94 C 244/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované(mu):

1. Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 174 877,67 Kč s příslušenstvím + 255 179,10 Kč s příslušenstvím – úvěry I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 208,03 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části o zaplacení částky 59 669,64 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 11 300,58 Kč a dále ve výši 10,99 % ročně z částky 174 577,06 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 441,48 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 174 577,06 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 031,94 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.IV. Žaloba se v části o zaplacení částky 240 147,16 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 17 875,81 Kč a dále ve výši 13,9 % ročně z částky 255 179,10 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 995,22 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 255 179,10 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.VI. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 4 299 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 11. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 174 877,67 Kč s příslušenstvím s tím, že jí byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru s , právnická osoba, . ze dne 17. 7. 2020 ve výši 217 000 Kč.

2. Žalobou ze dne 14. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 255 179,10 Kč s příslušenstvím s tím, že jí byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru s , právnická osoba, . ze dne 7. 5. 2019 ve výši 500 000 Kč.

3. Usnesením ze dne 1. 4. 2025, č.j. 94 C 244/2024-26, soud řízení o uvedených žalobách spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 94 C 244/2024.

4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

5. Dne 13. 7. 2020 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru s , právnická osoba, . ve výši 217 000 Kč s měsíční splátkou 2 988 Kč a úrokem 10,99 % ročně. Banka návrh žalovaného akceptovala dne 17. 7. 2020.

6. Při sjednávání tohoto úvěru žalovaný bance uvedl měsíční příjem ve výši 34 000 Kč ze zaměstnání, nezbytné výdaje ve zjevně podhodnocené výši 7 000 Kč a předchozí splátky ve výši 12 948 Kč (smlouva). Z Prohlášení banky vyplývá, že původní věřitel vycházel ze statistické výše nákladů, nikoli individuální reálné výše nákladů žalovaného. Banka vyhledávala žalovaného v dostupných registrech a dospěla k závěru, že je úvěruschopný.

7. Zaplacení částky 101 791,97 Kč žalovaným na tento úvěr měl soud za nesporné.

8. Dne 7. 5. 2019 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru s , právnická osoba, . ve výši 500 000 Kč s měsíční splátkou 9 343 Kč a úrokem 13,9 % ročně. Banka návrh žalovaného akceptovala dne 7. 5. 2019.

9. Při sjednávání tohoto úvěru žalovaný bance uvedl měsíční příjem ve výši 33 371 Kč ze zaměstnání a předchozí splátky ve výši 6 686 Kč, bydlel v pronajatém bytě či domě a nevyživoval žádné dítě (smlouva). Z Prohlášení banky vyplývá, že původní věřitel vycházel ze statistické výše nákladů, nikoli individuální reálné výše nákladů žalovaného. Banka vyhledávala žalovaného v dostupných registrech a dospěla k závěru, že je úvěruschopný. Nahlédla-li by banka do žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného, nemohla by takové rozhodnutí učinit, neboť žalovaný utrácel běžně mnohem více, než činily jeho příjmy. Za tři měsíce předcházející datu sjednání úvěru utratil průměrně o 49 523 Kč za měsíc více než na účet přišlo, počítal-li soud jen položky nad 1 000 Kč.

10. Zaplacení částky 484 968,06 Kč žalovaným na tento úvěr měl soud za nesporné.

11. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrů byly následně postoupeny společnosti , Anonymizováno, a.s. a žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován (smlouva z 13. 12. 2023, smlouva z 26. 6. 2024, seznam pohledávek, potvrzení úplaty, oznámení z 12. 7. 2024, přehled podacích čísel z 17. 7. 2024, smlouva z 9. 7. 2024, seznam pohledávek, oznámení z 12. 8. 2024, podací arch z 12. 8. 2024).

12. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván před podáním žaloby dne 12. 8. 2024 (výzva, podací arch z 12. 8. 2024).

13. Právním posouzením dospěl soud k těmto závěrům:

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda společnost , právnická osoba, . jakožto věřitel před uzavřením každé jednotlivé smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvami o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.

15. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

16. Právní předchůdkyně žalobkyně v případě úvěru ze dne 17. 7. 2020 příjmy ani výdaje žalovaného dle předložených důkazů nijak neprověřovala. Žalobkyně vycházela pouze z příjmů žalovaného, aniž jejich výši jakkoliv prověřila, a zejména aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021-137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). V případě úvěru ze dne 7. 5. 2019 banka měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, z něhož bylo nade vší pochybnost zřejmé, že žalovaný nemá dostatečné příjmy ani na své výdaje, natož na další splátky nemalého úvěru. Přesto v tomto případě banka usoudila, že je žalovaný úvěruschopný a úvěr poskytla. Z uvedeného je zřejmé, že i zde byl postup banky nesprávný.

17. Pokud tedy byla následně mezi společností bankou jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 217 000 Kč a 500 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 101 791,97 Kč a částku 484 968,06 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pouze ve výroku I. přiznanou částku 115 208,03 Kč a ve výroku III. přiznanou částku 15 031,94 Kč.

19. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

20. Výrokem II. a IV. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny 59 669,64 Kč a 240 147,16 Kč (rozdíl žalovaných částek a výše bezdůvodného obohacení) včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

21. Výrokem V. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému náklady řízení nevznikly.

22. Výrokem VI. uložil soud žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 4 299 Kč, neboť platební rozkaz nemohl být ani v jednom případě z důvodu neznámého pobytu žalovaného v České republice vydán (Položka 2 bod 2 přílohy Sazebník poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení § 174a odst. 3 a § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.). Soudní poplatek z předmětu řízení 174 877,67 Kč činí 8 744 Kč, žalobkyně dosud zaplatila toliko 6 996 Kč, soudní poplatek z předmětu řízení 255 179,10 Kč činí 12 759 Kč, žalobkyně dosud zaplatila pouze 10 208 Kč.