10 C 33/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 016,84 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem 17,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrokem 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, sestávající z částky , částka, představujících dlužnou jistinu dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , IBAN, , z částky , částka, představujících dlužnou jistinu dle smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne , datum, a částku , částka, představujících nepovolený debet na běžném účtu žalovaného dle rámcové smlouvy ze dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Žalobu odůvodnil tím, že na základě rámcové smlouvy ze dne , datum, byl žalovanému u žalobce zřízen bankovní účet k němuž mu byl smlouvou o poskytnutí kontokorentu ze dne , datum, zřízen kontokorent do výše , částka, , přičemž tento kontokorent přečerpal o , částka, , že na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl splácet spolu s úrokem 17,4 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, a celý úvěr měl splatit ke dni , datum, . Dále uvedl, že ke dni , datum, nebyly splátky úvěru ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas, v důsledku čehož žalobce dne , datum, úvěr zesplatnil, přičemž k témuž dni zesplatnil i dlužné pohledávky z kontokorentu u běžného účtu představující zejména jistinu , částka, spolu s příslušenstvím, a že výzvou ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby uvedené pohledávky, včetně částky , částka, (představujících nepovolený debet) do , datum, , uhradil žalobci. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal žalobce schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky na základě informací poskytnutých žalovaným, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů. Před poskytnutím kontokorentu vycházel žalobce „vzhledem k nízké výši poskytnutého úvěru“ z informací uvedených žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „Rámcová smlouva číslo , hodnota, o našich službách včetně platebních“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž se na jejím základě zřizuje žalovanému bankovní účet u žalobce. Z listiny označené jako „Dodatek číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce zřídit k bankovnímu účtu žalovaného tzv. kontokorent, tj. možnost přečerpat zůstatek bankovního účtu o , částka, , přičemž přečerpaná částka se úročí sazbou 18,9 % ročně. Z listiny označené jako „Dodatek číslo , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce převést na bankovní účet žalovaného , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem 17,4 % ročně splácet, a to v 118 měsíčních splátkách po , částka, . Z výpisu z bankovního účtu žalovaného u žalobce za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že na kontokorent bylo čerpáno , částka, a nadto byl konečný zůstatek na účtu minus , částka, . Z dokladu o načerpání úvěru č. , IBAN, soud zjistil, že dne , datum, byla částka , částka, připsána na účet žalovaného. Z přehledu plateb u úvěru č. , IBAN, soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem , částka, , a že , datum, mu byla předepsána splátka , částka, , avšak uhradil toliko , částka, . Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že byla adresována žalobcem žalovanému, přičemž jej do , datum, vyzývá k zaplacení dluhů (půjčky, kontokorentu a přečerpání běžného účtu). Z tabulky, která je součástí podání žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že se vztahuje k úvěru , IBAN, , že v ní není uvedeno jaká osoba informace poskytla ani kdy, že v kolonce bydlení je uvedeno „v nájmu“, že jiné splátky mají být , částka, , že hlavní příjem je uváděn , částka, u společnosti , právnická osoba, "v likvidaci", že žadatel je ženatý, má 1 vyživovací povinnost, že příjmy ostatních členů domácnosti jsou uváděny jako 0, výdaje na bydlení jsou , částka, , léky-jídlo-doprava , částka, , a že dále jsou zde uvedeny údaje o výdajích dle interního algoritmu žalobce. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, žalovaného soud zjistil, že žalovaný má celkem , hodnota, záznamů o úvěrech, přičemž v 6 případech se dostal, respektive dostával do prodlení s úhradou splátky, přičemž poslední prodlení bylo dne , datum, . Z přehledu žádostí o úvěr žalovaného u žalobce soud zjistil, že dne , datum, byl posuzován žalovaný celkem 2x, a to jednou v rámci žádosti o kontokorent , částka, , který mu byl schválen a podruhé v rámci žádosti o půjčku , částka, , která mu byla schválena, a dále pak dne , datum, mu byla zamítnuta žádost o převedení půjček ve výši , částka, .

5. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.

6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, za což si účtoval úplatu, přičemž žalovaný mu vrátil celkem , částka, , že žalobce zřídil žalovanému účet, který mohl přečerpat až o , částka, , což žalovaný učinil, přičemž dokonce přečerpal o , částka, více, že žalobce před poskytnutím finančních prostředků zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit, a to z údajů uvedených žalovaným a interních a externích registrů, přičemž finanční prostředky poskytl, přestože z úvěrové zprávy vyplývá, že se žalovaný opakovaně dostával do problémů s řádným splácením svých závazků a jeho hlavní příjem pochází od společnosti, která má v obchodní firmě dodatek „v likvidaci“, a přestože byl žalovaný posuzován pro úvěrový rámec , částka, , bylo mu nakonec poskytnuto , částka, .

7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.

13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích a opomněl si vyžádat podklady, z nichž by mohl ověřit věrohodnost tvrzení. Nadto soud uvádí, že za situace, když z úvěrové zprávy vyplývá, že se žalovaný opakovaně dostával do problémů s řádným splácením svých závazků a jeho hlavní příjem pochází od společnosti, která má v obchodní firmě dodatek „v likvidaci“, měl si žalobce veškeré příjmy i výdaje žalovaného o to důkladněji prověřit a posuzovat. Uvádí-li pak žalobce, že u kontokorentu vyšel toliko z údajů poskytnutých žalovaným, a to vzhledem k nízké výši poskytnuté částky, pak soud takový postup nemůže aprobovat, zejména za situace, když je poskytováno více úvěrů. Nemůže být argumentem proč vycházet toliko z údajů poskytnutých klientem nízká výše jednoho z poskytnutých úvěrů, neboť ad absurdum by v souladu s touto argumentací bylo možné obcházet ochranu spotřebitele založenou na řádném zkoumání úvěruschopnosti tím, že finální požadovaná částka úvěru by byla rozdělena do několika dílčích úvěrů. Soud rovněž upozorňuje na to, že i u úvěru , částka, žalobce neověřoval informace poskytnuté žalovaným, respektive z předložených listin nelze nabýt dojmu, že by žalobce údaje ověřil. Závěrem pak soud upozorňuje i na to, že z předložené tabulky přehledu žádostí o úvěr vyplývá, že žalovaný byl posuzován pro úvěr ve výši , částka, a tento mu byl schválen, avšak nakonec mu bylo poskytnuto , částka, .

16. Smlouvy o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatné v celém rozsahu a nároky z těchto neplatných smluv je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku úvěrového smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

17. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

18. Veden těmito závěry soud uzavírá, že žalovaný čerpal finanční prostředky na svém bankovním účtu do záporné výše , částka, a z poskytnuté částky , částka, bylo žalovaným uhrazeno pouze , částka, , proto nárok žalobce na bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. činí , částka, , přičemž žalovaný je povinen tuto částku žalobci vydat (výrok II.). Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl mu vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal, když nebyly řádně zjištěny jeho možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci plnou uplatněnou náhradu nákladů řízení, přestože měl úspěch ve věci pouze částečný, neboť neúspěch žalobce je jen v nepatrné části a žalobce uplatňuje toliko zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, .

20. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.