94 C 212/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 024,11 Kč s příslušenstvím - zápůjčka I. Žaloba o zaplacení částky 11 024,11 Kč s úrokem ve výši 17,4 % ročně z částky 8 548,11 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení- kapitalizovaným částkou 218,52 Kč- ve výši 15 % ročně z částky 11 024,11 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení,se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2019 uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, . Žalovanou částku představuje jistina ve výši 8 325,71 Kč, úrok připsaný k jistině za dobu mezi sesplatněním dluhu a postoupením pohledávky žalobkyni ve výši 222,40 Kč a poplatky ve výši 2 476 Kč (2 100 Kč jako „náklady upomínání“ a 376 Kč jako nezaplacené pojistné).

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

3. Dne 18. 12. 2019 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru ve výši 35 526 Kč splatný v měsíčních splátkách po 1 000 Kč včetně úroku ve výši 17,4 % ročně. Tímto úvěrem měl žalovaný mimo jiné splatit svůj předchozí dluh u , právnická osoba, ., částkou 15 526 Kč.

4. Žalovaný měl v době uzavírání smlouvy o úvěru příjem cca 26 000 Kč měsíčně, byl zaměstnán u , právnická osoba, . (výpis z účtu žalovaného za červenec až prosinec 2019). Žalovaný bance neuvedl jakékoli životní náklady ani splátky jiných dluhů, z výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaný měl zjevně více účtů, neboť podstatné platby nevyplývají z předložených výpisů (bydlení především). Žalovaný často všechny prostředky, které na předmětný účet přišly, v průběhu měsíce zcela vyčerpal. Z interní databáze a výpisů z účtu žalovaného vyplývaly splátky jiných dluhů v měsíční výši 12 289 Kč, banka i po jejich započítání považovala žalovaného za úvěruschopného (sdělení banky, výpis z účtu žalovaného za červenec až prosinec 2019). Předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala rodinnou situaci žalovaného ani náklady na bydlení, z předložených výpisů z účtu takové informace nevyplývají.

5. Úvěr čerpal žalovaný dne 18. 12. 2019 převodem na jiné své účty v celkové výši 35 526 Kč (výpis z úvěrového účtu za prosinec 2019).

6. Žalovaný splátky nejprve platil řádně, od září 2023 však platit přestal, celkem zaplatil 57 387,01 Kč.

7. Ke dni 1. 2. 2024 postoupila , právnická osoba, . svou pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena (smlouva o postoupení, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení, oznámení o postoupení ze dne 16. 2. 2024, podací lístek). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dluhu přípisem ze dne 29. 4. 2024 (výzva, podací lístek).

8. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

9. Soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda , právnická osoba, . jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

10. Věřitel však při uzavření smlouvy prověřoval pouze příjmy žalovaného, jeho výdaje dostatečně neprověřoval. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Soud se neztotožnil s posouzením banky, že na jakékoli nezjištěné pravidelné měsíční náklady žalovaného musí stačit 13 000 Kč, takové posouzení se neopírá o žádná data zjištěná bankou. Žalovaný měl zjevně více účtů, neboť podstatné platby nevyplývají z předložených výpisů (bydlení především), záměrně uvedl bance zjevně nepravdivé údaje a bance muselo být zřejmé, že žalovaný s finančními prostředky nehospodaří dobře, když polovinu svého příjmu již odváděl na splácení jiných dluhů a často celý svůj příjem během měsíce vyčerpal.

11. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, . jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

12. Pohledávka za žalovaným byla následně platně postoupena žalobkyni.

13. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 35 526 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 57 387,01 Kč, svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení více než splnil. Soud proto výrokem I. žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.