73 C 227/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 14.224,67 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 800 Kč a -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 400 Kč od 29.6.2017 do 30.6.2017, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 100 Kč od 1.7.2017 do 31.10.2017, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 800 Kč od 1.11.2017 zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval -) částku 9 771,31Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 1 116,47 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 039,68 Kč od 29.6.2017 do 30.6.2017, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 339,68 Kč od 1.7.2017 do 31.10.2017, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 639,68 Kč od 1.11.2017 zaplacení, -) úrok 15% ročně z částky 3 266,97 Kč od 22.5.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29.10.2019 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 14 224,67 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce s žalovaným dne 28.4.2016 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 10 906 Kč (tj. jistina ve výši 6 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 906 Kč), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 779 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy poslední úhrada do splatnosti byla provedena dne 30.5.2017 Splatnost nastala dne 28.6.2017, kdy dne 30.6.2017 byla uhrazena částka 300 Kč a dne 31.10.2017 byla uhrazena částka 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2019 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu dne 29.5.2019. Ke dni podání žaloby žalobce požadoval zaplacení částky 14 224,67 Kč, tj. jistina ve výši 3 266,97 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 172,71 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 255,01 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 226,92 Kč, poplatek za splátky v hotovosti ve výši 784,39 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 518,67 Kč. Na příslušenství pak žalobce požadoval zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 634 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 116,47 Kč. Dopisem ze dne 27.9.2019 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním doručeným soudu dne 2.6.2020 vzal žalobce žalobu co do částky 3 653,37 Kč na smluvní pokutě zpět, soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení usnesením ze dne 27.7.2020, č.j. 73 C 227/2019-22, co do tohoto nároku zastavil.

4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 28.4.2016 smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 906 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 779 Kč.

7. Z žádosti o úvěr a pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, kdy jeho příjem činí 14 500 Kč. Na bydlení pak má žalovaný výdaje ve výši 3 200 Kč a na jídlo, dopravu a osobní náklady má výdaje ve výši 3 410 Kč. Žalovaný žije u rodičů, nemá žádné děti. Z pracovní smlouvy pak bylo zjištěno, že byla uzavřena na dobu určitou, a to do dne 31.12.2016. Výše mzdy není v pracovní smlouvě uvedena.

8. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 5 200 Kč, kdy ke dni splatnosti uhradil celkem částku 4 600 Kč, následně dne 30.6.2017 uhradil částku 300 Kč a dne 31.10.2017 částku 300 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 29.5.2019, kdy následně dopisem ze dne 27.9.2019 žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

18. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

19. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný by předchůdci žalobce vrátil částku 10 906 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 779 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z nahlédnutí do veřejných registrů a z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr, s tím, že tvrzenou majetkovou situaci předchůdce žalobce ověřil z předložené pracovní smlouvy. Z předložené pracovní smlouvy je však pouze zřejmé, že žalovaný byl v době žádosti zaměstnán, avšak jeho pracovní smlouva měla zaniknout nejpozději dne 31.12.2016, tedy ještě ten samý rok, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena a kdy ještě nenastala ani splatnost celé částky. Z pracovní smlouvy není ani zřejmá výše mzdy, kterou měl žalovaný pobírat. Žalobce nepředložil ani netvrdil, že by byly předchůdcem žalobce požadovány listiny, jako jsou výpis z účtu žalovaného, doklady o výdajích, ani žalobce neuvedl, v jakých registrech byl žalovaný prověřován, a nebyly doloženy k tomuto tvrzení žádné důkazy. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměl řádně ověřené příjmy a výdaje žalovaného a z předložené pracovní smlouvy bylo navíc zjevné, že v průběhu smluvního vztahu bude žalovanému ukončen pracovní poměr. Nelze si ani nevšimnout, že v rámci žádosti o úvěr hned pod kolonkou„ aktuální zaměstnání od“, kde je zaškrtnuto ověřeno, je nevyplněná kolonka týkající se skutečnosti, kdy má dojít k zániku pracovního vztahu, ačkoliv to bylo z pracovní smlouvy zřejmé. Předchůdce žalobce tak tuto skutečnost vědomě přehlížel, neboť je nepravděpodobné, že byla vyplněna všechna pole kromě toho o době trvání pracovního vztahu, přičemž měl předchůdce žalobce tuto informaci k dispozici.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a předložené pracovní smlouvy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 5 200 Kč, k úhradě na jistině tak zbývá částka 800 Kč, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Zákonné úroky z prodlení soud přiznal ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 29.6.2017, kdy byly následně jednotlivá období upravena dle následných splátek.

22. Zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. Pokud jde o další uplatňované nároky představující část tvrzené jistiny ve výši 2 466,97 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 172,71 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 255,01 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 226,92 Kč, poplatek za splátky v hotovosti ve výši 784,39 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 518,67 Kč, v části smluvní pokuty ve výši 3 653,37 Kč byla žaloba vzata zpět a řízení do tohoto nároku zastaveno, ve zbytku těchto nároků byla žaloba zamítnuta, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Zamítnuta byla žaloba také v části týkající se příslušenství, pokud jde o kapitalizované úroky ve výši 1 116,47 Kč, úroky ve výši 15% a dále kapitalizované zákonné úroky v rozdílu, který byl v daných obdobích požadován nad rámec přiznané jistiny.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.