94 C 44/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobce:a) Statutární město Brno, IČO: 44992785 sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 601 67 Brno proti žalovanému 1.:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného žalované 2.:

2. Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 241 091 Kč s příslušenstvím - nájemné I. Řízení se v části o zaplacení částky 1 309 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 14.12.2022 do zaplacení, zastavuje.II. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 239 782 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 14.12.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 12 355 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28.2.2023 domáhal po žalovaných zaplacení částky 241 091 Kč s příslušenstvím, jakožto nedoplatku na nájemném za užívání bytu č. , hodnota, v , adresa, v období od 17. 2. 2014 do 19. 12. 2018.

2. Žalovaní namítli, že ve věci je dána překážka věci rozhodnuté, neboť o tomto nároku žalobce bylo rozhodnuto již v řízení Městského soudu v Brně sp. zn. 53 C 37/2014, kde byla řešena žaloba o určení výše nájemného a dále o zaplacení nájemného v období, žalovaném také v nyní souzené věci. Dále žalovaní namítli, že nárok žalobce je promlčen, neboť tříletá promlčecí doba počala běžet již podáním žaloby o určení výše nájemného ve věci 53 C 37/2014, tj. dne 14.2.2014. Žalobce již od tohoto okamžiku věděl, že osobami povinnými jsou žalovaní nájemci a byla mu také známa předpokládaná výše pohledávky resp. mohl výši této pohledávky odhadnout. Přesto žalobce svůj nárok řádně uplatnil ve věci sp. zn. 53 C 37/2014 až v rámci ústního jednání dne 15.6.2021, kdy do té doby nárok v řízení uplatňoval neurčitě.

3. Soud zjistil tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti:

5. Žalovaní se stali společnými nájemci žalovaného bytu na základě výměru o přidělení bytu , Anonymizováno, , adresa, ze dne 17.1.1973, č. , hodnota, -, Anonymizováno, .

6. Žalobce podal dne 17.2.2014 žalobu o určení výše nájemného, resp. o zvýšení nájemného, a současně žalobu o zaplacení dlužného nájemného, které byly vedeny pod sp. zn. 53 C 37/2014. Dlužné nájemné žalobce požadoval za období od 17.2.2014 do pravomocného skončení řízení ve věci sp. zn. 53 C 37/2014.

7. V průběhu řízení sp. zn. 53 C 37/2014 žalobce dále nájemní smlouvu vypověděl, a nájemní vztah účastníků tak skončil na základě výpovědi ke dni 31.3.2014, kdy následná žaloba žalovaných na neplatnost této výpovědi byla v jiném soudním řízení pravomocně zamítnuta.

8. Žalovaní předali byt žalobci až dne 19.12.2018. Žalovaní tak byt užívali od roku 1973 až do 19.12.2018, tj. i v žalovaném období - od 17.2.2014 do 19.2.2018.

9. Až dne 15.6.2021 upřesnil žalobce v řízení ve věci sp. zn. 53 C 37/2014, že nájemné nepožaduje až do pravomocného skončení tohoto řízení ale jen do předání bytu žalovaný mi zpět žalobci, tj. do 19.12.2018. Tato nesporná skutečnost dále vyplývá z protokolu z jednání ze dne 15. 6. 2021 (č.l. 330 spisu sp. zn. 53 C 37/2014) a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22.6.2021, č. j. 53 C 37/2014-348 (č.l. 16 spisu sp. zn. 53 C 37/2014) a Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2022, č. j. 15 Co 162/2021-445 (č.l. 9 spisu sp. zn. 53 C 37/2014). Z těchto rozsudků dále vyplývá, že výrokem I. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22.6.2021, č. j. 53 C 37/2014-348 soud zpětně určil, že měsíční nájemné již od podání žaloby, tj. ode dne 17.2.2014, činilo částku 8 486 Kč. Výrokem II. soud zamítl rozdíl mezi žalobcem požadovaným nájemným ve výši 8 500 Kč měsíčně a soudem přiznaným nájemným ve výši 8 468 Kč měsíčně, tj. zamítl částku 14 Kč (měsíčně). Výrokem III. soud žalobci na nedoplatku na nájemném za období od 17.2.2014 do 19.12.2018, tj. za stejné období jako je období žalované v nyní souzené věci částku 194 401 Kč.

10. Až potud nebyly rozhodné skutečnosti v podstatě mezi účastníky sporné. Jádrem sporu žalovaní učinili to, jak vlastně rozhodl ve věci sp. zn. 53 C 37/2014 odvolací soud resp. jaké je správné právní posouzení věci, zejména co do otázky námitky překážky věci rozhodnuté a námitky promlčení.

11. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2022, č. j. 15 Co 162/2021-445, který nabyl právní moci dne 26.10.2022, má soud v nyní souzené věci za prokázané, že odvolací soud výrokem I. potvrdil výrok I. prvostupňového rozsudku co do určení zvýšeného nájemného na částku 8 468 Kč. Výrok II. prvostupňového rozsudku odvolací soud nepřezkoumával, neboť žalobci jej odvoláním nenapadli (bod 6 rozsudku Krajského soudu v Brně). Obdobně odvolací soud přezkoumával pouze část výroku III. prvostupňového rozsudku, neboť měl za to, že výrok III. prvostupňového rozsudku žalovaní napadli pouze co do částky 193 092 Kč, neboť povinnost žalovaných zaplatit žalobci částku 1 309 Kč neučinili žalovaní spornou (bod 6 a 26 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud výrokem II. rozhodoval pouze o části výroku III. prvostupňového rozsudku, tj. o částce 193 092 Kč (rozdíl původně žalované částky 194 401 Kč a pro žalované nesporné částky 1 309 Kč), kdy to jasně vyjádřil ve výroku II. slovy „v části“, kdy tato část napadeného prvostupňového výroku III. měla spočívat právě v částce 193 092 Kč. Soud má za to, že ohledně částky 1 309 Kč tak ve spojení s odvolacím rozsudkem nabyl právní moci prvostupňový rozsudek. Ohledně části výroku III. prvostupňového rozsudku co do částky 193 092 Kč odvolací soud výrokem II. rozhodl tak, že prvostupňový rozsudek v této části změnil tak, že žalobu v této části zamítl. Z bodu 20 a 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pak jasně vyplývá, že žaloba na zaplacení dlužného nájemného byla zamítnuta pro předčasnost, neboť nárok žalobce na zvýšené nájemné vzniká až právní mocí rozhodnutí soudu o zvýšení nájemného. Za situace, kdy žalobce podal současně se žalobou na určení výše nájemného (zvýšení nájemného) také žalobu na zaplacení dlužného zvýšeného nájemného, měl odvolací soud nárok žalobce za nedůvodný respektive předčasný. Odvolací soud jasně naznačoval, jakým způsobem může v budoucnu nastat splatnost vzniklého nedoplatku, kdy uvedl, že poté, co odvolací rozhodnutí nabude právní moci, se budou moci účastníci dohodnout na splatnosti nedoplatku a pokud tak neučiní budou muset žalovaní nedoplatek zaplatit ihned respektive na výzvu žalobce. Odvolací soud tak jasně uvedl, že žalobce bude mít od právní moci odvolacího rozhodnutí možnost svůj nárok na zvýšené nájemné u žalovaných uplatnit. Z toho soud dovozuje, že ani odvolací soud neměl za to, že nebyl-li žalobce úspěšný v řízení sp. zn. 53 C 37/2014, nebude se moci svého nároku domáhat ani později. Odvolací soud naopak žalobci možnost následného uplatnění nároku na zaplacení zvýšeného nájemného naznačoval. Vedl-li odvolací soud žalobce k tomu, aby učinil nějaký procesní úkon, má soud za to, že směřoval k tomu, aby žalobce v řízení sp. zn. 53 C 37/2014 navrhl přerušení řízení o zaplacení nedoplatku do skončení řízení o určení zvýšeného nájemného, případně aby navrhl vyloučení věci o zaplacení nedoplatku k samostatnému projednání, kdy odvolací soud měl snahu zachovat žalobci možnost projednat žalobu na zaplacení nedoplatků ještě v rámci řízení sp. zn. 53 C 37/2014, tak aby žalobce následně nemusel podávat novou žalobu. Odvolací soud nesměřoval k tomu, že pokud se žalobce nároku na zaplacení zvýšeného nájemného nedomůže v řízení spisové značky sp. zn. 53 C 37/2014, tak se na zaplacení zvýšeného nájemného nebude moci domáhat v budoucnu, neboť tomu bude bránit překážka věci rozhodnuté.

12. Námitka žalovaných, že žaloba byla odvolacím soudem zamítnuta pro předčasnost a nikoli tzv. „pro tentokrát“ je nedůvodná, neboť oba pojmy znamenají totéž. Zamítnutí pro předčasnost uváděné v odůvodnění rozsudků může být vyjádřeno také ve výroku rozsudku tak, že se uvede zamítnutí žaloby „pro tentokrát“. V žalované věci sousloví „pro tentokrát“ nebylo ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu sice uvedeno, zamítnutí z důvodu předčasnosti žaloby však dostatečně vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který jako důvod zamítavého výroku uvedl předčasnost žaloby.

13. Argumentovali-li žalovaní např. řízením o výživné či nedoplatku mzdy, tj. tím že žalobce již v době podání žaloby o určení zvýšeného nájemného mohl odhadnout jakou částku bude zvýšené nájemné činit, má soud za to, že v těchto řízeních není možné vidět analogii, protože zahájením řízní o určení zvýšeného nájemného mohlo být žalobci zřejmé maximálně to, že má nárok na nájemné v tehdy platné, původní výši, nikoliv zda bude mít vůbec nárok na nájemné ve zvýšené výši resp. na a rozdíl mezi původním a zvýšeným nájemným.

14. Za podstatné má soud také to, že žalobu v nyní souzené věci je uplatňován pouze rozdíl mezi původní a zvýšeným nájemným, neboť původní nájemné žalovaní řádně hradili a dluhy jim vznikaly pouze na rozdíl mezi původním a zvýšeným nájemným15. Mezi účastníky totiž nebylo sporné, že na nájemném- za období od 17.2.2014 do 28.2.2014, tj. za 12 dní, zaplatili 1 608 Kč, kdy poměrná částka z měsíční soudem stanovené částky 8 468 Kč činila 3 636 Kč, rozdíl za toto období tak činil částku 2 028 Kč- za období od března do listopadu 2014, tj. za 9 měsíců, platili částku 3 752 Kč měsíčně, rozdíl oproti soudem stanovené částce 8 468 Kč tak za toto období činil částku 42 606 Kč- za období od prosince do listopadu 2018, tj. za 48 měsíců, platili částku 4 445 Kč měsíčně, rozdíl oproti soudem stanovené částce 8 468 Kč tak za toto období činil částku 193 368 Kč- za období od 1.12.2018 do 19.12.2018, tj. za 19 dní, zaplatili žalovaní částku 2 717 Kč, kdy poměrná částka z měsíční soudem stanovené částky 8 468 Kč činila 5 206 Kč, rozdíl za toto období tak činil částku 2 489 KčZa celé čtyři části žalovaného období tak rozdíl mezi původním a zvýšeným nájemným činil částku 241 091 Kč.

16. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaní v návaznosti na přiznání částky 1 309 Kč žalobci ve věci sp. zn. 53 C 37/2014 žalovaní tuto částku žalobci zaplatili. Žalobce vzal u jednání dne 23.11.2023 žalobu v části o zaplacení částky 1 309 Kč včetně odpovídajícího příslušenství zpět, a soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v této části zastavil (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Po odečtení částky 1 309 Kč tak žalobce požadoval po žalovaných již jen částku 239 782 Kč.

17. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaní v žalovaném období řádně platili zálohy na služby, které jim byly také žalobcem řádně vyúčtovány, nedoplatky ani přeplatky na službách tak žalovaní nemají.

18. Z výzvy k zaplacení ze dne 5.12.2022 (č.l. 3) včetně dodejky (č.l. 5) a doručenky z datové schránky (č.l. 4), vyplývá, že uložení zásilky bylo žalovanému 1. oznámeno dne 8.12.2022 a že žalované 2. byla zásilka doručena dne 6.12.2022 do datové schránky. Žalovaná následně reagovala svým stanoviskem ze dne 11.12.2022 (č.l. 38). Soud má za to, že nejpozději 8.12.2022 se oba žalovaní mohli s výzvou žalobce seznámit, kdy žalobce jim k zaplacení nedoplatku na zvýšeném nájemném poskytl pětidenní lhůtu, která uplynula dne 13.12.2022.

19. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

20. Žalovaní na nájemném za období od 17.2.2014 do 19.12.2018 platili původní nájemné (od 3 636 Kč měsíčně), přestože rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22.6.2021, č. j. 53 C 37/2014-348 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2022, č. j. 15 Co 162/2021-445 bylo nájemné zpětně ke dni 17.2.2014 rozhodnutím soudu zvýšeno na částku 8 468 Kč. Nedoplatek na nájemném činil za toto období částku 239 782 Kč. Žalobce vyzval žalované dne 8.12.2022 k zaplacení nedoplatku v pětidenní lhůtě, tj. do 13.12.2022.

21. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto závěrům:

22. Mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanými jakožto nájemci vznikl nájemní vztah, jehož předmětem byl byt, kdy nájemní právo žalovaných zaniklo výpovědí žalobce, a to ještě před žalovaným obdobím. Žalovaní užívali byt nadále, a měli tak povinnost platit žalovanému částku odpovídající nájemnému, které by byli povinni platit za trvání nájemního vztahu (§ 2295 občanského zákoníku) resp. zvýšeného nájemného určeného pravomocně soudem (§ 2249 občanského zákoníku). Žalobce má tak nárok na zaplacení dlužného nájemného za žalované období od 17.2.2014 do 19.12.2018. Soud proto žalobě výrokem II. vyhověl a žalovaným povinným společně a nerozdílně uložil, aby žalobci zaplatili částku, která po částečném zastavení řízení výrokem I. rozsudku zůstala předmětem řízení, tj. částku 239 782 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení. Žalovaní se dostali do prodlení uplynutím pětidenní lhůty stanovené žalobcem ve výzvě k plnění, tj. od dne 14.12.2022. Pokud se týká doručení výzvy k plnění žalovanému 2., tak ten si sice výzvu osobně nepřevzal, výzvu však lze v souladu s judikaturou považovat za doručenou v okamžiku, kdy se dostala do sféry dispozice žalovaného, tzn. okamžiku byl uvědomen o tom, že si zásilku může vyzvednout na poště. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).

23. Námitkou žalovaných, že starostka , Anonymizováno, , adresa, , jméno FO, nebyla oprávněna podat za žalobce , adresa, žalobu, se soud nezabýval, neboť žalovaní vzali tuto námitku u jednání dne 23.11.2023 zpět.

24. K námitce překážky věci rozhodnuté, vznesené žalovanými, soud odkazuje na výše uvedené, kdy soud se v rámci hodnocení skutkového stavu podrobně zabýval tím, že k zamítnutí žaloby o zaplacení nedoplatku na zvýšeném nájemném došlo pro předčasnost, tj. „pro tentokrát“, kdy takové rozhodnutí nebrání tomu, aby věc byla projednána znovu, jakmile důvod předčasnosti žaloby odpadne (§ 159a odst. 3 o.s.ř., rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2091/2005). V žalované věci byla důvodem předčasnosti žaloby skutečnost, že nárok žalobce na zaplacení zvýšeného nájemného nebyl v době, kdy probíhalo řízení sp. zn. 53 C 37/2014, ještě splatný. Splatným se stal, až když rozhodnutí o určení výše nájemného (o zvýšení nájemného) nabylo právní moci, tedy až bylo zřejmé, jakou částku zvýšené nájemné skutečně činí, tj. až dnem 26.10.2022. Až poté bylo možné podat žalobu na zaplacení zvýšeného nájemného, která by již nebyla předčasná.

25. Vzhledem k tomu že žalobce tak učinil, kdy v prosinci 2022 žalované vyzval k plnění nároku na zaplacení zvýšeného nájemného a když tito neplnili dobrovolně, podal dne 28.2.2023 žalobu na zaplacení zvýšeného nájemného, nemohla být důvodná ani námitka promlčení, vznesená žalovanými. Pro posouzení promlčení nároku je v první řadě rozhodná jeho splatnost. Žalovaný nárok na zvýšené nájemné se stal splatný až právní mocí rozsudku, kterým byla zvýšená výše nájemného určena, tj. až dnem 26.10.2022 resp. až uplynutím lhůty k plnění stanovené, v návaznosti na zvýšené nájemné určující rozsudek, následně žalobcem ve výzvě k plnění, tj. dnem 13.12.2022 (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4848/2016). Právní mocí rozsudku o určení zvýšeného nájemného se stalo splatné nájemné i zpětně, tj. již nájemné od podání žaloby o určení zvýšeného nájemného, tj. ode dne 17.2.2014. Až od 14.12.2022 se tak stalo splatným nájemné za měsíce únor 2014 a měsíce následující, a žalobce je tak mohl zažalovat. Žalobci žalobu na zaplacení zvýšeného nájemného, resp. rozdílu mezi původním a zvýšeným nájemným, podali již zhruba po 4 měsících dne 28.2.2023. Stěží tak ohledně nároku na rozdíl mezi původním a navýšeným nájemným mohla uplynout tříletá promlčecí doba (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku), tato uplyne až v budoucnu v prosinci 2025.

26. Procesně plně úspěšnému žalobci soud výrokem III. přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony (písemné podání, příprava účasti u jednání a účast u jednání) ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a zaplacený soudní poplatek ve výši 12 055 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 355 Kč, uložil soud zaplatit žalovaným, povinným společně a nerozdílně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

27. K námitce žalovaných, že nemá-li město, tedy subjekt, u něhož lze předpokládat, že disponuje vlastním právním oddělením, nárok na přiznání odměny právní zastoupení, nemělo by mít nárok ani na paušální náhradu hotových výdajů účastníka, soud nemá za důvodnou, neboť paušální náhrada ze své podstaty slouží právě k pokrytí hotových výdajů (administrativní náklady, poštovné apod.), které vznikají každému účastníku bez ohledu na to, zda je či není zastoupen. Argumentace žalovaných, že subjekty s vlastním právním oddělení nemají nárok nejen na odměnu za právní zastoupení advokátem ale ani na paušální náhradu hotových výdajů, nemá oporu ani v judikatuře, kdy rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09, IV. ÚS 2434/19, uváděná žalovanými, na tuto otázku nedopadají, neboť se jedná o stěžejní judikáty týkají se pouze otázky přiznávání odměnu za zastoupení advokátem, které otázku paušální náhrady hotových výdajů nijak neřeší. Také odvolací soud ve věci sp. zn. 53 C 37/2014 počítal s přiznáním paušální náhrady hotových výdajů , Anonymizováno, (bod 23 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2022, č. j. 15 Co 162/2021-445).

28. K námitce žalovaných, že žalobci by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť žalovaným nezaslání předžalobní upomínku, soud uvádí, že i z postoje žalovaných v průběhu řízení je zřejmé, že žalovaní neopomenuli žalobci plnit, ale že žalovaní žalobci zásadně plnit nechtějí, předžalobní výzva tak nebyla potřeba (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).