94 C 22/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 026,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 901,86 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba placení částky 49 901,86 Kč se v části o zaplacení - úroku ve výši 18,9% ročně z částky 49 901,86 Kč od 18.9.2023 do 17.10.2023 - úrok ve výši 15% ročně z částky 49 901,86 Kč od 28.9.2023 do zaplacení - úrok ve výši 15% ročně z částky 49 901,86 Kč od 18.10.2023 do zaplacení - kapitalizovaným úrokem ve výši 2 041,78 Kč od 1.7.2023 do 17.9.2023 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 125 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 642 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 10. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentu ze dne 22.8.2021.

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):

3. Účastníci uzavřeli dne 15.8.2021 rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě, které byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Součástí rámcové smlouvy byly obchodní podmínky, kde se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a v případě, že se dostane do záporného zůstatku tak zaplatí dlužnou částku do 5 pracovních dnů (obchodní podmínky). Žalovaný se ovšem dostal do záporného zůstatku ve výši 1 125 Kč (výpis z účtu ze období 18.7.2022 – 23.10.2023). Žalobkyně tak dne 18.9.2023 vyzvala žalovaného k zaplacení (výzva ze dne 18.9.2023 včetně dokladu odeslané pošty).

4. Účastníci uzavřeli dne 22.8.2021 dodatek č. 2 k rámcové smlouvě č. hodnota, na základě, kterého žalobkyně poskytla žalovanému úvěr (kontokorent) ve výši 50 000 Kč, a to s úrokem 20,63 % (dodatek č. 2 k rámcové smlouvě). Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 59 499,97 Kč do roka od poskytnutí úvěru, tj. do 22.8.2022.

5. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 19 000 Kč a pobírá invalidní důchod ve výši 8 000 Kč, tj. celkem 27 000 Kč. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 7 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na ostatní výdaje, tj. celkem 10 000 Kč. Žalobkyně ani netvrdila, že by konkrétní žalovaným uvedené příjmy a výdaje ověřovala jinak než v databázích. Z mimořádného výpisu z účtu za období od 18. 7. 2022 do 23. 10. 2023 soud ohledně poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy o kontokorentu nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, neboť tento se týkal v období až po uzavření smlouvy.

6. Žalovaný porušil smluvní podmínky, a žalobkyně mu tak kontokorent zablokovala a přistoupila k zesplatnění kontokorentu, dne 18. 9. 2023 vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v částce 49 901,86 Kč za úvěr a v částce 1 125 Kč za nepovolený debet na účtu, výzva byla současně předžalobní upomínkou (výzva k zaplacení dluhu ze dne 18.9.2023, doklad o odeslané poště z 19. 9. 2023), kdy tyto platby odpovídají v přehledu čerpání a splácení kontokorentu.

7. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru dne 22. 8. 2021 splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

8. Žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala, nevyžádala si doklady o příjmech žalovaného ze zaměstnání doklady a o jeho výdajích na bydlení a další potřeby. Z pouhých tvrzení žalovaného nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).

9. Pokud tedy byla následně mezi společností Airbank a.s. jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

10. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 50 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná částka z nesplaceného kontokorentu činí 49 901,86 Kč, je žalovaný povinen tuto částku žalobkyni zaplatit. Soud proto vyhověl žalobě výrokem I. co do celé jistiny částečně vyhověl.

11. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

12. Výrokem II. soud žalobu o zaplacení dluhu z titulu smlouvy o úvěru zamítl co do příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

13. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto banka uzavřela s žalovaným jakožto majitelem smlouvu o běžném účtu, v níž se banka zavázala zřídit účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet (§ 2662 an. občanského zákoníku a násl.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezajistil na běžném účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě svých závazků, tj. i k úhradě sjednaných služeb (vedení účtu apod.) vznikl bance nárok na zaplacení nepovoleného debetního zůstatku na účtu, který činil 1 125 Kč. Soud proto žalobě výrokem III. (co do záporného zůstatku na účtu) vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

14. Procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal soud výrokem IV. právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) ve výši 600 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 042 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 642 Kč, uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).