovený dálkovým přístupem dne 14.4.2021), a žalovanou zastoupenou jednatelem [jméno] [příjmení] (viz úplný výpis z obchodního rejstříku žalované vyhotovený dálkovým přístupem dne 14.4.2021), kteří prohlásili, že dne 22.12.2017 ukončili smlouvu o spolupráci o poskytování poradenských služeb uzavřenou dne 5.9.2017. Žalobkyně potvrdila, že jí byly žalovanou uhrazeny„ všechny dosud vystavené faktury vyjma faktury [číslo] na částku 24.200 Kč a [číslo] na částku 23.000 Kč“. Žalovaná se zavázala„ tyto faktury“ uhradit ve lhůtě jejich splatnosti a současně prohlásila, že„ dohoda o spolupráci byla řádně splněna a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení faktur“. Z dopisu„ vyjádření k faktuře“ ze dne 12.4.2018“ bylo zjištěno, že je adresován žalobkyni, podepsán jednatelem žalované [jméno] [příjmení], který nesouhlasí s daňovým dokladem [číslo] vystaveným na částku 23.000 Kč, protože žalovaná poradenské služby od žalobkyně neodebírala. Z toho důvodu považuje daňový doklad za vystavený omylem, za neexistující plnění s tím, že takto účtovaná částka nebude uhrazena. Z výpovědi statutárního zástupce žalobkyně [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena ústní smlouva ohledně dodávek služeb, v rámci dohodnutých služeb bylo žalované půjčeno i vozidlo. Cena žalobkyní poskytovaných služeb byla řádně fakturována, a poté, co byl vztah mezi společnostmi ukončen, zůstala část vyúčtované ceny neuhrazena. Žalovaná uhradila částku 24.200 Kč, zbytek zůstala dlužna. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že znal jak zástupce žalobkyně tak i žalované – je s nimi v obchodním vztahu - a„ byl prostředníkem“ při domluvě a uzavírání smlouvy o pronájmu vozidla [anonymizována dvě slova] mezi žalobkyní a žalovanou. Jednalo se o„ zapůjčení, pronájem vozidla, kdy jedni si chtěli půjčit auto, jedni chtěli auto pronajmout“. Na e-mailovou adresu svědka pak byla zaslána faktura, jejíž přesný obsah si svědek nepamatoval, ale„ jednalo se o pronájem vozidla na určité období“. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5.9.2017 mezi žalobkyní na straně pronajímatele a žalovanou na straně nájemce, žalované bylo dle smlouvy přenecháno k dočasnému užívání na dobu od 5.9.2017 do 30.10.2018 vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], za nájem ve výši 15.730 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 14.9.2017, [číslo] ze dne 16.10.2017, [číslo] ze dne 30.11.2017 a [číslo] ze dne 14.9.2017, bylo zjištěno, že všechny jsou vystaveny žalobkyní pro žalovanou na částku vždy ve výši 15.730 Kč, která je účtována za„ poradenské služby“.

4. Po provedeném dokazovaní a zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, na základě které žalobkyně s žalovanou spolupracovala, byť konkrétní obsah dohody nebyl v řízení prokázán, neboť dohoda byla uzavřena v ústní formě a v popisu jejího obsahu se obě strany rozcházejí. Existence konsensu o vzájemné spolupráce účastníků však vyplývá nejen z výpovědi zástupce žalobkyně, ale také z obsahu listiny označené„ ukončení spolupráce v oblasti poradenských služeb“ ze dne 22.12.2017, ve které statutární zástupce žalované jednak prohlásil, že smlouva o spolupráci mezi účastníky ze dne 5.9.2017 byla ke dni 22.12.2017 ukončena a jednak se zavázal, že žalovaná uhradí v listině uvedené faktury – specifikované číslem faktury, fakturou vyúčtovanou částkou a dnem vystavení faktury – a to ve stanovené lhůtě splatnosti, neboť„ dohoda o spolupráci byla řádně splněna a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení faktur“.

5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.„) dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem a zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, z 23. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004, uveřejněné pod C 1897 a C 4198 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Uznání dluhu je jednostranné právní jednání dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod.

7. Uznáním dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. Cdo 2854, ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 32 Cdo 633/2000, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, ze dne 23.9.2010, sp.zn. 32Cdo 170/2010).

8. Z citovaného textu listiny označené„ ukončení spolupráce v oblasti poradenských služeb“ ze dne 22.12.2017 vyplývá uznání závazku žalované vůči žalobkyni ve výši 24.200 kč a 23.000 Kč. Soud má za to, že z obsahu uznávacího prohlášení (a nikoliv z obsahu faktury [číslo] ze dne 22.12.2017, jak namítala žalovaná) je zřejmé, že žalovaná si byla své povinnosti k plnění vědoma a vyjádřila souhlas a ochotu uznanou částku zaplatit. Ostatně její následné chování tomuto výkladu odpovídá, neboť další z uznaných částek (ve výši 24.200 Kč –dne 29.3.2018 uhradila. Za této situace nemůže obstát právní názor, že uznávací projev žalované je neurčitý a že tvrzený dluh není přesně specifikován. V projednávaném případě žalovaná v písemném uznání dne 22.12.2017 uvedla výši svého dluhu vůči žalobkyni, tj. 23.000 kč a 24.200 Kč, čímž byl závazek přesně identifikován a je zřejmé, jaký konkrétní závazek dlužník uznává a v jakém rozsahu žalovaná závazek uznala. Žalobkyně coby věřitel tak měla usnadněnou pozici, neboť nemusela prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání, a na žalované coby dlužníku naopak bylo, chtěla-li být ve sporu úspěšná, aby prokázala, že dluh nevznikl. Vzhledem k ustálené soudní judikatuře přitom k vyvrácení domněnky existence dluhu nestačilo pouhé popření této skutečnosti žalovanou. Proto byla žalované stanovena povinnost předmětnou částku žalobkyni zaplatit.

9. Částka 23.000 Kč měla být žalovanou dle textu listiny označené„ ukončení spolupráce v oblasti poradenských služeb“ uhrazena„ ve lhůtě splatnosti“, což je dne 31.1.2018. Nesplnila-li žalovaná svůj peněžitý závazek včas, ocitla se ode dne následujícího po dni splatnosti v prodlení a je podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je vládní nařízení č. 351/2013 Sb., které ve svém ustanovení § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši určené dle citovaného ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a ve věci zcela úspěšná, má podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 920 Kč, úhradě 5 úkonů právní pomoci advokáta po 2.020 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, účast u jednání dne 2.7.2020, 21.9.2020 a 15.4.2021), úhradě 1 úkonu právní pomoci advokáta ve výši 1.010 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 2 písmeno h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (výzvu k plnění ze dne 16.5.2018), a v úhradě 6 paušálních částek po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 12.910 Kč ( (5 x 2.020) + 1.010 + (6 x 300) = 12.910) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 2.711,10 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 15.621,10 Kč Náklady vynaložené žalobkyní po zaokrouhlení činí 16.541 Kč (920 + 15.621 = 16.541) a tyto je žalovaná povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.