73 C 112/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 26 839,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 132,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 17 132,6 Kč od 4. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 107,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 107,03 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 9 600 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 362,58 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.2.2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 26 839,63 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 20.12.2018.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 20.12.2018, vyúčtování dodávek elektřiny, odstoupení od smlouvy ze dne 8.8.2019, vyúčtování smluvní pokuty a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 20.12.2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro potřeby domácnosti na dobu v trvání 30 měsíců, odběrné místo [ulice a číslo], [obec]. Na základě této smlouvy žalobce elektřinu dodával a žalovaná odebírala v odběrném místě. Cena elektřiny byla určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období v souladu s obchodními podmínkami. V rámci ostatních ujednání smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 400 Kč měsíčně za každý sjednaný měsíc, kdy nebude elektřina odebrána.

4. Za fakturační období od 10.1.2019 do 9.5.2019 žalobce fakturou splatnou dne 3.6.2019 s variabilním symbolem 8911064134 vyúčtoval žalované k úhradě částku 17 132,60 Kč za celkové množství odebrané elektřiny 4,856 MWh. Žalovaná na tuto fakturu doposud nic neuhradila.

5. Za fakturační období od 10.5.2019 do 10.7.2019 žalobce fakturou splatnou dne 28.8.2019 s variabilním symbolem 8911667937 vyúčtoval žalované k úhradě částku 107,03 Kč za celkové množství odebrané elektřiny 0,404 MWh. Žalovaná na tuto fakturu doposud nic neuhradila.

6. Protože žalovaná opakovaně porušovala své povinnosti a nehradila poskytnuté služby řádně a včas, žalobce využil svého práva a dopisem ze dne 8.8.2019 od smlouvy odstoupil. Fakturou ze dne 23.7.2019 pak žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu ve výši 9 600 Kč za 24 měsíců (od července 2019 do července 2021) po 400 Kč, kdy byl sjednán odběr elektřiny, ke kterému v důsledku předčasného ukončení smlouvy nedošlo.

7. Žalobce ze dne 9.9.2019 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto výzvu však žalovaná nereagovala a dluh neuhradila. <i>8. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> 9. Ujednání o smluvní pokutě je neplatné dle ust. § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, když žalovaná má postavení spotřebitele a žalobce vystupoval jako podnikatel. Za tohoto stavu musí být veškerá sdělení vůči spotřebiteli dána jasně a srozumitelně, což se nestalo, neboť ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v části nazvané„ Ostatní ujednání“, která je jednoznačně nepřehledná, obsahuje několik typů smluvních pokut a není pro spotřebitele dostatečně, čitelná, přehledná a logicky uspořádaná. Žalovaná nemohla předpokládat, že v této části se nachází ujednání o smluvní pokutě, žalobce nejednal poctivě, a proto jeho jednání nepožívá právní ochranu (§ 6 o.z.). <i>10. Podle § 1815 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 11. V projednávané věci žalobce vystupuje jako podnikatel a žalovaná jako příjemce nabízených služeb, jedná se o spotřebitelskou smlouvu. Pro spotřebitelské smlouvy obecně platí vyšší ochrana spotřebitele, která se projevuje už v samotném kontraktačním procesu. Spotřebiteli je v tomto případě nabízena k podpisu formulářová smlouva, jejíž obsah, co se např. týče ujednání o smluvních pokutách, nemůže ovlivnit.

12. Smluvní pokuta není cenou služby, jedná se o sankci za porušení povinností, a to sankci smluvní. Účelem smluvní pokuty, jejíž právní úprava je obsažena v ust. § 2048 až 2052 o.z. jako jednoho ze zajišťovacích prostředků, je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce ke splnění smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Smluvní pokuta má funkci prevenční, reparační a sankční. Zák. č. 89/2012 Sb. nevyžaduje, na rozdíl od předchozí právní úpravy, písemné sjednání smluvní pokuty. Z nálezové judikatury Ústavního soudu (srov. nález z 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) nicméně plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis.

13. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 20.12.2018 vyplývá, že se žalobce zavázal dodávat žalované elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], a žalovaná se zavázala žalobci zaplatit její cenu. Jedná se o smlouvu ve smyslu ust. § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon Smlouva je koncipována tak, že strana označená jako 2/2, tj. druhá strana smlouvy, je psána větším písmem, jsou na ní identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Jedná se o smlouvu formulářovou, kde jsou vpisovány jen údaje týkající se zákazníka, výběru služby, odběrného místa a započetí dodávky. Na této straně smlouvy se nachází i kolonka pro podpis zákazníka.„ První strana smlouvy“, která vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky a zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místě spotřeby apod., je psána velmi malým písmem, nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti zákazníka. Nazíráno pohledem průměrného spotřebitele tato vzbuzuje na první dojem představu, že se vůbec nejedná o první stranu smlouvy, že se jedná pouze o ujednání technického, nedůležitého charakteru, když všechny podstatné náležitosti smlouvy jsou uvedeny v části psané větším písmem, na straně, kde je smlouva podepsána, vzbuzuje dojem, že jsou v ní uvedeny údaje, kterým spotřebitel nemusí věnovat zvýšenou pozornost. Navíc, že se jedná o první stranu smlouvy, je lehce přehlédnutelné, neboť obě strany předmětných smluv jsou výrazně nadepsány Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Ujednání o smluvní pokutě není v textu přehledně uvedeno, není nijak zvýrazněno, je zahrnuto do části nazvané„ Ostatní ujednání“, zákazník není nikterak upozorněn na to, že tento závazek nad rámec závazku plynoucího ze smlouvy o sdružených dodávkách energií, na sebe přebírá, přestože např. cenovým podmínkám věnuje žalobce samostatný oddíl, a to za situace, kdy se jedná o smlouvu formulářovou, jejíž znění nemá možnost spotřebitel ovlivnit.

14. Ujednání o smluvní pokutě není podstatnou náležitostí uzavřené smlouvy, není ani obvyklou náležitostí smluv. Na základě tohoto ujednání vzniká povinnost spotřebitele plnit v případě porušení povinností. Je-li ujednání tohoto druhu ve formulářové smlouvě včleněno naprosto nepřehledně do části textu, u které není rozumný předpoklad, že by v ní mohlo být uvedeno, jedná se o situaci, kdy je třeba pečlivě zvažovat, zejména je-li smlouva uzavírána se spotřebitelem, zda se jedná o ujednání, k němuž je možno přihlédnout či nikoliv. Ujednání o smluvní pokutě se nachází v části textu, která na první dojem navozuje pocit, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatné, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na„ druhé straně“ smlouvy, kterou podepisuje. Samotná písemná podoba smlouvy, kdy„ první strana“ (na rozdíl od„ druhé strany“, v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna) je psána nepřehledně, drobným písmem, hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozuje spíše pocit, že se jedná o smluvní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Spotřebitel je tak postaven do situace, kdy má v nepřehledném textu hledat, zda ve formuláři smlouvy se někde nachází ujednání, o němž byl informován jako o ujednání případném, kdy informaci by mohl pochopit i tak, že pokud je mu předkládán k podpisu formulář, případné ujednání neobsahuje, neboť se v něm pravidelně nenachází. Ani název části„ Ostatní ujednání“ žádným způsobem spotřebitele neupozorňuje na to, že se jedná o ujednání o smluvní pokutě, která je samostatným zajišťovacím institutem, nikoliv nepodstatným běžným ujednáním či ujednáním technického charakteru. Je zcela zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno takto v textu zcela účelově, když podstatné pro pozornost spotřebitele při uzavření smlouvy jsou údaje o účastnících smlouvy, údaje o odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, přičemž pokud zákazník např. kontroluje tyto údaje vyplňované do formulářové smlouvy a připojuje na konci svůj podpis, smlouva budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena druhá strana listiny psaná velmi malým písmem.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě v části nazvané„ Ostatní ujednání“ je neplatné, není možno k němu přihlížet, a proto žalobu do této části zamítl tak, jak je ve výroku III. uvedeno.

16. Pokud jde o zbytek nároku, dospěl soud k závěru, že tento je důvodný. Mezi účastníky byla sjednána smlouva dle zákona č. 458/2000 Sb., na základě které byl žalobce povinen dodávat žalované elektřinu do určeného odběrního místa a žalovaná byla povinna hradit sjednanou cenu. Žalobce pak prokázal, že cenu v předmětném období žalované řádně vyúčtoval a následně ji vyzval k úhradě. Žalovaná neprokázala, že by dlužnou částku, byť z části, splatila. Soud proto v této části žalobě vyhověl, a to i pokud jde o žalované příslušenství. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. Protože žalovaná neuhradila dlužnou částku ke dni splatnosti, dostala se do prodlení se zaplacením a žalobci podle § 1970 občanského zákoníku, vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy byl žalobci přiznán tento úrok ode dne následujícího po splatnosti vystavených faktur.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 074 Kč a paušální náhrady v částce 200 Kč určené dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru používaném opakovaně v obdobných věcech o peněžité plnění nepřesahující částku 50.000 Kč, vznikl žalobci nárok na zaplacení dvou paušálních náhrad dle § 2 odst. 1 Vyhlášky č. 254/2015 Sb. (2krát 100 Kč).

20. Protože byl žalobce úspěšný pouze částečně, má právo na náhradu nákladů řízení představujících 28,46%, tj. 362,58 Kč.