94 C 192/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobce:a) Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno o výživném zletilého I. Žalovaný je povinen platit žalobci výživné ve výši 100 EUR měsíčně, splatné vždy do každého 20. dne příslušného měsíce, a to s účinností od 14.5.2022.II. Žaloba se v části o placení výživného ve výši 180 EUR měsíčně s účinností od 14.5.2022 zamítá.III. Dlužné výživné za dobu od 14.5.2022 do 19.8.2025 v celkové výši 3 900 EUR je žalovaný povinen žalobci zaplatit do třiceti dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 27.8.2024, co do období dlužného výživného opravenou podáním ze dne 14.5.2025, se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost platit žalobci od 14.5.2022 výživné ve výši 280 EUR měsíčně, tj. aby žalovaný žalobci zaplatil dlužné výživné a platil výživné i nadále.

2. Žalobce uvedl, že je studentem bez stálého příjmu.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu žaloba s výzvou k vyjádření k věci byla osobně doručena dne 9.1.2025 (mezinárodní poštovní dodejka na č.l. 3).

4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, neboť tito se nedostavili a nepožádali o odročení nařízeného jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), přičemž žalobci bylo předvolání k jednání vhozeno do domovní schránky na adrese uvedené v žalobě dne 13.5.2025, žalovanému dne 20.5.2025 (mezinárodní poštovní dodejka na č.l. 11).

5. Cizí prvek v této věci spočívá v tom, že žalovaný bydlí v , Anonymizováno, a je řecké státní příslušnosti (pas žalovaného na č.l. 54 spisu sp.zn. 23 P 46/2003). Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel IIa), když žalobce jakožto zletilé dítě má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území České republiky.

6. Soud zjistil tyto skutečnosti:

7. Z listin ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 23 P 46/2003, o výkon rodičovské zodpovědnosti opatrovnického řízení k tehdy nezletilému žalobci, zejména rozhodnutí ve věci a protokolů z jednání, vyplývá, že žalovaný je otcem žalobce, bývalým manželem matky žalobce , jméno FO, , nar. , datum, , přičemž za manželství se narodila ještě starší sestra žalobce , jméno FO, , nar. , datum, .

8. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.12.2001, 22 Nc 2410/2001-22 vyplývá, že žalovaný se v tehdejší dohodě rodičů zavázal přispívat na výživu tehdy nezletilého žalobce částkou 5 000 Kč, kdy tehdy žalovaný před soudem uvedl, že toto výživné odpovídá jeho výdělkovým poměrům.

9. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3.11.2008, sp.zn. 32 C 179/2005 (č.l. 8) vyplývá, že manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno a kdy žalovaný respektoval přání manželky a mj. uvedl, že má v Řecku dvě práce a neměl čas se věnovat rodině.

10. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8.12.2006, 23 P 46/2003-120 (č.l. 6) vyplývá, že žalovaný se v tehdejší dohodě rodičů zavázal přispívat na výživu tehdy nezletilého žalobce částkou 100 EUR, což při tehdejším kursu 27,96 činilo částku 2 800 Kč, když soud tehdy výši výživného poměřoval s příjmy žalovaného dle potvrzení Finančního úřadu Nausa (č.l. 116 spisu sp.zn. 23 P 46/2003) a tím, že žalovaný před soudem uvedl, že bydlí ve vlastním rodinném domě a má příjmy z podnikání v zemědělství (sezónní práce – pěstování ovoce, třešní a jablek).

11. Z potvrzení o studiu ze dne 15.5.2025 (č.l. 21) vyplývá, že žalobce byl v akademickém roce 2024/25 studentem 2. ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu Energetika na fakultě strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Byl-li žalobce k , datum, studentem 2. ročníku, začal se studiem 1. ročníku vysoké školy dne 1.9.2023, kdy mu bylo 19 let resp. necelých 20 let (žalobce je narozen 6.11.2023). Vzhledem k tomu, že se běžně maturuje v devatenácti letech, lze dospět k závěru, že žalobce započal studium vysoké školy hned po ukončení středoškolského studia.

12. Z čestných prohlášení o společné domácnosti ze dne 14.5.2025 (č.l. 49, 50) vyplývá, že žalovaný žije ve společné domácnosti se svou matkou , jméno FO, v bytě, který matka z poloviny vlastní (výpis z katastru nemovitostí na č.l. 33).

13. Z výpis z účtu za období od prosince 2024 do dubna 2025 (č.l. 15 až 20) vyplývá, že pravidelný příjem činí pouze částka 2 505 Kč od Úřadu práce měsíční zůstatek na účtu se pohybuje mezi 5 až 13 000 Kč. Z listin týkajících se sociálních dávek za opatrovnického spisu vyplývá, že tato částka by mohla být sociální dávkou.

14. Z dokladu SIPO za květen 2025 (č.l. 14, originál příloha) vyplývá, že matka žalobce vynakládá na bydlení měsíčně částku 6 244 Kč.

15. Z výpisu z účtu matky žalobce za období od října 2024 do dubna 2025 (č.l. 33 až 48) vyplývá pravděpodobný měsíční příjem matky žalobce zhruba 45 500 Kč. Z účtu není možné učinit další celkové závěry o poměrech matky, neboť tato si přeposílá tisícové i desetitisícové částky s na jiný ze svých účtů, který soudu nebyl předložen. Povolání matky žalobce netvrdil.

16. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný je rodičem již zletilého žalobce (dítěte). Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci nemusela zletilostí zaniknout a může nadále trvat za podmínky, že žalovaný je stále není schopen se sám živit (§ 910 a 911 občanského zákoníku). Žalobce se sice soustavně připravuje na budoucí povolání (nejprve na střední a nyní na vysoké škole), kdy studuje odborný, technický obor, který jistě smysluplně přispěje ke zvýšení jeho uplatnění na pracovním trhu, nicméně žalobce se nijak nevyjádřil k tomu, zda mu studium umožňuje alespoň částečně se živit sám, tj. pracovat, např. brigádně, jak je v dnešní době u studentů běžné. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a zbavil se tak možnosti, aby byl soudem poučen povinnosti doplnit tato rozhodná tvrzení a důkazy (§ 118a o.s.ř.). Soud tak k tíži žalobce vycházel z toho, že je v možnostech žalobce si alespoň částečně na studium přivydělávat. Soud zohlednil i to, že příjmy žalovaného jsou ze sezónních prací v zemědělství (pěstování ovoce), kdy je obecně známo, že příjmy zde nejsou vysoké. Také z opatrovnických rozsudků z roku 2001 a 2005 lze dovodit, že příjmy otce se postupem doby spíše snižovaly, když nejprve se rodiče dohodli na částce 5 000 Kč měsíčně následně již jen na nižší částce 2 800 Kč, přestože potřeby žalovaného se jistě vzhledem k jeho vzrůstajícímu věku spíše zvyšovaly. Soud upozorňuje, že zletilé dítě nemá bez dalšího automaticky nárok na to, aby rodič financoval jeho vysokoškolské studium, ale je třeba zohlednit také to, zda zajištění vysokoškolského studia je v majetkových možnostech rodiče. Žalobce by se měl při studiu pokusit alespoň občasnými brigádami přispět k zajištění svých potřeb. Naopak má soud za to, že příjmy žalovaného nejsou tak nízké (zvlášť pokud v příjmu žalovaný dosahuje v eurech nikoli českých korun), aby bylo možné dospět k závěru, že by další studium žalobce nebylo již v majetkových možnostech žalovaného. Soud má za to, že životní úroveň žalovaného další studium žalobce umožňuje (§ 915 občanského zákoníku), a žalovaný tak má povinnost žalobci výživné poskytovat.

17. Příjmy matky žalovaného jsou ve výši, která studium žalobce umožňuje. Soud se tedy zabýval tím, v jaké míře, výši má kromě matky žalobce také otec žalobce (žalovaný) povinnost přispívat na výživu zletilého, studujícího žalobce. Pokud se týká výši rozsahu výživného, jsou na straně žalobce relevantní odůvodněné potřeby a jeho majetkové poměry (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku) a současně klade zákon důraz na rodinnou solidaritu, stejnou životní úroveň, proporcionalitu (§ 915 občanského zákoníku). Soud má za to, že žalobcem požadované výživné ve výši 280 EUR (dle kurzu k datu soudního rozhodnutí 24,480 = 6 854,40 Kč) neodpovídá prokázaným potřebám žalobce a příjmům žalovaného. Za současného skutkového stavu má soud prokázané, že poměrům žalovaného odpovídá naposledy stanovené, mezi rodiči žalovaného dohodnuté výživné ve výši 100 EUR. Je pravdou, že na jedné straně potřeby žalobce jistě vzrostly, na straně druhé však žalobce neprokázal, jaká je jeho schopnost přispívat na svou výživu také sám a také poměry matky žalobce nebyly prokázány zcela přehledně. Svou neúčastí ujednání se žalobce zbavil možnosti rozhodné skutečnosti a důkazy doplnit, a jsou pro to vycházel ze skutkového stavu, tak jak jej prokazovaly důkazy, které měl soud k dispozici.

18. Soud proto uložil výrokem I. žalovanému povinnost platit žalobci výživné ve výši 100 EUR měsíčně, a to na vždy měsíc dopředu (§ 921 občanského zákoníku) a i za dobu zpět, neboť žalovaný se nebránil tím, že by žalobci za toto období plnil. Žalobce měl nárok na výživné zletilého dítěte od 6.11.2021, kdy nabyl zletilosti, resp. pouze tři roky zpětně od podání žaloby, která však byla podána dva měsíce před nabytím zletilosti žalobce dne 27.8.2021(§ 922 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se v případě zletilého dítěte jedná o sporné řízení, měl žalobce nárok na výživné zletilého dítěte pouze za období, která sám požadoval (učinil předmětem sporu), tj. od 14.5.2022. Svou neúčasti u jednání se žalobce opět zbavil toho, aby mohl být soudem v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí na toto upozorněn tak, aby případně svou žalobu to je tvůj prospěch opravil.

19. Výrokem II. pak soud zbylou výši požadovaného měsíčního výživného (180 EUR) zamítl.

20. Výrokem III. soud rozhodl o dlužném výživném od počátku žalovaného období do rozhodnutí soudu. Výši dlužného výživného soud vyčíslil za polovinu měsíce května 2022 na 50 EUR, za 7 měsíců roku 2022 na 700 EUR, za 12 měsíců roku 2023 a 12 měsíců roku 2024 na 2 400 EUR, za 7 měsíců roku 2025 na 700 EUR a za polovinu měsíce srpna 2024 na 50 EUR, tj. celkem za 39 celých měsíců na částku 3 900 EUR. Lhůtu k plnění, týkající se dlužného výživného, soud stanovil měsíční (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť občanský zákoník stojí na zásadě, že dluhy se plní jednorázově (§ 1931 občanského zákoníku), a vzhledem k tomu, že žalovaný neprojevil žádnou lítost ani snahu po nápravě nejsou zde žádné okolnosti, pro které by soud z této zásady mohl udělat výjimku.

21. Procesně plně úspěšnému žalobci soud výrokem IV. přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (podání žaloby, doplnění žaloby) ve výši 600 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), kterou uložil zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

22. Soud nepřiznal České republice – Městskému soudu v Brně právo na zaplacení soudního poplatku, neboť v řízení o vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je od soudního poplatku osvobozeno (§ 11 odst. 1, písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).