72 C 96/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 000 Kč - náhrada škody

I. Žaloba, která se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na základě podané žaloby domáhal zaplacení částky ve výši 20.000 Kč a to s tím, že uvedl, že žalobce je vlastníkem červené kancelářské sešívačky [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], rok pořízení 2019, kdy žalovaný dne 10. 12. 2019 v sídle žalobce neodbornou manipulací předmětnou kancelářskou sešívačku rozbil. Žalobce tak musel nechat předmětnou kancelářskou sešívačku opravit. Cena za opravu kancelářské sešívačky činí částku v celkové výši 20.000 Kč, neboť byla stanovena usnesením jednatele společnosti č. R6/085 ze dne 1. 12. 2019. Vzhledem k uvedenému tak žalobci vznikla škoda v celkové výši 20.000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě předmětné částky, avšak žalobci nebyla uhrazena tato částka ani částečně.

2. Žalovaný se vyjádřil zejména v tom smyslu, že pokud se jedná o žalobou uplatněný nárok, činí nesporným toliko to, že skutečně předmětnou kancelářskou sešívačku omylem rozbil. Žalovaný dále učinil nesporným to, že žalobce skutečně nechal předmětnou kancelářskou sešívačku opravit. Žalovaný naopak nesouhlasil se skutečnou výší škody, která měla žalobci vzniknout, neboť žalobce skutečnou škodu nijak neprokázal. Žalovaný dále uvedl, že je mu bohužel známa, dle jeho názoru„ prapodivná rozhodovací praxe nadepsaného soudu“, kdy nadepsaný soud nepožaduje skutečnou škodu nijak reálně prokázat a spokojí se pouze s odkazem na interní dokumenty žalobce, kdy žalovaný například odkázal na rozsudek č. j. 72 C 187/2017-55 ze dne 27. 3. 2018, rozsudek č. j. 72 C 256/2017-62 ze dne 12. 12. 2019, č. j. 72 C 192/2017-168 ze dne 12. 12. 2019 a další. S ohledem na ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tak žalovaný vůbec neví, jak se proti tomuto nesmyslnému požadavku žalobce bránit, kdy se jedná o skutkově totožný případ. Žalovanému tak nezbývá nic jiného než vyčkat na rozsudek soudu a následně se obrátit na odvolací soud, který snad ozřejmí, že škůdce je povinen poškozenému skutečně uhradit jen a pouze reálnou škodu, popřípadě ušlý zisk, přičemž tu je potřeba řádně doložit a nikoliv nějakou vymyšlenou a ničím nedoloženou škodu. I přes uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

3. Žalobce dále označil k důkazu jednotlivá rozhodnutí vydané v řízeních vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 187/2017, sp. zn. 72 C 192/2017 a sp. zn. 72 C 256/2017, kdy se dle jeho názoru jedná o skutkově totožnou záležitost. Pokud se jedná o dokazování připojenými spisy, bylo upřesněno, že konkrétní části spisů, které mají být provedeny k důkazu, jsou označeny minimálně v rozsahu žaloby včetně všech jejich příloh a dále, pokud se jedná o všechny rozsudky vydané v těchto věcech.

4. Soud provedl k důkazu jednotlivé účastníky označené důkazy, z nichž učinil příslušná skutková zjištění, na jejichž základě po právním posouzení dospěl k níže uvedeným závěrům.

5. Z usnesení jednatele společnosti č. R6/085 ze dne 1. 12. 2019 s označením„ 1. Stanovení maximálních cen za opravu kancelářské sešívačky“ se podává, že ze strany jednatele společnosti byla schválena – cena za opravu kancelářské sešívačky ve výši 20.000 Kč včetně DPH. Dále se z listiny podává podpis [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [příjmení] [právnická osoba]

6. Z prohlášení žalovaného ze dne 31. 12. 2019 je zřejmé, že níže podepsaný žalovaný tímto prohlásil, že skutečně dne 10. 12. 2019 neodbornou manipulací rozbil kancelářskou sešívačku [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], jež je ve vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce]. Žalovaný dále prohlásil, že byl ze strany uvedené společnosti vyzván k úhradě částky ve výši 20.000 Kč za provedenou opravu předmětné sešívačky.

7. Dále soud provedl k důkazu připojené spisy Městského soudu v Brně, které byly označeny k provedení dokazování ze strany žalobce.

8. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 256/2017 ve věci žalobce [územní celek], se sídlem [adresa], [IČO], proti žalovanému [jméno] [příjmení], vyplývá, že dne 15. 3. 2017 byl podán návrh na zahájení řízení o zaplacení částky ve výši 1.920 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že takto žalobou uplatněná částka byla požadována s ohledem na skutečnost, že dne 12. 10. 2016 bylo z ulice [ulice] v [obec] odtaženo osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], za účelem blokového čištění, neboť v době odtahu byl provozovatelem předmětného vozidla žalovaný. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud ve věci vedené pod sp. zn. 72 C 256/2017 k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Předmětné vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, se nacházelo na pozemní komunikaci ve vlastnictví žalobce, na níž bylo v den odtahu umístěno příslušné dopravní značení dočasně zakazující stání na daném místě z důvodu blokového čištění. Z uvedených důvodů byl vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem a odstavit je na vhodném místě, proto došlo dne 12. 10. 2016 k provedení odtahu a následnému umístění na odstavném parkovišti, přičemž náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla nese žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla. Odtah vozidla byl proveden k tomu oprávněnou osobou a výše nákladů za dokončený odtah vozidla byla na základě usnesení schůze Rady města Brna č. R6/085 ze dne 14. 11. 2012 stanovena v maximální výši částkou 1.800 Kč včetně DPH, cena za následné skladování vozidla pak byla za skladování vozidla 1 započatý den stanovena v maximální výši částkou 120 Kč včetně DPH. Dále bylo odpovídajícím způsobem rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 72 C 256/2017-62 ze dne 26. 4. 2018, který nabyl právní moci dne 11. 6. 2018, tak bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 1.920 Kč s příslušenstvím.

9. Dále byl k důkazu proveden spis ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 187/2017, z něhož vyplývá, že dne 13. 1. 2016 byl podán návrh na zahájení řízení ve věci žalobce [územní celek], se sídlem [adresa], [IČO], kdy proti žalovanému [jméno] [příjmení] byl uplatněn nárok na zaplacení částky ve výši 1.920 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.920 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne 8. 7. 2015 bylo z ulice [ulice] v [obec] na základě pokynu strážníka Městské policie v [obec] odtaženo osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], které tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, neboť předmětné vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, a proto byl dne 8. 7. 2015 proveden jeho odtah. Dle ustanovení § 45 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích nese v tomto případě náklady na odstranění vozidla, je-li překážkou provozu na pozemních komunikacích, provozovatel vozidla. Odtah vozidla byl proveden k tomu oprávněnou osobou a výše nákladů za dokončený odtah vozidla byla na základě usnesení Rady města Brna č. R6/085 ze dne 14. 11. 2012 stanovena v maximální výši částkou 1.800 Kč včetně DPH, cena za následné skladování vozidla pak byla za skladování vozidla 1 započatý den stanovena v maximální výši částkou 120 Kč včetně DPH. V rozsahu zpětvzetí žaloby soud řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastavil. Odpovídajícím způsobem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, jak se rovněž podává z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018, č. j. 72 C 187/2017-55, který nabyl právní moci dne 14. 5. 2018.

10. Dále byl k důkazu proveden spis vedený u Městského soudu v Brně vedený ve věci pod sp. zn. 72 C 192/2017 ve věci žalobce [územní celek], se sídlem [adresa], [IČO], proti žalovanému [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Z návrhu na zahájení řízení podaného soudu dne 9. 6. 2017 je zřejmé, že žalobce uplatnil ve vztahu k žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši 1.920 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že žalobce v žalobě uvedl, že dne 21. 10. 2016 bylo z ulice [ulice] v [obec] odtaženo osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] za účelem blokového čištění. V době odtahu byl provozovatelem předmětného vozidla žalovaný. Žalovaný se ve věci vyjádřil zejména v tom smyslu, že nárok uplatněný žalobou ani zčásti neuznává. Žalobce nijak neprokázal, že byly splněny podmínky pro to, aby náklady na odstranění vozidla nesl jeho provozovatel, když žalobce zejména nijak nedoložil opatření obecné povahy, které by v daném čase a místě zakazovalo nebo omezovalo stání silničních vozidel. Dále žalovaný namítal, že žalobce nedoložil, že na pozemní komunikaci bylo umístěno dopravní značení zakazující nebo omezující stání alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení. Žalobce dále v žalobě uváděl, že vozidlo bylo z pozemní komunikace odstraněno za účelem provedení blokového čištění, avšak to, že by došlo k blokovému čištění, žalobce nijak nedokládá. Z předložené fotodokumentace žalovaného provedené pár dní po údajném blokovém čištění vyplývá, že v daném místě žádné blokové čištění neproběhlo, pokud ano, pak nedostatečně, jak vyplývá z fotodokumentace, tudíž vozidlo bylo odtaženo nelegálně, když účel odtažení v podobě provedení blokového čištění nebyl naplněn. I v případě, že by žalobce prokázal splnění všech zákonných podmínek pro provedení odtahu, žalobce nijak neprokázal skutečnou výši nákladů na odtah vozidla. Žalobce požaduje za odtah vozidla částku ve výši 1.920 Kč, kterou určuje na základě usnesení schůze Rady města Brna. Žalovaný však upozornil, že v dané věci se jedná o soukromoprávní spor, kde si strany sporu jsou zcela rovny. Žalobce tak nemůže svým jednostranným rozhodnutím určovat výši nákladů, ale musí doložit skutečně vynaložené náklady. V rozhodnutí Rady města Brna jsou však uvedeny maximální ceny za nucený odtah, to znamená, že žalobce by si neměl účtovat více, než je zde uvedeno, ale stále musí prokázat skutečně vynaložené náklady a ty požadovat. Dále žalovaný uvedl, že předmětné vozidlo na dané místo nezaparkoval, neboť je pouze provozovatelem vozidla a jeho odpovědnost je zákonem konstruována jako objektivní, což však žalovaný považuje za rozporné s ústavním pořádkem. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2019, č. j. 72 C 192/2017-168, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2020, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 1.920 Kč s příslušenstvím, kdy odpovídajícím způsobem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

11. Pokud jde o dále účastníky řízení dále navrhované důkazy, soud nepřistoupil k provedení dalšího dokazování prostřednictvím důkazního návrhu žalobce v podobě výslechu žalovaného jako účastníka řízení, kdy současně soud k uvedenému dodává, že žalovaný vyjádřil výslovný nesouhlas se svým výslechem ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř.

12. Dle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Dle § 2894 odst. 2 občanského zákoníku nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

13. Dle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

14. Dle § 2969 odst. 1 občanského zákoníku při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Dle § 2969 odst. 2 občanského zákoníku poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.

15. Po provedeném dokazování prostřednictvím shora uvedených důkazů a následném podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod příslušná ustanovení občanského zákoníku soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. V návaznosti na shora uvedené ustanovení § 2894 občanského zákoníku je třeba rozumět škodou újmu, která nastala, resp. projevila se, v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná určitým všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu (s odkazem např. na R 55/1971). Majetková újma musí být přitom nahrazena tak, aby byl nastolen předešlý stav, což je z podstaty věci stav, který reflektuje rozsah jmění před protiprávním jednáním. Takto vzniklá škoda tak musí být zjištěna co nejpřesněji, k čemuž nejlépe slouží stanovení objektivní hodnoty vzniklé škody, tedy hodnota, za níž je možné vzniklou škodu napravit uvedením do předešlého stavu. Škoda je přitom v návaznosti na ustanovení § 2894 občanského zákoníku definována jako újma na jmění, kdy toto ukotvení pojmu škoda výlučně v materiální sféře umožňuje i nadále využít v podstatné míře definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou se pak rozumí zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Vznik škody na straně poškozeného je jedním z předpokladů povinnosti škůdce k náhradě škody, přičemž skutečnou škodou je míněn negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného. Škoda musí být vyčíslitelná v penězích a hradí se rozdíl mezi stavem před poškozením a po něm. Pro určení rozsahu se uplatní úprava plynoucí zejména z § 2969 občanského zákoníku. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že při určení výše škody se vychází z obvyklé ceny věci v době poškození.„ Není-li naturální restituce dobře možná nebo poškozený požaduje náhradu škody v penězích bez toho, aby prokázal, že má vážný úmysl užít je k uvedení věci do předešlého stavu (její opravě), je třeba přistoupit k druhému způsobu určení výše peněžité náhrady. Ten spočívá v porovnání dvou stavů majetku poškozeného: skutečného stavu věci poškozeného po škodné události a hypotetického stavu věci, který by tu byl, kdyby nedošlo ke škodě. Východiskem je obvyklá cena věci v okamžiku poškození (nebo zničení či ztráty); je jedno, zda v mezidobí došlo k nějaké změně, např. poškozený již sám věc opravil, nezáleží ani na tom, kdy byl nárok uplatněn nebo kdy o něm rozhoduje soud. Zákon přitom nestanoví, co je obvyklou cenou. Nutno za ni považovat cenu, za jakou se stejné či obdobné věci prodávají při obvyklém obchodování. Při jejím určování musejí být zváženy všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, s výjimkou vlivu mimořádných okolností trhu (např. stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit), osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího (např. vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím) a vlivu zvláštní obliby (zvláštní hodnota přikládaná majetku vyplývající z osobního vztahu k němu). Rozhodná je tedy cena objektivně zjištěná, nikoli cena, za niž poškozený věc pořídil, cena účetní nebo nákladová“ (k tomu srov. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1496-1751).

17. S ohledem na vše výše uvedené má soud za to, že pokud žalobce odkazoval na usnesení jednatele společnosti s označením R6/085 ze dne 1. 12. 2019 ve vztahu ke„ stanovení maximálních cen za opravu kancelářské sešívačky“, a to s odkazem na takto schválenou„ cenu za opravu kancelářské sešívačky 20.000 Kč vč. DPH“, jestliže je třeba při určení výše vzniklé škody postupovat v návaznosti na stanovení ceny obvyklé, nelze považovat jednostranným způsobem stanovenou cenu v podobě usnesení jednatele za částku odpovídající skutečné výši škody, která měla vzniknout v důsledku jednání žalovaného, který sice uvedl, že nárok žalobce nijak nerozporuje, ale činí spornou právě výši škody. Žalobce přitom dále vyjma již uvedeného a shora specifikovaných spisů zdejšího soudu v řízeních ve věci nákladů za odtahy vozidel, společně s návrhem na provedení důkazu výslechem žalovaného jako účastníka řízení ve smyslu § 131 o. s. ř., s nímž však žalovaný nesouhlasil, neoznačil žádné jiné důkazní návrhy za účelem prokázání skutečné výše vzniklé škody.

18. Žalobce byl přitom u jednání soudu vyzván a poučen § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť doplní okolnosti rozhodné pro posouzení nároku z titulu náhrady škody, tj. okolnosti týkající se vzniku škody, příčinné souvislosti, uplatněného nároku na náhradu škody a její výše, neboť je na žalobci, aby tvrdil zejména okolnosti rozhodné pro posouzení skutečné výše škody, tj. na jakém podkladě je požadována žalobou uplatněná částka, na jakém podkladě je požadována částka v dané konkrétní výši, co je ze strany žalobce v rámci uplatněného nároku konkrétně požadováno, resp. případně z čeho se částka skládá. Žalobce byl přitom v této souvislosti vyzván, nechť doplní skutečnosti týkající se návaznosti podaného návrhu na zahájení řízení a jednotlivých žalobcem předložených listin, a to především v podobě usnesení jednatele společnosti, na základě kterého došlo ke schválení ceny za opravu kancelářské sešívačky ve výši 20.000 Kč včetně DPH.

19. Žalobce byl současně vyzván, aby označil příslušné důkazy k prokázání svých jednotlivých tvrzení a byl poučen o existenci břemene tvrzení, resp. břemene důkazního, spolu s rizikem neúspěchu ve sporu. Pro úplnost soud dodává, že jestliže žalobce s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky řízení bylo sporu toliko v otázce žalobou uplatněné výše škody v částce ve výši 20.000 Kč, odkazoval v návaznosti na zásadu legitimního očekávání ve smyslu § 13 občanského zákoníku na jiná řízení vedená u zdejšího soudu, posouzení předmětné projednávané věci nelze odvíjet od posouzení ve věcech, v nichž jsou předmětem řízení náklady za odtah vozidla uplatněné ze strany [územní celek], kdy ve shora uvedených právních sporech byla požadována částka za odtah vozidla ve výši 1.920 Kč, která byla určena na základě usnesení schůze Rady města Brna. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené rozhodl ve věci takovým způsobem, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a odpovídajícím způsobem bylo ze strany soudu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 600 Kč. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. přizná soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalovanému tak byla přiznána náhrada nákladů dle § 1, 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 2 úkony právní služby (písemné podání soudu týkající se věci samé, účast u jednání), tedy celkem ve výši 600 Kč.