94 C 233/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 604,84 Kč s příslušenstvím – smlouva o úvěru + 4 994,86 Kč s příslušenstvím - smluvní pokuta

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 929,20 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacenía) částky 2 675,64 Kčs úrokem kapitalizovaným úrokem ve výši- 17 542,36 Kč- 3 169,05 Kčs úrokem 15% ročně z částky 14 604,84 Kč od 16.12.2022 do zaplacenía s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 14 604,84 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacenía s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.b) částky 4 994,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 4 994,86 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných částek (jistina ve výši 14 604,84 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 994,86 Kč) s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru 17. 6. 2021, kterou společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným.

2. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, neboť tito se nedostavili a nepožádali o odročení nařízeného jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), přičemž žalobkyně se z účasti u jednání předem omluvila (§ 110 o.s.ř.).

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17.6.2021 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 168 Kč, který se skládá z úroku ve výši 9 817 Kč (v úrokové sazbě 88%), poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortní a flexibilní splácení částku ve výši 3 851 Kč a ceny doplňkového pojištění částku 1 950 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 32 118 Kč, to vše v pravidelných 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč, tj. 1 980 Kč měsíčně. Poslední splátka připadla na den 15.9.2022 (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17.6.2021 na č.l. 6, standardní informace o spotřebitelském úvěru 17.6.2021, smluvní podmínky).

5. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela , právnická osoba, z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr.

6. Žalovaný má středoškolské vzdělání a je zaměstnán jako řidič v dopravě s měsíčním příjmem ve výši 28 944 Kč, kdy další příjmy domácnosti činily, tj příjmy celkem činily 53 944 Kč. Žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení, má blíže neurčený bankovní účet (zákaznická karta). Žalobkyně ani netvrdila, že by konkrétní žalovaným uvedené příjmy ověřovala a že by se zabývala nejen příjmy ale také výdaji žalovaného, kdy žalobkyně byla soudem k písemně vyzvána k doplnění a následně se svou neúčastí u jednání zbavila možnosti být soudem poučen o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní (§ 118a o.s.ř.).

7. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný společnosti na úvěru , právnická osoba, zaplatil částku 3 070,80 Kč, má soud za nesporné.

8. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022. Právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni dne 20.12.2022. Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně, a že pohledávku převzala dne 15.2.2023 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022, potvrzení o provedení úplaty za postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu ze dne 16.2.2023).

9. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky před podáním žaloby dne 29.5.2023 (výzva ze dne 29.5.2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 5.6.2023).

10. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:

11. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda společnost , právnická osoba, jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.

12. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Právní předchůdkyně žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala. Žalobkyně vycházela pouze z příjmů žalovaného, které sice nebyly úplně nízké, aniž jejichž výši jakkoliv prověřila, a zejména, aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).

13. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

14. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 15 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 3 070,80 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 11 929,20 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.

15. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

16. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny (výrok. II. a) 11 929,20 Kč (rozdíl žalované částky 14 604,84 Kč) a co do žalované smluvní pokuty (výrok. II. b), a to vše včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

17. Výrokem III. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení žalovaného příslušenství by žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

18. Výrokem IV. uložil soud žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, neboť platební rozkaz nemohl být z důvodu neznámého pobytu žalovaného v České republice vydán (Položka 2 bod 2 přílohy Sazebník poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení § 174a odst. 3 a § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.).