94 C 80/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 520 930,87 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 371 367,67 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části o zaplacení částky 149 563,20 Kč s- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 53 442,74 Kč od 30.3.2023 do 30.11.2023- kapitalizovaným úrokem ve výši 17 593,90 Kč od 30.3.2023 do 30.11.2023- úrokem ve výši 4,90% ročně z částky 520 930,87 Kč od 1.12.2023 do zaplacení- úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 520 930,87 Kč od 1.12.2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu doručenou dne 21. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 520 930,87 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 17. 6. 2019 žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru ve výši 700 000 Kč.

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:3. , Jméno žalobkyně, . uzavřela s žalovaným dne 17. 6. 2019 smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 700 000 Kč. Účastníci si sjednali měsíční splátky ve výši 8 075 Kč a úrok ve výši 4,90% ročně (smlouva o úvěru ze dne 17. 6. 2019).

4. Účastníci si sjednali, že úvěr bude žalovanému částečně poskytnut za účelem splacení předchozího úvěru, které žalované poskytla také společnost , právnická osoba, ., a to úvěru ze dne 15.1.2019 s úvěrovým rámcem 231 000 Kč. Společnost , právnická osoba, . žalovanému zbytek peněžních prostředků poskytla dle jeho uvážení (smlouva o úvěru ze dne 17. 6. 2019).

5. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů, které žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, tzn. že žalovaný měl příjem 26 245 Kč, měl družku a bydlela ve vlastním domě/bytě, byl zaměstnaný u žalobkyně na dobu neurčitou. Výdaje žalovaný uvedl nulové, žalobkyně si je dle svých pravidel odhadla na částku 6 075 Kč.

6. Žalobkyně dále žalovaného prověřovala lustrací v dostupných databázích dlužníků, z výpisu účtů a pohybů na účtu žalovaného.

7. Z rejstříku CBCB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti tyto poskytnuté úvěry: spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou 1 903 Kč, revolvingový úvěr u žalobkyně s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 250 Kč, spotřební úvěr u jiné společnosti se splátkou 4 603 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), spotřební úvěr u jiné společnosti se splátkou 866 Kč, revolvingový úvěr u jiné společnosti s limitem 20 000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč. Žalovaný měl výdaje ve formě splátek úvěrů ve výši 8 222 Kč. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru původně žádal o 300 000 Kč.

8. Ze žalobkyní předložených výpisu z účtu nelze učinit žádné závěry o poměrech žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru, neboť tyto výpisy se týkají až následujícího období a o rozhodném období v době uzavření smlouvy tedy nikterak nevypovídají.

9. Za ověřené tak lze mít pouze příjem žalovaného výdaje žalovaného pak nikoliv, kdy žalobkyně se dokonce spokojila s tím, že žalovaný uvedl své výdaje jako nulové, a to i za situace kdy žalovaný měl řadu jiných úvěrů. Žalobkyně ani netvrdila, že by např. zjišťovala jak žalovaný bydlí, zda má vlastní nemovitost však apod.

10. Ze souhrnného výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal dne 17.6.2019 v částce 469 000 Kč a dne 20.6.2019 v částce 231 000 Kč, tj. v plné výši 700 000 Kč. V období od 17.6.2019 do 30.11.2023 žalovaný zaplatil celkově částku 328 632,33 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný svým povinnostem nedostál, , právnická osoba, . přistoupila dopisem ze dne 29. 3. 2023 k sesplatnění celého úvěru v částce 529 931 Kč s příslušenstvím (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 29.3.2023).

12. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 11. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení (upomínka ze dne 20. 11.2023, včetně podacího archu ze dne 21.11.2023).

13. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel - banka před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být s dlužníkem jakožto spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

14. Žalobkyně se spokojila s prokázaným příjmem žalovaného ve výši 26 245 Kč a výdajích na splátkách úvěrů ve výši 8 222 Kč. Žalobkyně však kromě splátek úvěrů výdaje žalovaného nijak neprověřovala, nevyžádala si doklady o výdajích žalovaného na bydlení a další potřeby, a to za situace kdy již částka po odečtení splátek úvěru od příjmů žalovaného nebyla příznivá. Z pouhých příjmů žalovaného, bez poměření s jeho celkovými výdaji (a to především výdaji na bydlení) nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).

15. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

16. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 700 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 328 632,33 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze přiznanou částku 371 367,67 Kč. Soud proto žalobě výrokem I. částečně co do jistiny vyhověl.

17. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

18. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny a veškerého příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.

19. Na základě zásady odečítání neúspěchu (51,7%, s kapitalizací zamítaného příslušenství - 53 442,74 + 17 593,9 + 29 791,53 + 91 198,58, tj. celkem 192 026,75 Kč) od úspěchu (49,3%, 371 367,67 Kč) žádnému z občasníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná.