72 C 149/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 2.224 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 224 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 70 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 70 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 70 Kč od 6. 6. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 14 Kč od 6. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 2.000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 2.224 Kč s příslušenstvím sestávající ze smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč za nevrácené zařízení poskytnuté předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a částky v celkové výši 224 Kč představující neuhrazenou cenu za pronájem zařízení. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací žalované, přičemž v rámci uzavřené smlouvy byl mezi předchůdcem žalobce a žalovanou sjednán rovněž pronájem zařízení. Žalovaná se za pronájem zařízení specifikovaného ve smlouvě, konkrétně MODEM [anonymizováno 5 slov] * ([anonymizována tři slova]), dále také jen zařízení, zavázala platit cenu ve výši 70 Kč měsíčně, přičemž odpovídající částky byly žalované vyúčtovány ze strany předchůdce žalobce včetně ceny ostatních sjednaných služeb a souvisejících poplatků prostřednictvím jednotlivých daňových dokladů. V návaznosti na vyúčtování prostřednictvím jednotlivých daňových dokladů označených pod [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 4. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 5. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 6. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 7. 2017 ve spojení s daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti ke dni 20. 7. 2017 požaduje žalobce po žalované zaplacení částky v celkové výši 224 Kč, neboť tato částka vyúčtovaná za pronajaté zařízení dosud ze strany žalované uhrazena nebyla. S ohledem na skutečnost, že žalovaná opakovaně porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy tím, že neplatila řádně a včas cenu za poskytnuté služby, využil předchůdce žalobce svého práva a z jeho strany došlo dopisem ze dne 9. 8. 2017 k odstoupení od smlouvy. Žalovaná tak byla povinna dle článku 7.4 všeobecných obchodních podmínek nepoškozené a funkční zařízení vrátit předchůdci žalobce ve lhůtě 14 dnů ode dne ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná zařízení nevrátila, požaduje žalobce po žalované také zaplacení smluvní pokuty dle ceníku předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], ve výši 2.000 Kč. Takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.

4. Vzhledem k tomu, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], dne 17. 10. 2016 smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací. V rámci uzavřené smlouvy došlo ke sjednání pronájmu přijímacího zařízení označeného jako [anonymizováno 6 slov] * ([anonymizována tři slova]). Žalovaná se za pronájem zařízení zavázala platit cenu ve výši 70 Kč měsíčně, přičemž odpovídající částky byly žalované vyúčtovány ze strany předchůdce žalobce včetně ceny ostatních sjednaných služeb a souvisejících poplatků prostřednictvím jednotlivých daňových dokladů. Žalované byl tak mimo jiné vyúčtován měsíční poplatek za pronájem zařízení ve výši 70 Kč prostřednictvím jednotlivých daňových dokladů označených pod [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 4. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 5. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 6. 2017, a dále prostřednictvím daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 7. 2017, na základě kterého je z titulu uvedeného měsíčního poplatku žalobcem požadována toliko částka ve výši 14 Kč s ohledem na ponížení dlužné částky o 56 Kč na podkladě vyúčtování [číslo] s datem splatnosti ke dni 20. 7. 2017, kterým došlo k vystavení dobropisu. Převzetí zařízení žalovanou prokazuje zakázkový list ze dne 18. 10. 2016.

7. Nedílnou součást smlouvy tvořily také všeobecné obchodní podmínky žalobce, kdy dle článku 7.4 byla žalovaná povinna nepoškozené a funkční zařízení vrátit ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by pronajaté zařízení nebylo vráceno včas, byla mezi smluvními stranami v článku 7.6 všeobecných obchodních podmínek ujednána případná povinnost zaplatit vyúčtovanou smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaná však své povinnosti dle článku 7.4 všeobecných obchodních podmínek nesplnila a žalobce dopisem ze dne 9. 8. 2017 odstoupil od smlouvy. Na základě výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 9. 2017 byla žalovaná vyzvána právním předchůdcem žalobce rovněž k vrácení zapůjčeného zařízení a upozorněna současně na možnost požadovat po ní zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč v případě, že zapůjčené zařízení žalovaná nevrátí.

8. Pohledávka za žalovanou byla následně na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 31. 1. 2019 postoupena na žalobce. Žalovaná přitom byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne 13. 2. 2019 a téhož dne současně vyzvána k úhradě dluhu. Výzva byla předložena včetně poštovního podacího archu. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2019. Odeslání předžalobní výzvy prokazuje poštovní podací arch ze dne 30. 7. 2019.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná co do zaplacení částky ve výši 224 Kč s odpovídajícím příslušenstvím. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 127/2005 Sb.“). Dále došlo mezi předchůdcem žalobce a žalovanou k uzavření smlouvy o nájmu ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které bylo žalované přenecháno zařízení, za jehož dočasné užívání se žalovaná jako nájemce zavázala platit předchůdci žalobce jako pronajímateli nájemné. Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit za pronájem zařízení označeného jako [anonymizována tři slova] (dle zakázkového listu specifikováno zařízení jako [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova]) částku vyúčtovanou žalobcem ve výši 70 Kč měsíčně, která jí byla spolu s dalšími službami vyúčtována prostřednictvím daňových dokladů označených pod [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 4. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 5. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 6. 2017, [číslo] s datem splatnosti ke dni 5. 7. 2017 ve spojení s daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti ke dni 20. 7. 2017. Žalovaná však porušila jí ze smlouvy vyplývající povinnosti, když nezaplatila žalobci úhradu za poskytnuté služby. Soud proto výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

10. Soud ovšem dále dospěl k závěru, že žaloba není důvodná co do zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. V tomto směru pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, kde vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V projednávaném případě došlo k ujednání týkajícího se smluvní pokuty ve všeobecných podmínkách s odkazem na ceník předchůdce žalobce, nikoliv ve smlouvě samotné jako listině, na kterou žalovaná jako spotřebitel připojila svůj podpis. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty, jako nedůvodnou zamítl.

11. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn pravidlem týkajícím se procesního úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.