94 C 167/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: ; a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , PSČ o příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od 1.8.2019 do 14.4.2021 v celkové výši 32 500 Kč, a to ve třech splátkách splatných -) ve výši 10 000 Kč do 15.5.2021 -) ve výši 10 000 Kč do 15.6.2021 -) ve výši 12 500 Kč do 15.7.2021 a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na výživném a) do 15.4.2021 částku 4 000 Kč, b) do 15.5.2021 částku 4 000 Kč, c) do 15.6.2021 částku 4 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 2 225 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou Okresnímu soudu v Kolíně doručenou dne 3.2.2020 (opravenou u soudních jednání) domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem částku 10 000 Kč a platit jí výživné neprovdané matky ve výši 4 000 Kč od 1.8.2019 do 30.7.2021.

2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17.2.2021, č.j. 94 C 167/2020, bylo řízení v části týkající se nákladů spojených s těhotenstvím a porodem dosud nepravomocně zastaveno.

3. Žalobkyně uvedla, že z partnerského vztahu účastníků se dne 30.7.2019 narodila nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Žalovaný za žalované období přispěl na výživném žalobkyně pouze v roce 2019, a to celkovou částku 18 500 Kč.

4. Žalovaný uvedl, že žalobkyni na výživném přispěl dále v srpnu 2019 částkou 8 157 Kč, v listopadu 2019 částkou 11 500 Kč a v prosinci 2019 částkou 7 000 Kč, tj. v roce 2019 tedy celkem částkou 26 657 Kč. V roce 2021 žalovaný žalobkyni dále přispěl v lednu, únoru a březnu částkou 2 500 Kč, tj. za rok 2021 celkem částkou 7 500 Kč Celkem tedy žalovaný žalobkyni za žalované období přispěl na výživném částkou 52 657 Kč.

5. Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

6. Ze souhlasného prohlášení rodičů (č.l. 93), rodného listu (č.l. 94) a výpisu z registru obyvatel žalobkyně a nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplývá, že dne 30.7.2019 se narodila nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], jejímiž rodiči jsou účastníci.

7. Soud se dále zabýval tím, kolik žalovaný přispěl žalované za žalované období na výživném. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaný přispěl žalované na výživném nějakou částku v roce 2019.

8. Z výslechu žalovaného vyplynulo, že žalovaný až do října 2019 bydlel u žalobkyně. Žalovaný žalobkyni až do března 2019, než přišel o práci, přispíval na jídlo a bydlení částkou 10 000 Kč. V srpnu 2019 přispěl žalovaný žalobkyni předáním celé své výplaty částkou 8 157 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí v srpnu 2019 zaplatil částku 4 500 Kč, ze které uhradila nedoplatek na službách spojených s užíváním domu. Soud měl tedy za to, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný zaplatil žalobkyni v srpnu 2019 za bydlení částku 4 500 Kč. Zbývající částku ve výši 3 657 Kč považoval soud za platbu výživné žalobkyni.

9. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalovaný zaplatil žalobkyni v listopadu 2019 částku 11 500 Kč a v prosinci 2019 částku 7 000 Kč, tj. celkem částku 18 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že částku 7 000 Kč přijala„ na nájemné“, tzn. jako příspěvek za bydlení žalovaného. Z výslechu žalovaného vyplývá, že žalovaný tyto částky žalobkyni předal na úhradu životních nákladů žalobkyně (hypotéka, děti apod.). Vzhledem k tomu, že žalovaný v těchto měsících již u žalobkyně nebydlel, nemohly být tyto částky započítávány na aktuální bydlení žalovaného. Tvrdila-li žalobkyně, že žalovaný jí dlužil ještě úhrady za bydlení a jídlo za předchozí období května až června 2019, pak z výslechu žalovaného vyplynulo, že žalovaný žalobkyni zaplatil v červnu 2019 částku 21 000 Kč a červenci 2019 částku 7 000, tzn. celkem částku 28 000 Kč, což při rozpočítání mezi tři měsíce činí částku měsíčně částku 7 333 Kč, kterou má soud jako příspěvek na bydlení a jídlo za přiměřenou a má za to, že na bydlení v roce 2019 žalovaný žalobkyni ničeho nedlužil. Platby žalovaného za rok 2019 tak nelze započítávat na náklady na jeho bydlení a jídlo ale na výživném pro žalobkyni. Soud je tak započetl na výživné pro žalobkyni za měsíce listopad 2019 až duben 2020.

10. Ani elektronické komunikace účastníků přes messenger nevyplývá, že by částku 18 500 Kč žalovaný žalobkyni poskytl jakožto náhradu škody na věcech, které jí měl zničit, jak tvrdila žalobkyně. Z této komunikace vyplývá pouze příslib žalovaného zaplatit žalobkyni za auto částku 3 000 Kč (č.l. 56), kdy z výslechu žalovaného, který je v souladu s mzdovým listem žalovaného z dubna 2020 vyplývá, že náklady na auto byly žalovanému strhávány z platu v rámci exekuce (např. v dubnu 2020 částka 6 426 Kč). Pokud by žalovaný náklady na auto žalobkyni zaplatil již na konci roku 2019, postrádá logiku, aby se jich žalobkyně ještě v dubnu 2020 domáhala exekucí.

11. Z výslechu žalovaného, který byl spontánní a logický navíc vyplývá, že žalovaný žalobkyni kromě pár kusů nádobí další věci nezničil, resp. mobilní telefony si účastníci zničili vzájemně. Žalobkyně navíc začala náklady na další zničené věci uplatňovat až u jednání dne 1.12.2020, stěží jí žalovaný tyto náklady mohl zaplatit již na konci roku 2019. Do té doby žalobkyně po žalovaném požadovala pouze výživné pro sebe a pro nezletilou. Výpověď žalovaného ohledně toho, že v roce 2020 přestával platit výživné, resp. jej po radě kolegyně začal platit pozdě, je v souladu i tvrzením žalobkyně resp. dohodou účastníků ze dne 22.7.2020 (č.l. 42), z níž vyplývá, že účastníci začali řešit a vyřešili otázku výživného pro žalobkyni.

12. Tvrzení žalobkyně, že částka 18 500 Kč na konci roku 2019 byla určena na náhradu škody na zničených věcech, tak zůstalo neprokázáno a soud tuto částku započetl na výživné pro žalobkyni, jak bylo uvedeno výše. Soud tak má za prokázáno, že v roce 2019 zaplatil žalovaný žalobkyni na výživném částku 26 657 Kč.

13. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný zaplatil žalobkyni na výživném za únor, březen, červenec, srpen, září, říjen a listopad 2020 vždy částku 2 500 Kč, dále pak částku 1 000 Kč (tuto částku soud započetl na prosinec 2020), tzn. celkem částku 18 500 Kč.

14. Z výslechu žalovaného vyplývá, že v roce 2021 žalovaný žalobkyni dále přispěl v lednu, únoru a březnu částkou 2 500 Kč, tj. za rok 2021 celkem částkou 7 500 Kč. Žalovaný spontánně a logicky popsal, jaká byla v té době situace žalovaného a jakým způsobem žalobkyni finanční prostředky zaslal. Žalobkyně výpověď žalovaného neznevěrohodnila. Soud tak měl i tyto platby žalovaného za prokázané.

15. Celkem tedy žalovaný žalobkyni za žalované období přispěl částkou 52 657 Kč.

16. Dále se soud zabýval majetkovými poměry účastníků.

17. Z výslechu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný měl v roce 2019 v srpnu příjem 8 157 Kč, v září a říjnu 19 000 Kč, v listopadu 15 500 Kč a v prosinci 16 500 Kč.

18. Z potvrzení o zdanitelných příjmech za leden až září a listopad až prosinec 2020 (č.l. 124) vyplývá, že žalovaný byl v těchto jedenácti měsících zaměstnán u pracovní agentury [právnická osoba] [IČO], a měl roční příjem ve výši 258 632 Kč. Z výslechu žalovaného vyplývá, že v říjnu 2020 měl žalovaný za práci v Pohořelicích příjem ve výši 16 500 Kč. Průměrný měsíční příjem žalovaného za rok 2020 tak činil 23 512 Kč měsíčně. Tato částka je také v souladu s elektronickou komunikací účastníků přes messenger (č.l. 45) založenou v prosinci 2020 do spisu, v níž žalovaný uvádí, že měl výplatu 21 952 Kč. Pokud žalovaný sám uváděl u agentury [právnická osoba] příjmy jen kolem 16 500 Kč, je pravděpodobné, že do nich nezapočetl část příjmu, které mu agentura strhávala za ubytování, jak naznačovala u jednání žalobkyně. Příjmy žalovaného nad 20 000 Kč vyplývají i z mzdových listů z dubna, července, srpna, září, listopadu a prosince 2020 (přílohy žalovaného).

19. Z výslechu žalovaného vyplývá, že u [právnická osoba] s.r.o. měl příjem ještě za začátek ledna 2021, a to zhruba ve výši 2 500 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 13. ledna 2021 vyplývá, že od 13.1.2021 je žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], za mzdu ve výši 157 Kč za hodinu při úvazku 38,75 Kč týdně. Z potvrzení o výplatě (č.l. 132) a potvrzení o výplatě v hotovosti ze dne 17.2.2021 (č.l. 133) vyplývá, že za zkrácený měsíc leden 2021 měl žalovaný příjem 7 891 Kč. Soud tak vycházel z toho, že v lednu 2021 měl žalovaný příjem 10 391 Kč.

20. Ohledně dalších příjmů žalovaného od února 2021 do budoucna soud vyšel z tvrzení žalovaného, že dosahuje příjmu 25 000 Kč měsíčně, neboť tato skutečnost nebyla sporná ani pro žalobkyně, která tvrdila příjmy žalovaného nepatrně nižší – 22 000 Kč.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný doložil, případně věrohodně popsal, své příjmy a výdaje (u třetího jednání se nakonec nezdráhal uvést, za které měsíce žalobkyni ničeho nezaplatil), vycházel soud ze skutečně prokázaných příjmu žalovaného nikoli z potencionálních příjmů, kterých by při své vzdělání mohl žalovaný dosahovat. Soud zohlednil také to, že žalovaný se snažil pracovat, neměl dlouhodobější výpadky ze zaměstnání a od třetího jednání k věci přistupuje zodpovědně.

22. Z výslechu žalovaného a elektronické komunikace účastníků přes messenger vyplývá, že žalovaný měl v žalovaném výdaje na bydlení – zhruba 7 000 Kč (rozdíl 23 500 Kč a 16 500 Kč), na stravu – zhruba 2 500 Kč a dále pak měl výdaje na dluhy, ty však nejsou pro posouzení věci rozhodné. V některých částech žalované obdobích pak žalovaný vynakládal finanční prostředky i na omamné látky (č.l. 66) a služby nevěstince (č.l. 45). Soud má tedy za to, že žalovanému po pokrytí základních potřeb zhruba třetina jeho příjmů zbývala.

23. Pokud se týká příjmů žalobkyně, pak tyto tvořily po narození nezl. [jméno] pouze sociální dávky poskytované v mateřství a rodičovství zhruba ve výši 12 500 Kč (v únoru 2020 pouze částka 9 573 Kč a březnu a dubnu 2020 pouze částky 10 000 Kč). Další sociální dávky (příspěvek na bydlení apod.) se do příjmu matky nepočítají, neboť vyživovací povinnost otce-žalovaného má před nimi přednost (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, k § 920). Žalobkyně tvrdila, že dříve si jako pracovnice call centra a taxikářka vydělala celkem zhruba 30 000 Kč, její příjmy tak po narození dcery klesly na polovinu. Výdaje žalobkyně však zůstaly stejné zhruba ve výši 20 000 Kč (hypotéka na bydlení 5441 Kč, náklady na služby zhruba 4 500 Kč, strava 10 000 Kč, apod.). Výdaje žalobkyně tak zhruba o třetinu nedostačovaly k pokrytí jejích základních potřeb.

24. Soud neprováděl důkaz výpisy z účtu žalovaného, neboť žalovaný je nepředložil a rozhodující skutečnosti měl soud za prokázané výslechem žalovaného a již provedenými listinnými důkazy.

25. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

26. Dne 30.7.2019 se narodila nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], jejímiž rodiči jsou účastníci. Žalovaný žalobkyni na výživném dosud zaplatil částku 52 657 Kč. V roce 2019 žalovaný dosahoval příjmů zhruba 19 500 Kč měsíčně, od roku 2021 pak příjmů zhruba 23 500 Kč měsíčně. Příjmy žalobkyně činily zhruba 12 500 Kč měsíčně. Příjmy žalobkyně tak nepokrývaly třetinu běžných potřeb žalobkyně, žalovanému naopak třetina příjmů zbývala.

27. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

28. Žalobkyně jakožto matka dítěte, která není provdána za otce dítěte, má nárok na to, aby jí žalovaný jakožto otec dítěte poskytl výživu, a to až do dvou let od narození dítěte (§ 920 odst. 1 občanského zákoníku), tzn. za žalované období. Neprovdané matce může být výživné takto přiznáno i za období před podáním žaloby (§ 922 odst. 2 občanského zákoníku).

29. Neprovdaná matka má nárok na výživné v přiměřené výši tak, aby z něj mohly být uspokojovány odůvodněné potřeby matky, současně však nemá neprovdaná matka nárok na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána nebo tak jako má dítě (Beck komentář k § 920).

30. Soud má za to, že tvrzené potřeby matky jsou potřebami běžnými a odůvodněnými (jedná náklady na bydlení, stravu apod.), matka si nežije„ nad poměry“, naopak s péčí o dítě ztratila schopnost pokrýt své dosavadní potřeby, kdy příjmy, kterých byla schopna dosahovat před narozením dítěte, klesly na polovinu. Příjmy žalovaného naopak výrazně převyšují jeho výdaje. Poměry účastníku nejsou takové, že by soud musel zvažovat, zda výživné žalobkyni příliš nezvýší její úroveň až na úroveň otce, neboť z omezených příjmů žalovaného může u žalobkyně dojít ke zvýšení pouze na takovou úroveň, že pokryje své základní potřeby nikoli, že by z nich financovala nějaký nadstandart. Soud proto dospěl k závěru, že je třeba, aby žalobkyni bylo přiznáno výživné zhruba ve výši poloviny rozdílů v měsíčním příjmu žalovaného a žalobkyně, kdy horní hranice takového výživného je dána částkou 4 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala v žalobě.

31. Výživné soud vzhledem k rozdílným poměrům účastníků v jednotlivých měsících diferencoval dle jednotlivých měsíců (Beck komentář k § 920) a žalobkyni -) za srpen 2019 nepřiznal žádnou částku, neboť žalovaný za tento měsíc žalobkyni zaplatil částku 4 500 Kč a jeho příjmy činily pouze částku 8 157 Kč -) za září a říjen 2019 přiznal částky 3 250 Kč, neboť příjmy žalovaného činily částku 19 000 Kč, žalobkyně pak 12 500 Kč -) za listopad 2019 až březen 2020 nepřiznal žádnou částku, neboť na tyto měsíce žalovaný zaplatil v listopadu a prosinci 2019 částku 18 500 Kč (tuto částku soud rozpočítal po 4 000 Kč měsíčně požadovaných žalobkyní v žalobě, od nichž ještě odečetl platby žalovaného na výživném ve výši 2 500 Kč v únoru a březnu), kdy na tyto měsíce soud vycházel z příjmu žalovaného ve výši 23 500 Kč a příjmu žalované ve výši 12 500 Kč (v únoru pouze částka 9 573 Kč a březnu 10 000 Kč) -) za duben 2020 soud přiznal částku 500 Kč, neboť na tento měsíc ještě zbývala ze žalovaným zaplacené částky 18 500 Kč částka 3 500 Kč, kdy na tento měsíc soud vycházel z příjmu žalovaného ve výši 23 500 Kč a příjmu žalované ve výši 10 000 Kč -) za květen a červen 2020 soud přiznal částky 4 000 Kč, neboť příjmy žalovaného činily částku 23 500 Kč, žalobkyně pak 12 500 Kč -) za červenec až listopad 2020 soud přiznal částky 1 500 Kč, neboť příjmy žalovaného činily částku 23 500 Kč, žalobkyně pak 12 500 Kč, žalovaný však každý měsíc zaplatil výživné ve výši 2 500 Kč -) za prosinec 2020 soud přiznal částku 3 000 Kč, neboť příjmy žalovaného činily částku 23 500 Kč, žalobkyně pak 12 500 Kč, žalovaný však za tento měsíc zaplatil výživné ve výši 1 000 Kč -) za leden 2021 nepřiznal žádnou částku, neboť příjmy žalovaného za tento měsíc činily pouze částku pouze částku 10 391 Kč, příjmy žalobkyně částku 12 500 Kč, kdy žalovaný za tento měsíc zaplatil výživné ve výši 2 500 Kč -) za únor a březen 2020 soud přiznal částku 1 500 Kč, neboť příjmy žalovaného činily částku 23 500 Kč, žalobkyně pak 12 500 Kč, žalovaný za tyto měsíce zaplatil výživné ve výši 2 500 Kč -) za duben 2020 (výživné na duben 2021 bylo splatné již dne 15.3.2021, tj. před rozhodnutím soudu) soud přiznal částku 4 000 Kč, neboť příjmy žalovaného činily částku 23 500 Kč, žalobkyně pak 12 500 Kč 32. Celkem tak soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od srpna 2019 do dubna 2021 (včetně) úhrnnou částku ve výši 32 500 Kč.

33. Výživné na květen, splatné až 15.4.2021, tj. po vyhlášení rozsudku, červen a červenec 2021, soud uložil zaplatit žalovanému výrokem II. ve splátkách splatných v budoucnu a dopředu (§ 921 občanského zákoníku). Výše měsíčního výživného opět činí žalobkyní požadovaných 4 000 Kč, neboť soud předpokládá, že žalovaný bude dosahovat minimálně nynějších příjmů ve výši 23 500 Kč, které by v porovnání s příjmy žalobkyně ve výši 12 500 Kč odpovídaly žalobkyní požadované částce 4 000 Kč měsíčně.

34. Výrokem III. soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch resp. účastníkům žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 853/2001).

35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a žalobě bylo částečně, uložil soud výrokem IV. žalovanému povinnost uhradit České republice - Městskému soudu v Brně, která tyto náklady dosud nesla, soudní poplatek ve výši 2 250 Kč, když základem poplatku byla částka, která byla rozhodnutím soudu nakonec žalobkyni přiznána, tj. částka 32 500 Kč a 12 000 Kč, tj. 44 500 Kč (§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích).