94 C 226/2021
č. j. 94 C 226/2021-26
V PLATNOSTIMěstský soud v Brně rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 1 920 Kč s úroky z prodlení a náhradě nákladů řízení. Soud uznal, že žalovaný byl provozovatelem vozidla, které tvořilo překážku provozu, a že žalobce jako vlastník komunikace měl právo vozidlo odstranit. Nárok na zaplacení nákladů vyplýval z § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích a byl podložen vyúčtováním dle usnesení schůze. Soud náhradu nákladů řízení určil ve výši 600 Kč, protože zastoupení advokátem nebylo účelné, a to i na základě nálezu Ústavního soudu.
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobce: (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 920 Kč s příslušenstvím - odtažení vozidla
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nákladů za odtah vozidla ve výši 1 920 Kč dne 16. 10. 2020.
2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):
3. Dne 16. 10. 2020 v 14:15 hodin bylo z ulice ulice v obec odtaženo vozidlo registrační značka, protože tvořilo překážku provozu (protokol o odtažení motorového vozidla). Provozovatelem a vlastníkem tohoto vozidla je žalovaný, a to od 28. 11. 2011 (karta vozidla). Za technický úkon spočívající v příjezdu odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a složení zpět do místa odtahu, byla žalovanému vyúčtována částka 1 920 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dne 1. 12. 2020, a to do 14 dnů od doručení výzvy k úhradě (výzva + vrácená obálka). Výše uvedená částka vyplývá z usnesení schůze (anonymizováno) č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019.
4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný je provozovatelem vozidla, které tvořilo překážku provozu ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a vzhledem k absenci povolení umístění takové překážky byl vlastník komunikace (žalobce) oprávněn podle ustanovení § 29 odst. 3 uvedeného zákona vozidlo odstranit na náklady vlastníka. Tyto náklady byly žalovanému vyúčtovány částkou 1 920 Kč dle usnesení schůze Rady územní celek č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně úroků z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
5. Procesně plně úspěšnému žalobci přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). V otázce náhrady nákladů řízení se soud plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že:„ (u) statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.“ Statutární město Brno má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka.
6. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) ani dovolání (§ 236 odst. 1 a contrario o. s. ř.) přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.