72 C 251/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 287,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledněčástky 15.287,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.839,64 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení,kapitalizovaného úroku ve výši 1.197,04 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 926,78 Kč, zamítá.

II. Žádaný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 15.267,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, poskytl žalobce žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 14.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši odpovídající 2 % čerpaného úvěrového rámce, roční úroková sazba pro čerpání úvěru dosahovala 22,99 %. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, využil žalobce svého práva a ke dni 30. 6. 2022 úvěr zesplatnil. Žalobce návrhem na zahájení řízení požadoval zaplacení částky jistiny ve výši 12.642,60 Kč, smluvního úroku ve výši 1.197,04 Kč, kapitalizovaného úroku prodlení ve výši 926,78 Kč a dále poplatků ve výši 2.645 Kč. Dlužnou částku neuhradila žalovaná ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela s žalobcem dne 1. 7. 2016 smlouvu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 14.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši odpovídající 2 % čerpaného úvěrového rámce, a to na účet banky č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Jako běžný bankovní účet žalované u věřitele byl označen č. ú. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Roční úroková sazba dosahovala 22,99 % p.a., RPSN (roční procentní sazba nákladů na úvěr) činila 34,71 %, jak vyplývá ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a dispozic ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy byly mj. učiněny Všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek. Současně dle produktových podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, byl věřitel oprávněn účtovat žalované coby klientovi poplatky, které se žalovaná zavázala uhradit podle zde uvedeného výčtu, včetně poplatku za kartu ve výši 245 Kč ročně, poplatku za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč měsíčně a poplatku za upomínky v případě vymáhání dluhu ve výši 600 Kč. Z dispozic ke smlouvě je zřejmé, že žalované byla vydána kreditní karta s označením , Anonymizováno, , jméno FO, Standard č. , hodnota, .

6. Jde-li o posouzení prověření úvěruschopnosti ze strany žalobce v postavení věřitele, z listin vyplývá, že žalovaná vyplnila informace v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 1. 7. 2016, dle které byla totožnost žalované ověřena za pomocí předloženého OP. Žalovaná zde uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání a bydlí ve vlastním bytě/domě. Dále doplnila, že je zaměstnána na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, . na pozici: dělník/řemeslník, kdy její průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 13.701 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak dosahuje částky 30.000 Kč. Jako počet zdrojů příjmu označila jediný. Žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, nejsou jí činěny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Současně žalovaná učinila čestné prohlášení, že nebyla pravomocně odsouzena za trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání žadatele, nebo pro trestný čin hospodářský nebo trestný čin proti majetku, rovněž potvrdila, že vyplnila veškeré informace ve formuláři pravdivě. Podle předloženého dokumentu věřitele obsahujícího souhrn aktiv a pasiv žadatele včetně přílohové tabulky pak bylo zjištěno, že žalovaná jako žadatel dále hradí dosavadní interní splátky v částce 5.124,20 Kč měsíčně a dosavadní externí splátky ve výši 2.940 Kč měsíčně. Věřitel zde doplnil, že příjmy byly ověřeny z běžného účtu klientky.

7. Z platební historie účtu č. , č. účtu, označeného jménem žalované a z výpisu ke kreditní kartě , Anonymizováno, , jméno FO, je zřejmé, že žalovaná postupně čerpala úvěr ve výši 31.190 Kč, na úvěr současně uhradila částku v celkové výši 40.954,93 Kč. Žalovaná však porušila smluvní podmínky sjednaného úvěru, když se dostala do prodlení s úhradou minimální splátky úvěru počínaje měsícem 8/2016, dále hradila nepravidelně. Poslední splátku uhradila žalovaná dne 17. 2. 2022. Protože žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, žalobce v souladu se smlouvou a smluvními dispozicemi úvěr prohlásil za okamžitě splatný ke dni 30. 6. 2022. Zesplatnění úvěru oznámil žalobce žalované dopisem ze dne 1. 7. 2022, odeslaným na adresu žalované dne 4. 7. 2022, jak vyplývá z předmětného oznámení a podacího archu. Současně vyzval žalovanou k úhradě dluhu v dodatečně stanovené lhůtě do 15. 7. 2022. Výzvou sepsanou již právním zástupcem ze dne 29. 11. 2022, odeslanou žalované téhož dne, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ustanovení § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

15. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku týkajícího se zaplacení části jistiny úvěru.

17. Soud se nejdříve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 1. 7. 2016 ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by žalobce poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 14.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši odpovídající 2 % čerpaného úvěrového rámce. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

18. Žalobce ve věci prověření úvěruschopnosti žalované v návrhu a následně v doplnění žaloby uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou vycházel žalobce z informací získaných od spotřebitele a současně ověřil získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (zejména BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze MČR a jiné). Současně žalobce uvedl, že zohlednil životní a existenční minimum posuzované osoby dle zákona č. 110/2006 Sb. Z doložené zákaznické karty vyplněné žalovanou jako klientem vyplývá, že žalovaná v rozhodné pobírala mzdu ve výši 13.701 Kč a současně uvedla, že má jediný zdroj příjmu. Za celkový čistý měsíční příjem domácnosti označila žalovaná naopak částku 30.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, nejsou jí činěny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Naopak lustrací věřitele bylo zjištěno, že žadatelka hradila dosavadní interní splátky v částce 5.124,20 Kč měsíčně a dosavadní externí splátky ve výši 2.940 Kč měsíčně. Žádné další konkrétnější informace týkající se vynaložených aktiv/pasiv žadatele nebyly ve formuláři uvedeny.

19. V rámci posouzení, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalované vycházel toliko z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, jež byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobce sice uvedl, že učinil lustrace ohledně osoby žalované v databázích prověřující aktiva, pasiva a další žalovanou tvrzené skutečnosti, avšak žádný takový výstup o učiněné lustraci soudu nebyl doložen, žalobce ani nepředložil dokumenty, z nichž vycházel za účelem potvrzení skutečností týkajících se měsíčního příjmu spolu s dalšími aktivy a pasivy žalované. Žalovaná přitom v žádosti uvedla příjem ve výši 13.701 Kč měsíčně, k tomu uvedla, že má jediný zdroj příjmu, avšak za celkový čistý měsíční příjem domácnosti označila částku 30.000 Kč měsíčně. Poskytovatel úvěru přitom vycházel z doložených tvrzení žalované bez ohledu na danou nesrovnalost. Ze strany věřitele nebyla k tvrzení o příjmu domácnosti rovněž zjišťována skutečnost, zda žadatelka, která uvedla, že je rozvedená, žije s další osobou v domácnosti. Dále žalovaná doplnila, že žije ve vlastním bytě/domě, otázka výdajů na bydlení například v podobě nákladů za energie přitom také nebyla ze strany žalobce zjišťována. Z dokumentu věřitele obsahující souhrn aktiv a pasiv žadatele včetně přílohové tabulky se podává, že podíl příjmu klienta vynaloženého na bydlení činí 45,67 % z jeho příjmů, avšak není zřejmé, z čeho daná skutečnost vyplývá a jak k jejímu výpočtu věřitel dospěl, když žalovaná žádné konkrétní výdaje související s bydlením ve formuláři neuvedla. Lze tedy dospět k závěru, že žalovaná vůbec nedoložila věřiteli listiny prokazující její aktiva, výdaje vynaložené na bydlení ani neuvedla příjem spolubydlící osoby ve společné domácnosti, přestože i ten je nutný zohlednit při výpočtu obvyklých aktiv/pasiv vynakládaných měsíčně zejména právě na bydlení, domácnost a stravu. Je rovněž zjevné, že žalovaná netvrdila ani nedoložila poskytovateli úvěru listinné důkazy ohledně dalších rozhodných skutečností, jako jsou právě věřitelem tvrzené osobní běžné výdaje žadatele formou výpisu z běžného účtu za delší časové období, z kterého by bylo mj. zřejmé, zda dosahuje přebytku, či zda vykazuje účet záporné zůstatky a žalovaná využívá úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. V daném ohledu má soud za to, že uvedla-li žadatelka skutečnosti odkazující na listiny prokazující její majetkovou či osobní situaci ve vztahu k posouzení, zda je žalovaná schopna splácet nastavené splátky, pak takové listiny měly být ze strany žalobce požadovány. Bez toho nelze ani posléze dovodit, že údaje tvrzené žalovanou jsou věcně správné a pravdivé, obzvlášť za situace, kdy bývá pravidlem, že osoby sjednávající úvěr se obvykle nachází ve špatné finanční situaci a jednají často toliko účelově s cílem získat požadovanou půjčku. Rovněž žalovaná ve formuláři čestně prohlásila, že nehradí žádné splátky na jiné závazky, přičemž lustrací věřitele byl zjištěn opak, tedy že žadatelka hradila v rozhodné době interní splátky v částce 5.124,20 Kč měsíčně a externí splátky ve výši 2.940 Kč měsíčně. K tomu nebylo ze strany věřitele zjišťováno, zda žalovaná své závazky řádně a včas splácí, či zda je v prodlení s placením ohledně již dosavadních úvěrů.

20. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná poskytla věřiteli neúplné informace a lze tak uzavřít, že tak jednala vedena záměrem dosáhnout získání úvěru. Soud má navíc za to, že bez reálného ověření a zjištění podrobnějších skutečností stran otázky příjmů, bydlení a dalších pasiv žadatele, nemůže věřitel zakládat své rozhodnutí na údajích o životním a existenčním minimu posuzované osoby, pro účely zjištění, zda je žadatel schopen hradit nastavené splátky úvěru. Žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením výdajů žalované a nezjišťoval tak, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu. Vzhledem k uvedenému lze proto uzavřít, že žalobce zjištěný stav ohledně majetkové stránky žalované žádným konkrétnějším způsobem neprověřil. a přesto poskytl žalované úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39), čímž nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované.

21. Pokud tedy byla následně žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které poskytl žalované v celkové výši 31.190 Kč čerpané ze strany žalované hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Žalovaná však již uhradila žalobci částku ve výši 40.954,93 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení neúspěšný, žalované však v řízení žádné náklady nevznikly.