72 C 150/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , IČO: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 173 700 Kč s příslušenstvím - náhrada materiální újmy

I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby co do částky zákonného úroku z prodlení za období od 7. 6. 2023 do 16. 8. 2023.

II. Žaloba, na základě které se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 173.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 17. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou, ve znění částečného zpětvzetí žaloby co do zákonného úroku z prodlení za období od 7. 6. 2023 do 16. 8. 2023, po žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši 173.700 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že žalobce v žalobě uvedl, že dne 16. 2. 2023 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti svůj nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, který spočíval v poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 203.700 Kč z titulu průtahů v soudním řízení a jeho nepřiměřené délky. V reakci na žádost Ministerstvo vydalo dne 7. 6. 2023 stanovisko, v rámci kterého došlo k zamítnutí uplatněného nároku v rozsahu tvrzené majetkové újmy, přičemž v rozsahu tvrzené nemajetkové újmy byl částečně nárok přiznán. S ohledem na skutečnost, že žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného stran části tvrzené majetkové újmy, podává žalobu. Žalobce k tomu uvedl, že dne 21. 10. 2020 podal žalobce u Městského soudu v Brně žalobu o určení obvyklého nájemného proti žalované , jméno FO, , nar. 7. 2. 1949, nájemkyni bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, v , jméno FO, . Řízení bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 224/2020. V této věci nebylo po dobu 20 měsíců (zpětvzetí žaloby), resp. 22 měsíců (pravomocné skončení věci) nařízeno první jednání a řízení bylo usnesením soudu ze dne 5. 8. 2022, č.j. 43 C 224/2020-84, zastaveno podle § 107 odst. 5 o. s. ř., neboť žalovaná dne 27. 3. 2022 zemřela a žalobce z tohoto důvodu vzal dne 15. 6. 2022 svou žalobu zpět. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 2. 9. 2022, tento den je třeba považovat z pohledu uplatňovaného nároku za konec řízení. K průtahům a nečinnosti soudu došlo bez jakéhokoliv zapříčinění žalobce či jiné objektivní překážky. Naopak právní zástupkyně žalobce se v průběhu celé doby řízení před soudem prvního stupně snažila urgovat nařízení jednání, a to zejména telefonicky, ale i písemně neformálním dotazem ze dne 21. 10. 2021. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení obvyklého nájemného, a to za situace, kdy nájemné v daném bytě bylo naposledy zvýšeno dle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, a to na základě oznámení žalobce ze dne 18. 10. 2010 na částku 10.315 Kč. Nájemné v této výši nájemkyně platila od února 2011 do února 2022. Důvodem této skutečnosti je fakt, že paní , jméno FO, v roce 2011 podala žalobu na určení neplatnosti zvýšení nájemného dle oznámení žalobce o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 23. 9. 2011, resp. i dle oznámení žalobce ze dne 18. 10. 2010, tato věc byla pravomocně skončena až dne 28. 12. 2019. Po dobu tohoto řízení nájemkyně nebyla povinna platit vyšší nájemné. Následně žalobce požádal soudní znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, o vypracování znaleckého posudku na určení obvyklého nájemného za užívání předmětného bytu. Znalkyně ve svém posudku č. 754/6/20 ze dne 18. 5. 2020 došla k závěru, že min. výše nájemného obvyklého v daném místě a čase za užívání výše popsaného bytu činí 19.000 Kč měsíčně. Posléze tedy žalobce učinil nájemkyni písemný návrh na zvýšení nájemného na částku 19.000 Kč měsíčně, a to na základě dopisu ze dne 18. 6. 2020 zaslaného nájemkyni doporučeně s dodejkou, doručeného dne 22. 6. 2020, na který nájemkyně nijak nereagovala. Žalobce se tedy s nájemkyní na výši nového nájemného nedohodl a podal žalobu na soud. Dále žalobce shrnul časovou souslednost jednotlivých úkonů posuzovaného řízení, kdy s ohledem na vše uvedené má žalobce za to, že došlo ze strany soudu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu především v časové prodlevě od podání žaloby do nařízení a konání prvního jednání ve věci, kdy žalobce je toho názoru, že k průtahům docházelo mezi jednotlivými uvedenými úkony soudu tj. v době od 21. 10. 2022 do 6. 1. 2021, dále v době od 6. 1. 2021 do 3. 5. 2021, v době od 31. 5. 2021 do 29. 7. 2021, v době od 29. 7. 2021 do 21. 1. 2022, v době od 21. 1. 2022 do 17. 5. 2022 a v době od 15. 6. 2022 do 5. 8. 2022. Soud jednotlivé úkony nečinil v přiměřených lhůtách, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Žalobce v této souvislosti poukazuje i na nepřiměřenou celkovou délku řízení, kdy vycházel z Výroční statistické zprávy o délce řízení u Městského soudu v Brně v roce 2020 a 2021, přičemž považuje za přiměřenou celkovou délku řízení v trvání necelých devíti měsíců. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že v soudním řízení o určení neplatnosti zvýšení nájemného vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 1/2012 byla otázka žádosti paní , jméno FO, o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce soudem vyřešena během 2,5 měsíce. Žalobce má tedy za to, že posuzované řízení mělo s ohledem na jeho oprávněné zájmy skončit nejpozději do 12 měsíců od podání žaloby. V neposlední řadě s ohledem na dále uvedený nárok na náhradu škody žalobce poukazuje na skutečnost, že v řízení o určení obvyklého nájemného soud rozhoduje zpětně s účinky ke dni podání žaloby. Nesprávný úřední postup tedy žalobce spatřuje v tom, že soud nečinil jednotlivé úkony v přiměřených lhůtách, přičemž tyto průtahy v souhrnu zapříčinily i to, že soud rovněž nevydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V této souvislosti žalobce poukazuje na skutečnost, že i žalovaný ve svém stanovisku zhodnotil celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. Z hlediska posouzení významu řízení a složitosti případu žalobce uvedl, že se jedná o klasické civilní řízení bez zvláštních nároků co do rychlosti, které však nemůže být považováno za řízení extrémně náročné vyžadující rozsáhlé dokazování, posuzování právně složitých otázek, neboť šlo v zásadě o jednoduché posouzení nároku žalobce bez komplikovaných skutkových okolností. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že sám svým chováním nezapříčinil žádné průtahy řízení. Přitom řízení jako celek by mělo odpovídat dobou svého trvání času, v němž by uzavření řízení bylo možné očekávat a který vyhovuje požadavku dle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Délku 20, resp. 22 měsíců, bez nařízení prvního jednání ve věci žalobce považuje za naprosto nepřiměřenou, porušující jeho základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů a postup soudu hodnotí jako nesprávný úřední postup.

2. S ohledem na zmíněný průběh a délku posuzovaného řízení tak žalobce konstatoval, že popsaný postup soudu zapříčinil žalobci vznik škody ve výši minimálně 173.700 Kč, kdy tato částka představuje žalobcův ušlý zisk z obvyklého nájemného. Kdyby nedošlo k průtahům v řízení, majetek žalobce by se dle důvodného očekávání s ohledem na pravidelný běh věcí zvětšil o rozdíl mezi nájemkyní placeným a obvyklým nájemným. Žalobce tak mohl dle svých tvrzení zcela důvodně očekávat, že soud v přiměřené době 9 až 12 měsíců vydá rozsudek, kterým vyhoví jeho žalobě, přičemž účinky tohoto rozhodnutí by nastaly ke dni podání žaloby, tj. ke dni 21. 10. 2020. Výše obvyklého nájemného za byt v udržovaném domě v širším centru , jméno FO, byla určena na základě znaleckého posudku č. 754/6/20 ze dne 18. 5. 2020 vyhotoveného soudní znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, . Výše obvyklého měsíčního nájemného v předmětném bytě v roce 2020 činila 19.000 Kč, přičemž nájemkyně hradila nájemné pouze ve výši 10.315 Kč. Žalobce dále odkázal na závěry posudku s ohledem na rok 2020, kdy dle posudku se jednalo o částku ve výši 19.000 Kč, přičemž ve skutečnosti nájemkyně hradila částku ve výši 10.315 Kč a rozdíl tak činil částku ve výši 8.685 Kč, přičemž rozdíl v řízení žalobce vyčíslil částkou ve výši 173.700 Kč. Žalobce tak požadoval ušlý zisk spočívající v rozdílu obvyklého nájemného určeného na základě znaleckého posudku a nájemkyní hrazeného nájemného za období ode dne podání žaloby, tj. od 21. 10. 2020 do 15. 6. 2022 (20 měsíců), kdy vzal svou žalobu zpět, částka ve výši 8.685 Kč za 20 měsíců.

3. Na výzvu soudu žalobce podáním ze dne 31. 10. 2023 upřesnil, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti svůj nárok na majetkovou újmu v částce 173.700 Kč. K příčinné souvislosti mezi řízením o určení obvyklého nájemného vedeným u zdejšího soudu, resp. úspěšnosti žalobce v tomto sporu a mezi ušlým ziskem z nájemného žalobce doplnil následující tvrzení. Nájemné mezi účastníky posuzovaného řízení bylo naposledy určeno na základě zvláštního právního předpisu (z. č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu) dle oznámení žalobce o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 18. 10. 2010 v částce 10.315 Kč. Nájemné v této výši nájemkyně platila od února 2011 do svého úmrtí v březnu 2022. Důvodem této skutečnosti je fakt, že nájemkyně v roce 2011 podala žalobu na určení neplatnosti zvýšení nájemného dle oznámení žalobce o jednostranném zvýšení nájemného, přičemž tato věc byla pravomocně skončena až dne 28. 12. 2019 (sp. zn. 43 C 1/2012 u zdejšího soudu). Dle ust. § 3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb. žalobce nemohl do pravomocného rozhodnutí soudu v dané věci zvýšit nájemné žádným jiným způsobem (např. komentář k zákona č. 107/2006 Sb.), a to ani podle úpravy nového občanského zákoníku, který na danou problematiku zavedl tzv. nepravou retroaktivitu. Tzn. že práva a povinnosti vzniklá před účinností nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (§ 3074 odst. 1 n.o.z.). Vzhledem k těmto skutečnostem žalobce po pravomocném skončení výše uvedeného soudního řízení dále postupoval dle ust. § 2249 odst. 2, 3 a § 3074 n.o.z. ve spojení s ust. § 3 nařízení vlády č. 453/2013 Sb., o stanovení podrobností a postupu pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, a požádal znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, o vypracování znaleckého posudku na určení obvyklého nájemného za užívání předmětného bytu. Na základě znaleckého posudku č. 754/6/20 ze dne 18. 5. 2020 žalobce zjistil minimální výši obvyklého nájemného za užívání daného bytu v roce 2020, a to v částce 19.000 Kč/měsíc. Následně žalobce nájemkyni učinil dopisem ze dne 18. 6. 2020, doručeným dne 22. 6. 2020, návrh na zvýšení nájemného na částku 19.000 Kč měsíčně. Nájemkyně na návrh žalobce nijak nereagovala, proto se žalobce se svým nárokem obrátil na soud. Žalobce dále ve vztahu k výši nájmu uvedl, že pokud by mezi ním a nájemkyní neprobíhalo soudní řízení o určení neplatnosti zvýšení nájemného, pak by od 1. 1. 2012 nájemkyně bývala byla povinna platit nájemné určené na základě zvláštního právního předpisu ve výši 14.836 Kč měsíčně za předmětný byt o podlahové ploše 132,5 m2. Cílová hodnota měsíčního nájemného totiž pro danou oblast v rámci deregulace nájemného dle sdělení ministerstva pro místní rozvoj č. 180/2009 Sb. činila 111,97 Kč/m2. Obvyklé nájemné bylo ovšem již v té době vyšší, proto nebýt onoho vleklého soudního sporu, mohl se žalobce žalobou domáhat určení obvyklého nájemného již po skončení deregulace nájemného s účinky podání žaloby např. ke dni 1. 1. 2013. Dle shora citovaného znaleckého posudku byla výše obvyklého měsíčního nájemného za předmětný byt v roce 2013 v částce 15.877 Kč. Tato výše nájemného by se pak v souladu s ust. § 2249 odst. 1 n. o. z. zvyšovala každé tři roky o 20 %, tj. od 1. 1. 2016 by nájemné dosahovalo částky 19.052 Kč (17.803 Kč u nájemného určeného podle sdělení MMR č. 180/2009 Sb.) a od 1. 1. 2019 částky 22.862 Kč (21.364 Kč u nájemného určeného podle sdělení MMR č. 180/2009 Sb.). I z těchto důvodů je naprosto evidentní, že nájemné za více jak stotřicetimetrový byt v širším centru , jméno FO, ve výši 10.315 Kč měsíčně, hrazené nájemkyní od 1. 1. 2011 do jejího úmrtí v roce 2022, bylo zcela nepřiměřené a nespravedlivé a návrh žalobce na určení obvyklého nájemného byl důvodný. Kdyby soud rozhodl ve standardní, přiměřené lhůtě, byl by žalobce při skončení tohoto řízení úspěšný. Ze shora uvedených důvodů má žalobce za to, že byly splněny veškeré zákonné předpoklady pro zvýšení nájemného a nebýt průtahů a nečinnosti soudu, byl by žalobce v posuzovaném řízení úspěšný. V daném řízení ovšem soud porušil svou povinnost vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to rozhodnout v soudním řízení v přiměřené lhůtě. Žalobci tak vznikla v souvislosti s průtahy a nepřiměřenou délkou řízení majetková újma spočívající v ušlém zisku z nájemného, které mělo být nájemkyní hrazeno ve vyšší částce. Ušlým ziskem je v tomto případě ztráta z příjmu žalobce za pronájem bytu odpovídající rozdílu mezi obvyklým nájemným a nájemkyní hrazeným nájemným. Výše náhrady se odvíjí od částky, kterou by v předmětném období žalobce za obvyklých okolností v daném místě získal na nájemném podle běžným poměrům odpovídající platné nájemní smlouvy. Účinky rozhodnutí soudu by nastaly ke dni podání žaloby a nájemkyně by tak byla povinna po pravomocném rozhodnutí soudu doplatit zvýšené nájemné zpětně, přičemž nedoplatek nájemného po dobu soudního řízení činí 173.700 Kč. Bez daného konstitutivního určení výše obvyklého nájemného žalobce nemohl dosáhnout zvýšení nájemného žádným jiným způsobem a nájemkyni nemohl vzniknout žádný dluh, který by žalobce poté mohl vymáhat, neboť ta stále platila nájemné určené zvláštním právním předpisem. Pokud by v daném případě nedošlo na straně soudu k průtahům, soud by rozhodl o nároku žalobce na určení obvyklého nájemného v zákonem přiměřené lhůtě, mohl žalobce důvodně očekávat, že se již od tohoto okamžiku bude jeho majetek zvětšovat o obvyklé nájemné za pronájem předmětného bytu včetně nedoplatku nájemného vzniklého po dobu posuzovaného řízení. O tento zisk však byl žalobce připraven právě v důsledku nečinnosti a průtahů soudu, který ve věci vůbec nerozhodl. Nebýt tohoto nesprávného úředního postupu, ke vzniku tvrzené majetkové újmy by nedošlo a je tedy zřejmé, že příčinou vzniku škody v podobě ušlého zisku je nesprávný úřední postup soudu, a nemůže tak být vyloučen vznik odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce dále shrnul, že jediným způsobem, jakým se mohl domáhat obvyklého nájemného, byla daná určovací žaloba. Jinou možnost, jak získat obvyklé nájemné, žalobce neměl a vzhledem k tomu, že soud v posuzovaném řízení nerozhodl v přiměřené lhůtě, tak o tuto možnost žalobce nakonec přišel úplně, neboť nájemkyně zemřela. Kdyby ovšem soud v posuzovaném řízení rozhodl bez průtahů a v přiměřené lhůtě, žalobce mohl dlužné nájemné vymáhat na nájemkyni, případně tuto svou pohledávku mohl přihlásit do dědického řízení.

4. Žalovaný se vyjádřil především v tom smyslu, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaný při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěl k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto průtah v jedné fázi řízení může být tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003). V předmětné věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně. Řízení bylo vedeno před jedním stupněm soudů v celkové délce 1 rok a 10 měsíců. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně jedenkrát. Řízení nebylo po stránce skutkové i právní stránce složité. Význam řízení pro žadatele byl shledán jako běžný. Žadatel byl v předmětném řízení žalobcem a podanou žalobou se domáhal určení obvyklého nájemného dle občanského zákoníku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěl žalovaný na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., k závěru, že požadovaná částka ve výši 30.000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 20.000 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Částku 20.000 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15.000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc řízení (modifikované za první půlrok řízení částkou o 15.000 Kč nižší) a celkové délky řízení, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 173.700 Kč, který má představovat navrhovatelův ušlý zisk z obvyklého nájemného, však dle vyjádření žalovaného nebylo možné považovat za důvodný. Požadovaná škoda byla předmětem soudního řízení. Žalobce v žádosti konkrétně netvrdil, ani neprokazoval, že by byl v řízení úspěšný. Ministerstvo nemůže jakýmkoliv způsobem nahrazovat rozhodnutí soudu. Skutečnost, že by soud žalobě v plném rozsahu vyhověl je pouze nepotvrzenou domněnkou na straně žalobce. S ohledem na skutečnost, že nájemkyní byla žena, ročník 1949, lze k tomu dle žalovaného dospět stěží. K výzvě soudu žalobce uvedl tvrzení a předložil důkazy, žalovaný uvedl, že ani po seznámení s nimi na svém závěru o nedůvodnosti nároku ničeho nezměnil. Žalovaný dále namítnul, že žalobce nerespektoval zákonná ustanovení o výši nájmu, když platí, že tento mohl být navýšen maximálně o 20 % za tři roky a zároveň maximálně do výše srovnatelného nájemného v daném místě. Dne 17. 5. 2022 byla žalobce v namítaném řízení soudem vyzván, zda na žalobě trvá, případně zda nájem přešel na jinou osobou. Žalobce vzal žalobu zpět bez jakéhokoliv odůvodnění. Z žádosti samotné tato částka nijak nevyplývala, její vznik nebyl zřejmý ani co do důvodu, ani co do výše. Žadatel nijak netvrdil, ani nedokládal kauzální souvislost mezi uvedenou částkou a předmětným soudním řízení, resp. délkou jeho trvání. I vymezení škodního období žalobcem nekoreluje s namítaným řízením, když v řízení nebyly shledány žádné průtahy. Pokud by soud žalobě vyhověl, přiznal by žalobci zvýšené nájemné zpětně, ke dni podání žaloby a o vzniku žádné škody by nemohla být řeč. V případě zamítnutí nároku je taková úvaha bezpředmětná. Žalobce se o řízení po podání žaloby nezajímal. Žalobce zapomíná, že i věcné projednání u soudu vždy nějakou dobu trvat musí. Není tedy zřejmá souvislost mezi tvrzeným nárokem a platnou zákonnou úpravou. Vzhledem ke shora uvedenému nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Českou republikou jsou podle zákona č. 82/1998 Sb., mimosoudně vypořádávány pouze nároky dostatečně doložené a zcela nesporné co do základu i výše, a proto nelze výše uvedený nárok mimosoudně vypořádat, a to ani částečně. Žalobce ani neuvádí ani neprokazuje, kdo se stal nájemcem po úmrtí nájemkyně a jaké hradil nájemné. Z uvedených důvodů žalovaný navrhnul, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

5. V souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. soud řízení částečně zastavil na podkladě částečného zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalobcem požadovanému příslušenství, jak je zřejmé z výrokové části rozsudku (pod bodem I výroku).

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutkový stav a po jeho právním posouzení dospěl k níže uvedeným závěrům.

7. Právní posouzení věci vychází zejména z příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 5 písm. a) a b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a nesprávným úředním postupem.

10. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Soud má za prokázané, že žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové a majetkové újmy s ohledem na nesprávný úřední postup podáním ze dne 16. 2. 2023. Žalovaný reagoval prostřednictvím stanoviska ze dne 7. 6. 2023, v němž dospěl k závěru, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak náleží přiznání částky odpovídající přiměřenému zadostiučinění v celkové výši 20.000 Kč. O tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Nicméně jde-li o uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 173.700 Kč, která má představovat ušlý zisk z obvyklého nájemného, k tomu žalovaný uzavřel, že jej nelze považovat za důvodný, kdy k tomu žalovaný v rámci svého stanoviska zejména uvedl, že požadovaná škoda byla předmětem soudního řízení a žalobce vzal žalobu zpět bez jakéhokoliv odůvodnění. Žalobce v pozici žadatele přitom vůbec konkrétně netvrdil, ani neprokazoval, že by byl v řízení úspěšný a žalovaný nemůže jakýmkoliv způsobem nahrazovat rozhodnutí soudu. Z žádosti samotné částka nijak nevyplývá, její vznik není zřejmý ani co do důvodu, ani co do výše. Žadatel nijak netvrdí, ani nedokládá kauzální souvislost mezi uvedenou částkou a předmětným soudním řízení, resp. délkou jeho trvání. Není tedy zřejmá souvislost mezi tvrzeným nárokem a platnou zákonnou úpravou. Vzhledem ke shora uvedenému nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Českou republikou jsou podle zákona č. 82/1998 Sb., mimosoudně vypořádávány pouze nároky dostatečně doložené a zcela nesporné co do základu i výše, a proto nelze výše uvedený nárok mimosoudně vypořádat, a to ani částečně.

15. Žalobce dále k důkazu předložil návrh na zvýšení nájemného ze dne 18. 6. 2020, který byl ze strany žalobce, prostřednictvím předsedy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , adresován paní , jméno FO, , žalované ve věci vedené pod sp. zn. 43 C 224/2020, a to spolu s příslušnou dodejkou.

16. Dále byl k důkazu proveden žalobcem předložený návrh na zahájení řízení ve věci určení obvyklého nájemného, který byl adresován Městskému soudu v , jméno FO, proti žalované , jméno FO, dne 21. 10. 2020 spolu doručenkou datové zprávy, na základě kterého bylo zahájeno řízení následně vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby.

17. Z nájemní smlouvy o nájmu bytu č. , hodnota, ve třetím podlaží domu na , adresa, uzavřené mezi žalobcem, , právnická osoba, , jako vlastníkem nemovitosti, a paní , jméno FO, jako nájemcem, dne 24. 11. 2000, na základě které přenechal žalobce jako vlastník nemovitosti předmětný byt s účinností od 1. 7. 2000 do osobního užívání nájemce na dobu neurčitou, pak mimo jiné vyplývá, že nájemce se zavázal platit vlastníkovi měsíční úhrady za užívání bytu a úhrady za služby (čl. II odst. 1 smlouvy), přičemž tyto úhrady a zálohy byly určeny dle cenových předpisů platných v době sjednání dohody a podle bližších údajů v době sjednání dohody a podle bližších údajů v evidenčním listě. Při změně cenových předpisů nebo okolností rozhodných pro stanovení úhrad se přiměřeně změní i výše příslušných úhrad počínaje měsícem, který následuje po vzniku důvodu pro změnu. Změnu úhrady oznámí majitel nájemci písemně. Nesouhlasí-li nájemce s oznámenou změnou, může do ní do 15 dnů ode dne doručení sdělit své námitky majiteli, jinak se má za to, že se změnou souhlasí. Nevyhoví-li majitel domu vzneseným námitkám, je nájemce povinen do doby pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu platit úhrady podle změněného předpisu (čl. II odst. 2 smlouvy).

18. Spolu se vzorem oznámení o jednostranném zvýšení nájemného pro případy, kdy možnost jednostranného zvyšování nájemného končí v roce 2010, žalobce dále předložil výňatek ke komentáři k zákonu č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a část Přehledu všech okresních soudů týkající se civilní agendy s vybranými daty za rok 2020, jde li o průměrnou délku řízení.

19. Žalobcem v řízení předložený znalecký posudek číslo 754/6/20 vyhotovený dne 18. 5. 2020 , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož účelem bylo určit obvyklé nájemné za užívání bytu číslo , hodnota, na adrese , adresa, v , jméno FO, , a to od roku 2012 do současnosti, soud provedl k důkazu jako listinný důkaz. Na základě v posudku uvedených zjištění a výpočtů znalkyně dospěla k závěru, že výše obvyklého nájemného za užívání bytu číslo , hodnota, na adrese , adresa, v , jméno FO, , a to od roku 2013 do současnosti činí částku ve výši 15.877 Kč měsíčně za rok 2013, 16.000 Kč měsíčně za rok 2014, 16.500 Kč měsíčně za rok 2015, 17.000 Kč měsíčně za rok 2016, 17.500 Kč měsíčně za rok 2017, 18.000 Kč měsíčně za rok 2018, 18.500 Kč měsíčně za rok 2019, a 19.000 Kč měsíčně za rok 2020. K tomu znalkyně uvedla, že v roce 2012 jde o nájemné, jehož výše byla regulována a jako maximální stanovena výše 15.877 Kč měsíčně. Jedná se přitom o posouzení pro byt ve stavu bez renovace, kdy v případě, že by nájemník umožnil renovaci bytu, pak by se nájemné pohybovalo v částkách 21.900 Kč až 26.900 Kč.

20. Soud rovněž provedl k důkazu spis Městského soudu v , jméno FO, vedený pod sp. zn. , spisová značka, , z něhož má za zjištěný především průběh daného řízení a skutečnosti vztahující se k žalobou uplatněnému nároku.

21. Z obsahu shora uvedeného připojeného spisu kromě jiného zejména vyplývá, že dne 21. 10. 2020 byl soudu podán návrh na určení obvyklého nájemného, který byl soudu doručen téhož dne, a to s tím, že byl učiněn návrh, aby žalované dnem, kdy byl podán soudu návrh na určení výše obvyklého nájemného na byt č. , hodnota, , o velikosti 3+1, situovaný ve třetím nadzemním podlaží, domu č. p. , Anonymizováno, v , jméno FO, , na , adresa, , k. ú. , jméno FO, , určuje nájemné ve výši 19.000 Kč měsíčně. Žalovaná je povinna zaplatit nedoplatek na nájemném ode dne podání návrhu na určení nájemného, které je v místě a čase obvyklé. Dne 2. 11. 2020 byl učiněn pokyn k novému zažurnalizování příloh odpovídajícím způsobem. Dne 21. 12. 2020 byl učiněn pokyn k předložení spisu asistentovi soudce k úkonům přípravy jednání. Usnesením Městského soudu v , jméno FO, , č. j. , spisová značka, ze dne 6. 1. 2021 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši , právnická osoba, Kč, kdy soudní poplatek byl složen ke dni 14. 1. 2021, jak vyplývá z příslušného záznamu o složení ze dne 15. 1. 2021. Jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 3. 5. 2021 ode dne 10. 3. 2021 do 11. 4. 2021 nebyly činěny ve spise úkony s ohledem na nepřítomnost soudkyně. Usnesením Městského soudu v , jméno FO, ze dne 3. 5. 2021, č. j. 43 C 224/2020-37, bylo uloženo žalovanému, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která je připojena dle § 114 a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podáním ze dne 31. 5. 2021, které bylo doručeno soudu téhož dne se žalovaná vyjádřila ve věci. Dne 2. 6. 2021 byla věci předložena na základě pokynu soudce asistentovi k rozhodnutí o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů a veškeré úkony s tím spojené. Prostřednictvím přípisu ze dne 29. 7. 2021 byla žalovaná vyzvána, aby ve lhůtě 20 dnů odůvodnila svůj návrh na osvobození od soudních poplatků a zejména osvědčila své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry. Přípisem ze dne 8. 10. 2021 byla žalovaná opětovně vyzvána k tomu, aby ve lhůtě 20 dnů odůvodnila svůj návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a zejména osvědčila své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry. Přípisem ze dne 21. 10. 2021 se žalobce dotázal, kdy lze očekávat nařízení prvního jednání ve věci. Přípisem ze dne 25. 10. 2021 bylo ze strany soudu na pokyn soudkyně žalobci sděleno, že soud činí úkony přípravy jednání, které bude nařízeno po ukončení úkonů přípravy. Dne 8. 11. 2021 byly soudu doručeny ze strany žalované přílohy týkající se její žádosti o osvobození od soudních poplatků spolu s prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením Městského soudu v , jméno FO, ze dne 21. 1. 2022, č. j. 43 C 224/2020-77, které nabylo právní moci dne 19. 3. 2022, byla žádost žalované o osvobození od soudních poplatků spolu s žádostí žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnuta. Přípisem ze dne 17. 5. 2022 byl žalobce na pokyn asistenta soudce informován, že žalovaná zemřela s tím, že žalobce byl vyzván, aby vzhledem k úmrtí žalované sdělil, zda na podané žalobě trvá či nikoliv, případně, aby sdělil, zda nájem za žalovanou přešel na jinou osobu či nikoliv. Podáním ze dne 15. 6. 2022, které bylo doručeno soudu téhož dne vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět. Dne 16. 6. 2022 byl spis předložen na základě pokynu soudce asistentu soudce k zastavení řízení spolu se všemi úkony s tím spojenými. Dne 14. 7. 2022 byl vyhotoven ze strany asistenta soudce úřední záznam týkající se telefonického hovoru s notářem ve věci pod sp. zn. 58 D 647/2022. Usnesením Městského soudu v , jméno FO, ze dne 5. 8. 2022, č. j. 43 C 224/2020-84, které nabylo právní moci dne 2. 9. 2022, bylo řízení dle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastaveno, neboť žalovaná zemřela dne 27. 3. 2022 a vzhledem k podanému zpětvzetí žalobce ze dne 15. 6. 2022, povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.

22. Přestože v dané věci nebylo mezi účastníky řízení sporu, jde-li o otázku nepřiměřené délky řízení, neboť žalovaný uzavřel, že celkovou délku posuzovaného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 43 C 224/2020 je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, a žalobci náleží částka přiměřeného zadostiučinění ve výši 20.000 Kč, soud především konstatuje, že takové posouzení samo o sobě nezakládá bez dalšího oporu pro přiznání částky majetkové újmy v podobě ušlého zisku z obvyklého nájemného. Zcela ve shodě se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 6. 2023 soud shrnuje, že z hlediska tvrzené majetkové újmy nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 173.700 Kč, která má představovat ušlý zisk žalobce z obvyklého nájemného, žalobou uplatněný nárok nelze považovat za důvodný. K tomu soud rovněž ve shodě se shora uvedeným stanoviskem shrnuje, že posouzení požadované škody bylo přitom předmětem uvedeného soudního řízení, kdy je třeba vzít v potaz rovněž okolnost, že žalobce vzal žalobu v této věci zpět bez dalšího odůvodnění. Žalobce nicméně ani v rámci doplnění svých tvrzení neupřesnil konkrétní skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možné dovodit, že by v daném řízení o určení obvyklého nájemného vedeném proti žalované , jméno FO, v postavení nájemce měl být úspěšný, přičemž rozhodnutí soudu v dané věci nelze jakýmkoliv způsobem nahrazovat. Jak z tvrzení žalobce, tak z provedeného dokazování, je dále zřejmé, že ve věci vedle dostatečně konkrétní opory vztahující se pro určení konečné částky, která by měla představovat ušlý zisk, absentuje dostatečná provázanost mezi žalobcem uváděnou částkou a nepřiměřenou délkou řízení, tak jak byla konstatována ze strany žalovaného v posuzované věci, v podobě příčinné souvislosti.

23. K tomu soud dále doplňuje, že rovněž pro odpovědnost státu podle zákona musí být vždy splněny tři předpoklady: deliktní jednání státu, škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a příčinná souvislost mezi deliktem a škodou, přičemž s ohledem na skutečnost, že zákon č. 82/1998 Sb., blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady je třeba v této otázce vycházet z občanského zákoníku, kdy s odkazem na ustanovení § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. „O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl“ (srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, Komentář. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017, s. 68).

24. Nad rámec shora uvedeného lze dále také shrnout, že žalovaný se důkladně zabýval hodnocením posuzovaného řízení z hlediska jeho průběhu a zohlednění všech aspektů majících vliv na postup v daném soudním řízení, jeho plynulost a především délku. Z provedeného dokazování a obsahu stanoviska Ministerstva spravedlnosti pak mimo jiné vyplývá, že žalovaný všechny tyto skutečnosti svědčící jak ve prospěch tak neprospěch žalobce hodnotil a jestliže závěrem svého stanoviska uzavřel, že s ohledem na nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, v němž vystupoval žalobce, není na místě přiznat žalobci vedle částky odpovídající přiměřenému zadostiučinění také částku požadovanou jako ušlý zisk, soud se s i těmito závěry žalované ztotožňuje.

25. Na podkladě všeho výše uvedeného tak nebylo možné dospět k závěru o důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud procesně úspěšné žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to v celkové výši 1.200 Kč. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. přizná soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalobci byla proto přiznána náhrada nákladů dle § 1, 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 4 úkony (písemné podání nebo návrh ve věci samé v podobě na vyjádření ze dne 19. 1. 2024 a jeho doplnění v reakci na podání žalobce ze dne 24. 5. 2024, příprava účasti na jednání spolu s účastí u jednání dne 13. 6. 2024), celkem tedy 1.200 Kč.