10 C 155/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 424,33 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 424,33 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 823,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 628,86 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 518,01 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení částky 16 424,33 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 518,01 Kč, smluvního úroku ve výši 110,85 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 652,86 Kč, poplatku za možnost splátky v hotovosti ve výši 964,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 078,32 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 823,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 628,86 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 518,01 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce (, právnická osoba, .) s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě této smlouvy žalované poskytl hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který měla žalovaná splácet ve splátkách vymezených ve Smlouvě, přičemž poslední splátku měla uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaná nesplácela řádně a včas, přičemž uhradila toliko 20 542 Kč. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované prověřoval na základě dokladů a informací získaných od žalované, externích databází, dokladů o příjmech žalované a prověřil úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI.

2. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce podepsána, přičemž obsahuje závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované 15 000 Kč, které bude žalovaná spolu s „poplatky“ splácet, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z listiny označené jako „žádost o úvěr“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované bral v potaz měsíční příjmy ve výši 18 926 Kč a měsíční výdaje ve výši 12 138 Kč (doprava, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč, výdaje na bydlení 1 000 Kč a splátky úvěrů 6 888 Kč). Soud zjistil, že žalobce měl při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici potvrzení od , právnická osoba, o vyplácení invalidního důchodu žalované. Žalobce měl dále k dispozici výpisy z registrů SOLUS a NRKI. Z transakční historie žalované soud zjistil, že na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalovaná uhradila celkem 20 542 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamů postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že obsahuje závazek převést pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, z právního předchůdce žalobce na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobce adresovaným žalované včetně doručenky soud zjistil, že žalovaná byla informována, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, byly postoupeny na žalobce, přičemž žalovaná byla vyzvána k jejich úhradě. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.

5. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit, přičemž tak měla učinit spolu s úroky a „poplatky“. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované peníze vrátit na základě informací poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do registrů SOLUS a NRKI. Žalovaná dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku 20 542 Kč.

6. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

7. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalované.

13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

15. Právní předchůdce žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti splácet žalované poskytnutý úvěr vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovanou, přičemž zcela rezignoval na prověření skutečných výdajů žalované, které mohl snadno ověřit např. obstaráním výpisů z účtu. Nadto soud uvádí, že za situace, kdy žalovaná jako své výdaje udávala částku 1 000 Kč na bydlení a 4 250 Kč na veškeré další výdaje, měl si právní předchůdce žalobce o to více ověřit informace udávané žalovanou, neboť měsíční výdaje ve výši 5 250 Kč se soudu jeví na hraně socioekonomické reality, nehledě na skutečnost, že tato částka je v relativním nepoměru k měsíčním nákladům na splácení stávajících půjček 6 880 Kč.

16. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nárok z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

17. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

18. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce ochuzen nebyl, neboť žalované na základě neplatné smlouvy poskytl částku 15 000 Kč a naproti tomu od žalované získal na stejnorodém plnění částku 20 542 Kč, tedy částku převyšující jím poskytnuté plnění.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla procesně úspěšnější, nicméně jí v řízení náklady nevznikly.