72 C 24/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyloučení věci z exekuce

I. Z exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou, Exekutorský úřad Brno pod sp. zn. [spisová značka] v exekuční věci oprávněného [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], [adresa žalované] proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], se vylučuje věc sepsaná do protokolu o soupisu movitých věcí pod položkou [číslo] – vozidlo s označením E 220 CDI, Mercedes-Benz, [registrační značka], [anonymizováno].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se podanou žalobou, která byla doručena soudu dne 5. 2. 2020, domáhal rozhodnutí o vyloučení movité věci z exekuce vedené Exekutorským úřadem Brno, soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou pod sp. zn. [spisová značka] ve věci o vymožení pohledávky oprávněného (žalovaného) [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], proti povinnému [jméno] [příjmení], v podobě vozidla E 220 CDI.MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova], pojatého do soupisu movitých věcí pod položkou č.

1. Žalobce k tomu uvedl, že dne 2. 12. 2019 obdržel od Exekutorského úřadu Brno, soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, žádost o poskytnutí součinnosti v exekuční věci pod sp. zn. [spisová značka] vedené ve věci vymožení pohledávky oprávněného [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], a to s odkazem na platební rozkaz vydaný pod sp. zn. [spisová značka] Městským soudem v Brně dne 15. 8. 2008 spolu s pověřením soudního exekutora, které bylo vydáno Městským soudem v Brně dne 9. 2. 2009 pod č. j. [spisová značka] o vymožení pohledávky shora oprávněného. Žalobci byl současně na vědomí zaslán exekuční příkaz prodejem movitých věcí č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 6. 2014 spolu s protokolem o soupisu movitých věcí povinného, ze kterého vyplývá, že do soupisu byla v rámci exekučního řízení pod položkou č. 1 pojata rovněž movitá věc v podobě vozidla s označením E 220 CDI. MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova]. K žádosti o poskytnutí součinnosti žalobce dne 19. 12. 2019 mimo jiné soudnímu exekutorovi sdělil, že výše specifikované vozidlo není ve vlastnictví povinného, ale ve výlučném vlastnictví žalobce, přičemž dále sdělil, že vlastníkem vozidla se stal na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2019, kterou uzavřel v dobré víře s prodávajícím, společností [právnická osoba], [IČO], jako prodávajícím autobazarem, za celkovou kupní cenu ve výši 210.000 Kč. Žalobce se dále návrhem na vyškrtnutí movité věci v podobě vozidla ze soupisu ze dne 23. 12. 2019 domáhal u soudního exekutora vyškrtnutí movité věci ze soupisu movitých věcí povinného. Usnesením soudního exekutora ze dne 7. 1. 2020 č. j. [číslo jednací], které žalobce obdržel dne 16. 1. 2020, však byl návrh žalobce na vyškrtnutí movité věci v podobě daného vozidla ze soupisu movitých věcí povinného zamítnut. Předmětná movitá věc však není ve vlastnictví povinného, ale ve výlučném vlastnictví žalobce, který se vlastníkem stal na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2019, kterou uzavřel v dobré víře s prodávajícím autobazarem. Žalobce dále shrnul, že se žalobou podanou podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. domáhá vyloučení věci, neboť na základě kupní smlouvy uzavřené v dobré víře se stal výlučným vlastníkem předmětného vozidla, kdy v tomto směru žalobce poukázal na ochranu dobré víry nabyvatele od případného neoprávněného, a to mimo jiné v návaznosti na příslušná ustanovení § 1109, resp. § 1110 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. S ohledem na ochranu principu dobré víry má tak žalobce zato, že vzhledem k tomu, že žalobce uzavřel s prodávajícím, společností [právnická osoba], jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku platnou kupní smlouvu, na jejímž základě se žalobce stal v dobré víře řádným vlastníkem předmětné movité věci, došlo tudíž ze strany exekutora k nesprávnému rozhodnutí, když návrh žalobce na vyloučení movité věci v podobě vozidla ze soupisu movitých věcí povinného zamítl, neboť současně nenastala žádná skutečnost předvídaná v ustanovení § 1110 občanského zákoníku zakládající povinnost žalobce vydat věc vlastníkovi. Žalovaný se vyjádřil v tom smyslu, že jestliže se žalobce podanou žalobou domáhá vyloučení movité věci z exekuce vedené proti povinnému [jméno] [příjmení], když tato exekuce, kde jako oprávněný vystupuje žalovaný je vedena u Exekutorského úřadu Brno, soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homoly, pod sp. zn. [spisová značka], žalovaný nesouhlasí s vyloučením označené movité věci z exekuce a nárok žalobce zcela neuznává. Pokud povinný disponoval i přes zákaz s odkazem na ustanovení § 44a odst. 1 exekučního řádu, platného a účinného ke dni, kdy bylo povinnému doručeno předmětné usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2009, č. j. [číslo jednací], se svým movitým majetkem a převedl předmětný osobní automobil na další osobu, je zřejmé, že takový převod je neplatný. V tomto ohledu nezáleží ani na případné dobré vůli nabyvatele této movité věci, zda věděl o zákazu povinného disponovat s jeho majetkem. Pokud by navíc povinný měl jednat v dobré víře, muselo by být po žalobci požadováno, aby si ověřil záznamy v Centrální evidenci exekucí, a to nejen ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], ale i vůči povinnému, který byl v technickém průkazu a tedy i registru motorových vozidel stále veden jako aktuální vlastník vozidla. Žalobce si navíc měl nechat vozidlo a jeho historii prověřit například ze strany [právnická osoba], spol. s r. o. či jinými společnostmi nabízejícím obdobné služby v prověřování motorových vozidel. Žalobce však neučinil v tomto směru ničeho tak, aby se nyní mohl dovolávat své dobré víry. Jestliže tedy povinný převedl vlastnické právo k předmětnému motorovému vozidlu na třetí osobu v podobě žalobce, pak předpokladem pro řádné nabytí vlastnického práva je zejména řádný právní titul a dobrá víra nabyvatele. Žalobce však neuvádí žádné bližší okolnosti, za nichž měl nabýt vlastnické právo k předmětnému vozidlu a nedokládá k tomuto nabytí vlastnického práva žádné listiny. Žalovaný dále odkázal na důkazní břemeno žalobce stran řádného nabytí svého vlastnického práva k tomuto vozidlu. Zákon dále v tomto případě stanoví povinnost nést důkazní břemeno rovněž ohledně prokázání okolností dobré víry nabyvatele. Dobrou víru žalobce nelze dovozovat pouze z technického průkazu vozidla, z něhož není možné zjistit zákaz dispozice s předmětným vozidlem. Žalobce musí tvrdit a také prokázat, zda a jakým způsobem si ověřil, zda vozidlo netrpí právními vadami, které by vyloučily řádné nabytí vlastnického práva žalobce a musí tedy tvrdit a prokazovat okolnosti své dobré víry při nabytí vlastnického práva k vozidlu. Soud provedl dokazování níže uvedenými důkazy, z nichž následně učinil příslušné skutkové závěry. Další důkazy ze strany soudu prováděny nebyly, neboť žádné další důkazy ani nebyly ze strany účastníků navrhovány a soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný se přitom z nařízeného jednání ve věci omluvil, aniž by bylo ze strany žalovaného žádáno o odročení nařízeného jednání, ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. tak byla věc soudem projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Dokazování tak bylo provedeno prostřednictvím jednotlivých níže uvedených důkazů, spolu s podstatným obsahem spisů vedených v souvisejících řízeních v podobě spisu Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ve věci oprávněného [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], a dále exekučního spisu v exekuční věci pod sp. zn. [spisová značka] vedené ve věci vymožení pohledávky oprávněného [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození] (který byl předložen na datovém nosiči). Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2009, č. j. [číslo jednací], ve věci oprávněného [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], byla na majetek povinného nařízena exekuce podle vykonatelného rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2008 č. j. [spisová značka] k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.015 Kč s příslušenstvím, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, Exekutorský úřad Brno. Dne 12. 6. 2014 byl vydán pod č. j. [číslo jednací] exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], [datum narození], v právní věci provádění exekuce ve prospěch oprávněného [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], a to na základě vykonatelného exekučního titulu v podobě platebního rozkazu č. j. [spisová značka], který vydal Městský soud v Brně dne 15. 8. 2008 a pověření soudního exekutora, které vydal Městský soud v Brně č. j. [spisová značka], ze dne 9. 2. 2009, k vymožení povinnosti, která ke dni vydání exekučního příkazu činí částku v celkové výši 29.440,29 Kč. Z protokolu o soupisu movitých věcí povinného dle § 327a o. s. ř. ze dne 29. 10. 2018 je zřejmé, že předmětné vozidlo s označením E 220 CDI. MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova] bylo učiněno součástí protokolu o soupisu movitých věci pod položkou č.

1. Z předložené žádosti o poskytnutí součinnosti pod č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 11. 2019 vyplývá, že žalobce byl ze strany soudního exekutora vyzván k poskytnutí součinnosti v exekuční věci vedené o vymožení pohledávky oprávněného [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], a to s tím, že dle registru motorových vozidel je žalobce novým vlastníkem vozidla s označením E 220 CDI. MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova]. Žalobce tak byl požádán o sdělení, na základě jakého právního titulu vozidlo nabyl a o zaslání kopie těchto dokumentů. Ze sdělení k žádosti o poskytnutí součinnosti v podobě splnění výzvy ze dne 19. 12. 2019 se podává, že žalobce uvedeného dne sdělil Exekutorskému úřadu Brno, soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Homolovi, stran předmětného vozidla k příslušnému č. j. [číslo jednací], s ohledem na žádost o poskytnutí součinnosti, že dle registru je novým vlastníkem vozidla s označením MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova], a to s tím, že vlastníkem vozidla se stal na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2019, kterou žalobce uzavřel s prodávajícím autobazarem společností [právnická osoba], [IČO], a to za celkovou kupní cenu ve výši 210.000 Kč. Kupní cena vozidla byla zaplacena straně prodávající v hotovosti dne 14. 11. 2019 na základě faktury – daňového dokladu [číslo] oproti vydání příjmového pokladního dokladu, které v kopii rovněž přikládá včetně technického průkazu k vozidlu. Za řádné přihlášení vozidla zaplatil částku 800 Kč a dále částku 490 Kč za evidenční kontrolu. Uvedené vozidlo je tudíž ve výlučném vlastnictví žalobce. Žalobce rovněž předložil příslušný podací lístek. Dne 23. 12. 2019 podal žalobce návrh na vyškrtnutí movité věci v podobě vozidla ze soupisu, a to s tím, že uzavřel se společností [právnická osoba], jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku platnou kupní smlouvu, na jejímž základě se stal v dobré víře řádným vlastníkem předmětné movité věci, nenastala skutečnost předvídaná a normovaná v ustanovení § 1110 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zahrnutí vozidla do soupisu movitých věcí tudíž není nadále do budoucna po právu. Žalobce dále uvedl, že je mu známo, že v době koupě jeho vozidla od společnosti [právnická osoba], nebyl v registru silničních vozidel veden žádný záznam o tom, že by na majetek povinného byla nařízena exekuce. Tuto skutečnost si osobně jednatel společnosti [právnická osoba] prověřil ještě před prodejem předmětného vozidla žalobci. Za předpokladu, že by tomu tak bylo a v registru silničních vozidel by byl veden patřičný záznam, nemohlo by být vozidlo platně prodáno, ani řádně převedeno v registru silničních vozidel na jeho osobu. Z výše uvedeného tak dle žalobce vyplývá, že jeho návrh na vyškrtnutí vozidla ze soupisu movitých věcí povinného je oprávněný, přičemž je tomu tak proto, že mu jednak svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci, neboť se stal řádným vlastníkem vozidla na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2019, kterou uzavřel v dobré víře s prodávajícím autobazarem – společností [právnická osoba], [IČO], jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti. Žalobce k tomu dále uvedl, že návrh řádně a včas podal ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o soupisu věci dozvěděl. Rovněž k návrhu připojil důkazy prokazující, že vozidlo patří jiné osobě, než je povinný, tedy že movitá věc v podobě vozidla označeného jako: E 220 CDI. MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova] patří jeho osobě. Žalobce tak závěrem v návrhu na vyškrtnutí movité věci ze soupisu navrhl, aby Exekutorský úřad Brno město, soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení] vyškrtl ze soupisu movitých věcí povinného položku č. 1, tj. výše specifikovanou movitou věc (vozidlo) tedy: E 220 CDI. MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova], která byla pojata do exekuce, avšak je v jeho výlučném vlastnictví a jelikož během provádění exekuce vyšlo najevo, že povinnému nepatří ani patřit nemůže, svědčí mu proto právo k věci, které nepřipouští exekuci. Tato věc tedy do budoucna nadále nemůže být v soupisu movitých věcí povinného a musí být ze soupisu movitých věcí povinného vyškrtnuta. Žalobce předložil návrh na vyškrtnutí věci spolu s příslušným podacím lístkem. Z usnesení č. j. [číslo jednací] soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno ze dne 7. 1. 2020 má soud za zjištěné, že návrh žalobce na vyškrtnutí předmětné movité věci sepsané v protokolu o soupisu movitých věcí č. j. 030 EX 1110/09-243 provedený dne 29. 10. 2018, se jde-li o položku č. 1 - E 220 CDI. MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova], byl zamítnut. Předmětné usnesení bylo zejména odůvodněno tak, že navrhovatel měl možnost ověřit si z Centrální evidence exekucí, zda byl povinný, či prodávající výhradním vlastníkem prodávaného motorového vozidla a zda byl oprávněn nakládat se svým majetkem. Z podaného návrhu vyplývá, že navrhovatel nevyužil možnosti nahlédnout do Centrální evidence exekucí. Soudní exekutor má proto za to, že navrhovatel neprokázal ve smyslu citovaného rozhodnutí dobrou víru. A jelikož v řízení nebylo prokázáno, že navrhovateli svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, soudní exekutor návrh na vyškrtnutí zamítl. Dne 14. 11. 2019 byla mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, uzavřena kupní smlouva, na základě které prodávající prohlásil, že je výhradním vlastníkem předmětného použitého motorového vozidla, kdy je tudíž oprávněn disponovat s předmětným vozidlem v souladu se smlouvou. Prodávající na základě smlouvy prodal touto smlouvou kupujícímu specifikované vozidlo včetně jeho součástí a příslušenství s potřebnými doklady a umožnil mu, aby k němu nabyl vlastnické právo. Kupující byl se vzhledem, výbavou a základními parametry vozidla předem seznámen a od prodávajícího toto vozidlo koupil a do svého výlučného vlastnictví bez výhrad přijal. Jako předmět smlouvy bylo specifikováno vozidlo v podobě osobního automobilu MERCEDES E 220 CDI, model: E 220 CDI, VIN: [anonymizováno], [registrační značka], barva: modrá metalíza, rok výroby: 2010, s datem první registrace 28. 6. 2010. Technický popis vozidla byl uveden s odkazem na originál technického průkazu, který byl v podobě přílohy [číslo] učiněn nedílnou součástí této kupní smlouvy. Jak se podává z bodu II předmětné kupní smlouvy, prodávající touto smlouvou prodal kupujícímu použité motorové vozidlo popsané v odstavci I smlouvy se všemi právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím podle stavu k danému dni, tak jak je oběma stranám znám, za vzájemně ujednanou kupní cenu, která byla sjednána dohodou a činí částku ve výši 210.000 Kč. Dle článku III bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že kupní cenu uvedenou v odstavci II smlouvy zaplatí kupující prodávajícímu na základě vystaveného daňového dokladu v hotovosti, přičemž prodávající stvrdí převzetí finanční částky odpovídající kupní ceně svým podpisem na příjmovém dokladu, který bude dokladem o převzetí. Uhrazením kupní ceny prodávajícímu budou platební povinnosti kupujícího vůči prodávajícímu z této smlouvy beze zbytku splněny. Dle článku IV bodu 1 se prodávající zavázal předat vozidlo kupujícímu bez zbytečného odkladu po zaplacení kupní ceny, a to s veškerým povinným a dohodnutým příslušenstvím a vybavením. Prodávající prohlásil, že mu není známo, že by na vozidle vázly dluhy, zástavní práva či jiné právní vady. Dle článku V bodu 1 vlastnické právo k vozidlu přechází z prodávajícího na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny v plné výši. Kupní smlouva byla opatřena podpisy obou smluvních stran. Dále žalobce předložil příslušný technický průkaz, z něhož se podávají základní údaje o registraci vozidla pod [registrační značka], přičemž z osvědčení o registraci vozidla se dále mimo jiné podává označení vlastníka v podobě žalobce a to ke dni 14. 11. 2019. Z faktury – daňový doklad s označením [číslo] vystavené dne 14. 11. 2019 se splatností ke dni 28. 11. 2019 je zřejmé, že prostřednictvím daňového dokladu byla vyúčtována částka v celkové výši 210.000 Kč, a to ve vztahu ke zboží označenému v daňovém dokladu jako MERCEDES E 220CDI, VIN: [anonymizováno]. Dále žalobce předložil stvrzenku o úhradě ze dne 14. 11. 2019, z níž je zřejmá úhrada částky v celkové výši 200.000 Kč, která byla přijata daného dne od žalobce společností [právnická osoba], [IČO], přičemž ze stvrzenky se dále podává, že způsob úhrady byl sjednán hotově s tím, že jako účel platby se uvádí úhrada faktury označené pod [číslo]. Stvrzenka o úhradě je opatřena podpisem žalobce a razítkem společnosti [právnická osoba], [IČO], včetně příslušného podpisu. Dle ustanovení § 68 odst. 1 exekučního řádu ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen„ navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne. Dle ustanovení § 68 odst. 4 exekučního řádu může navrhovatel podat žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat. Dle ustanovení § 68 odst. 2 exekučního řádu o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem. Dle ustanovení § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení, soud shledal žalobu důvodnou. Soud má za prokázané, že dne 29. 10. 2018 byla do soupisu movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], dle § 327a o. s. ř. pojata movitá věc označená pod položkou č. 1 E 220 CDI. MERCEDES-BENZ, [anonymizována dvě slova], tedy předmětné vozidlo. Žalobce dne 23. 12. 2019 podal k soudnímu exekutorovi návrh na vyškrtnutí věci v podobě předmětného vozidla ze soupisu pod položkou [číslo] jeho návrh byl však usnesením vydaným soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou, Exekutorský úřad Brno, zamítnut. V řízení bylo prokázáno, že žalobce předmětné vozidlo nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené dne 14. 11. 2019 mezi žalobcem, jako kupujícím, a společností [právnická osoba], [IČO], jako prodávajícím, za celkovou kupní cenu ve výši 210.000 Kč. Kupní cena byla ze strany žalobce jako kupujícího zaplacena v hotovosti dne 14. 11. 2019, jak je zřejmé z faktury v podobě daňového dokladu [číslo] spolu s předloženou stvrzenkou o úhradě uvedené částky, která byla téhož dne prodávajícím přijata. Uvedeným skutečnostem odpovídají rovněž údaje uvedené v technickém průkaze vozidla. Žalobce tak předložil důkazy k prokázání skutečností, s nimiž právní předpisy spojují přechod nebo převod vlastnického práva, tedy práva k věci, které nepřipouští exekuci ve smyslu ustanovení § 68 odst. 1 exekučního řádu. Ze strany žalobce, kterému bylo usnesení soudního exekutora, jímž nevyhověl návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 1. 2020, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2020, doručeno dne 16. 1. 2020, tak byla žaloba na vyloučení věci z exekuce tedy ve smyslu § 68 odst. 4 exekučního řádu podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení předmětného rozhodnutí exekutora. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl tak soud k závěru, že žaloba je důvodná a s ohledem na vše výše uvedené proto žalobě v rozsahu, jak vyplývá z výrokové části tohoto rozhodnutí, vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 11.000 Kč Tyto náklady sestávají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč, z odměny právního zástupce v souladu s ustanovením § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za celkem 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 1.500 Kč za úkon (převzetí právního zastoupení, písemné podání ve věci samé v podobě návrhu na zahájení řízení, podání ze dne 17. 12. 2020, 13. 5. 2021, účast na jednání před soudem dne 24. 9. 2021) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.