63 C 236/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Juditou Fadrusovou jako samosoudkyní ve věci žalobce celé jméno žalobce , narozeného datum , bytem v  obec , ulice a číslo , zastoupeného advokátkou JUDr. jméno příjmení , anonymizováno , se sídlem v  obec , ulice a číslo proti žalovanému celé jméno žalovaného , narozenému datum , bytem v  obec , ulice a číslo , zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem v  obec , anonymizováno číslo o 250.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 250.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 106.357,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobou podanou soudu dne 7.7.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 250.000 Kč s úrokem z prodlení z od 1.5.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 250.000 Kč, což žalovaný dne 27.3.2021 písemně uznal, oproti závazku žalovaného vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky nejpozději do 30.4.2021. Protože žalovaný svou povinnost vrátit poskytnutou částku nesplnil, požaduje žalobce nejen zaplacení dlužné částky, ale i úroků z prodlení z ní.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Popíral, že by byl podepsal listinu označenou„ Uznání závazku“ s dohodou o jeho splnění datovanou dnem 27.3.2021 a popíral, že by byl obdržel peníze odpovídající údajům uvedeným na této listině. I v případě, že by byl žalovaný zmíněnou listinu podepsal, jednalo by se o neurčité právní jednání, neboť tato si odporuje v rámci svého obsahu, když současně označuje za důvod vzniku dluhu půjčku i zápůjčku. Pokud měl žalovaný přijmout od žalobce finanční prostředky opakovaně, nejednalo se o jediný závazek a v tom případě nebyl uznávaný závazek jednoznačně identifikován. Nadto schůzka dne 27.3.2021 měla proběhnout za jiným účelem, než je řešení údajného dluhu, jejím účelem mělo být vydání pracovněprávních listin a žalobce v podstatě vylákal žalovaného na schůzku podvodem. Pokud tedy byla listina uznání dluhu podepsána, pak se jedná o zjevné porušení dobrých mravů, které narušuje veřejný pořádek a k jednání z listiny plynoucí nelze přihlížet.

3. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z listiny označené„ Uznání závazku s dohodou o jeho splnění“ bylo zjištěno, že je datována dnem 27.3.2021, je opatřena podpisem žalobce coby věřitele, žalovaného coby dlužníka a [jméno] [příjmení] coby„ svědka“. Žalobce a žalovaný prohlásili, že žalovaný si od žalobce zapůjčil finanční prostředky ve výši 250.000 Kč a užil je„ k účelu, pro který mu byly poskytnuty“ (článek II). Žalovaný uznal závazek vůči žalobci ve výši 250.000 Kč, prohlásil, že„ souhlasí s výší i důvodem jeho vzniku“ a uznal závazek co do důvodu i výše (článek III) s tím, že se zavázal dlužnou částku vrátit do 30.4.2021 (článek IV.).

4. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] - zaměstnance žalobce a pracovního kolegy žalovaného - bylo zjištěno, že pracuje„ u žalobce“ ve firmě [právnická osoba], dne 27.3.2021 (sobota) měl volno, žalobci šel spolu s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pomoct - na firmě skládali pneumatiky z auta – a na přání žalobce byl u toho, když žalovaný„ přijel na firmu a podepisoval dlužní úpis na 250.000 Kč“. Toho, žalovaný přijel s přítelkyní, listinu podepisoval v kanceláři v přítomnosti žalobce a svědka, ostatní„ byli venku“. Předání peněz svědek přítomen nebyl. V den podpisu listiny žalovaný přišel, šel do kanceláře a žalobce pak svědka zavolal, protože chtěl, abych byl svědek podpisu přítomen,„ aby to žalovaný nemohl zapřít“. Svědek šel do kanceláře, tam stál u stolu a koukal na to, jak žalovaný podepisuje listinu – uznání závazku, tu podepsal i svědek a pak odešel. Když žalovaný listinu podepisoval,„ neproběhlo nic v tom smyslu, že by žalovaný listinu nechtěl podepsat, protože si nic nepůjčoval“.

5. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] - zaměstnance žalobce a spolupracovníka žalovaného - bylo zjištěno, že on sám podpisu listiny, v níž žalovaný uznával svůj závazek vůči žalobci, přítomen nebyl. Ten den vykládali na firmě materiál, o tom, že byla listina podepsána se dozvěděl od žalobce a svědka [jméno] [příjmení]. Svědek vypověděl, že„ žalobce dával žalovanému peníze, jednalo se o různé částky 20.000 Kč, 30.000 Kč, o půjčkách žalovaného u žalobce se vědělo, věděli to i jiní, vždy se o tom mluví, bavili jsme se o tom na montáži v [země], což bylo na přelomu let 2020 /2021“. Svědek osobně předání, případně vrácení, peněz mezi žalobcem a žalovaným přítomen nebyl, nevěděl, jakým způsobem měl žalovaný peníze od žalobce obdržet.

6. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] - zaměstnance žalobce a bývalého spolupracovníka žalovaného – bylo zjištěno, že žalovaný se zmiňoval o tom, že si od žalobce půjčuje, svědek nevěděl kolik si půjčil,„ ale bylo to spíš vícekrát“. Slyšel, že žalovaný podepsal doklad o tom, že si půjčil od žalobce, nevěděl, jak přesně to proběhlo,„ žalobce byl podepsat dlužnou částku, bylo tam víc lidí, a pan [příjmení] to dosvědčoval“. Osobně předání peněz ani jejich vrácení přítomen nebyl. O půjčce se dozvěděl přímo od žalovaného, bydleli spolu na pokoji a žalovaný se svědkovi svěřil. Říkal, že mu dochází peníze a že si bude muset půjčit od„ Zdendy“, čímž měl na mysli žalobce, který mu„ vždy půjčí, že ho nikdy nenechal ve štychu“.

7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 28.3.2023 bylo zjištěno, že dne 9.10.2012 byla do obchodního rejstříku zapsána společnost [právnická osoba], a žalobce je od 29.1.2014 jedním jejím statutárním zástupcem.

8. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 26.3.2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl počínaje dnem 27.3.2018 zaměstnán u uvedené společnosti ve funkci montéra, místo výkonu práce bylo sjednáno v „ ČR + EU“, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s 6 měsíční zkušební dobou.

9. Z e-mailové korespondence ze dne 25.3.2021 a 26.3.2021 bylo zjištěno, že na dotaz zaslaný z adresy [email]“ na adresu společnosti [právnická osoba] ohledně„ poslání zápočťáku poštou“ či zda si má tazatel přijet osobně, bylo odpovězeno tak, aby se tazatel„ v sobotu v 9 hodin stavil“ (e-mail ze dne 25.3.2021), na což tazatel odpověděl tak, že přijede (e-mail ze dne 26.3.2021).

10. Z výzvy k úhradě částky 175.000 Kč a 2.000 Eur s příslušenstvím a částky 250.000 Kč ze dne 26.4.2021, bylo zjištěno, že je adresována žalovanému, který byl zástupkyní žalobce i společnosti [právnická osoba] – Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D., vyzván jednak k vrácení finančních prostředků ve výši 250.000 Kč žalobci dle písemného uznání dluhu ze dne 27.3.2021 a jednak zaplacení nákladů na pořízení víza ve výši 2.000 Eur a zaplacení částky 175.000 Kč coby náhrady ušlého zisku společnosti [právnická osoba]. Zásilka s výzvou byla dána poštovní přepravě dne 27.4.2021, jak bylo zjištěno z podací stvrzenky ze dne 27.4.2021.

11. Z článku nadepsaného„ Skrýval se v [anonymizováno] a dostal amnestii ….“ Bylo zjištěno, že svědek [jméno] [příjmení] byl trestně stíhán pro trestný čin podvodu, skrýval se v [anonymizováno] a po dopadení byl osvobozen v rámci amnestie prezidenta [jméno] [jméno].

12. V řízení byl dále proveden důkaz listinami - vytištěnou korespondence (2 listy označené„ [jméno] [příjmení] [příjmení]“ z aplikace Mesenger), protokoly o jednání před Okresním soudem v Chrudimi ve věci vedené pod spisovou značkou 12 C 151/2021 ze dne 5.4.2022, 2.5.2022, 15.11.2022 a 2.1.2023, listinou označenou„ reakce na okamžité zrušení pracovního poměru a výzva ke splnění povinnosti zaměstnavatele ….“ ze dne 21.6.2021 a rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2.1.2023, č.j. 12C 151/2021-227. Z jejich obsahu však nebyly zjištěny jiné než shora uvedené případně žádné pro rozhodnutí sporu relevantní skutečnosti, když skutkový stav s ohledem na právní posouzení věci byl dostatečně zjištěn z důkazů shora uvedených.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázáno, že žalovaný písemně dne 27.3.2021 v listině označené„ Uznání závazku s dohodou o jeho splnění“ utvrdil svůj dluh vůči žalobci ve výši 250.000 Kč, vzniklý tím, že si od žalobce„ zapůjčil finanční prostředky, které do dnešního dne nevrátil“. Žalovaný v obraně proti podané žalobě tvrdil, že uvedenou listinu nepodepsal, avšak jeho obrana byla vyvrácena svědectvím v řízení slyšeného svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že byl přítomen podpisu uznání závazku žalovaným, stalo se tak v kanceláři společnosti [právnická osoba], jejímž jednatelem je žalobce a žalovaný byl zaměstnancem této společnosti. Rovněž další svědci – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – potvrdili přítomnost žalovaného dne 27.3.2021 v kanceláři společnosti [právnická osoba], byť oni sami nebyli přítomni podpisu uznání závazku žalovaným, o podepsání listiny byli informováni svědkem [jméno] [příjmení] i žalobcem. Pokud žalovaný poukazoval na nevěrohodnost svědka [jméno] [jméno], vzhledem k jeho trestnímu stíhání, vycházel soud z toho, že v případě svědectví [jméno] [jméno] se jedná o svědectví„ z druhé ruky“ a vzhledem k tomu, že zcela koresponduje se svědectvím ostatních svědků, o jejichž věrohodnosti nebylo pochyb, neměli vznesené námitky na hodnocení výpovědi svědka [jméno] [jméno] vliv.

14. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.„) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

15. Uznáním dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. Cdo 2854, ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 32 Cdo 633/2000, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, ze dne 23.9.2010, sp.zn. 32Cdo 170/2010).

16. Z citovaného textu listiny označené„ Uznání závazku s dohodou o jeho splnění“ ze dne 27.3.2021 vyplývá uznání závazku žalovaného vůči žalobci ve výši 250.000 Kč. Soud má za to, že z obsahu uznávacího prohlášení je zřejmé, že žalovaný si byl své povinnosti k plnění vědom a vyjádřil souhlas a ochotu uznanou částku zaplatit. Za této situace neobstojí právní názor, že uznávací projev žalovaného je neurčitý a že tvrzený dluh není přesně specifikován. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by podpis žalovaného pod textem uznání závazku nebyl podpisem žalovaného, v písemném uznání dne 27.3.2021 byla uvedena výše dluhu žalovaného vůči žalobci, tj. 250.000 Kč a to z titulu zápůjčky, jak vyplývá z článku II uznání závazku, čímž byl závazek přesně identifikován. Je tedy zřejmé, jaký konkrétní závazek dlužník uznává a v jakém rozsahu žalovaný závazek uznal. Žalobce coby věřitel tak měl usnadněnou pozici, neboť nemusel prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání, a na žalovaném coby dlužníku naopak bylo, chtěl-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl. Vzhledem k ustálené soudní judikatuře přitom k vyvrácení domněnky existence dluhu nestačilo pouhé popření této skutečnosti žalovaným. Proto byla žalovanému stanovena povinnost předmětnou částku žalobci zaplatit.

17. Částka 250.000 Kč měla být uhrazena„ ke dni 30.4.2021“. Nesplnil-li žalovaný svůj peněžitý závazek včas, ocitl se ode dne následujícího po dni splatnosti v prodlení a je podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení z dlužné částky. Žalobce je proto oprávněn požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je vládní nařízení č. 351/2013 Sb., které ve svém ustanovení § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši určené dle citovaného ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

18. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle ustanovení § 142 odst. 1 věty první o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 10.000 Kč, úhradě 7 úkonů právní pomoci advokáta po 9.300 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, vyjádření k podanému odporu, písemný závěrečný návrh, účast u jednání dne 19.9.2022, 27.2.2023 a 27.4.2023), úhradě 1 úkonu právní pomoci advokáta ve výši 4.650 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 2 písmeno h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (výzvu k plnění ze dne 26.4.2021), a v úhradě 8 paušálních částek po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 72.150 Kč ( (7 x 9.300) + 4.650 + (8 x 300) = 72.150). Další náklady řízení vzniklé žalobci spočívají v úhradě cestovních výdajů jeho zástupkyně podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, vynaloženými v souvislosti s vykonanou cestou zástupkyně žalobce z jejího sídla k procesnímu soudu, tzn. z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 278 km. Podle ustanovení § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad činila sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 4,70 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla k jednání dne 19.9.2022 byla proto stanovena ve výši 1.306,60 Kč (278 x 4,70 = 1.306). Při cestě k jednání použila zástupkyně žalobce [značka automobilu], který má podle technického průkazu č. [anonymizováno] [číslo] průměrnou spotřebu pohonných hmot 4,6 l na 100 km paliva motorové nafty v hodnotě 47,10 Kč za 1 litr paliva (§ 158 odst. 3, 4, § 189 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, § 4 písm. c) vyhlášky č. 116/2022 Sb.) a při jízdě v délce 278 km bylo zapotřebí 12,8 litrů pohonných hmot. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty za jízdu k jednán dne 19.9.2022 činí 602,90 Kč (47,10 x 12,8 = 602,90). Podle ustanovení § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad činila sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 5,20 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla k jednání dne 27.2.2023 a 27.4.2023 byla proto stanovena ve výši 1.445,60 Kč (2 (278 x 5,20) = 1.445). Při cestě k jednání použila zástupkyně žalobce shora uvedený osobní automobil s průměrnou spotřebu pohonných hmot 4,6 l na 100 km paliva MN v hodnotě 44,10 Kč za 1 litr paliva (§ 158 odst. 3, 4, § 189 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a při jízdě v délce 278 km bylo zapotřebí 12,8 litrů pohonných hmot. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty za jízdu k jednání dne 27.2.2023 a 27.4.2023 činí 1.129 Kč (2 (12,8 x 44,10) = [číslo]). Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu náleží zástupci žalobkyně náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby v délce trvání 30 půlhodin a tato činí podle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu 900 Kč (30 x 100 = 3.000). Takto vypočítaná odměna, náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši 79.634,10 Kč (72.150 + 1.306 + 602,90 + 1.445 + 1.129 + 3.000 = 79.634) byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 16.723,20 Kč. V součtu pak náklady vynaložené žalobce činí 106.357,30 Kč (10.000 + 79.634 + 16.723 = 106.357) a tyto je žalovaná povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupkyně žalobce.