94 C 258/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč, - s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 716,59 Kč - s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 469,93 Kč - s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 25.10.2023 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 500 Kč od 25.10.2023 do zaplacení a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši 16 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvu o úvěru - kontokorentu ze dne 16.3.2021.

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):

3. Účastníci uzavřeli dne 22.7.2020 rámcovou smlouvu Smlouva o Anonymizováno Plus Kontu č. hodnota, na základě, které byl žalovanému zřízen běžný účet č. č. účtu. K účtu byla žalovanému poskytnuta debetní karta (převzetí ze dne 31.7.2020).

4. Z výpisu z běžného účtu vyplývají v roce 2020 přijaté platby, jejichž součet činí 12 064 Kč.

5. Následně účastníci uzavřeli dne 19. 1. 2021 smlouvu o kontokorentu č. Anonymizováno k rámcové smlouvě č. hodnota, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému službu kontokorent ve výši 6 000 Kč, a to s úrokem 18,90% (smlouva o kontokorentu).

6. Dále účastnící uzavřeli dodatek ke smlouvě o kontokorentu ze dne 16.3.2021, kterým došlo k navýšení limitu kontokorentu na 15 000 Kč (dodatek č. Anonymizováno). Součástí smlouvy o kontokorentu jsou podmínky pro kontokorent, kde si strany upravily podmínky v případě porušení povinností a dále poplatky vztahující se na plnění smlouvy ze strany žalovaného. (obchodní podmínky pro kontokorent). Účastníci si sjednali, že splatnost vyčerpané částky povoleného přečerpání účtu je 6 měsíců.

7. Z evidence splácení ze dne 24.10.2023 (č.l. 56) a ze dne 19.4.2024 (ISAS) vyplývá, že poslední pohyb na kontokorentním účtu byl dne 20. 8. 2022, kdy na něj z běžného účtu byla převedena poslední částka 158,19 Kč, čímž žalovaný vyčerpal celý úvěr ve výši 15 000 Kč.

8. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky na účtu č. č. účtu a upozornila jej na zesplatnění (výzva ze dne 8.8.2022, včetně dodejky).

9. Žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za splatné a žalovaného informovala dopisem a vyzvala jej k zaplacení částky 17 510,24 Kč, skládající se z jistiny, úroků, úroků z prodlení a poplatků (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1.10.2022, včetně dodejky).

10. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto banka uzavřela s žalovaným jakožto majitelem smlouvu o běžném účtu, v níž se banka zavázala zřídit účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet (§ 2662 an. občanského zákoníku a násl.). Následně se strany dohodli, že banka umožní žalovanému za sjednaný úrok a poplatky čerpat z běžného účtu finanční prostředky, ač na účtu nebude dostatek finančních prostředků, tj. že žalované povolí debetní zůstatek na účtu do výše 6 000 Kč a následně do výše 15 000 Kč, čímž strany uzavřeli zvláštní smlouvu o úvěru, tzv. kontokorent (§ 2395 zejm. § 2665 an. občanského zákoníku an.).

11. V rámci právního posouzení věci se soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.

12. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

13. Žalobkyně příjmy ani výdaje žalovaného prověřovala z pohybů na jeho běžném účtu, kdy výpočtem dospěla k příjmům žalovaného 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela pouze z nízkých příjmů žalovaného, aniž by prokázala, jak je prověřovala prověřila (aniž by doložila např. výpis z běžného účtu žalovaného), a zejména, aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).

14. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

15. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 15 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.

16. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

17. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny ve výši 1 500 Kč včetně příslušenství úroky, úroky z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

18. Výrokem III. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení zamítané příslušenství a jistiny (zhruba 11 000 Kč) by žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

19. Výrokem III. uložil soud žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, neboť platební rozkaz nemohl být z důvodu neznámého pobytu žalovaného v České republice vydán (Položka 2 bod 2 přílohy Sazebník poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení § 174a odst. 3 a § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).