10 C 38/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa žalovaného o zaplacení 36 493 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 11 311 Kč spolu s úrokem ve výši 8 631,03 Kč a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 311 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 458,54 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 311 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, částku 9 953,77 Kč spolu s úrokem ve výši 8 369,94 Kč a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 9 953,77 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 355,41 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 953,77 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a částku 1 461,63 Kč spolu s úrokem ve výši 575,91 Kč a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 1 461,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 427,57 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 461,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v částce 7 274,36 Kč, v částce 5 988,80 Kč a v částce 503,44 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 471,68 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 36 493 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne 14. 12. 2013 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 28 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku právnímu předchůdci žalobce uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 23 409 Kč v 60 týdenních splátkách po 857 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 7. 2. 2015. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále dne 14. 4. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 17 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku právnímu předchůdci žalobce uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 14 213 Kč v 60 týdenních splátkách po 521 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 8. 6. 2015. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále dne 24. 8. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 17 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku právnímu předchůdci žalobce uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 14 213 Kč v 60 týdenních splátkách po 521 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 18. 10. 2015. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nehradil, vzniklo právnímu předchůdci žalobce ve všech třech případech právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která se v případě smlouvy o půjčce [číslo] skládala z dlužné půjčky ve výši 1 461,63 Kč a z dlužného poplatku ve výši 503,44 Kč, v případě smlouvy o zápůjčce [číslo] se skládala z dlužné zápůjčky ve výši 9 953,77 Kč a z dlužného poplatku ve výši 5 988,80 Kč a v případě smlouvy o zápůjčce [číslo] se skládala z dlužné zápůjčky ve výši 11 311 Kč a z dlužného poplatku ve výši 7 274,36 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byly pohledávky za žalovaným postoupeny z právního předchůdce žalobce na žalobce, který následně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na výzvu nereagoval a dlužnou částku v celkové výši 36 493 Kč nezaplatil. Žalobce ve svých dalších podáních doplnil, že žalovaný dne 13. 3. 2015 podepsal uznání dluhu, čímž uznal předmětné pohledávky vyplývající ze tří smluv uzavřených s právním předchůdcem žalobce co do důvodu i výše. Žalovaný se v uznání dluhu zavázal pohledávky uhradit v měsíčních splátkách, dosud však ničeho neuhradil.

2. Opatrovnice žalovaného nárok žalobce neuznala, namítala, že ujednání o odměně za poplatek za hotovostní zápůjčku a administrativní činnost jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy a dále proto, že představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele, neboť při zohlednění již sjednaných úroků by zisk žalobce měl činit 83,61 % poskytnuté částky za 60 týdnů. Opatrovnice dále namítala, že formulář smlouvy spojoval možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). V případě volby bezhotovostního poskytnutí zápůjčky by byla zápůjčka poskytnuta až za 13 dnů po podpisu smlouvy, je tedy zřejmé, že dlužníci logicky zvolí variantu okamžitého poskytnutí peněz, které je však automaticky spojeno s poplatkem za hotovostní inkaso. Ze strany věřitele se tedy jedná pouze o navyšování ceny poskytnuté zápůjčky. Opatrovnice dále z opatrnosti namítla promlčení nároku žalobce a zpochybnila pravost podpisu žalovaného na uznání dluhu ze dne 13. 3. 2015.

3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o půjčce ze dne 14. 12. 2013 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 28 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou půjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 23 409 Kč, který zahrnoval úrok ve výši 3 576 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 321 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 512 Kč, v 59 týdenních splátkách po 857 Kč a jednou splátkou ve výši 846 Kč.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 4. 2014 bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 14 213 Kč, který zahrnoval úrok ve výši 2 171 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 231 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 8 811 Kč, v 59 týdenních splátkách po 521 Kč a jednou splátkou ve výši 474 Kč.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 8. 2014 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 14 213 Kč, který zahrnoval úrok ve výši 2 171 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 231 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 8 811 Kč, v 59 týdenních splátkách po 521 Kč a jednou splátkou ve výši 474 Kč.

6. Ze Smluvních podmínek smlouvy o půjčce/zápůjčce bylo zjištěno, že podle článku 3/článku 4 Smluvních podmínek činila výpůjční úroková sazba v případě sjednání úhrady dlužné částky v 60 týdenních splátkách 19,98 % ročně. Podle článku 11/článku 12 Smluvních podmínek se účastníci dohodli, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

7. Z uznání dluhu ze dne 13. 3. 2015 má soud za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce, který vznikl na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14. 12. 2013, smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 4. 2014 a smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 8. 2014, co do důvodu i výše a zavázal se jej právnímu předchůdci žalobce uhradit.

8. Z tabulky umoření pro smlouvu o půjčce ze dne 14. 12. 2013 bylo prokázáno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přestal splácet půjčku poskytnutou mu na základě smlouvy o půjčce ze dne 14. 12. 2013, přičemž poslední splátku uhradil dne 26. 9. 2018 ve výši 26,93 Kč. Ke dni 4. 8. 2019 dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 1 461,63 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 503,44 Kč.

9. Z tabulky umoření pro smlouvu o zápůjčce ze dne 14. 4. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přestal splácet zápůjčku poskytnutou mu na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 4. 2014, přičemž poslední splátku uhradil dne 26. 9. 2018 ve výši 218,43 Kč. Ke dni 4. 8. 2019 dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 9 953,77 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 5 988,80 Kč.

10. Z tabulky umoření pro smlouvu o zápůjčce ze dne 24. 8. 2014 soud zjistil, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přestal splácet zápůjčku poskytnutou mu na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 8. 2014, přičemž poslední splátku uhradil dne 26. 9. 2018 ve výši 254,64 Kč. Ke dni 4. 8. 2019 dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 11 311 Kč a na souhrnném poplatku částku ve výši 7 274,36 Kč.

11. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce jako postupníka a současně tuto skutečnost žalovanému řádně oznámil.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 21. 2. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 24. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 66 593,59 Kč včetně příslušenství a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

13. Soud zamítl návrh opatrovnice žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví za účelem zjištění pravosti podpisu žalovaného na listině označené jako uznání dluhu ze dne 13. 3. 2015. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [okres], sp. zn. [spisová značka], podle něhož je třeba rozlišit, zda zpochybnění pravosti podpisu na soukromé listině vychází z nějakých konkrétních doložených skutečností, či pochází přímo od podepisující osoby a lze dovozovat důvodnost takového zpochybnění či zda jde o pouhou formální, obecnou a nikterak nedokládanou námitku. Pouhá obecná a formální námitka vznesená„ z procesní opatrnosti“ opatrovníkem, nemůže stačit ke zpochybnění soukromé listiny. V posuzovaném případě opatrovnice namítla pravost podpisu žalovaného na uznání dluhu pouze z procesní opatrnosti, aniž by zde byly okolnosti, které by zakládaly pochybnost ohledně pravosti podpisu žalovaného na této listině. Navrhovaný důkaz by navíc pravděpodobně nebylo možné provést, neboť s ohledem na skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, by znalec ke zpracování znaleckého posudku neměl dostatek srovnávacího materiálu k ověření pravosti podpisu. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud návrh opatrovnice na provedení důkazu znaleckým posudkem zamítl.

14. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Podle § 639 věty první o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly postupně platně uzavřeny smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák. a dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z., na jejichž základě byly žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, 17 000 Kč a 17 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu se sjednanými poplatky a úrokem v pravidelných týdenních splátkách ve výši sjednané v jednotlivých smlouvách. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přestal hradit sjednané splátky půjčky (zápůjček), čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat po žalovaném uhrazení celé dlužné částky. Dne 13. 3. 2015 žalovaný uznal svůj dluh vyplývající z výše uvedených smluv co do důvodu a výše a zavázal se jej právnímu předchůdci žalobce uhradit. Uznáním dluhu došlo k přerušení běhu promlčecí lhůty a v souladu s § 639 věty první o. z. začala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta ode dne uznání dluhu. Neobstojí tedy námitka opatrovnice žalovaného, že došlo k promlčení dluhu žalovaného. Soud neshledal důvodnou ani námitku opatrovnice žalovaného ohledně pravosti podpisu žalovaného na uznání dluhu, neboť v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, které by pravost podpisu žalovaného zpochybnily, námitka byla opatrovnicí vznesena pouze z procesní opatrnosti, přičemž tvrzení, že žalovaný uznání dluhu nepodepsal, se jí nepodařilo v řízení prokázat. Mezi účastníky je nesporné, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobce a že toto postoupení bylo žalovanému právním předchůdcem žalobce řádně oznámeno. Soud proto upustil od dokazování těchto skutečností a otázku aktivní věcné legitimace žalobce měl na základě shodného tvrzení účastníků za prokázanou. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. Soud však shledal nárok žalobce důvodným pouze pokud jde o dlužné jistiny půjčky (zápůjček), sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení, na který žalobci vznikl nárok v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužných splátek v souladu s § 517 odst. 1, 2 obč. zák. v případě smlouvy o půjčce a v souladu s § 1970 o. z. v případě smluv o zápůjčce s tím, že žalobce úrok z prodlení požadoval z jednotlivých dlužných jistin vždy ode dne následujícího po uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky půjčky (zápůjček) dle splátkového kalendáře.

23. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení poplatků za poskytnutí půjčky (zápůjček) včetně poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 274,36 Kč, 5 988,80 Kč a 503,44 Kč, v tomto rozsahu soud nárok žalobce důvodným neshledal a ve výroku II. tohoto rozsudku jej zamítl. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., resp. § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité půjčce (zápůjčce) ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité půjčky (zápůjčky) sjednat nelze. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 14 Co 3/2012, a rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 28 Co 33/2003, které se sice vztahují k § 658 odst. 1 obč. zák., nicméně soud má za to, že vzhledem ke stejnému znění § 2392 odst. 1 o. z. je judikatura aplikovatelná i na smlouvy uzavřené po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Podle shora označených rozhodnutí, s nimiž se soud ztotožňuje, zná úplatu (poplatky) za sjednání závazku pouze obchodní zákoník v § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatcích za poskytnutí půjčky (zápůjček) je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák., resp. § 588 o. z., a proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení pouze částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 471,68 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 493 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 21. 2. 2020) a z částky 2 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (vyjádření ve věci samé ze dne 2. 10. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 24. 11. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 2. 2. 2021 a účast na jednání dne 24. 2. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 2. 2023 za účelem účasti na jednání cestovné v částce 431 Kč (cesta [obec] – [obec] a zpět při ujetí celkem 46 km, při ceně pohonných hmot 44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 951 Kč ve výši 2 929,71 Kč.

24. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil nárok žalobce vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14. 12. 2013 v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, ve zbývající části posoudil soud nárok žalobce podle právních předpisů účinných od 1. 1. 2014.