94 C 193/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně a.s., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 135 536,43 Kč s příslušenstvím - úvěr I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 99 448 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 36 088,43 Kč s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 135 536,43 Kč od 12. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 135 536,43 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 665 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudním poplatku částku ve výši 1 355 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 135 536,43 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 22. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 118 445 Kč. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 19 000 Kč. Původní věřitel dne postoupil pohledávku za žalovanou na společnost I-Xon, a.s. a ta následně dne 1. 10. 2021 na žalobkyni.

2. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 118 445 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím splátek ve výši 2 297 Kč měsíčně se splatností první splátky ke dni 12. 2. 2020 a se splatností poslední splátky ve výši 426 Kč ke dni 12. 11. 2027. Strany si sjednaly úrok ve výši 16,90 % ročně (ze Smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2020, z Ceníku a Všeobecných obchodních podmínek).

4. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 19 000 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost I-Xon a. s., (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne 22. 9. 2022), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 10. 2021, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k okamžitému splacení dluhu ve výši 138 437,18 Kč (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2021, z podacího lístku). Dále pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Jméno žalobkyně, a.s. - žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2021 (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne 1. 10. 2021), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 11. 2021 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2021, z podacího lístku). Dopisem ze dne 1. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (z výzvy k úhradě předžalobní upomínka ze dne 1. 11. 2021, z podacího lístku).6. , právnická osoba, . ověřovala v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného z údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že je od 1. 7. 2019 zaměstnán u společnosti , jméno FO, ČR a.s. a jeho měsíční příjem činí 14 180 Kč, což bylo ověřeno výpisem z účtu žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného však také vyplývá, konečné zůstatky účtu žalovaného se pohybují kolem nulového zůstatku, tj. že žalovaný nemá finanční rezervy. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, přičemž ze tří členů domácnosti označil dvě osoby bez příjmů. Výdaje žalovaný neuvedl žádné. Pro stanovení životních výdajů žalovaného vycházel původní věřitel ze svého interního statistického modelu. Žalovaný v žádosti o úvěr sdělil, že nesplácí žádný úvěr (ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 22. 1. 2020). , právnická osoba, . však dotazem do registru CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný má u ní úvěr se splátkou 30 Kč a spotřební úvěr se splátkou 1 102 Kč (z informace z CCB na č.l. 22).

7. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

8. Původní věřitel (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému úvěr, kdy pohledávka platně přešla na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že v tomto vztahu věřitel vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

10. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do veřejných rejstříků. Z provedeného dokazování však vyplývá, že původní věřitel při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací sdělených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Z tohoto dokumentu však nevyplývá ani orientační výše jeho výdajů. Tu pak původní věřitel stanovil na základě statistických dat. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na své povinnosti, když o výdajích žalovaného neměla žádné informace, natož pak, aby je jakkoliv sama ověřovala. V situaci, kdy žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje a současně zatajil, že splácí další úvěry, si měl věřitel počínat zvlášť obezřetně.

11. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že informace sdělené žalovaným ověřovala nahlédnutím do dostupných databází a dokladů předložených žalovaným, toto své tvrzení nijak neprokázala. Žalobkyně soudu předložila pouze žádost o úvěr, z níž vyplývá tvrzení žalovaného o jeho poměrech, nedoložila však již další listiny, z nichž by vyplývalo, že tvrzené poměry skutečně s odbornou péčí prověřovala (pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtu aj.). Neprokázala tak, že její právní předchůdkyně prověřila z dostatečných a přiměřených zdrojů, jaké byly skutečné příjmy a zejména výdaje žalovaného a ani to, že před uzavřením smlouvy o úvěru prováděla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

12. Pokud tedy byla v daném případě mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně tak nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalovaný obdržel částku celkem 118 445 Kč a dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh zaplatil toliko 19 000 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 99 448 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku).

14. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.). Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žaloby zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedených smluv o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

15. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

16. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 135 536,43 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 99 448 Kč (73,4 %) a procesně neúspěšná co do částky 36 088,43 Kč (26,6 %). Poměr úspěch – neúspěch tak činí 46,8 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 777 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) sestávající z částky 6 540 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby a písemné podání ze dne 22. 11. 2022) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 745,60 Kč. Celková výše nákladů řízení tedy činí 39 882,60 Kč, přičemž soud žalobkyni přiznal 46,8 % této částky. Náhradu nákladů řízení ve výši 18 665 Kč soud uložil zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

17. Výrok III. vychází z ustanovení položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, když elektronický platební rozkaz nemohl být vydán.