94 C 192/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobce: ; a) celé jméno žalobce , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; 1. právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 1 389 640 Kč - náhrada škody

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 389 640 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 68 534,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 14.10.2021 domáhal zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, které mu vznikla tím, že s ním žalovaná bez vážného důvodu neuzavřela smlouvu o obchodním zastoupení, o které účastníci jednali.

2. Žalobce uvedl, že účastníci vedli od konce roku 2019 jednání o uzavření smlouvy o obchodním zastoupení, na základě které měl žalobce pro žalovanou vyvíjet činnost směřující ke koupi 10 domů v [obec]. Jednatel žalované [příjmení] [jméno] odjel na Vánoce do Azerbajdžánu odkud žalobci potvrdil, že smlouvu o zprostředkování, jejíž návrh mu žalobce zaslal emailem, podepíše. V roce 2019 ani 2020 se však jednatel žalované z důvodu epidemie covid do České republiky vrátit nemohl. Žalobce tedy vyčkával, uzavření smlouvy měl za vysoce pravděpodobné, v březnu 2021 však zjistil, že prodej domů v [obec] pro žalovanou zařizuje jiná osoba. Jednatel žalované žalobci k dotazu sdělil, že spolupracovník žalované nesouhlasí s tím, aby zastoupení v České republice bylo pro žalobce výhradní a žalobci byla navržena výrazně nižší odměna. Žalobci neuzavřením smlouvy o zprostředkování vznikla škoda.

3. Žalovaná se bránila tím, že jednání, která mezi nimi probíhala, byla o tom, že teprve v budoucnu budou jednat o uzavření nějaké smlouvy o obchodním zastoupení. V těchto jednáních chtěl jednatel žalované pokračovat, až se vrátí do České republiky. Vlastní jednání o uzavření smlouvy o obchodním zastoupení ani nezačala. Jednatel žalované neuměl dobře anglicky, s žalobcem jednal zdvořile, pasivně, aby jej neurazil. Žalobce vyvíjel na jednatele žalované nátlak, využíval jeho slabší znalosti angličtiny. S obsahem návrhu smlouvy se seznámil, až když se vrátil do České republiky a návrh si prošel společně se svým spolupracovníkem, který uměl anglicky. Až zde jednatel žalované zjistil, že s takovou smlouvou nesouhlasí, a proto vznesli protinávrhy, pokud se týká výhradnosti zastoupení a výše odměny. Na to žalobce jednateli žalované odpověděl, že existuje také varianta, že se smlouva neuzavře. <b>4. Soud zjistil tyto skutečnosti:</b> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované (č.l. 8) vyplývá, že žalovaná má dva jednatele jménem [anonymizována dvě slova], [datum narození], a [anonymizována dvě slova], [datum narození], oprávněné jednat samostatně.

6. Z emailů ze dne 26.11.2019 (č.l. 113) včetně úředního překladu emailů (č.l. 114) vyplývá, že žalobce v návaznosti na své nabízené služby realitního makléře avizoval jednateli žalované [příjmení] [jméno] zaslání návrhu na uzavření smlouvy o obchodním zastoupení, na základě které měl žalobce pro žalovanou v budoucnu zajistit koupi 10 domů v [obec], které se začínali stavět. Jednateli žalované se sice nepodařilo přiložený soubor otevřít, nicméně mezi účastníky není sporné, že návrh na uzavření smlouvy o obchodním zastoupení byl k emailu žalobce připojen a tudíž, že jej jednatel žalované obdržel. Soud se bude dále zabývat tím, zda jednatel žalované textem souboru v příloze - návrh na uzavření smlouvy - následně také otevřel, tzn. že se s ním seznámil.

7. Z návrhu smlouvy o obchodním zastoupení (č.l. 6), který byl připojen k emailu žalobce ze dne 26.11.2019 vyplývá, že návrh má pět stran, jeho text je ve dvou sloupcích vedle sebe v češtině a angličtině, kdy se jedná o podrobný právní text. Vzhledem k tomu, že angličtina jednatele žalované, použitá v emailu (stejně jako v dalších emailech) je velmi jednoduchá, bude se soud dále zabývat i tím, zda byl jednatel žalované schopen obsahu návrhu na uzavření smlouvy vůbec porozumět. Konkrétně měl žalobce pro žalovanou zajistit koupi 10 domů v [obec] za cenu 6 198 347 Kč za jeden dům. Provize žalobce tedy měla činit 2,5% z celkové ceny domů, tj. 1 389 640 Kč. Obchodním zastoupení bylo sjednáno jako výhradní (č.l. 1 bod 4 smlouvy).

8. Mezi účastníky nebylo sporné, že jednatel žalované odjel na Vánoce do Azerbajdžánu. Mezi účastníky bylo zásadně sporné, zda jednatel žalované žalobci potvrdil, že s ním smlouvu o obchodním zastoupení podepíše.

9. Z emailu ze dne 12.12.2019, 9:03 (č.l. 9 verte – nepřeložené; č.l. 115-116 úřední překlad) vyplývá, že jednatel žalované uvedl:„ podepíšu to a odpovím, nemám doma skener, zašlu to buďte bez obav. Rád s Vámi budu kdykoliv spolupracovat.“ Z tohoto emailu žalobce dovozoval, že uzavření smlouvy o obchodním zastoupení mezi účastníky se jeví jako pravděpodobné. Soud však má za to, že tento důkaz je třeba hodnotit v souvislostech plynoucím z dalších důkazů.

10. Z emailů ze dne 11.5.2020 vyplývá, že žalobce se jednatele žalované dotazuje na zdraví a na to, zda„ má nějaké zprávy o projektu [obec]“ a jednatel žalované vysvětluje, že kvůli epidemii covid přijede do České republiky až v červenci 2020 a uvádí:„ začneme, potom uzavřeme dohodu, stále na Vás pamatuji“. Žalobce dále jednatele žalované upozorňuje, že mu v České republice vznikly dluhy na nájemném za dům, kde jednatel žalované bydlel a hrozí mu vyklizení. Z toho, že žalobce se na projekt v [obec] stále ptá jen obecně, neřeší s jednatel žalované konkrétní náležitosti smlouvy o obchodním zastoupení soud dovozuje, že vztah byl pořád jen na obecné, spíše zdvořilostí rovině, kdy žalobce teprve očekával, jak se budou další jednání o podpisu smlouvy o uzavření smlouvy vyvíjet. Z ničeho nevyplývá, že by účastníci již řešili konkrétní smluvní podmínky resp. že by jednatel žalované byl seznámen s konkrétními podmínkami smlouvy, které byly obsaženy v příloze emailu ze dne 26.11.2019. Tvrzení žalobce, že se podpis smlouvy jevil jako pravděpodobný tak ani těmito emaily prokázáno není.

11. Z WhatsApp komunikace ze dne 15.3.2021 (č.l. 15), vyplývá, že žalobce zjistil a je překvapen, že prodej domů v [obec] pro žalovanou zařizuje jiná osoba, kdy měl za to, že to bude jeho povinnost a bude z toho mít provizi, a ptá se jednatele žalované, zda se něco změnilo. Žalobce zde neuvádí, že měl již smlouvu mezi účastníky za téměř uzavřenou. Soud z tohoto emailu dovozuje, že žalobce zjistil, že počáteční jednání se nevyvíjí dobře.

12. Z WhatsApp komunikace ze dne 16.3.2021 (č.l. 14, 10), vyplývá, že jednatel žalované žalobci sděluje, že rozhodnutí o prodeji domů v [obec] učinil [příjmení] [jméno] a jeho bratr a že pozemky patří z větší části [příjmení] [jméno]. Na to žalobce reaguje tak, že přesvědčuje jednatele žalované, že pozemky patří skutečně žalované nikoli [jméno]. Žalobce poprvé uvádí, že měl za to, že na základě dohody z listopadu 2019 se měl o prodej domů pro žalovanou měl starat on, že byl ujištěn, že jednatel žalované souhlasí ale, že kvůli covidu to podepíší, až to situace dovolí. Žalobce také nabízí řešení problémů se [příjmení] [jméno] a věří, že jejich věc se jim podaří vyřešit. Jednatel žalované zde poprvé uvádí, že [příjmení] [jméno] nesouhlasí s tím, aby kdokoli měl ve vztahu k prodeji domů právo výhradního zastoupení, a slibuje probrat věc znovu se [příjmení] [jméno]. Toto je první vzájemná komunikace účastníků o konkrétních náležitostech uvažované smlouvy. Z emailu ze dne 24.3.2021, 9:03 hodin (č.l. 9) vyplývá, že žalobce jednateli žalované sám sdělil, že k uzavření smlouvy nemusí dojít, že je zde varianta, že když žalovaná nebude chtít smlouvu uzavřít, ať to žalobci, co nejdříve sdělí, že„ to musí být bezodkladně komunikováno“. Tímto emailem, který je v souladu se směřováním předchozích emailů účastníků, má soud tak již za zcela prokázané, že jednání o uzavření smlouvy o obchodním zastoupení byla zcela na počátku, ve fázi zdvořilostního, obecného vyjednávání o budoucích možnostech. Pokud žalobce situaci viděl takto v březnu 2021, tzn. že k uzavření obchodu stále nemusí dojít, stěží mohl již v listopadu 2019 mít uzavření smlouvy o obchodním zastoupení za velmi pravděpodobné.

13. Z WhatsApp komunikace ze dne 24.3.2021, 10:55 hodin (č.l. 10 verte) vyplývá, že jednatel žalované uvádí, že po poradě se [příjmení] [jméno] je pro ně přijatelná provize ve výši 100 000 Kč za každý dům, tj. téměř o polovinu méně než požadoval v návrhu na uzavření smlouvy žalobce. Jednatel žalované dále uvádí, že až bude mít zhruba během 14 dnů víza, o které již požádal, mohou pak v České republice jednat o„ normálním“ (nevýhradním) zastoupení s provizí 100 000 Kč.

14. Z této komunikace účastníků má soud za prokázané tvrzení žalované, že s návrhem na uzavření smlouvy se seznámila až na jaře 2021 za pomoci svého spolupracovníka [příjmení] [příjmení], který umí anglicky, kdy tito si společně prošli smlouvu a poté jednatel žalované zjistil, že s takovou smlouvou nesouhlasí, a proto vznesli protinávrh ohledně výhradnosti zastoupení a výše provize. Na to žalobce jednateli žalované odpověděl, že existuje také varianta, že se smlouva neuzavře a poté co mu jednatel žalované nabídl pouze nevýhradní zastoupení a poloviční provizi, již žalobce s jednatelem žalované vůbec nekomunikoval a pouze žalované zaslal předžalobní upomínku (předžalobní výzva ze dne 27.7.2021 na č.l. 16 včetně podací stvrzenky na č.l. 17, sledování zásilek na č.l. 18, vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 11.8.2021 na č.l. 19). Byl to tedy žalobce, nikoli žalovaná, kdo zmařil počátky jednání o uzavření smlouvy, když po výhradách žalované k zásadním podmínkám dohody, komunikace ukončil a o přiměřených podmínkách nabízených žalovanou již dále nejednal.

15. Z WhatsApp komunikace 16.3.2021 (č.l. 14), kde žalobce„ děkuje google translator“, soud ještě dovozuje další zásadní skutečnost a to, že žalobce věděl, že žalovaný k dorozumění používá internetový jazykový překlad a že tedy anglicky dobře nerozumí. Stěží mohl žalobce předpokládat, že žalovaný textu návrhu smlouvy rozuměl. Zarážející je, že žalobce jakožto realitní makléř, který má klientům poskytovat odborné rady související s prodejem nemovitostí, se nepokoušel jednateli žalované alespoň stručně sdělit, jaké jsou jeho požadavky na odměnu – provizi a že má požadavek výhradního zastoupení. Z těchto okolností soud dovozuje, že jednatel žalované s obsahem návrhu na uzavření smlouvy seznámen nebyl, a to ani s jeho základními náležitostmi. Žalobce prostě jednateli žalované„ jen“ poslal smlouvu, aniž by se porozuměním svého klienta nějak dále zabýval. Ve vztahu k porozumění mezi účastníky má soud za to, že je třeba zohlednit také kulturní odlišnosti mezi účastníky, kdy jednatel žalované pocházel z asijské země, o nichž je obecně známo, že jednají výrazně zdvořileji a vyhýbají se vyjádření nesouhlasu s druhou stranou. Soud má tedy za logické, že jednatel žalované nechtěl v počátcích jednání žalobce urazit.

16. K WhatsApp komunikaci soud uvádí, že žalovaná souhlasila u jednání s tím, aby tyto důkazy předložené žalobcem, byly prováděny v anglickém jazyce, soud proto nepořizoval jejich úřední překlady (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1656/2015).

17. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané, že by žalovaná zmařila uzavření smlouvy, nezabýval se již podrobněji prokazováním toho, jaké úkony měl žalobce pro žalovanou v rámci zajištění obchodního zastoupení učinit ani na jaké konkrétní úrovni byla jazyková znalost angličtiny jednatele žalované. Soud tedy neprováděl tedy důkaz - notářským zápisem ze dne 28.11.2016 včetně přílohy plné moci ze dne 28.11.2016, výslech svědkyně [příjmení] a [příjmení], žádostí žalovaného o zprostředkování bydlení ze dne 23. 8. 2017. V závěrečné řeči nebyly ani čtyři úkony žalobce pro žalovanou sporné. Pro úplnost soud uvádí, že již ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že se jednalo o úkony před rokem 2019, tzn. ještě před jednáními o uzavření smlouvy, kdy se jednalo o vyřízení osobních záležitostí jednatele žalované (zajištění nájemního bydlení), založení žalované jakožto společnosti, nikoli obchodní úkony, směřující k žalovanému prodeji nemovitostí. Pro samotné zprostředkování prodeje tak žalobce žádné úkony ani netvrdil. Úkony, které žalobce měl pro žalovanou činit, navíc nebyly nijak složité a rozhodně neodpovídaly výši požadované provize, tj. požadované odměny. Tyto běžné záležitosti byly v úplně jiné dimenzi než velký obchodní případ spočívající v prodeji 10 rodinných domů, o který žalobce usiloval. K tvrzení žalobce, že mezi účastníky byla dohoda o tom, že žalobce učiní úkony pro žalovanou bezplatně a odměnou za to mu bude možnost zprostředkovat prodej nemovitosti v [obec], soud, nepřihlížel, neboť byla uvedena až po koncentraci řízení, krátce před závěrečnými řečmi účastníků.

18. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané, že by žalovaná zmařila uzavření smlouvy, nezabýval se již podrobněji ani prokazováním toho, v jaké výši měla žalobci újma vzniknout, tzn. neprováděl důkaz - odborným stanoviskem ze dne 26. 5. 2022 a dohodou a smlouvou o výhradním zprostředkování týkající se jiné společnosti - M&M reality holding, a.s.

19. Soud neprováděl ani důkazy týkající se zbavování se majetku ze strany žalované (kupní smlouva ze dne 7.7.2021, kupní smlouva ze dne 12.8.2021, kupní smlouva ze dne 5.8.2021, kupní smlouva ze dne 17.8.2021, neboť tyto se týkaly skutečností rozhodných pro rozhodnutí o předběžném opatření nikoli o věci samé. <b>20. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:</b> 21. Žalobce zaslal žalovanému v listopadu 2019 email, k němuž byl jako soubor připojen návrh smlouvy o obchodním zastoupení, jejímž předmětem bylo vyvíjení činností žalobce směřujícím ke koupi 10 domů v [obec] žalovanou. Jednatel žalované se však s k emailu připojeným návrhem smlouvy neseznámil, a z důvodu covid epidemie se další rok a půl zdržoval v Azerbajdžánu. Žalobce s jednatelem žalované konkrétní náležitosti smlouvy před tímto emailem ani v samotném emailu neprobíral. Poté se jednatel žalované, po návratu do České republiky, s návrhem smlouvy seznámil, a to se svým spolupracovníkem [příjmení] [jméno], a sdělil žalobci, že nesouhlasí s výhradností zastoupení ani s výší provize. Na tyto návrhy žalobce již nereagoval a žalované rovnou zaslal předžalobní upomínku. Žalobce tak místo dalšího vyjednávání s žalovanou smluvní jednání ukončil. Žalobce žádné úkony pro samotné zprostředkování prodeje domů žalované neučinil. <b>22. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:</b> 23. Účastníci začali jednat o uzavření smlouvy o obchodním zastoupení (§ 2483 občanského zákoníku an.) tím způsobem, že žalobce žalovanému zaslal přílohou emailu text návrhu smlouvy o obchodním zastoupení, aniž žalobci dříve nebo alespoň v tomto emailu konkrétně sdělil, jaké jsou náležitosti navrhované smlouvy, a to ani takové základní náležitosti, jakou je sjednání výhradnosti obchodního zastoupení a výše provize. Žalobce s žalovanou nejednal ani ústně, což by měl soud vzhledem k rozsahu sjednávaného obchodu (výši provize) i kulturní a jazykové odlišnosti obou účastníků za přirozené. Zvláště pak u realitního makléře, u kterého klient očekává odbornost a zkušenost i v právních otázkách týkajících se prodeje nemovitostí, nelze takovou zjednodušenou praxi, kterou praktikoval žalobce, akceptovat. Soud má z to, že pokud žalobce s žalovanou konkrétně neprojednal základní náležitosti navrhované smlouvy, nemohl nabýt potřebné jistoty, že žalovaná nabízeným smluvním podmínkám rozumí a souhlasí s nimi. Žalobce se tak nemohl objektivně domnívat, že uzavření smlouvy se jeví jako vysoce pravděpodobné. Žalovaná, která nebyla ani seznámena se základními náležitostmi smlouvy, nemohla vyvolat důvodné očekávání, že hodlá smlouvu uzavřít, nemohla jednat nepoctivě. Především pak to byl žalobce, který poté, co se žalovaná s textem navrhované smlouvy následně seznámila a navrhla změnu ujednání o výhradním zastoupení a výši provize, jednání o uzavření smlouvy ukončil (§ 1729 občanského zákoníku). Situace byla tedy taková, že mezi účastníky nebyly dohodnuty základní náležitosti, kdy tyto náležitosti byly dokonce mezi účastníky sporné. Kontraktační jednání nedospěla do takové fáze, kdy by se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jevily, vzhledem k dosavadním projevům stran, jako prakticky jisté (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 462/2018). Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila svou povinnost jednat při smluvních jednáních poctivě, nezabýval se soud již tím, zda toto jednání bylo v příčinné souvislosti s případnou újmou žalobce, ani zda žalobci skutečně vznikla škoda. Soud proto žalobu výrokem I. v celém rozsahu zamítl.

24. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by bylo prokázáno, že žalovaná znala již od počátku, od zaslání návrhu smlouvy, základní náležitosti smlouvy a následně zcela odmítla jednání o uzavření smlouvy, pak vzhledem k tomu, že by příčinou změny jejího názoru byl postoj jejího spolupracovníka, jednalo by se o spravedlivý důvod ukončení smluvních jednání. Jednalo by se o situaci analogickou s tím, kdy u větších právnických osob mohou být spravedlivým důvodem pro neuzavření smlouvy také námitky určitých orgánů této osoby, námitky zaměstnanců, odborů apod. (Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.:. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520, relativní majetková práva 1. část. Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2014, k § 1729).

25. Procesně plně úspěšné žalované přiznal soud (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 14.10.2021, účast u jednání dne 5.5.2022 a 18.8.2022) ve výši 55 540 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 13 860 Kč, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Soud nepřiznal žalované odměnu za úkon spočívající ve vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 19.10.2021, neboť se nejedná o úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a dále za vyjádření ze dne 22.5.2022, kdy se jedná pouze o stručné doplnění důkazů, které mohla žalovaná učinit již u jednání, za které jí byl přiznán úkon právní služby. Náhradu nákladů řízení dále tvoří náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 11 894,40 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 68 534,40 Kč, uložil soud zaplatit žalobci, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř).