10 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 105 719,49 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky , částka, od , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 %, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení částky , částka, sestávající z částky , částka, představujících dlužnou jistinu ve výši , částka, a dlužné poplatky ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % a úrokem 24,12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a dále sestávající z částky , částka, představujících dlužnou jistinu ve výši , částka, a dlužné poplatky ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a úrokem 24,81 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , přičemž obě smlouvy byly uzavírány s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, – dále jen „právní předchůdce žalobce“), který na žalobce pohledávky z předmětných smluv postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , bylo žalované poskytnuto , částka, , které měla spolu s úrokem a poplatky vrátit v 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když celkem uhradila toliko částku , částka, , a proto žalobci má náležet výše uplatněné plnění. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , bylo žalované poskytnuto , částka, , které měla spolu s úrokem a poplatky vrátit v 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když doposud neuhradila ničeho, a proto žalobci má náležet výše uplatněné plnění. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů.

2. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, včetně zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce podepsána, přičemž obsahuje závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované , částka, , které bude žalovaná spolu s „poplatky“ splácet, a to v 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, včetně zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce podepsána, přičemž obsahuje závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované , částka, , které bude žalovaná spolu s „poplatky“ splácet, a to v 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Z listiny označené jako „zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil že předmětného dne byla listina žalovanou a právním předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaná uvedla, že její čistý příjem je , částka, , měsíční výdaje , částka, a peníze užije na běžné výdaje domácnosti. Z listiny označené jako „zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovanou a právním předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaná uvedla, že její čistý příjem je , částka, , měsíční výdaje , částka, a peníze užije na neočekávané výdaje. Z tabulek umoření soud zjistil, že na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalovaná načerpala finanční prostředky ve výši , částka, a uhradila , částka, a na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalovaná načerpala , částka, , ale neuhradila ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamů postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že obsahuje závazek převést pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, z právního předchůdce žalobce na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobce adresovaným žalované včetně doručenky soud zjistil, že žalovaná byla informována, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, byly postoupeny na žalobce, přičemž žalovaná byla vyzvána k jejich úhradě.

5. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit, přičemž tak měla učinit spolu s úroky a „poplatky“. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované peníze vrátit na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů. Žalovaná z poskytnutých finančních prostředků vrátila celkem , částka, .

6. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).

7. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

12. Soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalované.

13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

15. Právní předchůdce žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti splácet žalované poskytnuté úvěry vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích a opomněl si vyžádat podklady, z nichž by mohl ověřit věrohodnost tvrzení. Nadto soud uvádí, že za situace, kdy žalovaná jako své výdaje udávala částku , částka, , měl si právní předchůdce žalobce o to více ověřit informace udávané žalovanou, neboť měsíční výdaje ve výši , částka, se soudu jeví zcela mimo socioekonomickou realitu, nehledě na skutečnost, že i u druhého úvěru uvedla žalovaná totožné údaje, přestože se tyto měly zvednout minimálně o výdaje, které vynakládala na splácení prvního úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobce žalované.

16. Smlouvy o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatné v celém rozsahu a nároky z těchto neplatných smluv je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

17. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

18. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku , částka, (byla poskytnuta částka , částka, na základě neplatných smluv a byla získána na stejnorodém plnění částka , částka, , o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna dle ustanovení § 2993 o. z. žalobci vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, nemohl mu vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaná se doposud do prodlení nedostala, když nebyly řádně zjištěny její možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla procesně úspěšnější, nicméně jí v řízení náklady nevznikly.

20. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.