94 C 159/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 2 340,83 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 340,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně -) z částky 15,67 Kč od 6. 8. 2017 do zaplacení, -) z částky 140 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení, -) z částky 140 Kč od 6. 10. 2017 do zaplacení, -) z částky 45,16 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč představující smluvní pokutu za nevrácení zařízení STB*STB KAON KCFSA700PCO PVR HDD READY* ([číslo]) a modem*MODEM EPC3925 WIFI ED 3.0 (24767D576A3E) pronajaté žalovanému z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a částky 340,83 Kč představující dlužné nájemné za tato zařízení.

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):

3. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 1. 2015 a dále 2. 11. 2015 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnuta zařízení STB*STB KAON KCFSA700PCO PVR HDD READY* ([číslo]) a modem*MODEM EPC3925 WIFI ED 3.0 (24767D576A3E), jak je zřejmé ze zakázkového listu (smlouvy + zakázkový list ze dne 28. 1. 2015). Pro neplacení nájemného právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení, konkrétně STB*STB KAON KCFSA700PCO PVR HDD READY* ([číslo]), ke dni 3. 1. 2018, což však dosud žalovaný neučinil (odstoupení ze dne 7. 12. 2017). Podle smlouvy, pokud nebude zapůjčené zařízení vráceno v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami, je klient povinen zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Podle uvedeného ceníku pak smluvní pokuta činí za každé nevrácené zapůjčené zařízení 2 000 Kč (smlouva ze dne 26. 1. 2015 a ze dne 2. 11. 2015 + VOP + ceník). Fakturami č. 238838125, 240236858, 241644629, 243051799, 243853281 byly žalovanému vyúčtovány částky nájemného pronajatých zařízení, po ponížení o částku 94,84 Kč, v celkové výši 340,83 Kč (faktury splatné dne 5. 8. 2017, 5. 9. 2017, 5. 10. 2017, 5. 11. 2017 a 20. 11. 2017). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 31. 1. 2019 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 13. 2. 2019 spolu s výzvou k úhradě dlužné částky (smlouva o postoupení pohledávek + oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, přestože k úhradě byl vyzván i předžalobní upomínkou ze strany žalobkyně ze dne 30. 7. 2019 (předžalobní upomínka + podací arch).

4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla mimo jiné dohoda stran o nájmu předmětného zařízení. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník”) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla předmětné zařízení, žalovaný jí však za to ve smlouvě, všeobecných obchodních podmínkách a ceníku sjednané nájemné řádně nehradil a vznikl mu tak dluh na nájemném za tato zařízení ve výši 340,83 Kč. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Strany v projednávané věci smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč utvrdily povinnost žalovaného po skončení vztahu založeného předmětnou smlouvou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté zařízení. Protože žalovaný pronajaté zařízení v dohodnuté době právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, zavázal jej soud k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Podmínky § 2051 občanského zákoníku, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalovaného. Soud neshledal ujednání o smluvní pokutě za nepřiměřené. Při úvahách o platnosti ujednání o smluvní pokutě soud vycházel ze základní soukromoprávní zásady„ Pacta sunt servanda.” („ Smlouvy se musí dodržovat.”). Smluvní pokuta v projednávané věci byla dohodnuta v souladu se zásadou poctivosti v soukromoprávních vztazích, když byla sjednána přímo ve smlouvě, ve které byla přímo uvedena utvrzovaná povinnost. Smluvní pokuta byla sjednána způsobem, který průměrného spotřebitele nemůže překvapit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). Dohodnutá smluvní pokuta ani nemůže jít k nepřiměřené tíži spotřebitele, když utvrzuje nikoliv svévolně podnikatelem spotřebiteli uloženou povinnost, ale jednu z nájemcových nejzákladnějších zákonných povinností, a to povinnost po skončení nájemního vztahu předmět nájmu řádně vrátit pronajímateli, když smluvní pokuta s ohledem na hodnotu pronajímaných zařízení, jak vyplývá z ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, nebyla dohodnuta ve zřejmě nepřiměřené výši. Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

6. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však z důvodu nemožnosti dohledat trvalé bydliště v žalobě chybně označeného žalovaného nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) by poplatková povinnost činila částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 600 Kč.

7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.