63 C 158/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Juditou Fadrusovou jako samosoudkyní ve věci žalobce celé jméno žalobce , narozeného datum , bytem v  obec , ulice a číslo , zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem v  obec , ulice a číslo proti žalovanému celé jméno žalovaného , narozenému datum , bytem v  obec , ulice a číslo , o zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Rozsudek [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 15.7.2004, č.j. 22Nc 32/2004-9, kterým byla naposled stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci částkou 1.500 Kč měsíčně se mění tak, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci se stanovuje pro dobu od 1.8.2017 do budoucna částkou ve výši 5.000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci.

II. Nedoplatek na výživném za dobu od 1.8.2017 do 30.4.2021 ve výši 135.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve splátkách po 2.500 Kč splatných do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34.267 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou soudu dne 3.8.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud změnil vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci stanovenou naposled v rozsudku [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 15.7.2004, č.j. 22Nc 32/2004-9, tak, že bude pro dobu od 1.8.2017 zvýšena na částku 5.000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce od po dosažení 15 let věku studoval střední školu a po jejím úspěšném dokončení složením maturitní zkoušky byl přijat ke studiu na vysoké škole. Studiem oboru telekomunikační a informační systémy na Vysokém učení technickém se soustavně připravuje na budoucí povolání a není schopen se samostatně živit. Výživné pro žalobce bylo naposled stanoveno shora uvedeným rozsudkem ve výši 1.500 Kč měsíčně, v mezidobí došlo k významné změně v poměrech žalobce a proto se žalobce obrátil se svou žalobou na soud.

2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z rodného listu žalobce vydaného Úřadem městské části města Brna, [obec] dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce je synem [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] – žalovaného a [jméno] [příjmení], narozené [datum]. Z rozsudku [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 15.7.2004, č.j. 22 Nc 32/2004-9, kterým byla schválena dohoda rodičů žalobce o úpravě rodičovské zodpovědnosti pro dobu po rozvodu a naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 1.500 Kč měsíčně počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne 31.8.2004. Z vysvědčení o maturitní zkoušce č. OG [číslo] vydaného dne 23.6.2020 [ulice] školou [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec], bylo zjištěno, že žalobce dne 23.6.2020 složil maturitní zkoušku v telekomunikace. Z potvrzení o studiu ze dne 17.1.2021 vydaného Vysokým učením technickým v Brně, Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií bylo zjištěno, že žalobce je od 15.7.2020 studentem 1. ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu Telekomunikační a informační systémy. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že žádné vlastní příjmy nemá, řádně studuje, bydlí ve společné domácnosti s matkou, která jinou vyživovací povinnost než k synovi – žalobci nemá, a jejím přítelem. Veškeré potřeby žalobce – zajištění bydlení, stravy, platby za telefon, za dopravu - platí jeho matka. Žalobce na začátku semestru vynakládá částku kolem 1.000 Kč na nákup skript a jiných potřeb do školy, zhruba 1.500 Kč měsíčně potřebuje na ošacení a obutí. Žalobce má zdravotní problémy se zády, proto chodí jedenkrát až dvakrát týdně plavat, dále se rekreačně věnuje tenisu, s čímž jsou spojeny náklady za pronájem kurtu. Matka žalobci pravidelně poskytuje kapesné ve výši 2.000 Kč měsíčně. Otec žalobci hradí měsíčně výživné ve výši 2.000 Kč, ale v žádném kontaktu nejsou. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce, bylo zjištěno, že žalobce žije s ní a její partnerem ve společné domácnosti. Byť se žalobce snaží přivydělat si, veškeré jeho náklady týkající se stravy, bydlení, ošacení, obutí, nákladů za jízdné a telefon, hradí svědkyně, jeho otec mu posílá 2.000 Kč měsíčně. Svědkyně je zaměstnaná jako švadlena, její měsíční příjem se pohybuje kolem 20.000 Kč čistého, z toho hradí nájemné a platby za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu v souhrnné výši 9.000 Kč měsíčně. Svědkyně dává žalobci měsíčně kapesné a hradí veškeré potřebné výdaje, na pojistném hradí žalobci měsíčně kolem 2.000 Kč. Jinou vyživovací povinnost než k žalobci nemá. Žalovaný je vyučený stolař nebo truhlář, v minulosti pracoval jako řidič kamionu a řidič u zásilkové služby. S žalobcem žalovaný nijak nekomunikuje, nestýká se s ním. Nad rámec vyživovací povinnosti, kdy na výživu žalobce přispívá částkou 2.000 Kč, žalobci nijak nepřispívá. Ze sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 24.2.2020 a potvrzení Úřadu práce České republiky [číslo jednací] – [anonymizováno] ze dne 17.7.2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v období 15.2.2017 do 19.3.2017, následně pak od 4.9.2018 do 10.7.2019, podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci mu nebyla poskytována. Ze sdělení téhož úřadu ze dne 16.6.2020 je úřadem práce v měsíci červnu 2020 nabízeno 95 volných pracovních míst pro řidiče nákladních automobilů, přičemž průměrná hrubá měsíční mzda se pohybuje od 21.800 Kč do 29.500 Kč. Ze sdělení Úřadu práce ČR ze dne 10.2.2021 a sdělení České zprávy sociálního zabezpečení ze dne 24.2.2021 bylo zjištěno, že žalovaný není poživatelem žádné z dávek státní sociální podpory, není ani osobou společně posuzovanou s osobou, která by některou z dávek požívala, žalovaný nepobírá ani žádnou z důchodových dávek. Ze sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 11.3.2021 bylo zjištěno, že úřadem práce je k 11.3.2021 evidováno 9 volných pracovních míst pro stolaře/truhláře, 16 volných pracovních míst pro stavební truhláře, 103 volných pracovních míst pro řidiče nákladních automobilů a 57 volných pracovních míst pro řidiče zásilkové služby, přičemž průměrná hrubá měsíční mzda se pohybuje od 18.000 Kč do 35.000 Kč pro truhláře, od 15.200 Kč do 30.000 Kč pro stavební truhláře, od v průměru od 22.000 Kč do 30.300 Kč pro řidiče nákladních automobilů, a od 19.900 Kč do 23.000 Kč pro řidiče malých osobních automobilů.

3. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný je otcem žalobce, který byl do 23.6.2020 studentem Střední školy informatiky, poštovnictví a finančnictví Brno, toto studium úspěšně ukončil dne 23.6.2020 maturitní zkouškou a od 15.7.2020 je studentem 1. ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu Telekomunikační a informační systémy na Vysokém učení technickém v Brně, Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií.

4. Žalobce žije ve společné domácnosti se svou matkou, která hradí veškeré jeho potřeby, žalovaný přispívá na výživu žalobce pravidelnou částkou ve výši 2.000 Kč měsíčně. V řízení se nepodařilo zjistit současné zaměstnání žalovaného, podle zjištění v řízení o úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti pro dobu po rozvodu vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou 22Nc 32/2004 byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 10.000 Kč. Nebylo zjištěno, že by byla v rozhodném období (to je od 1.8.2017) žalovanému poskytována jakákoliv důchodová dávka či dávka státní sociální podpory. Dle sdělení Úřadu práce České republiky je evidováno 9 volných pracovních míst pro stolaře/truhláře, 16 volných pracovních míst pro stavební truhláře, 103 volných pracovních míst pro řidiče nákladních automobilů a 57 volných pracovních míst pro řidiče zásilkové služby, přičemž průměrná hrubá měsíční mzda se pohybuje od 18.000 Kč do 35.000 Kč pro truhláře, od 15.200 Kč do 30.000 Kč pro stavební truhláře, od v průměru od 22.000 Kč do 30.300 Kč pro řidiče nákladních automobilů, a od 19.900 Kč do 23.000 Kč pro řidiče malých osobních automobilů. Matka žalobce je zaměstnána jako švadlena, její průměrný měsíční čistý příjem se pohubuje kolem 20.000 Kč.

5. Jak bylo uvedeno shora, v období od 1.8.2017 (od kdy je výživné požadováno) doposud trvá vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, neboť tento nebyl a stále není schopen sám se živit. V mezidobí od vydání rozsudku [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 15.7.2004, č.j. 22Nc 32/2004-9, došlo k výrazné změně poměrů na straně žalobce odůvodňujících změnu výše vyživovací povinnosti stanovené žalovanému. Při svém rozhodování vycházel soud z ustanovení § 911 a § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), dle kterých lze výživné přiznat, není-li oprávněný schopen sám se živit a pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného, přičemž při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Přitom výživné lze dle ustanovení § 922 odst. 1 o.z., přiznat i za dobu nejdéle 3 let zpět ode dne zahájení soudního řízení, tedy nejdéle 3 let zpět od podání žaloby, což je v projednávaném sporu od 3.8.2017.

6. Ze zjištěných majetkových poměrů žalovaného v návaznosti na ustanovení § 913 odst. 2 o.z. má soud za to, že po dobu od 1.8.2017 bylo ve schopnostech a možnostech žalovaného přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 5.000 Kč měsíčně. Při stanovení výše vyživovací povinnosti vycházel soud ze sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 11.3.2021, dle kterého bylo v možnostech žalovaného coby řidiče osobního vozidla dosáhnout průměrné hrubé měsíční mzdy v rozmezí od 19.900 Kč do 23.000 Kč (soud vycházel ze sdělení svědkyně [příjmení], že žalovaný jako truhlář vlastně nepracoval a z nabízené mzdy pro řidiče vycházel z částky, kterou by žalovaný byl schopen dosahovat minimálně). Z takto stanoveného výživného je žalobce schopen krýt své potřeby, aniž by bylo ohroženo jeho vzdělávání, neboť minimálně stejnou částku žalobci poskytuje i jeho matka, která svou vyživovací povinnost k žalobci plní i osobní péčí o domácnost, ve které spolu s žalobcem žije a hradí veškeré náklady s tím spojené. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalobce od 1.8.2017 měsíční částkou ve výši 5.000 Kč.

7. Se stanovením výše vyživovací povinnosti souvisí i otázka vzniklého dluhu na výživném. Při svém výpočtu vycházel soud z toho, že výživné za uvedené období bylo stanoveno ve výši 5.000 Kč měsíčně a žalovaný přispíval na výživu žalobce částkou 2.000 Kč měsíčně. Za uvedené období činí dlužné výživné 135.000 Kč ( (45 x 5.000) – (45 x 2.000) = 135.000) a žalovanému byla stanovena povinnost dlužné výživné zaplatit ve stanovených třech měsíčních splátkách po 2.500 Kč. Nezaplatí-li však žalovaný stanovenou splátku včas, může se žalobce domáhat zaplacení zbývající dlužné částky naráz.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 o.s.ř., podle kterého přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobce spočívají v úhradě odměny advokáta ve výši 9.140 Kč za každý ze 3 úkonů právní pomoci podle ustanovení § 7 bodu 5, § 8 odst. 2, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, účast u jednání dne 8.2.2021 a 22.4.2021), kdy soud vycházel z tarifní hodnoty sporu 210.000 Kč, neboť zvýšení výživného bylo požadováno ve výši 3.500 Kč (5 (12 x 3.500) = 210.000), a v úhradě 3 paušálních částek po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 28.320 Kč ( (3 x 9.140) + (3 x 300) = 28.320) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 5.947,20 Kč. V součtu pak odměna advokáta po zaokrouhlení činí 34.267 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.