72 C 180/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 462,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení- částky ve výši 3.528,91 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.312,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9.820,97 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 11.928,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem 29,00 % ročně z částky 11.928,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení,- částky ve výši 5.534,07 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.072,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.678,36 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 5.534,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem 29,00 % ročně z částky 5.534,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 17.462,98 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 13. 6. 2018 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 22.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 41.017 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 684 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila částečnou úhradu ve výši 32.000 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Současně právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 6. 1. 2019 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 28.125 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 469 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila částečnou úhradu ve výši 6.600 Kč, nedošlo však k úhradě celé dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovanou. Jelikož žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužné částky neuhradila, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek úvěru spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovanou dne 13. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 22.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 19.017 Kč, který je tvořen poplatkem za administrativní činnost ve výši 8.596 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 6.486 Kč a úrokem za dané období v částce 3.935 Kč. Úvěr se tak žalovaná zavázala vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 41.017 Kč, přičemž jej měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, se splatností dne 7. 8. 2019. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 29,00 % ročně. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr ve výši 22.000 Kč uhradila prostřednictvím 21 nepravidelných splátek částku ve výši 32.000 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 5.534,07 Kč.

6. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel dále s žalovanou dne 6. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 15.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 13.125 Kč, který je tvořen poplatkem za administrativní činnost ve výši 6.020 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 4.422 Kč a úrokem za dané období v částce 2.683 Kč. Úvěr se tak žalovaná zavázala vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 28.125 Kč, přičemž jej měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, se splatností dne 1. 3. 2020. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 29,00 % ročně. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr ve výši 20.000 Kč uhradila prostřednictvím 6 nepravidelných splátek částku ve výši 6.600 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 15.461,73 Kč.

7. Z karty zákazníka ze dne 13. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její výše čistého příjmu dosahuje částky 7.450 Kč měsíčně, ostatní příjmy 500 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti částky 33.000 Kč měsíčně. Celkový příjem tak činil částku 40.950 Kč měsíčně. Za odhadované měsíční výdaje označila žalovaná částku 19.000 Kč. Dále zde žalovaná uvedla, že je svobodná, má 3 vyživovací povinnosti a aktuálně je na mateřské dovolené. Za druh bydlení označila společné bydlení s rodiči. Věřitel ve formuláři označil jím ověřené dokumenty předložené žalovanou, konkrétně potvrzení o příjmu z 13. 6. 2018 a poštovní složenku z 06/2018. Žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu ani sjednanou další zápůjčku u jiné společnosti a neplatí žádné další splátky.

8. Z druhé karty zákazníka ze dne 6. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její výše čistého příjmu dosahuje částky 8.100 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti částky 25.000 Kč měsíčně. Celkový příjem tak činil částku 33.100 Kč měsíčně. Za odhadované měsíční výdaje označila žalovaná částku 6.000 Kč a částku dalších interních splátek ve výši 2.800 Kč. Rovněž zde žalovaná uvedla, že je svobodná, má 3 vyživovací povinnosti a aktuálně je na mateřské dovolené. Za druh bydlení označila společné bydlení s rodiči. Věřitel ve formuláři zaškrtl kolonky jím ověřených dokumentů předložených žalovanou, konkrétně poštovní složenky za období 11-12/2018. Žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu ani sjednanou další zápůjčku u jiné společnosti.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhů ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalované dne 13. 1. 2023, jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalované dopisem ze dne 9. 3. 2023 předžalobní výzvu k úhradě částky z titulu splatných úvěrů ve výši 50.962,86 Kč, odeslanou žalované dne 10. 3. 2023. Částky uplatněné touto žalobou činí 5.534,07 Kč a 11.928,91 Kč představující dlužné jistiny z titulu nesplacených úvěrů. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení.

10. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

17. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

19. Žalobce k dotazu soudu ve věci prověření úvěruschopnosti žalované uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou předchůdce žalobce učinil vyhodnocení informací získaných od žalované, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti doloženým dokladům žalované. K tomu uvedl, že lustroval osobu žalované v přístupných databázích s negativním výsledkem, takový výstup však nebyl v rámci vyhodnocení informací odpovídajícím způsobem zohledněn. Žalovaná v případě první zápůjčky ze dne 13. 6. 2018 uvedla, že je svobodná, má vyživovací povinnost k 3 osobám, žije společně s rodiči v domácnosti a za své odhadované měsíční výdaje označila částku 19.000 Kč. Současně žalovaná označila za celkový příjem domácnosti částku 40.950 Kč měsíčně. K tomu však nebyly doloženy žádné listinné poklady, například v podobě výpisů z běžného účtu žalované či oznámení o přiznání dávek. Nadále tak není soudu zřejmé, z čeho se skládá tvrzený měsíční příjem žalované, a ve vztahu k faktu, že žalovaná doposud dle svých tvrzení žila s rodiči, tak nebylo prokázáno, jaká částka příjmů domácnosti byla reálně použitelná k dispozici pro žalovanou. Soudu rovněž nebylo doloženo například čestné prohlášení prokazující danou formu bydlení. To, že věřitel nepožadoval výpisy z bankovních účtů žalované, dle názoru soudu svědčí o tom, že nebylo ověřeno, zda žadatelka dosahuje měsíčního přebytku finančních prostředků, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda vůbec disponuje nějakými úsporami. K tomu soud dodává, že v případě, že žalovaná doložila předchůdci žalobce složenky prokazující jí vyplácená aktiva či doložila jiné platební převody formou poštovních poukázek, měly být tyto založeny a být součástí doložených dokumentů. Takto na základě tvrzených údajů a zaškrtnutých kolonek v předtištěném formuláři nelze vyvozovat závěr, že žalovaná výši svých příjmů skutečně prokázala a že poskytovatel úvěru prověřil její příjmy. V případě druhého úvěru ze dne 6. 1. 2019 žalovaná uvedla, že výše příjmů domácnosti dosahuje částky 33.100 Kč měsíčně, za odhadované měsíční výdaje označila žalovaná částku 6.000 Kč měsíčně a částku dalších interních splátek ve výši 2.800 Kč měsíčně. Předmětná částka výdajů 6.000 Kč na měsíc přitom nemůže pokrýt uváděné měsíční výdaje na 3 vyživované osoby spolu s výdaji žalované. Dále je v případě poskytnutí obou úvěrů zjevné, že žalovaná nedoložila poskytovateli úvěru žádné listinné důkazy prokazující i další tvrzené skutečnosti, jako je například ověření výdajů, údaje o vypláceném výživném a výdajích na vyživované osoby, příjmy osob spolužijících ve společné domácnosti a podobně. Současně je zřejmé, že žalovaná se ocitla v prodlení se splácením prvního z úvěrů dne 28. 6. 2018, přesto jí předchůdce žalobce následně dne 6. 1. 2019 poskytl druhý úvěr. Nad rámec je rovněž nutné uvést, že poskytnuté úvěry byly poskytnuty při RPSN ve výši 230,58 % a 234,69 %, což soud pokládá za nepřiměřené smluvní podmínky, zejména ve vztahu k výši poplatků účtovaných žalované, a proto o to důkladněji byl předchůdce žalobce povinen zkoumat platební schopnosti žalované předmětné částky splácet.

20. Z uvedených důkazů tak dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením příjmů a výdajů žalované a nezjišťoval tak odpovídajícím způsobem, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít předmětné úvěrové smlouvy a platit předpokládané splátky včetně nepřiměřených poplatků. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením každé smlouvy o úvěru neposoudil dodatečným způsobem úvěruschopnost žalované, a peněžní částku jí přesto v obou případech poskytl.

21. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je taková smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné uplatněný nárok posoudit v režimu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, žalobci tak je třeba přiznat zaplacení částky odpovídající tomu, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu.

23. Soud tak v případě jistiny úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 1. 2019 v částce 15.000 Kč zohlednil splátky, které žalovaná prokazatelně žalobci na daný úvěr uhradila (6.600 Kč). Žalované tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 8.400 Kč. V případě úvěru na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 6. 2018 byla žalované poskytnuta částka 22.000 Kč, ve vztahu k níž žalovaná plnila celkovou částku ve výši 32.000 Kč, soud proto ve zbylém rozsahu nad rámec poskytnuté částky žalobu v daném rozsahu zamítl. Uvedeným způsobem soud postupoval z důvodu, že každá z pohledávek žalobce za žalovanou má povahu samostatného nároku vyplývajícího z jiné úvěrové smlouvy, tedy odlišného právního titulu, proto soud nemůže celkové plnění žalované započíst oproti součtu těchto prostředků, které byly žalované ze strany věřitele poskytnuty. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci částku 8.400 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 6. 1. 2019, přičemž v této části žalobou uplatněného nároku soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Jelikož soud uzavřel, že smlouvy o úvěru byly od počátku neplatné a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno dle § 1879 o. z., toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pak ostatní nároky představující část jistiny a zbylé úroky, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřených smlouvách, nejsou žádány po právu a soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl (výrok II.).

25. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce „spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě není za dlužníka považován. Odkaz na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku je tak ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavý a nepřípustný. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, žalované však v řízení žádné náklady nevznikly.