Okresní soud Brno-venkov · Rozsudek

10 C 2/2021

č. j. 10 C 2/2021-34

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-04-27 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSBV:2021:10.C.2.2021.1

Citované zákony (4)

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr Přemyslem Klasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o 13 798 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 798 Kč spolu s úroky ve výši 4 221,85 Kč, s úroky ve výši 23,72% ročně z částky 10 626,09 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1 495,33 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 626,09 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Žalobce se žalobou ze dne [datum], která byla u soudu podána téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 13 798 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž mu poskytl v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč, který se mu žalovaný zavázal splácet prostřednictvím smluvených splátek, přičemž mezi účastníky smlouvy byla sjednána sazba smluvených úroků z úvěru ve výši 23,72% ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a vznikl tak dluh na jistině ve výši 10 626,09 Kč a na smluvených poplatcích ve výši 3 171,91 Kč. Věřitel pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno téhož dne. Žalovaný svůj dluh dobrovolně neuhradil ani žalobci, ačkoliv jej k tomu prostřednictvím svého právního zástupce vyzval předžalobní výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2020, kterou mu odeslal prostřednictvím pošty dne 1. 5. 2020. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 5. 2. 2021, č. j. 10C 2/2021-29, které mu bylo doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 26. 2. 2021 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného dle ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaný na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Žádostí o zápůjčku ze dne [datum] a smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi obchodní společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla písemně uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které mu předal v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky prostřednictvím sjednaných 58 týdenních splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru. Žalovanému vznikl dluh na jistině úvěru ve výši 13 798 Kč, neboť tuto část jistiny úvěru věřiteli dobrovolně nevrátil. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019 bylo prokázáno, že věřitel jako postupitel dne 29. 11. 2019 uzavřel s žalobcem coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž mu postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství, přičemž žalovanému bylo písemně oznámeno, že došlo k postoupení jeho pohledávky žalobci, a toto oznámení bylo odesláno žalovanému prostřednictvím pošty, přičemž byl opětovně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2020 a podacím lístkem ze dne 1. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalobce opětovně písemně vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu, a tato výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím pošty. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za užití právě citovaného ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla písemně uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný v hotovosti převzal při podpisu smlouvy a který se mu zavázal vrátit prostřednictvím sjednaných 58 týdenních splátek. Žalovaný mu ovšem úvěr řádně a včas nesplatil, a vznikl tak dluh v celkové výši 13 798 Kč odpovídající nesplacené části jistiny. Žalobce prokázal, že z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1895 a násl. občanského zákoníku nabyl předmětnou pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství od původního věřitele, toto postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně písemně oznámeno, a žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován, když se stal„ novým“ věřitelem žalovaného. Protože žalovaný svůj dluh žalobci ani jeho právnímu předchůdci dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh včetně sjednaných úroků z úvěru ve smluvené sazbě zaplatit. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 2 252 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 800 Kč i účelně vynaložené náklady na jeho zastoupení advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 252 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.