72 C 207/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci manželky: ; celé jméno manželky , narozená dne datum bytem adresa manželky a manžela: ; celé jméno manžela , narozený dne datum bytem adresa manžela a manželky o rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manžela] a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], [obec] - [anonymizováno], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na zahájení řízení o rozvod manželství doručeným Okresnímu soudu v Blansku dne 27. 5. 2020 se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků řízení uzavřeného dne [datum] v [obec]. Manželka v návrhu uvedla, že první rok a půl manželství bylo klidné, bez konfliktů, následně si koupili rodinný dům v [obec], kdy se osamostatnili. V samostatné domácnosti se život manželky po krátké době změnil, byla psychicky a fyzicky týrána, což dokládá usnesením Policie ČR [obec] ze dne 2. 8. 2011 O rozvod manželství požádala již v roce 2014, často se však stěhovala, aby nebyla v dosahu manžela, a v důsledku jejího nedostavení se v nařízený den k soudu byla její žádost o rozvod zastavena. S manželem dlouhodobě nežije a bydlí na nové adrese v obecním bytě společně s druhem od července roku 2016. Manžel zásadně nespolupracuje, ona má z jeho osoby i po dlouhé odmlce strach a psychické problémy, tudíž žádá soud, aby rozhodl případně bez jeho přítomnosti. K manželovi ztratila citový vztah a nemá zájem na dalším setrvání v manželství, které je hluboce a trvale rozvráceno, když rovněž docházelo k týrání, kdy v tomto směru odkazuje na příslušné usnesení Policie ČR. Manželé žijí odděleně od roku 2011, tudíž jsou dle jejího názoru splněny všechny hmotněprávní podmínky pro rozvod manželství předvídané platným občanským zákoníkem, když zejména je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení.

2. Usnesením Okresního soudu v Blansku č. j. 10 C 56/2020-24 ze dne 26. 8. 2020, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2020, Okresní soud v Blansku vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Městskému soudu v Brně. Z usnesení se mimo jiné podává, že tamější soud zjistil, že poslední společné bydliště manželů se nacházelo na adrese [ulice] v [obec], kdy však na této adrese ani jeden z účastníků řízení nyní nebydlí, přičemž z výpisu z Centrální evidence obyvatel soud zjistil, že manžel je hlášen od roku 1987 k trvalému pobytu na adrese [adresa], tudíž soud dospěl k závěru, že se lze důvodně domnívat, že se na této adrese stále zdržuje.

3. Usnesením Okresního soudu v Blansku č. j. 10 C 56/2020-13 ze dne 9. 6. 2020 byl manžel podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k podanému návrhu. Manželu bylo přitom vyjádření zasíláno, jak na adresu uvedenou v návrhu manželky na zahájení řízení o rozvod manželství, tak na adresu vyplývající z Centrální evidence obyvatel (v obou případech se jedná o adresu [adresa].

4. Ze strany zdejšího soudu byl manžel opětovně vyzván k vyjádření se k návrhu na zahájení řízení prostřednictvím usnesení Městského soudu v Brně č. j. 72 C 207/2020-33 ze dne 18. 1. 2021, přičemž dále byl manžel nadto opakovaně vyzván k vyjádření rovněž usnesením Městského soudu v Brně č. j. 72 C 207/2020-41 ze dne 19. 5. 2021, kdy v obou případech bylo manželu příslušné usnesení k vyjádření doručováno na veškeré soudu z obsahu spisu i z úřední činnosti známé adresy, tak jak jsou shora uvedeny, přičemž ani v jednom případě se nepodařilo manželu úspěšně písemnosti doručit.

5. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel přitom vyplývá adresa trvalého pobytu manžela od 7. 9. 1987 na ulici [ulice a číslo] v [obec].

6. Okresní soud v Blansku dále za účelem zjištění adresy současného pobytu manžela, na jakou adresu je mu doručováno, případně zda je příslušnému úřadu známo současné zaměstnání manžela, adresoval dne 5. 8. 2020 jednotlivé přípisy Okresní správě sociálního zabezpečení Blansko, a Úřadu práce, Kontaktní pracoviště Brno-město.

7. Prostřednictvím přípisu Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Brně ze dne 5. 8. 2020, spolu s přípisem Úřadu práce, Krajská pobočka v Brně, Kontaktní pracoviště Brno-město, byla sdělena jako známá adresa toliko adresa uvedená v Centrální evidenci obyvatel s tím, že o osobě manžela nejsou k dispozici žádné další informace.

8. Prostřednictvím přípisu ze dne 6. 8. 2020 tamějšímu soudu Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko sdělila, že dle dostupné evidence se manžel nenachází v registru osob samostatně výdělečně činných, nemá otevřený pojistný poměr u žádného zaměstnavatele, a tudíž ani u žádné správy sociálního zabezpečení, přičemž pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně složenkou na adresu [ulice a číslo] v [obec].

9. Z vyhledávání osob na základě provedené lustrace v Centrální evidenci vězňů má soud za zjištěné, že ke dni 18. 1. 2020 až dosud manžel není ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody ani zabezpečovací detence.

10. Manžel, přestože byl opakovaně ze strany soudu vyzýván, se tak k návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství, nevyjádřil. Byť soud není povinen aktivně ze své iniciativy pátrat za účelem zjištění místa, na jehož adresu lze účastníku doručovat písemnosti, navzdory rozumné snaze soudu nebyly zjištěny ani žádné další skutečnosti, na základě kterých by bylo možné manželu s úspěchem doručit a předvolat jej k jednání, přestože se o to soud opakovaně pokoušel, jak je patrné ze shora uvedeného.

11. Dle § 389 odst. 1 z. ř. s. k projednání věci soud nařídí jednání, na kterém vyslechne účastníky. Od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi.

12. Za„ velké obtíže“ ve smyslu § 389 odst. 1 z. ř. s., pro které lze od výslechu účastníka opustit, je třeba považovat zejména okolnosti, na jejichž základě není možné v dohledné době očekávat, že výslech bude proveditelný, tj. například dlouhodobě neznámý pobyt manžela, který se soudu nepodařilo přes veškerou rozumnou snahu zjistit, porucha zdraví znemožňující výslech a podobně. Míru obtíží (ve smyslu toho, že výslech nelze uskutečnit v dohledné době) soud srovnává se zájmem manžela, který podal návrh na rozvod, na bezprůtahovém rozvodu manželství, jakož i s důvody, které k rozvodu mají vést. Jde o poměřování dvou principiálních požadavků. Jednak povinnosti soudu provést výslech účastníka, který je odrazem zásady zdrženlivosti (akt rozvodu manželství nemá být samozřejmostí), jednak potřeby respektovat existující a legitimní potřeby navrhovatele na rozvodu manželství (srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 780-783).

13. Soud tak na základě shora uvedeného uvádí, že v projednávaném případě bylo od výslechu manžela upuštěno, neboť je zřejmé, že jeho provedení by bylo spojeno s velkými obtížemi. Ze strany soudu tak bylo postupováno dle § 389 odst. 1 věty druhé z. ř. s., a to s tím, že z provedeného dokazování, jak je dále níže v podrobnostech rozvedeno, rovněž vyplynuly specifické okolnosti, z nichž je zřejmé, že by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti, po opakovaných pokusech vedených snahou soudu manželu doručit jednotlivé soudní písemnosti, dále oddalovat rozhodnutí o návrhu manželky na rozvod manželství účastníků. V tomto ohledu soud vzal také v potaz zejména skutečnosti vztahující se k fyzickému a psychickému násilí, jehož se manžel měl na manželce dopouštět, spolu s dobou, která uplynula od posledního kontaktu manželů v roce 2011 bezprostředně v souvislosti s vykázáním manžela ze společného obydlí.

14. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav.

15. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 7. 7. 2007 v [obec] před Městským úřadem Tišnov, [obec] – venkov. V době uzavření sňatku byli oba manželé rozvedení.

16. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 8. 2011 vyplývá, že dne 1. 7. 2011 byly policejním orgánem na základě trestního oznámení manželky, poškozené [celé jméno manželky], zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z domácího násilí, jehož se měl manžel, obviněný [celé jméno manžela], na své manželce dopustit. Ze shora uvedeného usnesení se tak podává, že ve vztahu k [celé jméno manžela], [datum narození], bylo podle § 160 odst. 1 t. ř. zahájeno trestní stíhání jako obviněného mimo jiné ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2, písm. d) tr. zákoníku, neboť týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu, když v době od prosince 2009 do 20. 6. 2011 v místě tehdejšího bydliště v rodinném domě v obci [obec] psychicky i fyzicky týral svou manželku [celé jméno manželky] [datum narození], a to mimo jiné tím způsobem, že ji osočoval hrubými vulgárními slovy, opakovaně ponižoval, zakazoval jí stýkat se se známými a s rodinou, při těchto na dávkách poškozenou fyzicky napadal, a to zejména tím způsobem, že ji tahal za vlasy, bouchal pěstmi po celém těle a kopal ji, kdy v důsledku tohoto jednání mívala poškozená často hematomy na různých částech těla, v jednom případě po ní hodil kuchyňský nůž, který se poškozené zabodl do stehna pravé nohy, v noci ji neustále budil tím způsobem, že ji poléval vodou, dále poškozenou vydíral prostřednictvím jejího psa, na kterého byla tato značně fixovaná, o němž rovněž mluvil hanlivě a vyhrožoval, že ho zabije, poškozenou rovněž několikrát vyhodil z domu, kdy tato jej venku musela prosit, aby ji opět pustil domů, byla nucena platit veškeré výdaje na domácnost, kdy to vedlo k tomu, že často sama neměla ani na základní potraviny a musela si půjčovat od známých, přičemž vulgární a agresivní jednání se stále stupňovalo a nabíralo na intenzitě, kdy od dubna 2011 toto již bylo téměř na denním pořádku a vyvrcholilo v nočních hodinách ze dne 19. 6. na 20. 6. 2011, kdy opět po celou noc poškozenou budil tak, že ji poléval vodou, přitom jí vulgárně nadával, tahal za vlasy a kopal do ní a mezitím jí říkal, že ji miluje a dne 20. 6. 2011 ji opět začal vyhazovat z domu, kdy tato si rychle vzala pouze nejnutnější věci a z domu odešla. Kromě výše uvedeného byl manžel, [celé jméno manžela], obviněn ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, když se dopustil závažného a opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu a rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým mu byla uložena povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj a povinnost zdržet se styku s navrhovatelkou a navazování kontaktů s ní.

17. Dále se z odůvodnění předmětného usnesení o zahájení trestního stíhání podává, že z výslechu poškozené [celé jméno manželky], jakož i z dalšího provedeného šetření, bylo zjištěno, že obviněný [celé jméno manžela] poškozenou týral od doby, co se spolu nastěhovali do zakoupeného rodinného domku v obci [obec], přičemž četnost útoků vůči poškozené vzrůstala a rostla i intenzita a agrese jeho jednání, kdy poslední dva měsíce byly jak verbální, tak i fyzické útoky téměř již na denním pořádku. Usnesení o zahájení trestního stíhání tak bylo odůvodněno, jak se z něj podává, na podkladě výslechu poškozené [celé jméno manželky], která podrobně popsala chování obviněného manžela v době jejich soužití, jakož i jeho chování poté, co byl vykázán ze společného obydlí, kdy tento ji nadále opakovaně kontaktoval prostřednictvím mobilního telefonu, jakož i výslechem dalších osob, které potvrdily jeho násilnickou povahu vůči poškozené. Dále bylo usnesení odůvodněno rozhodnutím o vykázání obviněného manžela ze společného obydlí na dobu 10 dnů ve smyslu § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky, kdy již prvotním šetřením na místě bylo zjištěno, že jednání obviněného vůči poškozené lze kvalifikovat jako domácí násilí, přičemž lhůta vykázání byla usnesením Okresního soudu v Břeclavi pod č. j. 5 Nc 302/2011 ze dne 14. 7. 2011 dále prodloužena. Usnesení bylo rovněž odůvodněno dalším šetřením, které bylo prováděno pod jednotlivými v rámci usnesení specifikovanými čísly jednacími, z něhož vyplývá, že obviněný vykázání a následný zákaz nedodržoval a tento opakovaně mařil. Ze způsobu jednání obviněného manžela je možno dovodit, že ten se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopouštěl úmyslně, a to v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. o) a) tr. zákoníku, a porušil tak zájem společnosti na ochraně blízkých osob, které žijí ve společné domácnosti.

18. Manželka u jednání soudu vypověděla, že s manželem spolu nežijí 11 let, teď je to 8 let, co je manželka již s partnerem, předtím byla 3 roky sama. S manželem se naposledy viděla před těmi 7 a půl lety, kdy se náhodně potkali a on na ni hned útočil. K dotazu, jak dlouho bylo manželství spokojené, manželka uvádí, že poté co se vzali, koupili dům v [anonymizováno], byl rok a půl až dva celkem klid, potom to začalo. Manželka uvedla, že prvně byla bita jedenkrát za 3 měsíce, a skončilo to tak, že byla bita denně. Tehdy manžel manželku začal rovněž izolovat od přátel, snažila se chovat podle něj. Jeho chování, pokud jde o bití, oznámila na policii, on ji potom hned zbil. Když byl ale následně soud, nebylo to na základě jejího oznámení, bylo to ze strany sousedů, že ji viděli zbitou, bití oznámila na policii, sousedi jí to dosvědčili. Pokud se jedná o důvody, proč lze považovat podle manželky manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, manželka uvedla, že mimo jiné manžel byl tehdy v částečném invalidním důchodu, ona byla jediná, kdo vydělával. Musela si navíc vzít půjčku, útoky manžela se mezitím nadto stupňovaly. K výslovnému dotazu soudu manželka uvedla, že jedním slovem by příčiny rozvratu shrnula slovem„ psychopat“. Ať se chovala, jak chovala, nebylo to dobré, začalo to, když se odstěhovali od rodičů, začali žít sami v [obec]. Manželka dále uvedla, že jak dlouho spolu manželé intimně nežijí, to si již přesně nevzpomíná, manželé spolu však vůbec nežijí zcela určitě od toho roku 2011, v červenci roku 2011 byl manžel vykázán ze společného obydlí. Tehdy v té době také od něj utekla, celé 3 roky potom chodila obrazně řečeno„ mezi kapkami deště“ – měnila telefonní čísla, snažila se zamezit manželu, aby ji vyhledával, shrnuje to slovy o ztrátě identity. Moc jí pomohl její současný přítel, se kterým je teď 8 let. Manželka rovněž dodala, že manželství s manželem pro ni bylo natolik traumatické, že do půl roku od odchodu od něj onemocněla rakovinou, tehdy jí řekli ze stresu, nyní má invalidní důchod. Manželka shrnula, že hlavní důvody, proč manželství nelze obnovit, je fyzické a psychické násilí, které bylo v průběhu manželství ze strany manžela na ní pácháno a které rovněž vyvrcholilo trestním řízením a vykázáním manžela ze společného obydlí, jedná se o tu obavu, manžel je nevyzpytatelný člověk, i to trauma. Navíc je zde opravdu dlouhá doba od okamžiku, co spolu naposledy byli. O obnovení manželského soužití zájem manželka nemá, manželství považuje za hluboce, trvale, nenapravitelně rozvrácené. Z manželství se žádné děti nenarodily, vznikly jen dluhy. Na návrhu na rozvod manželství trvá.

19. Dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 755 odst. 2 občanského zákoníku přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

20. Dle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

21. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství podle ustanovení § 755 občanského zákoníku.

22. Na základě provedeného dokazování tak dospěl soud k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť manželství účastníků již neplní základní funkce manželství, když spolu manželé nežijí a netvoří rodinné společenství. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že manželé spolu nežijí od roku 2011. Současně za situace, kdy v řízení byly prokázány skutečnosti týkající se psychického a fyzického násilí, jehož se manžel dopouštěl na manželce, jak vyplývá z k důkazu provedeného usnesení o zahájení trestního stíhání, dospěl soud jednak k závěru o hlubokém a trvalém rozvratu manželství, jednak o jeho hlavních příčinách.

23. Je přitom zřejmé, že nikoho nelze nutit k setrvání ve svazku, který dlouhodobě neplní své funkce, tím spíše stal-li se jeden z manželů obětí domácího násilí páchaného ze strany druhého manžela a naplňuje-li chování manžela k manželce znaky trestného činu. V tomto směru se lze ztotožnit s přiléhavým hodnocením autorů citovaného článku:„ Ačkoliv v ustanoveních týkajících se rozvodu manželství nenalezneme explicitní zmínku o domácím násilí, (…) je domácí násilí právě tou příčinou, která je rozhodně způsobilá přivodit rozvrácení manželství, a to hluboce, trvale a nenapravitelně. Pokud se osoba jednoho z manželů dopustí na druhém domácího násilí, pak je pochopitelné, že manželství je rozvráceno, a nelze požadovat po manželovi, který byl obětí domácího násilí, aby v takovém svazku, byť zcela formálním, setrval. Pokud manžel při rozvodu manželství tvrdí, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno, protože v důsledku páchaného domácího násilí došlo k odcizení manžela, který byl obětí domácího násilí, nepřichází v úvahu, aby se soudce v odůvodnění rozsudku omezil pouze na strohé a v praxi často používané spojení„ neshoda zájmů a povah manželů“. Soud tedy musí mít za prokázané, že docházelo k domácímu násilí mezi manžely, a v takovém případě mu nezbývá než vycházet právě z úředních záznamů o vykázání sepsaných policií, případně z vydaného a pravomocného předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí. Tyto listiny při jednání soud provede jako důkaz, přičemž uvedení domácího násilí jako příčiny rozvratu manželství v rozhodnutí soudu o rozvodu manželství následně sehrává velký význam při řešení dalších možných řízení, jakými mohou být řízení o výživném rozvedeného manžela či vypořádání společného jmění manželů“ (srov. Buriánová, P., Vnenk, V., Důsledky domácího násilí na civilní řízení. Rodinné listy. 2016, č. 11, str. 4).

24. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že z manželství účastníků se nenarodily žádné nezletilé děti, tudíž nejsou dány důvody týkající se zájmu nezletilého dítěte, které by případně mohly bránit v tom, aby bylo manželství rozvedeno ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku. V projednávané věci přitom soud neshledal ani to, že by rozvodu manželství bránil v daném případě zájem druhého manžela ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku.

25. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl návrhu manželky na rozvod manželství a na základě ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství účastníků rozvedl.

26. Dle § 23 z. ř. s. obecně platí, že bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

27. V daném případě bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy v tomto směru soud doplňuje, že manželka výslovně uvedla, že pokud se jedná o náhradu nákladů řízení, tato není ze strany manželky požadována.