72 C 139/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , dříve příjmení , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 56.730,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 24.149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 24.149 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.430,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 28.151 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 15.651 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se na základě podané žaloby domáhal vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 56.720,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 3. 2017. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta dne 16. 3. 2017 zápůjčka ve výši 25.000 Kč, s tím, že žalovaný se zavázal vrátit žalobci zapůjčenou jistinu a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tedy vrátit žalobci částku v celkové výši 67.632 Kč prostřednictvím 35 měsíčních splátek po 1.879 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 24. 4. 2017 a poslední závěrečná splátka činila částku ve výši 1.867 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, proto ke dni 22. 4. 2018 došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce tak po žalovaném požadoval částku v celkové výši 56.730,23 Kč s příslušenstvím sestávající se z jistiny ve výši 24.149 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného částkou ve výši 10.901 Kč, smluvní pokuty vyúčtované částkou v celkové výši 12.500 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného částkou ve výši 4.430,23 Kč, spolu s poplatky ve výši 4.000 Kč a náklady ve výši 750 Kč za odeslání upomínky před zesplatněním. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 3. 2017 soud zjistil, že zápůjčku ve výši 25.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši po 1.879 Kč, přičemž výše poslední splátky činí částku ve výši 1.867 Kč Celkem se při řádném splácení žalovaný zavázal vrátit žalobci 67.632 Kč. V článku 9 smlouvy se účastníci dohodli, že žalobce je pro případ prodlení oprávněn žalovanému účtovat smluvní pokutu dle sazebníku. V článku 10 smlouvy se účastníci dohodli, že pro případ prodlení je žalobce oprávněn účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady dle sazebníku. Článek 11 obsahuje oprávnění žalobce pro případ prodlení žalovaného, které je delší než 30 dní, celou jistinu poskytnutou na základě smlouvy zesplatnit. Listina označená jako splátkový kalendář ze dne 14. 3. 2017, opatřená mimo jiné podpisem žalovaného, obsahuje podrobný rozpis jednotlivých splátek částky ve výši 67.632 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci. V sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobce ze dne 14. 3. 2017, rovněž opatřeného podpisem žalovaného, si strany dohodly právo žalobce na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně až 0,5 % denně z aktuální dlužné splátky až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3.000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li žalovaný v prodlení s více než jednou splátkou, a to s odkazem na článek 13.3 obchodních podmínek a článek 9 smlouvy. Sazebník poplatků dále obsahuje nárok žalobce na smluvní pokutu 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení, a to za každý den prodlení pro případ zesplatnění dluhu s odkazem na článek 13.7 obchodních podmínek a článek 11 smlouvy. Sazebník poplatků také obsahuje také nárok žalobce na zaplacení 50 Kč za každé jednotlivé porušení smlouvy dle článku 14.1. 15.1 obchodních podmínek ve spojení s čl. 12 smlouvy. Sazebník obsahuje rovněž ujednání týkající se jednotlivých poplatků, kdy mezi účastníky byl sjednán poplatek za správu účtu ve výši 400 Kč měsíčně. Úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru byl sjednán ve výši 58 % ročně. Ujednání týkající se nároku žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů pro případ prodlení žalovaného je ujednán s přihlédnutím k době trvání prodlení v délce od 1 do 6. měsíce, kdy současně byly stanoveny klíčové milníky ovlivňující výši nákladů a takto byla stanovena výše poplatku v částce od 350 Kč do 1.000 Kč.

7. Z předloženého výpisu z účtu ze dne 16. 3. 2017 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku převodem na účet žalovaného. Z vyčíslení pohledávky ke dni 31. 5. 2019 vyplývá, že žalobce na dluh započítal úhrady žalovaného v celkové výši 5.637 Kč (851 Kč, 3.586 Kč a 1.200 Kč). Z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a zákonného úroku za dobu do zesplatnění vyplývá, že úhrady ze strany žalovaného byly provedeny dne 5. 5. 2017, 31. 5. 2017 a 30. 6. 2017. Z přehledu je pak rovněž patrná skladba dlužné částky a jednotlivé součásti dluhu.

9. Žalobce upomínkou ze dne 8. 3. 2018 vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Odeslání upomínky žalobce prokázal podacím lístkem z téhož dne. Prostřednictvím oznámením o zesplatnění ze dne 22. 4. 2018 s odkazem na čl. 13 obchodních podmínek a článek 11 smlouvy vyzval žalobce žalovaného k úhradě celé zbylé a doposud neuhrazené jistiny zápůjčky ve lhůtě do 22. 4. 2008. Žalobce dále vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 27. 6. 2018.

11. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

12. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

14. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1798 odst. 1 občanského zákoníku ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Dle odst. 2 cit. ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

23. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla v souladu s ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce s tím, že žalovanému byla dne 16. 3. 2017 vyplacena částka ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci 67.632 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 1.879 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by tuto svoji povinnost zcela splnil. Z vyčíslení pohledávky ke dni 31. 5. 2019 vyplývá, že žalobce na dluh započítal platby žalovaného v celkové výši 5.637 Kč (851 Kč, 3.586 Kč a 1.200 Kč). Z vyčíslení pohledávky ze dne 16. 5. 2019 vyplývá, že částka dosud neuhrazené jistiny odpovídá částce ve výši 24.149 Kč, k jejíž úhradě tak soud žalovaného zavázal včetně příslušenství, kterým je úrok z prodlení kapitalizovaný částkou ve výši 4.430,23 Kč, ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Soud zamítl žalobu v části požadovaného úroku ve výši 10.901 Kč, v části požadované smluvní pokuty ve výši 12.500 Kč, náhrady nákladů ve výši 750 Kč za odeslání upomínky před zesplatněním a v částce 4.000 Kč v podobě administrativních poplatků, neboť předmětná ujednání shledal absolutně neplatnými pro jejich rozpor s dobrými mravy.

26. Pokud jde o nárok na zaplacení úroku kapitalizovaného částkou ve výši 10.901 Kč a administrativních poplatků za vedení účtu ve výši 4.000 Kč, soud uvádí, že ve smlouvě o zápůjčce byla oproti poskytnuté částce 25.000 Kč sjednána povinnost žalovaného vrátit žalobci v 36 měsíčních splátkách celkem 67.632 Kč, ujednaný úrok činil 58 % ročně. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (srov. § 1970 občanského zákoníku), a které tedy představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (zápůjčku) řádně a včas.

27. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce či nyní o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ust. § 547 občanského zákoníku, kdy právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, jakož i ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

28. Lze tedy uzavřít, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinnému do 31. 12. 2013, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci bylo zjištěno, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v době uzavření smlouvy o zápůjčce kolem 12- 14 % ročně (srov. statistiku ČNB ve vztahu k úvěrům poskytovaným fyzickým osobám v systému ARAD – systém časových řad – Česká národní banka). Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 58 % ročně) podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné.

29. Pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12.500 Kč a částku 750 Kč jako účelně vynaložené náklady pro případ prodlení žalovaného, soud uvádí, že ujednání bylo obsaženo nikoliv ve smlouvě o zápůjčce, ale v sazebníku. Rovněž je třeba uvést, že žalobce tuto smlouvu uzavřel jako podnikatel ve smyslu ust. § 421 občanského zákoníku a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 občanského zákoníku, a proto se na tento právní vztah aplikují rovněž ust. § 1810-1876 občanského zákoníku týkající se ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Daná smlouva ze dne 14. 3. 2017 byla uzavřena adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. občanského zákoníku. Ujednání o výši smluvních pokut bylo součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Dále soud dospěl k závěru, že předmětný sazebník je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 občanského zákoníku, přičemž výjimka ze zákazu se vztahuje na případy ujednání, jichž bylo dosaženo individuálně, tj. nikoli adhezním způsobem. Konkrétní ujednání o smluvních pokutách jsou prostřednictvím odkazů ne zcela přehledným způsobem dělena mezi 3 samostatné listiny - smlouvu, obchodní podmínky a sazebník. Pro případ porušení povinností žalovaného byla sjednána přitom jak podmíněná smluvní pokuta 0,5 % denně, tak současně pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení, kdy v případě této smluvní pokuty není nadto možné spolehlivě dovodit, zda se smluvní pokuta 0,1 % denně má vztahovat k aktuální dlužné částce, s níž se žalovaný ocitl v prodlení, nebo částce po zesplatnění, jak se uvádí v části„ základ pro výpočet“ a„ vznik nároku“ sazebníku. V případě sankce 50 Kč za každé porušení smlouvy pak nelze přímo ze sazebníku dovodit, jaká konkrétní porušení smlouvy tato pokuta zajišťuje. Sazebník rovněž atypicky obsahuje ujednání o úroku spotřebitelského úvěru ve výši 58 % ročně, a to vedle ujednání o měsíčním poplatku 400 Kč, jehož výše za dobu 36 měsíců by činila zjevně nepřiměřenou částku a absentuje zde adekvátní protiplnění stran žalobce. V pasáži týkající se náhrady účelně vynaložených nákladů od 350 Kč do 1.000 Kč v případě prodlení žalovaného je uvedena doba trvání prodlení v délce 1 až 6 měsíců, kdy vedle toho je výše odpovídající náhrady odstupňována„ klíčovými milníky ovlivňujícími výši nákladů“. Na základě takto uvedené definice sankcí však nelze jednoznačně učinit závěr, zda se jedná o smluvní pokutu za každý měsíc prodlení žalovaného nebo o paušální náhradu za konkrétní úkony žalobce. Ujednaná výše poplatku v návaznosti na jednotlivé skutečnosti vymezené v sazebníku jako„ milníky ovlivňující výši nákladů“ v rozmezí od 350 Kč do 1.000 Kč pak přesahuje běžnou výši úplaty účtované bankami, několikanásobně přesahuje výši poštovného. Soud dospěl k závěru, že sazebník žalobce je jako celek v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatný.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. V této právní věci byl převážně úspěšný žalovaný, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.