72 C 154/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 40 292,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 40.292,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 40.292,47 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 40.292,47 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.790 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 40.292,47 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že právní předchůdce žalobce, [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], poskytl žalovanému dle smlouvy č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 17. 12. 2009 kontokorentní úvěr, dle kterého byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 20.000 Kč prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný měl povinnost částku povoleného debetu splácet průběžně vkladem jakékoliv částky ve prospěch účtu s tím, že nesměl nepovoleně překročit sjednanou výši kontokorentu, v opačném případě měl povinnost takové přečerpání vyrovnat ve stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný nepovoleně přečerpal svůj účet a následně svůj dluh řádně a včas nesplácel, porušil tím smluvní podmínky uzavřené smlouvy. V důsledku nesplnění sjednaných podmínek na straně žalovaného předchůdce žalobce využil svého práva a ke dni 2. 7. 2020 zesplatnil závazky žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek pak byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalobce tímto návrhem požaduje částku dlužné jistiny úvěru ve výši 40.292,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 1. 11. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně za období od 3. 7. 2020 do zaplacení. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil ani po výzvě prostřednictvím předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) dne 17. 12. 2009 Smlouvu o zřízení a vedení konta [anonymizováno], na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet], jak soud zjistil z předmětné smlouvy. Současně ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že toho dne uzavřely strany smlouvu č. [anonymizováno] [bankovní účet] o poskytnutí kontokorentního úvěru, a to ve znění obecných podmínek předchůdce žalobce. Dle textu úvěrové smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 20.000 Kč prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dle čl. V smlouvy byl úvěr úročen úrokovou sazbou 18 % ročně, dle bodu 5 téhož článku RPSN úvěru dosahovala 19,69 %. Z čl. VI smlouvy vyplývá, že žalovaný měl povinnost částku povoleného debetu splácet průběžně vkladem jakékoliv částky ve prospěch účtu čerpané peněžní prostředky při povoleném přečerpání účtu úročeny úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. V čl. VII smlouvy se žalovaný zavázal k tomu, aby součet hodnot jeho vkladů a aktiv u banky činil částku minimálně ve výši poskytnutého úvěru a součet kreditních obratů u banky dosahoval min. 50 % úvěru v každém tříměsíčním období. Žalovaný byl povinen úvěr řádně splácet a nepovoleně nepřečerpat peněžní prostředky na svém účtu formou překročení úvěrového limitu. V souladu s Produktovými podmínkami pro účet a platební styk byl žalovaný v opačném případě povinen uhradit debetní zůstatek, který přesahuje poskytnutý úvěrový limit, následující den po jeho vzniku. V případě překročení úvěrového limitu byl věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. Současně dle čl. VIII bodu 1 smlouvy byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému coby klientovi smluvní úrok z prodlení, poplatky dle sazebníku poplatků, které se žalovaný zavázal uhradit, včetně poplatku za upomínky a výzvy k úhradě dluhu dle platného sazebníku poplatků.

6. Z doložených výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020 je zřejmé, že žalovaný nepovoleně překročil sjednaný úvěrový limit, čímž porušil sjednané smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Ke dni 30. 6. 2020 dosahoval konečný zůstatek na účtu žalovaného záporné částky ve výši - 40.292,47 Kč. Žalovaný byl vyrozuměn o svém dluhu výzvou ze dne 15. 5. 2020, jak soud zjistil z doložené výzvy. Právní předchůdce žalobce následně v souladu s čl. 9 písm. b) a 10.1 písm. c) produktových podmínek prohlásil splatné pohledávky žalovaného za okamžitě splatné ke dni 2. 7. 2020 a současně odstoupil od smlouvy o účtu, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 30. 6. 2020.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 12. 2021 mezi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jak soud zjistil z doložených dopisů, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 12. 2021, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Následovně vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu výzvou před podáním žaloby sepsanou již právním zástupcem ze dne 9. 2. 2023, odeslanou žalovanému téhož dne, jak je zřejmé z předmětné výzvy a výpisu o sledování předmětné zásilky.

8. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.

9. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.

10. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

11. Podle § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

13. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dle ust. § 708 obchodního zákoníku k uzavření smlouvy o běžném účtu, na jejímž základě byla ve smyslu § 711 obchodního zákoníku dne 17. 12. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru s možností poskytnutí povoleného debetu, který je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, přijal závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což nesplnil, když nepovoleně přečerpal povolený úvěrový limit a neuhradil vzniklý debet následující den po jeho vzniku, ve znění produktových podmínek, jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Banka proto přistoupila s ohledem na ustanovení čl. 9 písm. b) a 10.1 písm. c) produktových podmínek, s přihlédnutím k § 506 obchodního zákoníku, k zesplatnění úvěru ke dni 2. 7. 2020. Žalovanému tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaný však zůstal nečinný, ničeho ani částečně v mezidobí nehradil. Pohledávka za žalovaným byla následně platně postoupena na žalobce. Dluh na jistině úvěru dosahuje částky 40.292,47 Kč, když žalovaný řádně a včas svým povinnostem nedostál, na výzvu k úhradě nijak nereagoval a nadále dluží žalobci poskytnuté finanční prostředky. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po odpovídajícím právním posouzení této věci s ohledem na shora uvedený skutkový děj zcela důvodný. Soud proto žalobě vyhověl, když žalovaný je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobci. Žalobce současně v souladu s uzavřenou smlouvou požadoval úrok z úvěru ve výši 8,25 % ročně ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru (od 3. 7. 2020) do zaplacení. Dále má rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení za období od 1. 11. 2020 do zaplacení, jejichž výše 8,25 % ročně je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 3.790 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.612 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 500 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).