72 C 176/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20 693,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16.599,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 16.599,98 Kč od 12. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 20.693,52 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a žalovanou dne 2. 9. 2021, ohledně jistiny ve výši 22.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit zpět spolu se sjednaným poplatkem ve výši 18.894 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 40.894 Kč, a to prostřednictvím jednotlivých 14 měsíčních splátek ve výši 2.921 Kč, kdy splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána ve smlouvě, přičemž splatnost poslední splátky a rovněž celková splatnost závazku byla sjednána ke dni 2. 11. 2022. Žalovaná však dlužnou částku přestala hradit řádně a včas a ani k uvedenému dni svůj závazek nesplnila, když zaplatila toliko částku v celkové výši 5.400,02 Kč. Žalobce tak na základě podané žaloby požadoval zaplacení částky v celkové výši 20.693,52 Kč. Současně žalobce požadoval úhradu částky v celkové výši 1.425,81 Kč v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 3. 11. 2022 do 15. 1. 2023 spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v celkové výši 217 Kč. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobce.

2. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobce bylo usnesením Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 11. 3. 2024, které nabylo právní moci dne 10. 4. 2024, rozhodnuto tak, že řízení se částečně zastavuje co do jistiny ve výši 2.667,73 Kč, co do kapitalizovaného úroku v částce 16.812,22 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, co do nároku na smluvní pokutu ve výši 1.425,81 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 585,95 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 2.667,73 Kč za období od 4. 2. 2023 do 11. 6. 2023, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby učiněného podáním žalobce ze dne 31. 10. 2023, neboť žalobce v dané části na žalobě již netrvá, přičemž předmětem řízení nadále zůstala částka jistiny ve výši 16.599,98 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16.599,98 Kč od 12. 6. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž v souladu s připojenou doložkou soudu bylo možno dospět k závěru, že s takovým postupem soudu bez nařízení jednání souhlasí) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

5. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru se splatností ke dni 2. 11. 2022 ode dne poskytnutí finančních prostředků. Obsahem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru v částce ve výši 22.000 Kč, kdy žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou částku úvěru spolu s poplatkem ve výši 18.894 Kč, celkem se tak žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit částku ve výši 40.894 Kč, a to prostřednictvím 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.921 Kč měsíčně, přičemž první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do měsíce po uhrazení předchozí splátky. Celková splatnost závazku byla sjednána ke dni 2. 11. 2022. Mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovanou bylo dále ujednáno, že částka bude vrácena spolu s ujednaným smluvním úrokem se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Žalovaná se však ocitla v prodlení, když nesplnila závazek včetně sjednaného příslušenství řádně a včas, a to ani ke dni splatnosti poslední splátky, neboť žalovaná právnímu předchůdci žalobce zaplatila toliko částku ve výši 5.400,02 Kč.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 2. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 3. 2. 2023 k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalované byla změna věřitele oznámena přípisem právního předchůdce žalobce.

8. Celková částka uplatněná na základě podané žaloby tak činila ke dni postoupení částku v celkové výši 49.161,22 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 19.267,71 Kč, a nesplacených poplatků. Žalobce se žalobou domáhal částky ve výši nesplacené jistiny ve výši 19.267,71 Kč spolu s nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.842,59 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9.238,09 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.752 Kč, spolu s nesplaceným inkasním poplatkem ve výši 3.393,59 Kč. Žalobce dále uplatnil požadavek na zaplacení částky účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněních pohledávky, a to ve výši 217 Kč. Částka ve výši 1.425,81 Kč pak představovala smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 19.267,71 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 3. 11. 2022 do 15. 1. 2023.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky také před podáním žaloby. Žalovaná však uvedené výzvy dlužnou částku žalobci neuhradila.

10. Věc byla posouzena podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

16. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části požadované jistiny. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by žalobce poskytl žalované částku v celkové výši 22.000 Kč, a žalovaná byla žalobci tuto částku vrátil navýšenou o příslušenství spolu s poplatky a smluvní pokutou v částce v celkové výši 40.894 Kč, to vše ve lhůtě splatnosti do 2. 11. 2022. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

19. Z předložených listin není zřejmé, zda byly blíže ověřovány příjmy a výdaje žalované, zda byly vyžadovány jakékoliv listinné podklady a prováděny lustrace jeho majetkové situace ve veřejných rejstřících. Na výzvu soudu pak žalobce nedoplnil ničeho k dotazu prověřované úvěruschopnosti žalované.

20. V rámci posouzení, zda předchůdce žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, nezbylo soudu než dospět k závěru, že předchůdce žalobce tak majetkovou a výdělkovou stránku žalované žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a přesto poskytl žalované úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Z uvedených důkazů má soud za to, že předchůdce žalobce nezjišťoval, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a splatit ve lhůtě splatnosti nastavený úvěr, a to ani přes skutečnost, že se jednalo o částku 22.000 Kč, která měla být splacena částkou v celkové výši 40.894 Kč, dále spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 0,01 % denně za období 3. 11. 2022 do 15. 1. 2023 z částky odpovídající jistině pohledávky ve výši 16.599,98 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované a peněžní částku mu přesto poskytl.

21. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Jelikož soud vzhledem ke shora uvedenému uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, tak žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo ve smyslu § 2991 o. z., na vydání toho, oč se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Žalovaná na poskytnuté prostředky v hodnotě 22.000 Kč částečně uhradila částku 5.400,02 Kč, proto žalobci náleží právo na vrácení částky jistiny tvořící rozdíl ve výši 16.599,98 Kč (výrok I.).

23. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu jud. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce „spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovanou dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaná ještě ani není za dlužníka považována. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jde-li o posouzení míry úspěchu ve sporu, soud přitom v daném případě mimo jiné zohlednil závěry vyslovené například v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Ve věci tak soud dospěl k závěru o převážném úspěchu žalované. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.