94 C 4/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 žalované:

2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 žalované:

3. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 zastoupeny advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 o určení vlastnictví I. Žaloba o určení, že vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, na pozemku p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, na pozemku p.č. , Anonymizováno, a pozemku p.č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , je , Jméno zainteresované osoby 1/0, , se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1., 2. a 3. oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 51 959,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Opatrovníku žalobkyně se přiznává na náhradě nákladů na zastoupení žalobkyně částka 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. České republice – Městskému soudu v Brně se nepřiznává právo na náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně opatrovníkem.V. České republice – Městskému soudu v Brně se nepřiznává právo na zaplacení soudního poplatku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 4.1.2023 ve znění návrhu na změnu žaloby ze dne 9.6.2023, soudem připuštěnou usnesením ze dne 20.6.2029, č.j. 94 C 4/2023-73, se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná 1. je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, na pozemku p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, na pozemku p.č. , Anonymizováno, a pozemku p.č. , Anonymizováno, vše v k.ú. , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , neboť darovací smlouva ze dne 30.6.2014 uzavřená mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. a 3. je neplatná.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná 1. (matka žalobkyně a žalované 2. a 3.), byla po úmrtí svého manžela dne 6.9.2013 (otce žalobkyně a žalované 2. a 3.) v nepříznivém psychickém stavu, trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou právě jednat. Tento nestabilní stav žalované 1. zneužily žalované 2. a 3., kdy žalovaná 1. byla pod jejich neustálým přímým vlivem. Žalované 2. a 3. zabraňovaly styku žalobkyně s žalovanou 1., žalobkyni před žalovanou 1. pomlouvaly, dehonestovaly, čímž svoji matku proti žalobkyni poštvávaly, a to za zády žalobkyně. Žalované 2. a 3. se tímto způsobem podařilo žalovanou 1. přesvědčit o tom, že žalobkyně není vhodnou osobou, jež by měla o majetek rodiny v podobě nemovitých věcí v budoucnu pečovat, přičemž takto učinily až po smrti jejich otce, který by s takovým jednáním, jež se zjevně příčí dobrým mravům, nikdy nesouhlasil. Žalované 2. a 3. dále žalovanou 1. ubezpečovaly, že pokud jim daruje dům, finančně se s ní vyrovnají. Na základě tohoto slibu ze strany žalované 2. a 3. v kombinaci se svým zdravotním stavem si žalovaná 1. dostatečně neuvědomovala následky svého jednání, když dne 30.6.2014 podepisovala darovací smlouvu. Žalované 2. a 3. se s žalovanou 1. za darování finančně nevyrovnaly.

3. Žalované uvedly, že se s žalobkyní po smrti otce doma ústně dohodli, že majetek zůstane žalované 1. (matce) a žádné dcera (žalobkyně ani žalované 2. a 3.) nebude po matce ničeho požadovat. Tato dohoda byla přednesena i u notáře, ale žalobkyně se u dědického jednání dne 20.3.2014 začala zajímala o to, zda jí bude vyplacena nějaká částka. Asi jí to někdo mezitím poradil. Žalovaná 1. navrhla, že žalobkyni vyplatí 300 000 Kč v hotovosti, že na žalovanou 2. převede svůj spoluvlastnický podíl na domě, kde žalovaná 1. i 2. společně bydlí, a že žalované 3. vyplatí 100 000 Kč, a to přesto že žalovaná 2. a 3. ničeho nežádali. Žalobkyně s tímto souhlasila. Žalované 2. a 3. přislíbily, že se o matku a dům postarají, do čehož lze zahrnout i finanční péči o matku a dům. Žalovaná 1. následně žalobkyni půjčovala peníze a hradila za ni nájemné. Žalované 1. začalo být zřejmé, že žalobkyně a její syn , jméno FO, mají problémy (chodila jí domů jeho pošta) a že problémy žalobkyně jsou i finanční. Žalovaná 1. se obávala, aby rodinný majetek nebyl zatížen exekucí, a proto se po zralé úvaze svobodně rozhodla uspořádat své majetkové poměry do budoucnosti a rozhodla se darovat dům žalované 2. a 3. Darovací smlouvu podepsala žalovaná 1. sama na poště ve , adresa, . Žalované 2. a 3. mají velmi dobré, blízké a rovnocenné rodinné vztahy jak s žalovanou 1. tak se synem žalobkyně. Naopak je to žalobkyně, kdo má špatné vztahy se svými dětmi - synem , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , a jeho syny a vnuky i dcerou , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, . Dne 8.9.2014 vyplatila žalovaná 1. žalobkyni částku 288 000 Kč.

4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

5. Z dokladů o úhradě dlužného nájemného a úhradě splátek (poštovní poukázky, prohlášení o splátkách, č.l. 18) vyplývá, že žalobkyně zaplatila dne 28.2.2012 Statutárnímu městu Brnu na dlužném nájemném a penále částku 19 345 Kč, kdy následně v roce 2012 splácela svému otci , jméno FO, po 2 000 Kč a 1 000 Kč splátkách celkem částku 10 000 Kč.

6. Z protokolu notáře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20.3.2014 sp. zn. Nd 289/2013 (č.l. 48) a z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20.3.2014, č.j. , spisová značka, (č.l. 14) vyplývá, že žalovaná 1. byla výlučnou vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, na pozemku p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, na pozemku p.č. , Anonymizováno, a pozemku p.č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Součástí společného jmění manželů žalované 1. a jejího zemřelého manžela , jméno FO, , zemř. , datum, byl spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2/10 k těmto nemovitostem. Žalobkyně a žalované jakožto pozůstalé dcery a manželka dne 20.3.2014 uzavřely dohodu o vypořádání dědictví, na základě které žalovaná 1. nabyla pohledávku dědictví z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 1 870 370,54 Kč. Žalovaná 1. se na tuto pohledávku zavázala vyplatit žalobkyni částku 300 000 Kč a žalované 3. částku 100 000 Kč, kdy žalovaná 2. nabyla ze spoluvlastnického podílu id. 2/10 nemovitostí id. 3/4 a žalovaná 1 id. 1/4. Žalovaná 1. tak nabyla 3/4 z id. 2/10 spoluvlastnického podílu, tzn. id. 1/20 spoluvlastnického podílu, a společně se stávajícím spoluvlastnickým podílem id. 8/10 tak vlastnila spoluvlastnický podíl ve výši id. 17/20. Žalovaná 2. nabyla ¼ z id. 2/10 spoluvlastnického podílu, tzn. id. 3/20 spoluvlastnického podílu7. Z dohody o půjčce ze dne 21.3.2014 (č.l. 19) vyplývá, že žalovaná 1. následující den po uzavření dohody o vypořádání dědictví půjčila žalobkyni částku 3 000 Kč na zaplacení notářských poplatků s tím, takže tato půjčka bude odečtena z částky, kterou měla žalovaná 1. vyplatit žalobkyni na vypořádání dědictví. Žalovaná 1. tak měla žalobkyni zaslat místo částky 300 000 Kč pouze částku 297 000 Kč.

8. Z dokladů o úhradě dlužného nájemného a úhradě splátek z roku 2012 a z dohody o půjčce ze dne 21.3.2014 má soud za prokázané, že finanční situace žalobkyně nebyla ještě za života otce dobrá, kdy měla dluhy na nájemném, které za pomoci otce splácela.

9. Z lékařské zprávy , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 9.2.2023 (č.l. 20) vyplývá, že u žalované 1., registrované u své praktické lékařky od roku 2003, nebyla zjištěna žádná psychická porucha nebo snížení či omezení rozpoznávací složky, které by mohly mít vliv na její úkony.

10. Ze sdělení soudu ze dne 21.3.2014 ve věci sp. zn. 72 Nc 17/2014 (č.l. 54) včetně usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10.2.201, č.j. 72 Nc 17/2014-7 (č.l. 55) včetně doručenky (č.l. 57) vyplývá, že do žalovaného domu, jehož vlastníkem v té době byla ještě převážně žalovaná 1. a minoritním vlastníkem pak žalovaná 2., byly doručovány zásilky pro syna žalobkyně, kdy žalovaná 1. a 2. s tímto nesouhlasily a také to odesílatelům sdělily. Ze soudního usnesení je pak zřejmé, že syn žalobkyně , jméno FO, se k žalobkyni choval slovně i fyzicky agresivně, a bylo proto vydáno předběžné opatření ve věci domácího násilí, které bylo uvedeným usnesením prodlouženo do 8.7.2014.

11. Z sms komunikaci syna žalobkyně s žalovanou 3. ze dne 30.7.2022 (č.l. 39) vyplývá, že syn žalobkyně se diví tomu, že žalované 2. a 3. věří žalobkyni, že chce dům, kdy syn žalobkyně nemá o dům zájem a nechce kvůli domů ztratit žalované, které označuje za jediné lidi, které má. Syn žalobkyně dále uvádí, že ho žalobkyně chce žalovat kvůli styku s vnoučaty, že se s žalobkyní nevídá a má ji v elektronické komunikaci „zablokovanou“.

12. Soud tak má za prokázané, že vztahy mezi žalobkyní a jejím synem nebyly dobré, syn žalobkyně měl naopak dobré vztahy s žalovanými, což vyplývá i z fotografií (č.l. 22-28), na kterých jsou zachyceny společné rodinné akce žalovaných s jejich rodinami i synem žalobkyně. Fotografie pochází z let 2018 až 2020 a žalovaná 1. na nich působí sebevědomě, spokojeně a uvolněně.

13. Ze sms komunikace žalobkyně s žalovanou 1. ze dne 30.7.2022 (č.l. 30-35, 27) vyplývá, žalovaná skutečně chtěla darovat dům pouze žalované 2 a 3., že to stále považuje za správné rozhodnutí. Pokud se týká případného vyplácení žalobkyně, vysvětluje jí žalovaná 1. že toto zvažovala pouze pro případ, že by žalované 2. a 3. dům prodávaly. Situace je však taková, že žalované 2. a 3. se o dům starají, a to žalobkyni stačí. Soud má tedy za to, že žalovaná 1. chtěla naložit za života se svým majetkem tak, aby „zůstal v rodině“, otázku vyplacení žalobkyně zvažovala pouze pro případ, že by byl dům prodán. I v případě prodeje však žalovaná 1. otázku vyplacení žalobkyně vnímala jakožto věc morální nikoliv jakožto smluvní či zákonnou povinnost žalované 2. a 3. Ze sms komunikace má jsou také za podstatné, že žalobkyně označuje žalovanou 1. za zlodějku a přeje jí „ať se s majetkem udusí“, upozorňuje ji, že jí žalované 2. a 3. stejně nechají v léčebně dlouhodobě nemocných a vyčítá jí, že nechali otce umřít v nemocnici, čímž žalobkyně podstatně překročila meze slušného a vzájemně respektujícího chování. Žalovaná 1. naopak slušné jednání zachovala, když žalobkyni označila za zlého a závistivého člověka. Za situace, kdy se žalobkyně ještě za života matky domáhá jejího majetku, respektive peněžní náhrady za něj, lze mít reakci žalované 1. i za přiléhavou.

14. Ze sms komunikace žalobkyně s žalovanou ze dne 30.7.2022 (č.l. 38) vyplývá, že žalobkyně označila za zlodějky kromě matky (žalované 1.) také své sestry (žalovanou 2. a 3.).

15. Z prohlášení ze dne 24.6.2020 (založeno u jednání), jehož správnost obsahu žalobkyně nenamítala, vyplývá že žalovaná 1. obdržela od žalobkyně v červenci roku 2022 zprávu, v níž uvedla „uvidíme se u soudu, chci tě vidět, jak se budeš stydět a koktat a já se budu smát až se budu za břicho popadat“.

16. Žalobkyně přes poučení soudu o povinnosti tvrzení, ohledně níž byla také soudem u jednání poučena § 118a odst. 1 o.s.ř., nedoplnila svá obecná tvrzení o tom, že žalovaná trpěla duševní poruchou, že žalované 2. a 3. žalovanou 1. zneužily, když žalovaná 1. byla pod jejich neustálým přímým vlivem žalované 2. a 3. zabraňovaly styku žalobkyně s žalovanou 1., žalobkyni před žalovanou 1. pomlouvaly, dehonestovaly, čímž svoji matku proti žalobkyni poštvávaly, a to za zády žalobkyně, čímž se podařilo žalované 2. a 3. žalovanou 1. přesvědčit, že žalobkyně není vhodnou osobou, jež by měla o majetek rodiny v podobě nemovitých věcí v budoucnu pečovat.

17. Soud má za to, že bylo v dispozici žalobkyně poskytnout alespoň opěrné body svých tvrzení, doplnit alespoň nějakou konkrétní situaci, komunikaci s žalovanými, ze které žalobkyně dovodila že se u žalované 1. projevuje duševní porucha a že žalované 2. a 3. poštvávají žalovanou 1. proti žalobkyni.

18. Za dané procesní situace, kdy žalobkyně nepředložila ani základní konkrétnější tvrzení o tom, jak se měla projevovat duševní porucha žalované 1., a kdy naopak z lékařské zprávy předložené žalovanými, vyplývá psychické zdraví žalované 1., má soud za to, že zde nejsou žádné opěrné body zpochybňující psychické zdraví žalované 1., není pak jaká tvrzení ani prokazovat. Soud proto neprováděl ani účastnický výslech žalované 1. ani znalecký posudek z odvětví zdravotnictví, v oboru psychiatrie a psychologie. Pro úplnost soud uvádí, že má za to, že ke zkoumání psychického zdraví osoby, které představuje významný zásah do osobní sféry člověka, by mělo být přistupováno pouze z vážných důvodů, kdy jsou zde alespoň nějaké indicie o jeho psychických obtížích. Nelze připustit, aby bez konkrétních důvodů byla zpochybňována schopnost člověka uzavírat smlouvy.

19. Soud předpokládá, že pokud se žalobkyně s žalovanou 1., jak sama tvrdila nemohla stýkat, pak dcera s matkou komunikovali alespoň elektronicky. Elektronická komunikace žalobkyně se žalovanou 1. také vyplývá ze zpráv předložených žalovanými, kdy tato komunikace je však ve výrazný neprospěch žalobkyně. Je zřejmé, že žalobkyně žádnou elektronickou komunikaci raději nepředložila. K prokázání svých tvrzení pak mohla žalobkyně označit alespoň svůj účastnický výslech.

20. Za podstatné má soud to, že veškeré důkazy předložené stranou žalovaných (fotografie, zprávy a další listiny) jsou ve vzájemném souladu a jejich důkazní hodnota je tak značná. Nadto z důkazů předložených žalovanými (fotografie, sms zprávy), které žalobkyně co do správnosti obsahu nepopřela a soud z nich proto vychází, je zřejmé že to byla žalobkyně, kdo se choval nevhodně k žalované 1. a že žalované mají dobrý vztah jak mezi sebou tak se synem žalobkyně, kdy je to naopak žalobkyně, kdo má se svým synem špatný vztah. Nelze přehlédnout ani to, že jak vyplývá ze sdělení žalobkyně v žádosti o odročení jednání, je to sama žalobkyně kdo má psychické obtíže nikoli žalovaná 1. Zejména pak nelze přehlédnout, že žalobkyně na své vůli darovat dům rovným dílem žalované 2. a 3. a žalobkyní nedarovat ničeho, setrvává i s víceletým odstupem. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná 1. nebyla pro duševní poruchu a nátlak ze strany žalovaných 2. a 3. schopná posoudit dosah uvažovaného darování nemovitostí, tak zůstala neprokázána.

21. Obdobně zůstala neprokázána i tvrzení žalobkyně, že žalované 2. a 3. přislíbili žalované před podpisem darovací smlouvy, že jí za darování poskytnou finanční náhradu. Takovýto slib nevyplývá ani z logiky a způsobu vyjádření žalované 1. vůči žalobkyni v rámci elektronické komunikace. Nadto soud upozorňuje, že darování je ze své podstaty bezplatné, nejedná se o koupi, a nemá tedy logiku, proč by žalované 2. a 3. za to, že žalovaná 1. daruje žalované nemovitosti, přislibovaly žalované 1. nějaké peněžní prostředky, které by v takovém případě představovaly v podstatě zaplacení „kupní ceny“, tj. koupi nikoli darování žalovaných nemovitostí. Strana žalovaných naopak logicky vysvětlila, že žalované 2. a 3. se byly vědomy toho, že jim žalovaná 1. darovala nemovitosti ještě za svého života a jako morální protiváhu tohoto jednání přislíbily, že se budou finančně starat jak o matku tak o údržbu darovaného domu. Takovou dohodu si mohla žalobkyně chybně vyložit jakožto slib žalované 2. a 3. se s žalovanou 1. finančně vypořádat konkrétní peněžní částkou.

22. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 30.6.2014 (č.l. 5) a z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4.1.2023 (č.l. 4) to vyplývá, že žalovaná 3. podepsala tuto smlouvu dne 25.6.2014 před , právnická osoba, , adresa, , žalovaná 1. a 2. tak tuto smlouvu podepsaly dne 30.6.2014 před Úřadem městské části města , adresa, . Tvrzení žalovaných, že žalovaná 1. podepsala darovací smlouvu sama na poště ve , adresa, tak bylo tímto důkazem vyvráceno. Žalovaná 1. podepsala smlouvu společně s žalovanou 2. v , Anonymizováno, , a to před třetí nestrannou osobou –úřednicí obce , jméno FO, . Žalovaná 1. tak převedla svůj spoluvlastnický podíl id. 17/20 k nemovitostem na žalovanou 2. (id. 7/20) a 3. (id. 1/2), setry žalobkyně, takže žalovaná 2. která již původně vlastnila spoluvlastnický podíl ve výši id. 3/20 tak nově vlastnila spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 stejně jako žalovaná 3. Spoluvlastnicemi žalovaného domu s pozemky se tak staly žalovaná 2. a 3. rovným dílem. Právo bydlení zůstalo žalované 1. nadále zachováno ve formě sjednané osobní služebnosti.

23. Z potvrzení o transakcích ze dne 8.9.2014 (č.l. 21) vyplývá, že žalovaná 1. zaslala žalobkyni částku 288 000 Kč, tj. částku odpovídající vypořádání dědictví.

24. Mezi účastnicemi nebylo sporné, že žalovaná 2. a 3. se o dům i matku starají, kdy žalovaná 2. zde žije společně s žalovanou 1.

25. Z odborného názoru znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 7.11.2013 (č.l. 58) soud nezjistil žádné okolnosti podstatné pro rozhodnutí věci.

26. Soud neprováděl důkaz- výslechem žalované 1. a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, neboť žalobkyně neuvedla, ač mohla žádná opěrná tvrzení ani důkazy (elektronická komunikace, výslech žalobkyně) a nejsou zde tak rozhodná tvrzení, která by měla být prokazována- notářským spisem , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť rozhodné skutečnosti ohledně dědického řízení byly dostatečně prokázány zápisem z jednání a usnesením o schválení dědické dohody- soudními spisy o rozvodu žalobkyně a výživném na děti a spisy o řízeních před policií, neboť podstatné skutečnosti ohledně vztahu žalobkyně s jejími dětmi byly dostatečně prokázány listinami z řízení o předběžném opatření ve věci domácího násilí a sms komunikace syna žalobkyně s žalobkyní27. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

28. Žalovaná 1. na základě dobrého vztahu se svými dvěma dcerami - žalovanou 2. a 3. a špatného vztahu s další dcerou - žalobkyní, u které měla navíc obavy, že tato nedokáže kvůli svým finančním problémům dobře hospodařit, darovala darovací smlouvou ze dne 30.6.2014 žalované 2. a 3. svůj spoluvlastnický podíl o velikosti id. , Anonymizováno, na pozemku p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, na pozemku p.č. , Anonymizováno, a pozemku p.č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , tak že každá z žalovaných 2. a 3. se staly podílovými spoluvlastníky id. 1/2 těchto nemovitostí. V době podpisu smlouvy byla žalovaná duševně zdravá a byla schopná se samostatně rozhodnout, jak chce za života naložit se svým nemovitým majetkem.

29. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

30. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví žalovaných nemovitostí žalovanou 1. a dospěl k závěru, že pokud by žalovaná 1. byla určena vlastníci žalovaných nemovitostí, stala by se žalobkyně součástí okruhu možných dědiců v případě úmrtí žalované 1., což by mělo dopad na její právní postavení. Právní zájem žalobkyně na žalovaném určení je tak dán (§ 80 o.s.ř.).

31. Soud proto dále jakožto předběžnou otázku posuzoval zda, darovací smlouva uzavřená mezi žalovanou 1. jakožto dárkyní a žalovanými 2. a 3. byla uzavřena platně.

32. První a zásadní důvod neplatnosti darovací smlouvy žalobkyně spatřovala v duševní poruše žalované 1., kdy duševní porucha žalované 1. nebyla v řízení prokázána. Žalovaná 1. tak byla v době podpisu smlouvy schopna právně jednat (§ 581 občanského zákoníku).

33. Další důležitý, s tvrzenou duševní poruchou žalované 1. související důvod neplatnosti darovací smlouvy žalobkyně spatřovala v nemravném chování žalované 2. a 3., které měly zneužít nestabilní zdravotní psychický stav žalované 1. po úmrtí manžela, kdy tyto měly činit nátlak na žalovanou 1., aby jim žalované nemovitosti darovala. Tímto důvodem neplatnosti, jakožto neplatnosti absolutní se soud zabýval i z moci úřední, nebyl tak vázán pouze návrhy žalobkyně (§ 588 občanského zákoníku). Ani tento důvod neplatnosti, nátlak a manipulace žalovaných 2. a 3. se žalovanou 1. nebyl v řízení prokázán, naopak z dokazování vyplynulo, že vztahy žalovaných jsou blízké, rodinné a ve „zdravém duchu“, naopak vztah žalobkyně k žalované 1. není dobrý, když žalobkyně jeví zájem pouze o majetek žalované 1.

34. Poslední, třetí důvod neplatnosti darovací smlouvy žalobkyně spatřovala v tom, že žalované 2. a 3. uvedly žalovanou 1. v souvislosti s uzavíráním darovací smlouvy v omyl ohledně vedlejší okolnosti, náležitost smlouvy, kdy žalované 2. a 3. měli žalované 1. přislíbit finanční náhradu za to, že jim žalovaná 1. daruje žalované nemovitosti. Finanční náhradu za převod nemovitosti však nelze považovat za nepodstatnou náležitosti smlouvy, ale jedná se o podstatnou skutečnost, neboť je-li nemovitost převáděna bezplatně jedná se o darování, je-li převáděna oproti zaplacení kupní ceny jedná se o koupi. Finanční náhrada za převod je tak rozhodující náležitostí smlouvy, která určuje, zda se bude jednat o smlouvu darovací nebo kupní. Případné okolnosti zakrývání koupě nemovitosti a darováním, např. z daňových důvodů, nebyly v řízení tvrzeny. Z důvodu omylu ohledně rozhodující okolnosti při uzavírání smlouvy, tzv. podstatný omyl, by tak darovací smlouva uzavřená žalovanou 1. mohla být shledána neplatnou (§ 583 občanského zákoníku). V řízení však nebylo prokázáno, že by žalované 2. a 3. přislíbily žalované 1. v souvislosti s darovací smlouvou finanční náhradu - kupní cenu. Naopak byla prokázáno, že žalovaná 1. nepožadovala po žalované 2. a 3. za svůj dar žádné finanční vypořádání, očekávala pouze, že se žalované 2. a 3. budou s darem řádně hospodařit, starat se o něj, což také žalované 2. a 3. činí, když pečují jak o darované nemovitosti tak žalovanou 1.

35. Pro úplnost soud uvádí, že zvažovala-li někdy žalovaná 1., že by žalované 2. a 3. vyplatily žalobkyni bylo to jen v morální rovině, nejednalo se o zákonnou či smluvní povinnost žalované 2. a 3. a především tak bylo zvažováno pouze za podmínky, že by žalované 2. a 3. hodlaly darované nemovitosti prodat třetí osobě - mimo rodinu, kdy tato podmínka však nenastala. V mezidobí se pak tato vůle žalované 1. ohledně případného vyplácení žalobkyně mohla změnit, kdy soud má také za to, že v důsledku chování žalobkyně vůči žalované 1. se tato vůle skutečně změnila a žalovaná 1. již nemá na vyplácení žalobkyně ze strany žalované 2. a 3. jakýkoliv zájem.

36. K námitce žalobkyně, že žalované 2. a 3. uvedly žalovanou 1. v nepodstatný omyl, tj. omyl spočívající ve vedlejší okolnosti náležitosti uzavírané darovací smlouvy (§ 584 odst. 1 občanského zákoníku), kdy měly u žalované 1. lstivě, pomluvami vyvolat dojem, že žalobkyně není lidsky ani finančně osobou vhodnou pro darování, soud uvádí, že omyl v osobě, vůči které hodlala žalovaná 1. právně jednat, uzavírat s ní smlouvu, by bylo třeba považovat opět za omyl ohledně rozhodující okolnosti při uzavírání smlouvy (§ 583 občanského zákoníku). I v tomto případě nebylo prokázáno, že by žalované 2. a 3. uvedly žalovanou 1. v omyl ohledně charakteru osobnosti žalobkyně ani o jejích finančních poměrech. Naopak bylo prokázáno, že vztah žalobkyně a žalované 1. není dobrý, kdy žalovaná má na tuto skutečnost dlouhodobě jasný, vlastní názor a že žalobkyně má skutečně obtíže s finančním hospodařením.

37. Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů neplatnosti nebyl prokázán, dospěl soud k závěru, že darovací smlouva byla uzavřena platně, vlastníkem žalovaných nemovitostí se tak místo žalované 1. staly žalované 2. a 3. Soud proto žalobu na určení vlastnictví žalované 1. výrokem I. zamítl.

38. Procesně plně úspěšné žalovaným 1., 2. a 3. přiznal soud právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 20.2.2023 a 26.6.2023, účast u jednání dne 25.5.52023 a 29.6.2023), tj. při zastupování tří žalovaných za 15 úkonů, snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), tj. ve výši 37 200 Kč (sazba odměny za jeden úkon za tarifní hodnotu, ve věci týkající se nemovité věci, ve výši 50 000 Kč činí 3 100 Kč, § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada za promeškaný čas, strávený cestou k jednání (cesta autem , adresa, a zpět – 2 hodin, tj. za dvě cesty ke dvěma jednáním tam a zpět 4 hodiny) ve výši 800 Kč (režijní paušál za započatou půlhodinu činí 100 Kč, § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za cestovné ve výši 3 442 Kč (cesta autem , adresa, a zpět, 200 km, průměrná spotřeba 7,53 l/100 km, cena 45,2 Kč/l, sazba základní náhrady 5,2, tj. 1 721 Kč za cestu k jednomu jednání) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a z náhrad ve výši 9 017,82 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výrokem II. uložil soud žalobkyni zaplatit žalované 1., 2. a 3., oprávněných jakožto nesamostatní společníci společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení v celkové výši 51 959,82 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o.s.ř).

39. Zástupkyni žalobkyně přiznal soud výrokem III. náhradu nákladů zastoupení, kterou tvoří odměna za zastupování za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 9.6.2023, účast u jednání dne 25.5.52023 a 29.6.2023), tj. ve výši 15 500 Kč (sazba odměny za jeden úkon za tarifní hodnotu, ve věci týkající se nemovité věci, ve výši 50 000 Kč činí 3 100 Kč, § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad činí 3 570 Kč. Celkově tak soud přiznal zástupkyni žalobkyně částku 20 570 Kč, která bude po právní moci tohoto výroku poukázána zástupkyni žalobkyně z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně.

40. Výrokem IV. soud nepřiznal České republice - Městskému soudu v Brně právo na náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně, neboť žádnému z účastníků nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, náklady státu na zastoupení žalobkyně opatrovníkem tak nelze uložit k náhradě žalovaným, neboť žalované byly ve věci plně úspěšné (§ 149 odst. 2 o.s.ř.).

41. Výrokem V. nepřiznal soud České republice – Městskému soudu v Brně právo na zaplacení soudního poplatku, neboť žalobkyně splňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku (§ 148 o.s.ř.) a návrhu žalobkyně nebylo vyhověno, soudní poplatek tak také nelze uložit k zaplacení žalovaným (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).