94 C 291/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:Anonymizováno Anonymizováno., IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 90 441,37 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 455,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 16. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 60 985,43 Kč - s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 631,03 Kč, - s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 89 991,37 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 535,43 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 905 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 18. 11. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 90 441,37 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty uzavřené dne 17. 5. 2019 mezi žalovaným a právnická osoba. Žalovaný čerpal úvěrový rámec až do výše 90 000 Kč a byl povinen úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 89 991,37 Kč a poplatků za správu karty v celkové výši 450 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal celkem 245 941,27 Kč a uhradil celkem 216 475,33 Kč.

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

3. Dne 4. 4. 2019 uzavřel žalovaný s právnická osoba. smlouvu o bankovních a dalších službách, na jejímž základě mu měl být zřízen běžný a spořicí účet, bankovnictví a vydána debetní karta.

4. Dne 17. 5. 2019 podepsal žalovaný formulář právnická osoba. označený jako Návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota (Návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota - č.l. 5). Žalovaný uvedl, že je ženatý, má jedno vyživované dítě, vysokoškolské vzdělání, žije v nájmu a je od dubna 2019 zaměstnán jako administrativní pracovník u Anonymizováno právnická osoba s čistým měsíčním příjmem kolem 35 000 Kč. Žalovaný požádal o úvěrový rámec ve výši 34 000 Kč s úrokem 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu karty ve výši 50 Kč.

5. Přípisem ze dne 23. 5. 2019 právnická osoba. návrh žalovaného akceptovala (přípis ze dne 23. 5. 2019 – č.l. 41).

6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti podepsaného pracovníkem původního věřitele (č.l. 42) vyplývá, že banka provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích, vyšla z příjmu, který žalovaný uvedl, aniž by jej ověřovala, a z výdajů ve statistické minimální výši. Na základě takového posouzení rozhodla dne 23. 5. 2019 o úvěruschopnosti žalovaného. Výpisy z účtu žalovaného žalobkyně předložila toliko pro období po uzavření úvěrové smlouvy (od 29. 5. 2019), kdy z nich lze zjistit pouze to, že žalovaný platil kreditní kartou jen několikrát měsíčně potraviny, léky, dopravu apod. Bylo tedy zřejmé, že se nejedná o jediný účet žalovaného, když z něj nevyplývají žádné příjmy ani jiné než drobné výdaje.

7. Úvěrový rámec byl postupně navyšován až na 90 000 Kč, a to vždy dohodou sestávající z návrhu žalovaného na formuláři banky a akceptačního přípisu banky (návrhy na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou Anonymizováno č. hodnota a akceptace návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou Anonymizováno č. hodnota - navýšení k 3. 1. 2020 – č.l. 43, navýšení k 10. 10. 2020 – č.l. 47, navýšení k 2. 10. 2021 – č.l. 55, navýšení k 10. 12. 2021 – č.l. 63, navýšení k 26. 5. 2022 – č.l. 71). Součástí žádostí žalovaného bylo prohlášení o příjmech, výdajích a jiných existujících úvěrech, žádné z těchto tvrzení nebylo bezprostředně ověřeno bankou. Částky tvrzených výdajů byly nápadně nízké s ohledem na tvrzený příjem žalovaného a jeho potřebu čerpat stále vyšší a vyšší úvěr. Naposledy při žádosti o navýšení limitu na 85 000 Kč ke dni 10. 12. 2021 žalovaný uváděl, že jeho příjem je 40 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 5 500 Kč.

8. Žalobkyně předložila soubor údajů banky o žalovaném podepsaný žalovaným dne 16. 12. 2021, v němž žalovaný uvedl preferovanou kontaktní adresu adresa (client details – č.l. 78).

9. Žalovaná částka nebyla žalovaným rozporována, z předložených měsíčních výpisů vyplývá, že žalovaný kreditní kartu používal od 29. 5. 2019 do 21. 7. 2023, kdy s ní naposledy zaplatil, resp. do 4. 10. 2023, kdy na úvěr zaplatil poslední splátku. Následně si banka strhávala do 14. 5. 2024 prostředky z účtu žalovaného.

10. Přípisem ze dne 20. 5. 2024 právnická osoba. prohlásila v důsledku prodlení žalovaného celý úvěr za splatný ke dni 18. 5. 2024. Zásilka byla vrácena odesílateli dne 22. 5. 2024 s tím, že se žalovaný z adresy adresa, odstěhoval (přípis z 20. 5. 2024, dodejka – č.l. 81).

11. Pohledávka za žalovaným byla dne 1. 8. 2024 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 20. 8. 2024 informován (rámcová smlouva z 15. 2. 2024, smlouva z 1. 8. 2024, potvrzení úplaty, oznámení o postoupení – č.l. 82, 83, přehled podacích čísel – č.l. 84). K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzýván před podáním žaloby dne 17. 9. 2024 (výzva – č.l. 85, 86, podací arch – č.l. 87).

12. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:

13. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda právnická osoba. jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.

14. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

15. Posouzení úvěruschopnosti vycházelo v tomto případě toliko z tvrzení žalovaného. Žalovaný uvedl, že je měsíc a půl zaměstnán, uvedl příjem v cca průměrné výši a jedno vyživované dítě. Banka nezkoumala jakékoli výdaje žalovaného, neověřovala uvedená tvrzení o příjmu, provedla toliko základní lustraci v dostupných databázích a bez jakýchkoli dalších podkladů rozhodla, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Když žalovaný následně opakovaně navyšoval úvěrový limit své kreditní karty, opět se posouzení úvěruschopnosti omezilo na tvrzení žalovaného o příjmu. Soud má za to, že takové ověření je nejen naprosto nedostatečné, ale banka měla pojmout v tomto případě podezření nejpozději u druhého navyšování úvěrového limitu a situaci žalovaného prověřit ještě důkladněji, než je, resp. by měl být běžný standard. Oprávněnost této úvahy soudu potvrzuje samotné vedení tohoto řízení, když žalovaná částka téměř přesně odpovídá celému navýšenému úvěrovému limitu, tj. žalovaný nezaplatil téměř ničeho.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala, vycházela pouze z příjmů žalovaného, aniž jejichž výši jakkoliv prověřila, a zejména, aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).

17. Pokud tedy byla následně mezi společností právnická osoba. jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 245 941,27 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 216 475,33 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze přiznanou částku 29 455,94 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.

19. Ohledně splatnosti vyšel soud z doručení sesplatňujícího dopisu ze dne 20. 5. 2024, který pošta podle předložené dodejky vrátila dne 22. 5. 2024 odesílateli s tím, že se žalovaný z adresy, kterou sám uvedl dne 16. 12. 2021, odstěhoval. Novou adresu už žalovaný bance nesdělil. Žalobkyně žádala o přiznání úroku z prodlení od 16. 7. 2024, v této části jí proto soud v souladu s § 1970 občanského zákoníku vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

20. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny 60 985,43 Kč a příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

21. Výrokem III. nepřiznal soud procesně úspěšnějšímu žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

22. Výrok IV. vychází z položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, když platební rozkaz nebyl pro cizí státní příslušnost žalovaného vydán. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).