94 C 153/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená opatrovníkem Anonymizováno se sídlem Anonymizováno o zaplacení 79 342,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 196,14 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 20 146 Kčs úrokem- kapitalizovaným částkou 8 762,73 Kč od 24.6.2021 do 14.7.2021,- ve výši 15 % ročně z částky 77 342,14 Kč od 15.7.2021 do zaplacenís úrokem z prodlení- kapitalizovaným ve výši 1 166,08 od 24.6.2024 do 14.7.2021,- ve výši 8,25 % ročně z částky 77 342,14 Kč od 15.7.2021 do zaplaceníse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Opatrovnici žalované se přiznává na náhradě nákladů na zastoupení žalované částka 9 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. České republice – Městskému soudu v Brně se nepřiznává právo na náhradu nákladů na zastoupení žalované opatrovnicí.

1. Žalobou soudu doručenou dne 12. 5. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 79 342,14 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 19. 2. 2019 žalovaná uzavřela s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru ve výši 91 212 Kč. Žalovaná svým závazkům vracet ve splátkách poskytnutý úvěr nedostála, , právnická osoba, . proto úvěr dne 23. 6. 2021 sesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla dne 5. 8. 2021 postoupena společnosti.

2. Žalované byl ustanoven opatrovnice, a to z důvodu neznámého pobytu žalované.3. , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 19. 2. 2019 smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 91 212 Kč. Účastníci si sjednali měsíční splátky ve výši 1 929 Kč a úrok ve výši 15 % ročně (smlouva o optimální splátce ze dne 19. 2. 2019, č. , hodnota, ). Účastníci si sjednali, že úvěr bude žalované poskytnut za účelem splacení předchozích úvěrů, které žalované poskytla také společnost , právnická osoba, ., a to úvěrů ze dne 15.11.2017 s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a ze dne 15.6.2018 s úvěrovým rámcem 78 000 Kč. Společnost , právnická osoba, . žalované peněžní prostředky neposkytla ale použila je na splátky předchozích úvěrů (návrh na uzavření smlouvy).

4. Při prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela , právnická osoba, . z údajů, která žalovaná uvedla v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, tzn. že žalovaná měla příjem 11 000 Kč, byla vdaná a bydlela v nájmu a byla v domácnosti a vyživovala jedno dítě. , právnická osoba, . dále žalovanou prověřovala lustrací v dostupných databázích dlužníků, na výdajové straně banka vyšla z údajů , právnická osoba, (návrh na uzavření smlouvy, protokol, sdělení banky adresované žalobkyni). Žalobkyně ani netvrdila, že by konkrétní žalovanou uvedené příjmy a výdaje ověřovala.

5. Z mimořádného výpisu z účtu (č.l. 74) vyplývá, že pravidelné příjmy žalované ve výši zhruba 35 000 až 45 000 Kč (od , jméno FO, , Anonymizováno, ) ustaly v červnu 2018. Od listopadu 2018 pak měla žalovaná příjmy mezi 10 000 až 20 000 Kč (od , Anonymizováno, ). Od ledna do března 2019 pak byla žalovaná nemocenské. Soud tak má za to, že v polovině roku 2018 žalovaná přišla o přiměřené příjmy, následně byla zhruba půl roku bez stálého zaměstnání, následně zhruba půl roku dosahovala zhruba třetinových příjmů a následně dlouhodobě onemocněla.

6. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala dne 26. 2. 2019 v částce 49 949,00 Kč a 41 263 Kč, tj. celkem 91 212 Kč. V období od 6.3.2019 žalovaná zaplatila částku 15,86 Kč a dále a následujících 16 měsících po 2 000 měsíčně, a to až do 9.6.2020, celkově žalovaná zaplatila částku 32 015,86 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná svým povinnostem nedostála, , právnická osoba, . přistoupila dopisem ze dne 23. 6. 2021 k sesplatnění celého úvěru v částce 89 270,95 Kč s příslušenstvím (prohlášení ze dne 23. 6. 2021).

8. Dne 28. 8. 2021 postoupila , právnická osoba, . svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (rámcová smlouva o postoupení z 28. 8. 2021, jednotlivá smlouva o postoupení ze dne 4. 8. 2021, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě, oznámení žalované ze dne 23. 8. 2021).

9. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení (upomínka a seznam odeslaných výzev z 1. 10. 2021).

10. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda , právnická osoba, . společnost jakožto původní věřitel - banka před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být s dlužníkem jakožto spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

11. Banka v předchozích dvou letech uzavřela dva úvěry, které není schopna splácet a požaduje tedy po bance, aby jí poskytla další úvěr na jejich splácení. Současně banka zjistila, že žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti, přičemž v posledních dvou letech přišla o přiměřenou práci, byla bez pravidelného příjmu, následně poklesla ve svých příjmem na třetinu a ještě byla měsíc před uzavřením smlouvy nemocná. Banka tak již z příjmů žalované mohla učinit závěr o tom, že není úvěruschopná. Banka se nezabývala ani výdaji žalované, kdy příjmy a výdaje ani nijak neověřovala. Nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byla žalovaná úvěruschopná (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Banka v podstatě žalované umožnila, aby své předlužení řešila dalším dluhem.

12. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, . jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

13. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ve výši 91 212 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná již zaplatila částku 32 015,86 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalované tak pouze přiznanou částku 59 196,14 Kč. Soud proto vyhověl žalobě výrokem I. pouze částečně, a to ve vztahu k žalobkyni na kterou byla pohledávka za žalovanou platně postoupena, a to včetně zákonných úroků z prodlení, kdy do prodlení se žalovaný dostal až třetí den po odeslání výzvy k zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní, neboť má za to, že vzhledem k výši částky se jedná o lhůtu přiměřenou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

15. Ve zbývajícím nároku, který činil více než činila částka, která byla žalované poskytnuta, soud žalobu výrokem II. zcela zamítl (žalovaná částka 79 342,14 Kč minus přiznaná částka 59 196,14 Kč, tj. zamítaná částka 20 146 Kč), a to včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení). Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouvy, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl.

16. Výrokem III. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení zamítaného příslušenství ve 72 760,13 Kč (8 762,73 + 1 166,08 + 40 525 + 22 306,32 a přičtení jistiny zamítané 20 146 Kč, byla žalobkyně co do částky 92 906 Kč neúspěšná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná jen co do částky 59 196,14 Kč, byla ve věci celkově neúspěšná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků17. Výrokem IV. přiznal soud opatrovnici žalovaného právo na náklady na zastoupení (§ 140 odst. 2 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě), tj. ve výši 8 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 4 300 Kč, § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19) a náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby ve výši 600 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkově tak soud přiznal opatrovníku žalovaného částku 9 600 Kč, která bude po právní moci tohoto výroku poukázána opatrovníku žalovaného z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně.

18. Výrokem V. soud nepřiznal České republice - Městskému soudu v Brně právo na náhradu nákladů na zastoupení žalované, neboť žalované nebylo přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení (§ 149 odst. 2 o.s.ř.).