94 C 191/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 350 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 8 900 Kč s úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 13 250 Kč od 25.6.2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 220 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 15. 9. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 13 250 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 25. 5. 2022.

2. Žalovaný se k podanému návrhu nijak nevyjádřil.

3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):

4. Účastnící uzavřeli dne 25.5.2022 smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek, na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tyto peněžní prostředky jí byly zaslány na účet , č. účtu, dne 25.5.2022. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku ve výši 10 000 Kč a poplatky za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč a to do 24.6.2022. (smlouva o zápůjčce) Celkově se tedy žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 13 250 Kč do 29 dní, tj. 24.6.2022. Žalovaný nesplnil svoji povinnost, když celou dlužnou částku do 24.6.2022 nevrátil. Smluvní pokuta byla sjednána odkazem na všeobecné obchodní podmínky.

5. Žalovaný celkově zaplatil 5 650 Kč.

6. Vzhledem k porušení podmínek zaslala žalobkyně upomínky žalovanému, kdy byla postupně navyšována dlužná částka o smluvní úroky, náklady spojené s vymáháním pohledávky (výzvy ze dne 1.7.2022, 8.7.2022, 15.7.2022, 24.7.2022 a 8.8.2022)

7. Z výpisu z účtu, potvrzení o přijaté platbě a sdělení banky ze dne 31.5.2022 včetně výpis z účtu z 5/2022, vyplývá, že žalobkyně si zasláním částky 1 Kč na účet žalovaného ověřila jeho totožnost (výpis z účtu).

8. Žalobkyně tak dne 11.7.2023 vyzvala žalovaného k zaplacení (výzva ze dne 11.7.2023 včetně podacího archu).

9. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela , Jméno žalobkyně, ., z údajů, které si žalobkyně vyžádala od žalovaného o jeho rodinných, pracovnách, příjmových či výdajových poměrech, popř. nahlédla do příslušných databází. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy, které by jí poskytl žalovaný pro ověření.

10. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda , Jméno žalobkyně, . jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce dne 25. 5. 2022 splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť smlouva o zápůjčce smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala. Z poskytnutých informací, nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019.

11. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

12. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 10 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 5 650 Kč je žalovaný povinen zaplatit z důvodu bezdůvodné obohacení pouze rozdíl částek 10 000 Kč a 5 650 Kč, tj. částku 4 350 Kč. Soud proto vyhověl žalobě výrokem I. pouze částečně.

13. Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem.

14. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje, soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejích splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto určil lhůtu k plnění do třiceti dnů od právní moci rozsudku s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů shora uvedených soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbytku žalobu zamítl, a to ve výroku II.

15. Výrokem III. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení žalovaného příslušenství by žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

16. Výrokem IV. uložil soud žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, neboť platební rozkaz nemohl být z důvodu neznámého pobytu žalovaného v České republice vydán (Položka 2 bod 2 přílohy Sazebník poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení § 174a odst. 3 a § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.).