10 C 1/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 74 959,42 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobci pohledávku ve výši 74 959 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 66,78 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal po žalované zaplacení částky 74 959,42 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, a ze smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tak, že se žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě této smlouvy žalované poskytl úvěr ve výši , částka, , který měla žalovaná splácet ve splátkách vymezených ve Smlouvě. Žalovaná nesplácela řádně a včas, uhradila pouze , částka, . Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované prověřoval na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.) a prověřil úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI.

2. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listin označených jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, „základní informace o klientovi“, „důkaz o odeslání , částka, “, „zaslaná SMS (informace o vyplacení“) a „důkaz o přijaté SMS“ soud zjistil, že dne , datum, žalovaná prostředky komunikace na dálku akceptovala návrh úvěrové smlouvy, který jí předložil žalobce. Ve smlouvě je vyjádřen závazek žalobce vyplatit žalované částku , částka, a závazek žalované úvěr spolu s příslušenstvím a poplatkem za pojištění splatit formou 48 měsíčních splátek po , částka, . Z listiny označené jako „hodnocení klienta“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované bral v potaz měsíční příjmy ve výši , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, (životní minimum , částka, , výdaje na bydlení , částka, ). Soud zjistil, že žalobce měl při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalované, podle něhož průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce činil , částka, , a tři potvrzení banky o tom, že na účet žalované došla mzda. Žalobce měl dále k dispozici výpisy z registrů SOLUS a NRKI. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že dne , datum, byla žalované na účet č. 02297846013/0800 vyplacena částka , částka, . Z tvrzení žalobce, které svědčí žalované, pak vzal soud za prokázané, že žalovaná na smlouvu o úvěru uhradila celkem , částka, . Z ostatních důkazů soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.

5. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalované celkem , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit, přičemž tak měla učinit spolu s úroky a „poplatky“. Před poskytnutím finančních prostředků žalobce zkoumal schopnost žalované peníze vrátit na základě informací a dokumentů poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do registrů SOLUS a NRKI, přičemž měl k dispozici doklady o čistém měsíčním příjmu žalované ve výši , částka, . Žalovaná dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku , částka, .

6. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

11. Soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalované.

12. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

13. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

14. Žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr ohledně výdajů žalované vyšel výhradně z informací poskytnutých žalovanou, k nimž připočetl částku životního minima, přičemž zcela rezignoval na prověření skutečných výdajů žalované, které mohl snadno ověřit např. obstaráním výpisů z účtu, na který je žalované vyplácena mzda. Žalobce tedy i přes výzvu soudu k označení důkazů žádné další důkazy ohledně zjišťování výdajů žalované nepředložil, a proto ohledně uvedeného neunesl důkazní břemeno, respektive neunesl důkazní břemeno o řádném zjišťování schopnosti žalované splatit poskytnuté finanční prostředky.

15. K argumentu žalobce, že žalovaná úvěr dlouhodobě splácela, soud konstatuje, že tato skutečnost sama o sobě o úvěruschopnosti žalované nesvědčí. Soudu je z jeho činnosti známo, že dlužníci jsou často schopni úvěry splácet po poměrně dlouhou dobu jen proto, že splátky hradí prostřednictvím dalších úvěrů. Odkaz žalobce na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3510/24, je nepřiléhavý, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že toto rozhodnutí vychází ze značně odlišného skutkového stavu od nyní projednávané věci (v citovaném rozhodnutí šlo o žalobu spotřebitelky na vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít na straně poskytovatele spotřebitelského úvěru). A zadruhé proto, že Ústavní soud v odstavcích 12. a 17. odůvodnění usnesení výslovně uvádí, že otázka uplatnění sankce neplatnosti smlouvy při nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti je otázkou podústavního práva, a proto se k ní Ústavní soud v citovaném usnesení nevyjadřuje.

16. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když k platnému vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

17. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

18. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce ochuzen nebyl, neboť žalované na základě neplatné smlouvy poskytl částku 66 000 Kč a naproti tomu od žalované získal na stejnorodém plnění částku 75 877 Kč, tedy částku převyšující jím poskytnuté plnění.

19. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měla plný úspěch žalovaná, jelikož však zůstala v řízení nečinná, žádné náklady jí nevznikly.

21. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.