94 C 57/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 135 806,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 135 806,26 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení- kapitalizovaného úroku ve výši 2 139,49 Kč od 17.8.2021 do 23.2.2023,- kapitalizovaného úroku ve výši 16 013,77 Kč od 24.2.2023 do 23.11.2023- úrok ve výši 4,90 % ročně z částky 135 806,26 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení,- úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 135 806,26 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 262,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou soudu doručenou dne 4. 1. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 17.8.2021.

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

3. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ze dne 17. 8. 2021 č. , Anonymizováno, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 165 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , který byl veden u žalobkyně. Žalovaný si s žalobkyní sjednali měsíční splátky ve výši 2 736,85 Kč, skládající se z měsíční splátky ve výši 2 482,23 Kč a 254,62 Kč jako pojištění, po dobu 84 měsíců. Celkově se tedy žalovaný zavázal vrátit 230 041,17 Kč, RPSN činilo 10,48% (smlouvy ze dne 17. 8. 2021, č. , Anonymizováno, ).

4. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela mBank, z údajů, které jí sdělil žalovaný. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus, kde vyplnil své příjmy a výdaje. V položce příjmy žalovaný uvedl, že má čistý příjem 35 000 Kč bez uvedení zdroje příjmu. Do výdajové položky uvedl měsíční náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý a vyživuje jednu osobu.

5. Z výpisu účtu od 18.12.2017 do 23.1.2023 (konečný zůstatek za toto období byl minus 1 237,36 Kč), tj. i za období od poskytnutí smlouvy, vyplývá, že příjem žalovaného v měsících před poskytnutím úvěru činil pouze zhruba 16 000 Kč až 17 000 Kč a žalovaný splácel, v době žádosti o úvěr u žalobkyně, další úvěr u jiné společnosti.

6. Žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 29 193,74 Kč (nesporné).

7. Dále žalovaný svým povinnostem při splácení nedostál. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky a odstoupila od smlouvy (výzva ze dne 23.2.2023, včetně dodejky).

8. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě dluhu (předžalobní upomínka ze dne 30.11.2023, včetně podacího archu).

9. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda mBank- banka před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s dlužníkem jakožto spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

10. Žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného neprověřovala konkrétními listinami, ze kterých by vyplýval výše mzdy či nákladů na bydlení a ostatních nákladů (pracovní smlouva, nájemní smlouva doklady o platbách služeb a podobně). Žalobkyně vycházela z výpisu účtu žalovaného, ze kterého však vyplývala nízká, poloviční mzda, než žalovaný tvrdil (místo 35 000 Kč, 16 000 až 17 000 Kč), navíc z výpisů z účtu vyplývalo další úvěrové zatížení žalovaného ve výši obdobné jako byl je žalovaný úvěr. Výdaje žalovaného na bydlení z výpisu z účtu nevyplývají a zůstaly tak neověřené. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).

11. Pokud tedy byla následně mezi společností mBank jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

12. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 165 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 29 193,74 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 135 806,26 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.

13. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

14. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

15. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu (37%, 135 806,26) od úspěchu (62%) a kapitalizaci zamítaného příslušenství (2 139,49 + 1 6013,77 + 7 894,25 + 24 166,07, tj. celkem 50 213,58 Kč) přiznal právo na náhradu 25% nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba) ve výši 19 620 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 6 540 Kč, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4 309,20 Kč a soudní poplatek ve výši 5 433 Kč, tj. 25% z 30 262,20 Kč, tj. 7 565,55 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud výrokem III. zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).