72 C 203/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] o velikosti 3+1, ve 4. nadzemním podlaží v budově [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec], a vyklizený jej předat žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15.890 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vyklidit byt [číslo] o velikosti 3+1 ve 4. nadzemním podlaží v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví] vedeného pro k.ú. [část obce], [územní celek]. Předmětný byt byl užíván žalovanou na základě smlouvy uzavřené dne 20. 12. 1991. Žalobkyně dále uvedla, že dne 11. 11. 2015 byla zaslána ze strany žalobkyně žalované výpověď z nájmu bytu, kterou však žalovaná nepřevzala, přičemž opakovaně byla žalované výpověď zaslána dne 8. 1. 2016, kdy nakonec žalovaná převzala od žalobkyně výpověď z nájmu bytu dne 25. 1. 2016. Výpověď byla podána z důvodu několik let trvajícího opakovaného zvlášť závažného porušování povinností nájemce, kdy žalovaná již od roku 2008 neplatí řádně nájemné a náklady na služby. Povinnost žalované platit žalobkyni tedy dlužné nájemné byla nadto pravomocně potvrzena rozsudkem Městského soudu v Brně, č. j. 247 C 91/2014-186, ze dne 15. 9. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 37 Co 70/2018-256, ze dne 17. 9. 2019. Ačkoliv žalovaná porušovala své povinnosti zvlášť závažným způsobem, žalobkyně nevyužila možnosti okamžité výpovědi v souladu s ustanovením § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když výpověď byla žalované dána s tříměsíční výpovědní dobou dle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, tudíž výpovědní doba počala běžet měsícem následujícím po doručení, tedy dne 1. 2. 2016 přičemž výpovědní doba počala běžet měsícem následujícím po doručení, tedy dne 1. 2. 2016 a skončila dne 30. 4. 2016. V souladu s ustanovením § 2292 občanského zákoníku tak vznikla žalované povinnost byt vyklidit nejpozději v uvedený den, avšak žalovaná tak neučinila. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná se rovněž domáhala vyslovení neplatnosti výpovědi z předmětného bytu, kdy rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 61 C 90/2016-92 ze dne 4. 5. 2020, byl návrh žalované na vyslovení neplatnosti výpovědi z bytu zamítnut. Ze strany soudu bylo zkonstatováno, že výpověď byla podána po právu, měla stanovenou formu i obsah a na jejím základě uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 4. 2016 zaniklo žalované užívací právo k bytu. Žalovaná však byt nevyklidila, nadále jej neoprávněně užívala a hradila žalobkyni náhradu za užívání bytu toliko ve výši dle svého uvážení. Přestože se žalobkyně žalované opakovaně pokoušela nabízet smírné vyřešení věci, dokonce nabídla vzdání se svých splatných pohledávek na nájemné a přestěhování žalované do menšího bytu na totožné adrese, kdy tuto nabídku žalobkyně učinila opakovaně, rovněž během řízení o platnosti výpovědi z nájmu vedeného pod sp. zn. 61 C 90/2016, případně prostřednictvím přípisu ze dne 29. 4. 2020 a dále prostřednictvím přípisu ze dne 29. 7. 2020, v němž žalobkyně žalovanou upozornila rovněž na možnost podání žaloby na vyklizení, žalovaná nadále byt bez právního důvodu užívala a nečinila žádné kroky k jeho vyklizení, ani k dosažení smírného řešení. Žalobkyni tak nezbylo nic jiného než se vyklizení bytu domáhat na základě podaného návrhu.

2. Žalovaná se vyjádřila především v tom smyslu, že nesouhlasí s žalobou, pokud jde o požadavek žalobkyně na vyklizení bytu, neboť je přesvědčena, že po celou dobu nájmu, trvajícího v současné době již 50 let, vždy platila řádně nájemné, které dle jejího názoru odpovídalo vybavení a stavu bytu. I přes ukončené řízení o neplatnosti výpovědi z nájmu vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 90/2016 je žalovaná přitom nadále přesvědčena, že požadavek na vyklizení bytu, který nadále užívá je nespravedlivý. Již od počátku nájmu nebyl byt ve stavu odpovídajícím jeho bezvadnému užívání, nebylo zde například zřízeno topení, což znamenalo vznik vlhkosti a plísně v bytě, kdy kvůli tomu žalovaná nesouhlasila s jednostranným zvyšováním nájemného. Závadný stav se nezměnil ani později, kdy žalované byla z těchto důvodů přiznána sleva na nájmu ve výši 10 %, tuto slevu však později žalobkyně přestala žalované přiznávat a tak žalovaná v roce 2013 sdělila žalobkyni, že nadále bude hradit nájemné ve výši 5.818 Kč odpovídající výši před jednostranným zvýšením nájemného. Kvůli nedoplatku na nájemném následně dala žalobkyně žalované v roce 2015 výpověď z nájmu. Žalovaná dále uvedla, že přestože ze strany žalobkyně došlo ke zvýšení nájemného, nedošlo přitom k žádné změně, která by změnila kvalitu bydlení v bytové jednotce. Podle žalované tak pokud se jedná o jednostranné zvýšení nájemného ze strany žalobkyně, žalobkyně de facto uznává, že nájemné nebylo stanoveno správně, resp. neodpovídalo kvalitě bydlení v bytě. Žalovaná dále uvedla, že je přesvědčena, že rozhodnutí, na základě kterého by jí byla uložena povinnost vyklidit užívanou bytovou jednotku, by nemohlo být v souladu s dobrými mravy, kdy důvodem pro takové hodnocení je podle žalované bezesporu skutečnost, že žalovaná bydlí v bytě již 50 let, kdy veškeré vybavení nezbytné pro nerušené užívání bytu pořizovala žalovaná sama, kdy se jedná zejména o již zavedená topná tělesa, bez nichž by nebylo možné byt vytápět. Žalovaná dále poukázala na to, že navzdory vlhkosti a plísni v bytě, způsobenými zejména nekvalitní fasádou domu a netěsnícími okny a dveřmi, se žalovaná vždy snažila udržovat byt v pořádku a podle svých možností plíseň a vlhkost odstraňovat. Žalovaná je tak toho názoru, že požadovat nyní když je již starobní důchodce s nízkým příjmem, aby byt vyklidila, odporuje dobrým mravům. Současně žalovaná uvedla, že dle jejího názoru je potřeba zohlednit dobu, po kterou v bytě bydlela, kdy byt neodpovídal bezvadnému užívání, kdy rovněž je třeba dle jejího názoru zohlednit náklady, které nesla jako nájemce na základním vybavení. Pokud se jedná o příjmovou a výdajovou stránku, osobní a majetkovou situaci žalované, žalovaná v tomto směru odkázala na prohlášení, které učinila v žádosti o ustanovení zástupce pro řízení.

3. Žalovaná se v průběhu řízení rovněž vyjádřila prostřednictvím podání s označením„ Vyjádření člověka – jako příloha k právnickému výkladu“, k němuž připojila nedatovanou fotodokumentaci s označením„ zdokumentovaný současný stav domu a bytu“ za účelem prokázání skutečností týkající se stavu předmětné bytové jednotky.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

5. Na základě dne 20. 12. 1991 uzavřené nájemní smlouvy užívala žalovaná jako nájemce předmětnou bytovou jednotku, když žalobkyně v postavení pronajímatele a vlastníka mj. bytové jednotky v podobě bytu označeného pod [číslo] předala žalované jako nájemci do nájmu předmětný byt k bydlení a užívání v souladu s jeho účelem na dobu neurčitou. Předmětem nájmu dle článku I. byl učiněn byt s označením pod [číslo] ve IV. nadzemním podlaží obytného domu v [obec] na ulici [ulice a číslo], skládající se z předsíně (16 m2), kuchyně (5 m2), pokoje (13 m2), pokoje (18 m2), pokoje (21 m2), lázně (4,20 m2), spíže (1,40 m2), WC (1,10 m2), balkonu, s komfortním vybavením, lokálním plynovým vytápěním a sklepa.

6. Žalovaná v postavení nájemce se v rámci ujednání týkající se práv a povinností smluvních stran zavázala, že bude užívat předmětný byt uvedený ve druhém odstavci smlouvy a prostory s ním související pouze v souladu s jejich účelem, kdy se zároveň zavázala, že pokud by došlo k poškození zařízení či některých součástí bytu, případně celého bytu zaviněním žalované nebo zaviněním osob, které se budou v bytě zdržovat s jejím souhlasem, zajistí uvedení poškozených částí do původního stavu. Dále bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že opravy a údržbu v bytě hradí anebo provádí na svůj náklad nájemce. Dále se žalovaná jako nájemce zavázala, že při ukončení nájemní smlouvy byt vyklidí ke dni skončení nájmu a uvede ho do stavu stejného, jaký byl ke dni předání do nájmu. Žalovaná jako nájemce se dále zavázala, že bude řádně a včas hradit nájemné vyplývající z této smlouvy a případného dodatku ke smlouvě. V rámci článku IV. týkajícího se nájemného a platebních podmínek bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že výše nájemného za užívání předmětného bytu a za všechny služby s tím spojené a plnění spojená s užíváním bytu bude stanovena dle platných předpisů na zvláštním výpočtovém listu, který se stane nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Žalovaná jako nájemce byla povinna vypočtenou částku uhradit vždy nejpozději do 5. dne následujícího měsíce a to na účet majitelky domu specifikovaný v předmětném článku IV. Dále bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že při prodlení déle než 5 dnů vzniká žalované jako nájemci povinnost uhradit i penále ve výši 0,5 % za každý den. Tím není dotčena povinnosti nájemce uhradit odběr vlastní elektřiny, plynu, telefonu a další vlastní výdaje související s užíváním bytu. Účinnost smlouvy byla smluvními stranami stanovena ke dni 1. 1. 1992.

7. Vlastnické právo žalobkyně vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, a to konkrétně z listiny s označením Informace o pozemku získané prostřednictvím aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí, pokud se jedná o předmětnou nemovitost v podobě budovy s číslem popisným [anonymizováno], bytový dům, nacházející se v [katastrální uzemí], [územní celek], kdy stavba stojí na pozemku [parcelní číslo] na ulici [ulice a číslo], tak jak je zřejmé s odkazem na příslušný list vlastnictví [číslo].

8. Prostřednictvím dopisu ze dne 11. 11. 2015 byla žalované adresována výpověď nájmu předmětného bytu nacházejícího se ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], že žalobkyně využila svého zákonného práva vypovědět nájem bytu, neboť žalovaná porušila své povinnosti nejen hrubým způsobem, ale dokonce zvlášť závažným způsobem spočívajícím v nezaplacení nájemného a nákladů na služby za dobu déle než 3 měsíce. Z předmětné výpovědi nájmu bytu se dále podává, že žalovaná se již několik let dopouští opakovaného zvlášť závažného porušování jejích povinností spočívajících v neplacení nájemného a nákladů na služby. V rámci předmětné výpovědi nájmu bytu byl rovněž konkrétně specifikován dluh žalované, a to v celkové výši 127.908 Kč, v podobě dluhu za jednotlivé měsíce: leden 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, únor 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, březen 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, duben 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, květen 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, červen 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, červenec 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, srpen 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, září 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, říjen 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, listopad 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, prosinec 2013 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, leden 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, únor 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, březen 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, duben v podobě částky ve výši 3.762 Kč, květen 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, červen 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, červenec 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, srpen 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, září 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, říjen 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, listopad 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, prosinec 2014 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, leden 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, únor 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, březen 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, duben 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, květen 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, červen 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, červenec 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, srpen 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, září 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč, a říjen 2015 v podobě částky ve výši 3.762 Kč. Žalovaná byla současně v rámci shora uvedeného dopisu poučena o možnosti vznést ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy žalované výpověď došla, proti výpovědi námitky, na základě nichž může soud přezkoumat, zda je výpověď oprávněná, a to s odkazem na příslušná ustanovení občanského zákoníku.

9. Prostřednictvím dopisu ze dne 29. 7. 2020 byla žalované ze strany žalobkyně adresována opakovaná nabídka ke smírnému vyřešení věci, kdy v rámci uvedeného dopisu byly současně rekapitulovány jednotlivé kroky žalobkyně, k nimž je připravena přistoupit s ohledem na dluh žalované, pokud se jedná o podání návrhu na zahájení exekučního řízení a vymáhání dlužné částky v rámci exekučního řízení. Současně se z dopisu podává, že žalobkyně nabídla žalované za účelem smírného vyřešení celé záležitosti možnost přestěhovat se do jiné bytové jednotky, kdy nabízená bytová jednotka o velikosti 27 m2 nacházející se v přízemí dvorního traktu by byla žalované nabídnuta s požadavkem na povinnost žalované platit nájemné, které by činilo 6.000 Kč měsíčně, společně s částkou ve výši 500 Kč měsíčně v podobě zálohy na služby.

10. Dále byl k důkazu proveden evidenční list pro výpočet plateb nájemného a záloh na služby ve vztahu k předmětnému bytu [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec] s tím, že z evidenčního listu ze dne 2. 7. 2019 vyplývá, že ve vztahu k žalované v postavení nájemce jí bylo stanoveno měsíčně platit částku v celkové výši 5.918 Kč odpovídající mj. měsíčnímu nájemnému ve výši 5.518 Kč spolu s částkou ve výši 300 Kč odpovídající měsíční záloze na služby.

11. Žalovaná dále předložila soudu výpočtový list za rok 1992 k předmětnému bytu, z něhož se podává, že nájemné bylo stanoveno částkou ve výši 1.364 Kčs ročně, tj. měsíční nájemné činilo částku ve výši 114 Kčs, kdy dále se z výpočtového listu za rok 1992 podává stanovené nájemné od 1. 7. 1992 v celkové výši 228 Kčs. Pokud se jedná o zálohy na služby, z výpočtového listu je patrná částka ve výši 941 Kčs odpovídající ročním zálohám, tj. 78 Kčs odpovídající měsíční záloze. Měsíční platby za leden až červen 1992 byly stanoveny ve výši 192 Kčs, za červenec až prosinec 1992 ve výši 306 Kčs.

12. Soud dále provedl dokazování prostřednictvím připojených spisů zdejšího soudu v souvisejících řízeních, a to jejich podstatným obsahem v rozsahu k důkazu provedených rozhodnutí vydaných v projednávaných sporech vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 90/2016 v řízení o neplatnost výpovědi z bytu, a dále pod sp. zn. 247 C 91/2014, kdy v tomto případě soud provedl k důkazu rovněž k důkazu žalovanou označené protokoly o jednání.

13. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 61 C 90/2016-92, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2021, pak vyplývá, že návrh, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu [číslo] ve 3. poschodí domu v [obec], [ulice a číslo], zaslaná žalobkyni přípisem ze dne 11. 11. 2015 není oprávněná a je tedy neplatná, byl zamítnut. Odpovídajícím způsobem bylo ve výroku II. rozhodnutí rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady řízení. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí se dále mimo jiné podává, že mezi žalobkyní a žalovanou, tedy shodnými účastníky řízení jako v předmětné projednávané věci, bylo nesporné, že žalobkyně (v projednávané věci v postavení žalované) za užívání bytu platí žalované (v projednávané věci v postavení žalobkyně) měsíčně částku ve výši 5.818 Kč, kdy tuto částku platí pravidelně a platila ji i v období od ledna 2013 do října roku 2015. Dále se z odůvodnění předmětného rozhodnutí podává, že mezi účastnicemi bylo nesporné, že přípisem ze dne 11. 11. 2015, který byl žalobkyni doručen dne 25. 1. 2016 (tj. žalované v předmětné projednávané věci), jí byla žalovanou (tj. žalobkyní v předmětné projednávané věci) dána výpověď z nájmu bytu [číslo] v domě na [anonymizováno] ulici [anonymizováno] v [obec], který žalobkyně užívala na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou. Důvodem výpovědi bylo placení nájemného a záloh na služby poskytované s užíváním bytu částkou nižší, než jaká byla pronajímatelkou stanovena, a to po dobu od ledna roku 2013 do října roku 2015, tedy po dobu téměř tří let. Součástí výpovědi bylo upozornění na možnost vznést proti výpovědi námitky a současně bylo žalobkyní sděleno, že počínaje měsícem následujícím po doručení výpovědi počíná běžet výpovědní lhůta. Jestliže pronajímatelka ve své výpovědi uváděla, že povinnosti nájemce jsou porušovány hrubě s odkazem na ust. § 2288 odst. 1 občanského zákoníku a současně zvlášť závažným způsobem s odkazem na ust. § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, soud rovněž dospěl k závěru, že první z citovaných zákonných ustanovení umožňuje pronajímateli vypovědět nájem na dobu určitou v tříměsíční výpovědní době, což dle textu výpovědi pronajímatelka učinila a v takovém případě, nebyla-li využita možnost vznést proti výpovědi námitky, počala měsícem následujícím po doručení, tedy 1. 2. 2016 běžet měsíční výpovědní lhůta, která skončila ke dni 30. 4. 2016. Pokud by výpověď byla dána pro porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem, skončil by nájem bez výpovědní lhůty. V takovém případě by však bylo třeba vyzvat před doručením výpovědi, aby v přiměřené době bylo odstraněno závadné chování nájemce, což ve věci nebylo tvrzeno ani prokázáno. Soud však vycházel z toho, že s ohledem na formulaci výpovědi nebylo splnění této podmínky zapotřebí, protože z jejího obsahu je zcela jednoznačně zřejmé, že i když je používáno hodnocení porušení slovy ust. § 2291 odst. 2 o. z., zcela zřejmě měla pronajímatelka v úmyslu vypovědět nájem a požadovat vyklizení po ukončení výpovědní lhůty. Dále se z odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí podává, že mezi účastnicemi nebylo sporné, že žalovaná se přes poučení obsažené v listině ze dne 11. 11. 2015, tj. výpovědi z nájmu bytu, nebránila vznesenými námitkami proti výpovědi a tato skutečnost byla současně konstatována i v rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 247 C 91/2014. V rámci odůvodnění rozsudku vydaného ve věci pod sp. zn. 61 C 90/2016 bylo dále konstatováno, že pokud jde o hodnocení chování žalobkyně jako nájemkyně, pak soud neplacení nájemného po dobu trvající několik let, která byla ve výpovědi vymezena obdobím dvou let a deseti měsíců, hodnotí rozhodně jako hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu i za situace, kdy z tohoto důvodu nebyla hrazena pouze část nájemného. Soud tak ve shora uvedeném rozhodnutí o návrhu, aby soud přezkoumal oprávněnost výpovědi, dospěl k závěru, že výpověď z nájmu tedy byla dána po právu, má formu i obsah stanovené zákonným předpisem a na základě ní žalobkyni uplynutím výpovědní lhůty zaniklo nájemní právo k předmětnému bytu. Soud tedy shrnul, že žalobkyně porušovala povinnosti nájemce způsobem, který mohl být hodnocen pronajímatelkou jako porušování povinností zvlášť závažným způsobem, byla jí dána platná výpověď obsahující všechny zákonem stanovené náležitosti, která má písemnou formu, je podepsaná k tomu ustanovenou zástupkyní žalované a za situace, kdy nájem byl pronajímatelkou platně (historicky) zvýšen, tato výše byla oběma účastnicím známa a žalobkyně si byla vědoma toho, že své povinnosti nájemce porušuje, marně jí uplynula lhůta k podání žaloby o určení neplatnosti o zvýšení, jde o případ, kdy pronajímatelka nevyužila okamžité výpovědi podle ust. § 2291 odst. 1 a 2 o. z., ale spokojila se s tříměsíční výpovědní lhůtou, a soud proto žalobu zamítl.

14. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2021, č. j. 19 Co 28/2021-160, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2021, vydaným ve věci o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobkyně (v postavení žalované v projednávané věci) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 61 C 90/2016-92, se podává, že ve výroku I. byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Dále se z odůvodnění předmětného rozhodnutí podává, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 4. 5. 2020 ve věci pod sp. zn. 61 C 90/2016 bylo rozhodnuto takovým způsobem, že návrh, aby soud určil, že výpověď z nájmu předmětného bytu [číslo] ve 3. poschodí domu v [obec], [ulice a číslo], zaslaná žalobkyni přípisem ze dne 11. 11. 2015, není oprávněná a tedy neplatná, se zamítá. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, kdy pokud se jedná o prokázaný skutkový stav a učiněné právní závěry, odvolací soud se s nimi ztotožnil, a rovněž v odůvodnění na ně odkázal. Dále bylo ze strany odvolacího soudu konstatováno, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako vlastník domu, v němž se předmětný byt nachází, a pronajímatel tohoto bytu, dala žalobkyni coby nájemkyni předmětného bytu dne 11. 11. 2015 výpověď z nájmu, která měla všechny náležitosti a obsahově lze dovodit, ve shodě se soudem prvního stupně, že se jedná o výpověď dle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku pro hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu ze strany žalobkyně. Důvodem výpovědi bylo, že žalobkyně v době od ledna 2013 do října 2015 platila v každém měsíci na nájmu méně, než měla, když dle žalované měla platit částku ve výši 9.280 Kč měsíčně spolu s částkou ve výši 300 Kč odpovídající zálohám na služby, přičemž platila měsíčně jen částku ve výši 5.818 Kč spolu s částkou 300 Kč určenou na služby, takže za dané období vznikl na straně žalované dluh v celkové výši 127.908 Kč. Účastnice se přitom shodly, že výpověď z nájmu byla žalobkyni doručena dne 25. 1. 2016, tudíž žalobu na určení její neplatnosti dle § 2290 občanského zákoníku podala žalobkyně dne 21. 3. 2016 v zákonné dvouměsíční lhůtě.

15. Z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 247 C 91/2014-186 ze dne 15. 9. 2017, a to ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2019, č. j. 37 Co 70/2018-256, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2019, vyplývá, že pod bodem I. tohoto rozsudku bylo odvolacím soudem ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 247 C 91/2014-186 ze dne 15. 9. 2017, takovým způsobem, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. změněn toliko tak, že se žaloba zamítá ohledně částky ve výši 2.421 Kč a 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 547 Kč od 9. 11. 2017 do budoucna a 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 1.874 Kč od 9. 11. 2017 do budoucna, jinak ve výroku I. a ve výrocích III., IV. a V. byl rozsudek potvrzen. Z odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, č. j. 37 Co 70/2018-256, se dále mimo jiné podává, že soudem prvního stupně, s odkazem na rozsudek č. j. 247 C 91/2014-186, bylo rozhodnuto ve vztahu k žalované (totožné účastnici řízení ve shodném postavení jako v předmětné projednávané věci) takovým způsobem, že jí bylo uložena povinnost zaplatit žalobkyni (totožné účastnici řízení ve shodném postavení jako v předmětné projednávané věci) částku v celkové výši 64.464 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud dále v rozhodnutí konstatoval, že v projednávané věci soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl a odůvodnil pečlivě předmětné rozhodnutí o žalobě, o doplatcích nájemného za byt 3+1 v [obec] za období let 2010 až 2013 spolu s vyúčtováním služeb za období let 2011 až 2013, kdy jestliže soudu prvního stupně argumentaci žalované nepřisvědčil, odvolací soud se s tím ztotožnil, pokud žalovaná namítala neadekvátnost jednostranně zvýšeného nájemného, zejména z důvodu nevybavenosti bytu, když nevyužila příslušné žaloby uplatněné v prekluzivní lhůtě dle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného v platném znění. Naopak soud prvního stupně shledal důvodným nárok na uplatnění slevy v důsledku zjištěné plísně a jejich příčin a podrobně odůvodnil svoji úvahu na rozsah slevy z nájmu bytu 15 % měsíčně, se kterou se odvolací soud zcela ztotožnil, a neshledal tudíž prostor k navyšování slevy na 40 % měsíčně. Za této situace odvolací soud uzavřel, že se skutkovými závěry i právním hodnocením koresponduje přiznaný nárok žalobkyni v podobě rozdílu mezi nájemným, které mělo být zaplaceno, po odečtení 15% slevy a po odečtení toho, co ze strany žalované zaplaceno bylo, tedy s odkazem na částku v celkové výši, tak jak byla shora uvedeným rozhodnutím uložena.

16. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl nájemní vztah na základě ustanovení občanského zákoníku. 17. [příjmení] se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje (§ 1042 občanského zákoníku).

18. Dle § 2288 písm. a) občanského zákoníku pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Dle § 2288 odst. 3 občanského zákoníku vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

19. Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned (§ 2292 občanského zákoníku).

20. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 20. 12. 1991 nájemní smlouva na dobu neurčitou. S ohledem na skutečnost, že žalovaná porušovala své povinnosti, byla žalované dána výpověď z nájmu bytu, neboť došlo k porušování povinností plynoucích z uzavřené nájemní smlouvy nehrazením sjednaného nájemného a částek odpovídajících službám poskytovaným v souvislosti s užíváním bytu za dobu posledních tří měsíců. Žalobkyně tak v postavení pronajímatele ve smyslu § 2288 odst. 1 občanského zákoníku vypověděla v tříměsíční výpovědní době nájem a požadovala, aby byt byl žalobkyni odevzdán. Nájem v projednávaném případě s ohledem na okamžik doručení výpovědi žalované vzhledem k tříměsíční výpovědní době zanikl, neboť žalované byla výpověď nájmu předmětného bytu doručena, o čemž ostatně nebylo mezi účastníky sporu, když měsícem následujícím po doručení, tedy 1. 2. 2016 počala běžet měsíční výpovědní lhůta, která skončila dnem 30. 4. 2016. Jestliže pak žalovaná v rámci své procesní obrany namítala mimo jiné to, že předmětný byt nebyl již od počátku nájmu ve stavu odpovídajícím jeho bezvadnému užívání, kdy kvůli žalovanou specifikovaným závadám žalovaná nesouhlasila s jednostranným zvyšováním nájemného, a hradila tudíž nájemné toliko ve výši odpovídající výši před jednostranným zvýšením ze strany žalobkyně, skutečnosti týkající se výše nájemného a povinnosti žalované nájemné ve sjednané výši plnit, byly již předmětem posouzení v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 247 C 91/2014, kdy spis vedený v předmětném sporu byl rovněž, pokud jde o jeho podstatný obsah, proveden v projednávané věci k důkazu.

21. Žalovaná byla současně ze strany žalobkyně řádně poučena o svém právu vznést námitky proti výpovědi a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve smyslu § 2286 ve spojení s ust. § 2290 občanského zákoníku, když v tomto směru soud uvádí, že má za zjištěné provedeným dokazováním připojeným spisem vedeným v souvisejícím právním sporu zdejšího soudu pod sp. zn. 61 C 90/2016, že o návrhu žalované v řízení o neplatnosti výpovědi z bytu, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu [číslo] ve 3. poschodí domu v [obec] na ulici [ulice a číslo] zaslaná žalobkyni přípisem ze dne 11. 11. 2015 není oprávněná a je tedy neplatná, bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 6. 2021. Soudu tak v projednávané věci nezbylo než rozhodnout, tak jak se podává z výroku tohoto rozhodnutí, kdy všechny námitky, které byly vzneseny v průběhu tohoto řízení, byly již rovněž předmětem řízení souvisejících, která byla přitom již pravomocně skončena.

22. Jestliže žalovaná dále namítala, že uložení povinnosti vyklidit předmětný byt je v rozporu s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na délku, po jakou žalovaná předmětný byt obývá, kdy žalovaná užívá předmětný byt déle než 50 let, přičemž dále žalovaná uváděla skutečnosti týkající se její osobní a majetkové situace, soud po důkladném posouzení dospěl k závěru, že navzdory žalovanou uváděnému není na místě z těchto důvodů žalobu (tzv. pro tentokrát s odkazem například na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 2012 sp. zn. 26 Cdo 1531/2011) zamítnout, když k uvedenému soud dodává, že neshledal, že by v projednávaném případě výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu byl uplatňován v rozporu s dobrými mravy. Rovněž pokud se jedná o stav bytové jednotky a v souvislosti se závadami uváděný rozpor s dobrými mravy, jde-li o vyklizení předmětné bytové jednotky, soud dodává, že ani tyto uvedené skutečnosti nezakládají právo žalované bytovou jednotku nadále užívat a s tím související vydání rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby o vyklizení bytu. Ovšem přestože výpověď z nájmu bytu byla datována již dnem 11. 11. 2015, soud k žalovanou uváděnému zejména s ohledem na její osobní situaci přihlédl a stanovil jí povinnost vyklizený byt předat žalobkyni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí namísto zákonem stanovené lhůty v délce 15 dnů.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 15.890 Kč. Náhrada nákladů řízení přitom sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, kdy dále tyto náklady sestávají z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí zastoupení, doplnění žaloby, účast na jednání dne 27. 1. 2022 a 10. 2. 2022) ve výši 1.500 Kč za úkon, spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše spolu s náhradou daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 9.000 Kč ve výši 1.890 Kč.